Autor: Martin Holas Publikováno: 26.dubna 2007 | Verze hry: finální/anglická/PC Doba recenzování: 1 týden |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Klaustrofobické pocity Nemusím asi dodávat, že děj celé hry se odehrává na opuštěném ostrově. Pro ilustraci jeho rozlohy: okružní jízda kolem ostrova sestává asi z dvacítky lokací. A na téhle "mýtince" budete konfrontováni s několika nepřátelskými piráty a ke konci hry ještě s dvěma dalšími postavami (jejich identitu raději prozrazovat nebudu, ať nejsem obviňován ze spoilerů:-) Proto si většinou poklábosíte jen s otravným zpívajícím papouchem, který funguje i jako občasná nápověda. No co, promyšlené úvahy o smyslu bytí asi ani cílem autorů nebyly, alespoň budete mít více klidu na hledání pokladu. A můžete se vsadit, že tak snadné jako vyzvednout si dopis z pošty to nebude, tedy aspoň ne úplně. Aby se k pokladu nedostaly nepovolané ruce, návod popisující cestu byl v závěti patřičně zašifrován. Jedna slovní indicie vede k druhé a jejich luštění patří k těm nejstylovějším a zároveň nejzábavnějším stránkám Treasure Island. Tyto hádanky sice podobně jako celá hra nejsou příliš obtížné, ale pár docela originálních kousků si v jejich souvislosti užijete (za všechny například pokládání starých mincí na závaží tak, aby se otevřela brána do další části ostrova). Přesto se Kheops Studio neodklonili ze svého klasického vnímání žánru a zdravé jádro Treasure Island vůbec netvoří rébusy jako v nedávno vydané Aura 2. Netvrdím, že na ně nenarazíte, ale většinou jsou tak jednoduché, že se snad ani za puzzly považovat nedají. Spíše jde o komplexnější činnosti jako roztavení nalezeného pokladu v kovárně do formy dělové koule a následné nabíjení děla v jiné části ostrova. Jediný závažnější rébus číhá až v samotném závěru a týká se poměrně komplikované hry s mayským kalendářem. To nejčastější, na čem logické problémy pořád staví, je staré dobré kombinování předmětů. A proč ostatně ne, když k tomu mají vybudovaný tak intuitivní aparát. Ovládání jedna báseň Pokud jste hráli některou z předchozích her od této firmy, budete v ovládání jako doma. Inventář na několik obrazovek a co nechybí především, je mnou tolik oblíbený a oceňovaný systém kombinování předmětů. Spoustu předmětů je možné rozebrat na součástky a ty náležitým způsobem jinde využít. Najdete krumpáč. Rozdělíte ho, násadu použijete jako páku u důlního přístroje, opět smontujete dohromady a na jiném místě použijete k vykopání truhly s pokladem. Ejhle! Otevíracímu mechanismu něco chybí. Nezbývá než rozkuchat nedávno nalezené kapesní hodinky a získaná ozubená kolečka použít k opravě. Přesně takové “výzvy” na vás čekají. Některé problémy jsou komicky nelogické (plavání s dělovou koulí), další zase úsměvně naivní (chytání váčku s tabákem opodál sedících pirátů rybářskou hadicí), všechny bohužel spojuje triviální obtížnost. Na zákys nenarazíte, prakticky vše se dá odklikat metodou pokusu a omylu. Všechny aktivní předměty jsou v okolním prostředí velmi dobře viditelné, pixelhunting tudíž taky nehrozí. Jediné, co by vám mohlo aspoň trochu stát v cestě, je skutečnost, že ne všechny do budoucna nepotřebné předměty mají tendenci z inventáře mizet. Ke konci hry majetek hlavní postavy vydá na menší vetešnictví (ale tak hrozný zmatek jako ve Voyage to naštěstí není). Škola hrou? Uzly, uzly, uzly. Po celou herní dobu se s nimi budete setkávat. Hawkins je námořník, a tak určitě nepřekvapí, že k jeho základním dovednostem patří i toto. Kdykoliv je potřeba něco pořádně zauzlovat, aktivuje se mezihra, během které je vám v několika krocích nabízeno, jak chcete v uzlu pokračovat. No, po pravdě řečeno, hlubší smysl, pokud vůbec existuje, mi zdárně unikl. Jakožto člověk, co si maximálně zaváže tkaničky u bot, jsem byl vždy odkázán na tipování. Edukativní pohnutka autorů? Nejspíše, možnost pozdějšího přehrávání všech použitých uzlů tomu nasvědčuje. Na technickém zpracování hry se nepříjemně projevil nejspíš omezený rozpočet. Použitý engine byl zastaralý už před několika roky, přesto hýří barvami a pro hru tohoto účelu vcelku dostačuje. Plusem je jeho absolutní nenáročnost, doporučená konfigurace 1 GHz procesor a 256 MB paměti mluví za své. Kýčovité prostředí ostrovní fauny a flóry má něco do sebe, optimistický až poetický nádech zaručeně prosluní duši romantika. Ostatně i z okolních obrázků na vás určitě dýchne ta správná atmosféra Ostrova pokladů. Problém je ten, že pocit sledování pohlednic z tropů máte i při hraní hry. Prostředí je pusté, mrtvé, prostě absolutně bez života. Nepohne se lísteček, stéblo trávy, vůbec nic, a nezachrání to ani několik nesebevědomých pokusů jako je animovaná ještěrka nebo krab na pláži. další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii Zvukový doprovod se také docela povedl. Jakkoliv je povrchní a poskrovný, tak ke hře sedí. Dabing hlavní postavy je výborný a zřetelný, i průměrnému angličtináři nebude dělat problém porozumět bez titulků (ne že by to bylo potřeba, v Česku se hra prodává v lokalizované verzi). Jen soundtrack je takový nevýrazný. Zapamatujete si pravděpodobně jen chytlavou, stále dokola omílanou, písničku o láhvi rumu. Na pováženou je cena (necelá tisícovka korun), která je i s českými titulky podle mého názoru za takovou hru přece jen trochu přemrštěná (ve světě se prodává o třetinu levněji - 30 USD). Stáhněte si: Francouzské demo Související články: Novinky |
Martin Holas | |
autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-) |