Znáte japonskou sérii Fate? Že ne? Dopředu je nutné říct, že pro hraní jejího posledního dílu Fate/Samurai Remnant to vůbec nevadí. Přesto si ale pojďme připomenout, co je to vlastně zač: První díl Fate/stay night vyšel v roce 2004 jako vizuální novela, o dva roky později se dočkal stejnojmenné anime adaptace a už to jelo.
Seriály, filmy, manga a další hry začaly tvořit vesmír vznikající pod jedinou značkou a vedením společnosti TYPE-MOON, která si tuhle franšízu chrání jako rodinné stříbro. Některé příběhy vás zavedou do budoucnosti, jiné zase do současnosti a další třeba do úplně alternativních realit, kde zemi ovládá umělá inteligence a žije se vlastně v takovém Matrixu.
Jedno téma ale má většina her společné. Točí se kolem války o Svatý grál a kolem rituálu, který proti sobě postaví vyvolené mágy a jejich přivolané společníky v podobě hrdinských duší. Vyhrát může jen jedna dvojice a nebojuje se o nic menšího než splněné přání.
Fate/Samurai Remnant se vrací k základům. Většina důležitých hrdinů je naprosto nových a příběh se odehrává v Japonsku během éry Keian, tedy v období Edo. Ono ani historické zasazení není bez důvodu – vývoje se totiž ujal Koei Tecmo, konkrétně jeho tým Omega Force, který stojí třeba za Dynasty Warriors nebo Persona 5 Strikers. Zasazení do historie nicméně není tím jediným, co hry spojuje. Nejdřív se ale podívejme na to nejdůležitější: Příběh.
Fate/Yakuza
Vžijete se do role mladého Mijamota Ioriho, adoptivního syna Mijamota Musašiho. Tenhle známý mistr boje se dvěma meči ale nestihl před svou smrtí provést svého chráněnce celým výcvikem. Iori se přesídlil do města Edo, kde žije jako rónin až do doby, kdy se mu na hřbetu ruky objeví podivná značka a zaútočí na něj neznámý bojovník v černém. Znalci série už budou v tenhle moment moc dobře vědět, co přijde.
Vzápětí se objeví i jeho služebnice Saber (jak jinak) a všechno může začít. Příběh se s ničím nemaže, hodí vás bez okolků do epického souboje a nenechá vydechnout. Nováčci ale dostanou narativní berličku v podobě toho, že sám Iori vůbec neví, co se děje, a Saber ztratila paměť. V prvních chvílích dokonce chce mladého válečníka opustit, protože ji v bitvě brzdí. Rychle se ale dozví, že bez pána nepřežije, čímž by rovnou i prohrála válku o Grál. Dvojice hrdinů se tak bude muset naučit spolu vycházet.
Tahle část příběhu funguje skvěle. Iori je klidný, rozvážný a nechce zabíjet. Saber je horkokrevná, bojovná a klidně by celé Edo nechala lehnout popelem. Hra dobře pracuje i s tím, že hrdinka pochází z jiné éry, jak se ostatně brzy dozvíte – všechno je pro ni nové a objevuje nadšeně i věci jako papír a hlavně jídlo. Když po lokacích běháte společně, často se oddělí, aby něco prozkoumala. Pomocí krátkých dialogů pak vlastně představuje reálie Japonska roku 1651 a prohlubuje vztah mezi protagonisty. Na okounění ale není čas, protože rituál je v plném proudu a je třeba se připravit.
Důležitou součástí Fate je objevování původu mistrů a jejich služebníků. Saber totiž není skutečné jméno, ale třída. Těch je v základu sedm, jedna pro každého mistra. Potkáte tak ještě služebníky tříd archer, lancer, rider, caster, assassin a berserk. Někdo se vám odhalí hned a u jiných až do samotného finále nebudete tušit, kým doopravdy jsou. Když se pravé jméno nakonec skutečně dozvíte, často jsou to právě ty nejvíc dechberoucí momenty. Jakmile do sebe třeba zapadla identita ohnivé Lancer, kterou potkáte hned v prologu, nastala jedna z nejlepších chvil hry.
zdroj:
Koei Tecmo
Po městě se navíc pohybuje ještě několik neutrálních služebníků. Pokud se s nimi potkáte a budete plnit jejich vedlejší úkoly, časem se přidají na vaši stranu a umožní vám využívat jejich schopnosti – ačkoliv bezprizorní služebníci jsou o něco slabší právě kvůli tomu, že nemají pány. Fanoušci série se mohou těšit i na řadu pomrknutí na další díly, protože někteří z neutrálních sluhů jim budou dobře známí odjinud.
Příběh sám o sobě dobře odsýpá a postaví vás před dvě rozhodnutí, která můžou změnit průběh hry. Jinak je ale hra čistě lineární a celá se odehrává na ploše jediného města. Edo, tedy předchůdce Tokia, je ale dost rozmanité na to, aby to nevadilo.
Na kvalitě scénáře se podepisuje třeba i to, že na něm jako konzultanti spolupracovali scenáristi Fire Emblem: Three Houses. Takhle emoční jízda má jedinou vadu na kráse, která se ale nemusí týkat celého publika: Pokud jste viděli nebo hráli hlavně původní Fate/stay night a Fate/Zero, rychle si všimnete, že se některé příběhové oblouky svými myšlenkami i vyvrcholením těmto předlohám povážlivě podobají. Další prvky jsou ale opět spíš příjemným pomrknutím pro fanoušky – třeba to, že Iori používá stejnou krystalovou magii jako Rin z prvního Fate.
Prostoje mezi příběhovými momenty vyplníte běháním po polootevřených lokacích města, kde plníte výzvy, které jsou k nalezení v každé lokaci, nebo vedlejší úkoly, které jsou spojené výhradně s dalšími služebníky. Mějte se však na pozoru, mezi kapitolami hlavního úkolu jednotlivé mise mizí. Vyplatí se je splnit všechny, a tak vždy mrkněte na mapu, kde jsou všechny poznačené.
Výzvy před vás pak kladou úkoly typu kup jídlo u každého stánku v lokaci, poraz skupinu nepřátel nebo pohlaď tři kočky. Nic světoborného, ale suroviny na vylepšování vašich mečů, schopností a dalších věcí se hodí. Obecně ale nic nestojí v cestě centrálního vyprávění, což je dobře, protože právě ono je tím nejlepším, co Fate/Samurai Remnant nabízí.
Finále by mohlo mít o trošičku větší tah na branku, ale bez problémů mu to odpustím za celou tu skvělou cestu k němu. Navíc konce jsou k dispozici tři a je pravda, že jeden z nich nechá ukápnout i tu pomyslnou slzu. Jen se k nim musíte postupně propracovat a nevyhnete se ani New Game+ na vyšší obtížnost.
Fate/Dynasty Warrior
Do cíle se nedostanete bez boje. Nepřátelé na vás naštěstí nevyskakují odnikud – nepovinné souboje jsou na mapě vyznačené a zbytku se prostě nevyhnete. A právě v boji je nejlépe vidět dědictví týmu Omega Force. V každé bitvě proti vám totiž budou stát rovnou desítky nepřátel, které budete muset pokořit svými čepelemi. Menší protivníci nepředstavují problém a padají téměř okamžitě, ve většině skupin je ale i nějaký ten velitel, od něhož už umí zásah jaksepatří zabolet. V bitce se primárně musíte soustředit právě na něj a během toho mimoděk zabíjet jeho pohůnky.
Systém je ale naštěstí příjemně akční a samozřejmě realtimový. Jeho páteř tvoří lehké a těžké údery, účinek toho těžkého se přitom odvíjí od toho, kolik lehkých jste provedli před ním. Ne vždy ale znamená, že čím víc seknutí, tím lepší finální efekt. Komba se liší, jedno udělí větší poškození samostatnému cíli, další se musí nabíjet a jiné zase vyústí ve slabší, ale plošný sek schopný zasáhnout víc nepřátel naráz.
Je dobré se rychle naučit, po kolika lehkých útocích následuje jaký těžký efekt, a chytře odpočítávat. K tomu má Iori ještě k dispozici několik bojových stylů. Začnete jen s vodním a zemním, ale časem se nabídka rozšíří. Všechny je budete vylepšovat skrz strom pasivních i aktivních dovedností a tím i profilovat, na co jsou vlastně dobré. Ano, samozřejmě, že každý má jinou posloupnost úderů a ovládnout je bude chvíli trvat.
Navíc vás hra motivuje je přepínat: Pokud chvíli bojujete jedním stylem, postava se rozzáří, a když v takový okamžik přepnete na jiný, dostanete užitečný bonus podle předchozího stylu. Navrch máte k dispozici ještě čtyři kouzla za červené krystaly, které padají z nepřátel a časem se je naučíte i sami vyrábět.
Nesmíme ale hlavně zapomínat, že Iori není sám. Po boku má věrnou Saber a časem i jednoho dalšího ze služebníků. Těm zase pomocí vlastních útoků nabíjíte ukazatel schopností, přičemž každý služebník má na výběr ze čtyř, které může v boji seslat. Saber se navíc většiny soubojů účastní po vašem boku a podle toho, jak pevné s ní máte pouto, vás čas od času nechá využít kombo útok obou hrdinů naráz.
Další ukazatel zase umožní na chvíli přepnout na služebníka a s jeho pomocí rozdávat pořádné rány. Poslední měřidlo zase ukazuje možnost využít speciální silný úder. Iori má vlastní podle stylu, se kterým zrovna bojuje, a u služebníků jsou to jejich nejsilnější schopnosti spojené s jejich původem. K nim se ale už musíte dopracovat příběhem.
Zní to docela komplikovaně, co? Naštěstí je pravdou opak. Souboje rychle přejdou do krve a budete ladně a s grácií žonglovat desítkami nepřátel. Spíš jsem měl občas problém s tím, že se mi nechtělo používat Ioriho kouzla nebo přepínat se do kůže služebníků, protože za rohem by mohl být těžší souboj, kde se to bude hodit mnohem víc. Stojí to totiž ony zmiňované krystaly, které nerostou na stromech, a i když jsem šetřil, často mi docházely.
zdroj: Koei Tecmo
Výtku musím vznést i k celkové rozmanitosti nepřátel. Druhů protivníků by prostě mohlo být o něco víc a naopak soubojů jako takových o trochu méně. Kromě skupin lidských protivníků potkáte i zástupy monster z japonské mytologie, které do Eda vábí právě probíhající nadpřirozený rituál. A stvůrám nejdřív musíte rozbít magický štít, na který platí hlavně další magické útoky.
Naštěstí si Iori brzy odemkne postoj, který si s tím poradí i bez útočných kouzel. Přesto mi ale přišlo, že právě souboje s monstry občas trvají déle, než by se hodilo, a nakonec mě kvůli tomu vlastně nejvíc bavilo se prosekávat davy běsů v kůži některého ze společníků, kteří žádné ničení štítů řešit nemusí. Hra se mimochodem vůbec nebojí přepínat postavy ani během příběhových zvratů, díky čemuž si občas vyzkoušíte i hraní za hrdiny, jejichž účast byste zpočátku možná nečekali.
Nejpůsobivější souboje jsou ale pořád ty proti nepřátelským služebníkům a jejich pánům. Tahle ultimátní zkouška dovedností má jedinou vadu na kráse: Není vlastně oproti jiným soubojům moc jiná.
Souboje dva na dva fungují tak, že pokud porazíte pána, služebník je na chvíli oslabený a pak jeho mistr zase vstane. K úplnému vítězství musíte pokořit právě služebníka, který má štít podobně jako monstra. Většinou jsou ale souboje obohacené epickými cutscénami, které skvěle vyváží mírně recyklovaný bojový design. Bitvy s pány bych se téměř nebál přirovnat k soubojům Eikonů z posledního Final Fantasy, jen místo obřích monster pořád ovládáte lidské hrdiny.
Fate/Tactics
Poslední důležitá část hratelnosti se skrývá na mapě města, kde naleznete pospojovaná místa plná mystické energie. Abyste se dostali do sídla jiných mistrů, je třeba tyto strategické body oslabit a zabrat. V tahovém režimu se tak pohybujete z bodu do bodu, ukrajujete tím pro sebe území a přebarvujete jej na svou barvu.
Nepřátelé se však pohybují taky. Přímý střet ústí v klasický souboj s danou partou protivníků, ale pokud ji třeba nějakým obchvatem odříznete od jejího území, skupina umře. Nepřátelé ale opět to samé mohou provést i vám – v takovém případě nicméně neskonáte, jen se vrátíte do výchozího bodu. A věřte, že taktizování v podobném stylu bude potřeba, protože často stojíte proti přesile a ještě k tomu vás tlačí i limit, kolik kol máte k dispozici.
Brzy se vám ale odemkne možnost povolat si na pomoc spřátelené služebníky nebo rozdělit oba hrdiny a taktizovat s každým zvlášť. To s sebou ale zase nese nevýhodu, že Iori sám doopravdy není až takový zabiják, hlavně pokud dojde ke střetu s démony, při němž Sabeřiny schopnosti prostě chybí.
Dvojnásob pohybu se ale na druhou stranu extrémně hodí. Pak přijdou ke slovu ještě talismany, které třeba jednorázově umožní pohnout se o pole dál, zastaví nepřátele na dvě kola nebo vás teleportují na již obsazené místo. Jenže talismanů si pokaždé můžete vzít jen pět a není radno s nimi vždy plýtvat, protože hra taky umí z tahu na tah měnit situaci otevřením nových cest nebo příchodem nových nepřátel. Zmíněné talismany má navíc zase k dispozici i nepřítel.
Tahle část hratelnosti sice není úplně těžká a často bych si býval přál mít víc možností, jak na bitvu vyzrát, ale pořád je zábavná vlastně až do samotného konce hry.
Fate/2000
Poslední, co je třeba zmínit, je chvála na jedné straně a výtka na straně druhé. Fate/Samurai Remnant se strašně dobře poslouchá. Hudební motivy jsou úžasné a i ten poslední plk na ulici je kvalitně nadabovaný. Jenom příznivci angličtiny v japonských hrách (pokud někdo takový vůbec existuje) mají smůlu. Jediný dabing k dispozici je právě ten originální.
Postavy i předěly vypadají taky skvěle. Hraje v tom velkou roli to, že všechno je trochu obtáhnuté tuší, což dodává i moderním anime postavám příjemně dobový nádech. Některé sekvence mezi misemi dokonce začínají v podobě typického kaligrafického obrazu a v reálném čase se změní na postavy ze hry, které stojí někde na polovině cesty mezi oběma styly.
zdroj:
Koei Tecmo
Jenže pak je tu všechno kolem. Okolní prostředí vypadá jak někdy z roku 2000. Nešel bych daleko pro slovo hnusné. Málo detailní, občas chudé, a když se pohybujete v částech, kde je víc přírody, bije to do očí. Většinu času sice naštěstí strávíte v akci, kde to tak poznat není, v rozhovorech, kde hrají prim právě postavy, nebo ve filmečcích, kde to tolik nevynikne. Stejně je to ale strašná piha na kráse jinak tak skvěle řemeslně zpracované hry.
Fate/Samurai Remnant
Sérii Fate mám rád. Hlavně její první dvě anime. Souboj Berserka s Archerem považuji za jeden z nejlepších v anime vůbec a Fate/Zero je zase o kus lepší příběhem a postavami. Proto jsem Fate/Samurai Remnant vyhlížel s napětím a opatrným očekáváním. A hra ho vlastně nakonec naplnila.
Ano, příběh by mohl být o kousíček víc novátorský a nespoléhat se na to, co fanoušci už v minulosti viděli. Soubojů by mohlo být o něco méně a ty s bossy o kus vynalézavější. Hlavní vadou na kráse je za mě samotné ztvárnění prostředí, které tluče do očí ještě víc kvůli kontrastu se skvěle naanimovanými postavami a prvotřídním audiem.
Přesto mě ale tenhle Fate nezklamal. Udržel mě přikovaného v židli, protože chemie mezi postavami funguje, děj je pořád napínavý, a když dojde na epické souboje, dostaví se i husí kůže, za což je mimo jiné potřeba poděkovat právě i skvělé hudbě. Dobové zasazení je plusový bod navíc a myslím, že hra je hlavně skvělým vstupním bodem pro sérií nepolíbené nováčky. A to už si samo o sobě zaslouží palec nahoru.
