| Autor: Martin Zavřel Publikováno: 18.července 2006 |
Verze hry: evropská/prodávaná/PS2
Doba recenzování: 2 týdny |
zdroj:
tisková zpráva
Když se během houkání výstražné sirény zbarví vody oceánu rudě a začne pršet krev, hrůza se zakousne i do těch nejodvážnějších. Jedinečný stealth-horor od tvůrce původního Silent Hillu se vrací, aby vás donutil bát se víc, než kdykoliv předtím. Autor příběhu a designu prvního dílu série Silent Hill, Keiichiro Toyama, nám minulý rok nadělil ještě děsivější herní horor. Díky relativně slabší reklamě a několika nepříjemných chybám v hratelnosti první „Siren“ (jak se hra jmenuje v domovském Japonsku a také v USA) nepřitáhla až takovou pozornost, jakou si zasloužila. Přitom skoro každý, kdo s ní měl tu čest, dodnes vzpomíná na děsivé okamžiky, které strávil nočním plazením a schováváním se v lesích okolo rybářské vesnice, zamořené démony. Siren stavěla, jako každý dobrý horor, především na špičkové atmosféře. Tu navozovala v první řadě dokonale syrová grafika. Jistě, špinavé polorozpadlé budovy či lokace již známe ze Silent Hillu, ale tady se dojem opuštěnosti a beznaděje zesiloval umístěním do maličké vesnice, ztracené hluboko v nekonečných lesích. Nepřátelé byli bez výjimky lidského původu, ale posednutí strašlivým mořským démonem a promění v „Shibito“, tedy kráčející mrtvé. Kromě odpudivého vzhledu byli chytří, rychlí a… nesmrtelní. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek 
zdroj:
tisková zpráva
• Velká skládačka Jednou z řady unikátních vlastností obou dílů hry je způsob, jakým je vyprávěn příběh. Není zde jeden kladný hrdina, nýbrž asi tucet více či méně průměrných postav od dětí přes vojáky (konečně si s nějakou postavou pořádně zastřílíte) až třeba po starce se psem. Hrajete postupně za každého z nich, občas se někteří spolu setkají a třeba vás kousek doprovází. Hraje se na mise, které jsou v epizodickém duchu rozprostřeny na rozloze jedné velice náročné noci (ale v rámci osvětlení příběhu občas také mimo ni). Každá mise se odehrává z hlediska herního příběhu v určitý čas, nicméně pro hráče se otevírají na přeskáčku a později máte dokonce možnost si vybrat, za koho a v jakém časovém úseku chce hrát dál. Bohužel hra později recykluje již jednou projité úrovně (s jinými postavami) a celkové provázání není až tak geniální, jak by mohlo být (není možné si nechávat předměty v lokaci pro pozdější hodinu a jinou postavu atd.). 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Nejen díky tomuto rozvětvenému nechronologickému systému vyprávění je příběh složitá skládačka. Podobně jako v Silent Hillu, autor i zde staví zápletku na principu „nejděsivější záhady jsou ty bez vysvětlení, nejmrazivější otázky jsou ty bez odpovědí“. Základní fakta jsou ale jasná: jedné noci dojde na malém japonském ostrově Yamijima k nečistému rituálu ze starých časů, který probudí démony oceánu a ti posednou obyvatele malé rybářské komunity, jež ostrov obývá. Moře se zbarví krví, spustí se krvavý déšť. Kráčející mrtví hledají ty, kdo kletbě unikli, aby je mohli přinést na oltář svého temného Boha. Zatímco se nesourodá skupinka přeživších snaží nějak dostat z ostrova, dochází k odhalení historie a smyslu podivného rituálu. • Stealth horor 
zdroj:
tisková zpráva
Děsivost a úspěch Siren při budování atmosféry stojí na využívání těch nejtradičnějších hororových pravidel. Hra vás nutí obcházet nepřátele, takže je většinu času zblízka neuvidíte – a co člověk nevidí, toho se samozřejmě bojí ještě víc. Jak se budete proplétat nočním lesem či poničenými chatrčemi, budete si moc dobře uvědomovat, že vražední Shibitové jsou všude kolem vás. Slídí, číhají a loví vás. Tenhle fakt je mnohonásobně působivější díky tomu, že častokrát budete hrát za ženu, dítě nebo kluka, kteří nemají sílu ani výzbroj pro jakýkoliv souboj s nepřáteli.Siren zkrátka staví na psychologickém teroru v nejčistším slova smyslu. Žádná střílečka okořeněná nějakým tím lekáním, jako je Resident Evil. Žádná jatka nebohých beztvarých démonů, jako najdete v Silent Hillu. Dokonce i duchařská sága Project Zero je proti Siren docela legrace díky přítomnosti vražedně účinného fotoaparátu. Siren je zkrátka o zoufalém útěku, plížení a schovávání se před démonickou hrozbou. A právě díky tomu vás bude děsit stokrát více, než cokoliv co jste si doposud mohli zahrát. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Znásilnění mysli Siren je inovativní v mnoha ohledech, ovšem tou nejvýraznější novinkou je zdejší systém „sight-jack“. Po stisknutí tlačítka L2 se vaše postava zastaví a uvede do stavu transu. V tom okamžiku můžete pomocí kroužení levou analogovu páčkou začít „ladit“ nepřátele ve vaší blízkosti, podobně jako se ladí stanice na rádiu. Jakmile naladíte nepřítele, získáte možnost vidět jeho očima (pořád musíte být v transu). Naladěné nepřátele si můžete uložit do paměti a kdykoliv se na ně zase rychle naladit. S touto výhodou potom sledujete jejich trasy a pohyby, abyste je následně mohli úspěšně obejít. 
zdroj:
tisková zpráva
• Druhý pokus Oba díly Siren mají hodně společného, nicméně je zcela zřejmé, že se autoři snažili vyvarovat chybám z jedničky, díky kterým byla hra brutálně obtížná a tudíž s postupem úrovněmi nepříjemně ztrácela na zábavnosti. Druhý díl nově nabízí trojici různých obtížností (hard se odemkne až po dohrání na normal, přičemž ten je na úrovni obtížnosti prvního dílu). Easy znamená zranitelnější nepřátele a odolnější postavy pro hráče, díky čemuž se hraje mnohem lépe. Navíc mapa nyní ukazuje také vaši aktuální polohu, což sice lehce nabourává jinak mrazivě realistickou atmosféru, nicméně výrazně vám to usnadňuje plánování postupu dále. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte zde Po bok živým mrtvým se ve druhém díle postaví také nehmotné stíny, démoni přezdívaní Yamabito. Jediným způsobem, jak tyto démony dočasně zničit, je posvítit na ně pořádně baterkou. Jenže její světlo zase přitahuje Shibito… Grafika se nijak výrazně nezlepšila, nicméně ta byla na poměry PS2 neskutečně detailní (hra světel a stínů mezi listím, hmyz přitahovaný světlem vaší svítilny apod.) už v prvním díle. Obličeje postav jsou opět digitalizované rozpohybované fotografie. Dialogy si můžete nastavit místo v angličtině do originální japonštiny s anglickými titulky, což značně umocní silnou atmosféru pravého japonského hororu. 
zdroj:
tisková zpráva
Přesto ale některé problémy zůstaly a díky nim není dost dobře možné doporučit hru všem. Většina misí vyžaduje odhalení poměrně lineární cesty skrz, které lze často učinit pouze metodou pokus - omyl. Vše se komplikuje o nutnost starat se čas od času o nějakého toho parťáka, jejichž inteligence a chování mají své mouchy, takže není zrovna snadné nenechat je prozradit vaši polohu atd. Posledním velkým problémem hry zůstává nepochopitelné využívání textových kontextových menu (nabídka, co chcete udělat v rámci interakce s prostředím). Jsou pomalá a křečovitá, což vedle perfektně řešeného systému kontextových akcí v Resident Evil 4 působí opravdu hloupě. Přes tyto mouchy ale zůstává Forbidden Siren 2 jedinečným zážitkem, kde klady jasně vítězí nad zápory.Související článek: Forbidden Siren 2 i jako film |
| Martin Zavřel | |
| autorovi je 27 let, pracuje jako producent v Illusion Softworks, po uplynulých sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při procházkách s kolií, tenisu, cestování, plavání a na srazech Brněnských Otaku |
![Destiny 2: Renegades | Teaser Trailer [UK]](https://im.tiscali.cz/video/2025/05/07/1726029-destiny-2-renegades-teaser-trailer-uk-base_16x9.jpg.288?1746606757.0)
