Recenze

Brigador: Up-Armored Edition - recenze

Neonové izometrické peklo na planetě Solo Nombre nikdy nevypadalo lépe. A nejenže lépe vypadá, ale ono se to také podstatně lépe hraje a zní. Loňská recenze původní verze Brigador pěla oslavné verše o velkém retro počinu, který byl velkou poklonou klasickým devadesátkovým titulům, jakými jsou například kyberpunková taktická akce Syndicate či zlatá amigacká vyvraždovačka s mechem v hlavní roli Walker. A kdyby snad Brigador vznikl tehdy na principech podobných těm, na kterých běží dnes, šlo by bezpochyby o legendu žánru. Bohužel, dnešní rozmlsaný a přehlcený herní trh občas způsobí to, že i hry kalibru Brigador tak nějak nemilosrdně zapadnou navzdory ovacím ze strany herních kritiků.

Dark Souls III: The Ringed City - recenze

Hned v úvodu recenze, zdá se, že posledního obsahu v celé Dark Souls sérii, je třeba uvést upozornění: původní Dark Souls považuji za jednu z nejlepších her všech dob. Ostatně, řada her právě od prvního dílu DS leccos převzala nebo rovnou okopírovala. Od některých mechanismů přes estetické prvky až po celý koncept (jako například Lords of the Fallen nebo Nioh). Třetí díl je pak podle mě ve všech ohledech dotažená "soulsborne" hra, odehrávající se ve fanouškům povědomém světě. Dark Souls III je tedy z mého úhlu pohledu prakticky bezchybný titul, akorát mu chybí ten prvotní šok a úžas. Pokud jste ovšem nikdy žádnou Souls hru nehráli, právě teď s oběma DLC, tedy Ashes of Ariandel a The Ringed City, je ideální chvíle na pot, slzy, řvaní, zen, fascinaci, a nakonec i hlubokou a bolestnou lásku. S tím vším na paměti se pojďme podívat na zoubek městu, na němž se podepsal zub času, které ale přesto, nebo právě proto, přetéká zázraky.

Gears of War 4 - recenze

Popravdě řečeno jsem se Gears of War 4 bál. Kromě toho, že jsem měl po páté vstoupit do stejné řeky, mi přišlo, že je celý herní systém zastaralý. „Schovej se za bednu, všechno vystřílej, přesuň se dál, schovej se za kamenný kvádr, všechny vystřílej, přesuň se dál...“ Kdysi vlajková loď Xbox 360 s tímto systémem v současné generaci stříleček opravdu připomíná dinosaura. Ale takového, který dokázal oklamat evoluci, a nabízí kvalitní zábavu ve dvou zcela rovnocenných složkách – kampani a multiplayeru.

WRC 9 – recenze příliš stejných závodů

Veteráni spláčou nad výdělkem

Strategic Command WWII: World at War - recenze

Jakmile člověk s alespoň minimálním zájmem o historii dostane nějaký ten válečný simulátor, měl by automaticky dostat chuť vyzkoušet si alespoň jeden z bezpočtu “co kdyby” scénářů. Právě války nabízí podobným fantastům plno neuskutečněných scénářů ve stylu, co kdyby se Polsko dokázalo bránit Německu, a co kdyby na ně nezaútočili ještě i Sověti. Co by se stalo, kdyby se Japonci drželi dál od Pearl Harboru a věnovali se jen Číně? Ani jeden z těch scénářů nedopadl dle mého očekávání.

The Evil Within 2 - recenze

Zlo může mít mnoho podob a vypadat třeba jako karneval v maskách. V survival akci The Evil Within 2 jsou maškary tak děsivé, že se jich museli štítit snad i ti, kteří je vymýšleli. To dává na srozuměnou, že tento japonský horor nemění styl a již podruhé obléká násilí do nepřehlédnutelně extravagantního kabátku. Naštěstí mu ale také nechybí variabilní hratelnost, velkorysý design úrovní a víc než dostatečná herní doba. Na osvědčených základech vznikla hlubší, propracovanější a lépe vyladěná hra.

Super Mario Run - recenze

Je působivé, nakolik se Super Mario Run daří zachytit kouzlo klasických mariovských eskapád navzdory skutečnosti, že z jejich formulky odebírá několik klíčových složek. Co ovšem obdržíte na oplátku, je návyková mobilní plošinovka ve formě auto runner titulu, kterou lze pohodlně ovládat jednou rukou. Malým škobrtnutím se na cestě nevyhne, i přesto se ale jedná o skvělý debut Nintenda na poli mobilního hraní.

Gears 5 – recenze

Určitě se vám to už taky stalo. Hrajete hru, jenže vás moc nebere. A tak jdete na internet, abyste si s ostatními společně postěžovali, jak se to tentokrát nepovedlo. Místo toho se na vás ale vyvalí vlna nadšení. Vítejte v mém světě, do něhož s mohutným dupáním a neustálou střelbou vstoupily Gears 5.

LEGO Brawls – recenze nejhorší Lego hry všech dob

Ekvivalent šlápnutí na kostku Lega

Call of Duty: Black Ops 6 – recenze nového dílu největší akční série

Když je kampaň delší a multiplayer akčnější

Half-Life: Alyx – recenze

Nový Half-Life, to je něco, co se nestává každý rok. Vlastně ani co pět let, nebo dokonce dekádu. Jde o celých 13 let, kdy naposledy spatřil světlo světa titul s tímto názvem, což je o to horší, že spousta z nás si dobře pamatuje na cliffhanger v závěru Epizody 2. Half-Life: Alyx není třetím dílem série, takže na události poslední hry nenavazuje, ale nebojte, i tak má co nabídnout, obzvláště těm, co holdují univerzu Half-Life a nebojí se na hlavu nasadit VR headset.

MechWarrior 5 Clans – recenze robotické příběhové evoluce

Když se mechové nemusí stydět za příběh

#WarGames - recenze

Úspěch od fiaska může oddělovat velmi tenká hranice. Rádoby interaktivní film #WarGames to k vlastní smůle potvrzuje z onoho negativního úhlu pohledu. Od tvůrce Sama Barlowa bylo možné po jeho „televizní detektivce“ Her Story očekávat další hru významně ovlivněnou videem, ale namísto toho vzniklo jen video nepatrně ovlivněné hrou. Umělecký experiment se slaboduchým příběhem, do kterého lze zasahovat jen velmi provizorně, ukrývá pod rouškou zdánlivé geniality těžko pochopitelný brak.

MediEvil – recenze

PlayStation má jednu velikou výhodu. Když náhodou není k dispozici žádná ze žhavě očekávaných novinek, není nic snazšího než sáhnout do bohaté pokladnice archivních kousků a nechat hráče užít si trochu nefalšované nostalgie, případně jim předvést, co je kdysi minulo. V případě remaku MediEvil budou ovšem spokojení spíš staří pařani než mladí neználkové.