Team Ninja má za sebou bezmála třicetiletou historii, vyšperkovanou takovými značkami, jako je Ninja Gaiden či Dead or Alive. Přesto si troufnu tvrdit, že k západnímu mainstreamovému hráči začalo více promlouvat až s prvním Nioh, ve kterém autoři vyzvali na souboj slavné FromSoftware.

O vábení západních mainstreamových hráčů nepíšu v prvním odstavci náhodou, protože z každého póru Rise of the Ronin je cítit touha ještě více se přiblížit širšímu publiku a naservírovat mu herní prvky, na které je zvyklý odjinud. A ačkoliv je v mnoha ohledech zřejmé, že v takovém přístupu autoři nejsou zatím moc kovaní, jádro hratelnosti, postavené na fantasticky zábavných soubojích, pořád skvěle funguje.

Neotřelá kombinace

Rise of the Ronin se dá v krátkosti popsat jako již zmíněný Nioh, kombinovaný s Assassin’s Creed. Z předchozího díla Team Ninja si bere některé herní systémy jako je soubojový systém a přístup k získané kořisti, od Assassin’s Creed zase otevřený svět plný nejrůznějších (a různě kvalitních) vedlejších aktivit. Kvůli zasazení do Země vycházejícího slunce, poměrně pestré barevné paletě a častému cestování koňmo se pak člověk jen těžko brání vzpomínkám na Ghost of Tsushima.

Ve hře se stáváte jedním z takzvaných Blade Twins, dvojčat, která byla v dětství zachráněna od jisté smrti a následně vycvičena tak, aby se mohla stát členy elitní tajné jednotky Veiled Edge. Obě dvojčata si navrhnete v rámci tvorby postavy, můžete si zvolit jejich pohlaví, zbraňovou specializaci a i první misi strávíte společně. Přítomnost druhé postavy je do značné míry vstřícně podanou rukou méně zkušeným hráčům, protože kromě poměrně slušné výpomoci v boji vás kolega může v případě potřeby znovu oživit, tedy pokud máte léčivé pastilky.

zdroj: Foto: Team Ninja

Nebudu zabíhat do podrobností, ale velmi záhy si budete muset vybrat, které z vašich vytvořených dvojčat se stane skutečnou hlavní postavou příběhu, ta druhá následně vyklidí pole a příští kroky už budou, takříkajíc, bez přídavných koleček. Systém kooperace s druhou postavou ale nepřipadá vniveč, protože váš hrdina, či hrdinka časem narazí na další potenciální společníky. Rise of the Ronin navíc nabízí v misích i kooperaci s jinými hráči.

Svoboda 1856

Jak už jsem naznačil, od předchozích soulslike her od Team Ninja se Rise of the Ronin v základu liší svou stavbou. Namísto série lineárních, příběhových a vedlejších misí v uzavřených lokacích se tady před vámi otevírá slušně rozsáhlý otevřený svět, zasazený do lákavého a ve hrách obecně nevyužitého Japonska 19. století. Oproti Nioh a Wo-Long: Fallen Dynasty je navíc Rise of the Ronin daleko víc ukotven v realitě, soustředí se vykreslení společenské a politické situace bez přidaného pozlátka nadpřirozených jevů a bytostí. To ale vůbec nevadí, naopak je to ku prospěchu věci. Navíc Jokohama a přilehlé oblasti jsou minimálně pro našince dostatečně exotické i tak.

V praxi se Rise of the Ronin hraje jako naprosto tradiční akční adventura v otevřeném světě, v níž vás po cestě k dalšímu hlavnímu úkolu budou lákat různé vedlejší aktivity: Ať už jde o čištění bandity obsazených osad, lovení nebezpečných uprchlíků nebo třeba ňuchňání kočiček (některé jsou velmi plaché, ňuchňání nechtějí a musíte se k nim opatrně plížit, je to tedy hra podle pravdy).

Musím se přiznat, že když jsem před sebou poprvé uviděl mapu posetou až nečekaným množstvím rozličných ikonek, mé srdce poněkud pokleslo. Faktem ale je, že vedlejší aktivity chcete plnit, protože si tím vylepšujete své pouto s jednotlivými oblastmi, z čehož vám následně kynou různé výhody. Obecně je hra budováním pout posedlá skoro jako Death Stranding, protože vztahy budete postupně vylepšovat i s různými vedlejšími postavami, které vám v průběhu hry podají pomocnou ruku.

Naplocho mečem

Základem všeho jsou nicméně souboje. Jejich fungování balancuje na hraně příjemně známého a nového, jež si budete muset osvojit. Pokud jste někdy hráli Nioh nebo Wo-Long, budou vám základy dobře známé. Namísto postojů tu ale figurují bojové styly, které nejen obsahují odlišné typy úderů a speciálních útoků, ale každý z nich v kombinaci s různými zbraněmi lépe platí na různé protivníky. 

Bojové styly můžete velmi plynule přepínat přímo během potyček. Po ruce máte vždy dvě zbraně na blízko a dvě na dálku. I Rise of the Ronin klade zásadní důraz na správu výdrže (zde tedy Ki) a pokud kolem sebe budete máchat katanou bez rozmyslu, případně budete pasivně blokovat cizí údery, zůstanete za chvíli bezmocně stát jako solný sloup a můžete jen zoufale sledovat, jak se protivník napřahuje ke zvlášť drtivému úderu.

zdroj: Foto: Team Ninja

Soubojový systém navíc do velké míry stojí a padá na zvládnutí mechanismu Counterspark – přesného parírování nepřátelských útoků. Úspěšné vykrytí komba zpravidla otevře cestu ke způsobení masivního poškození, poměrně dlouho mi ale trvalo, než jsem načasování přišel na kloub. I později se mi stávalo, že mi úspěšný protiútok přišel spíš jako náhodný úspěch. Oproti brilantně přesnému parírování v Sekiru jsem tady jen zřídka pociťoval pýchu nad dobře zvládnutou situací, ale spíš úlevu z toho, že se na mě usmála štěstěna.

Obecně je Rise of the Ronin ve svém přístupu k pohybu v soubojích i mimo ně daleko méně rigidní než běžné soulsovky. Můžete kdykoliv skákat (i při boji), váš svěřenec navíc dostane k dispozici speciální kotvičku, se kterou se může dostat na jinak nedostupná místa. Trochu mě přesto zamrzelo, že kotvička funguje jen na předem stanovených bodech a její použitelnost je tedy dost limitovaná. Časem ale může pomoci i v boji, například skrz metání předmětů na vaše protivníky.

zdroj: Team Ninja

Faktem je, že absence nadpřirozených bytostí ovlivňuje variabilitu nepřátel, protože v konečném důsledku vždycky budete mít na ostrém konci meče nějakého chlapa s legračním účesem. Díky různým druhům zbraní a speciálním útokům to ale ve skutečnosti vůbec není problém a po celou dobu hraní mě souboje nezačaly nudit. Abych nezapomněl, hra je značně brutální, má poměrně sugestivní dokončovací údery a o usekané hlavy a stříkající krev tu rozhodně není nouze.

Dýka do zad i verbální útok

Kromě férového bitkaření obsahuje Rise of the Ronin i funkční stealth, díky kterému si můžete výrazně usnadnit a urychlit své snažení, a před přímou konfrontací trochu prosít řady zlotřilců. Nepřátelské tábory zpravidla kromě běžných pohůnků obývají i schopnější válečníci, kteří se po smrti nerespawnují. Je velmi příjemné sledovat, jak vaše činy vracejí do venkovské krajiny řád, někdejší doupata zločinců se opět stávají obydlenými vesničkami a na cestách je pokaždé o něco bezpečněji.

zdroj: Foto: Team Ninja

Jedním z velkých překvapení, která mi Rise of the Ronin naservíroval, je systém dialogů, ve kterých (po odemčení odpovídající schopnosti) můžete lhát či zastrašovat. To ale není vše, čas od času budete stát před volbou, která může ovlivnit příští dění. Relativně krátce po začátku tak dostanete možnost zabít nebo ušetřit vůdce banditů z jisté pevnosti. Pokud jej zamordujete, jeho příběh končí, ušetřením jeho života si ale v budoucnu otevíráte přístup k další úkolové linii. 

Zasazení do poloviny 19. století je nesmírně osvěžující, do Japonska se vrací černé lodě ze západu, na ulicích můžete jasně vidět evropské a americké kulturní vlivy a v rukou se vám kromě luku může klidně objevit i revolver. Podobně jako si Nioh kdysi zakládal na představování důležitých historických postav, i v Rise of the Ronin dostanete nenásilnou nalejvárnu o dobových poměrech a důležitých hráčích tehdejšího politického klimatu. Kromě zapadlých venkovských vesniček si také budete moci užít různé tváře velkoměsta: Od vykřičené po čínskou čtvrť.

Ošklivka Kat(an)ka

Není ale vše růžové jako květy sakur, a tak po veskrze pozitivní první části recenze přichází to horší. Předně, Rise of the Ronin ani omylem nevypadá jako hra z roku 2024. Nevypadá ani jako hra z roku 2020 a v některých momentech je to ještě horší. Titul zkrátka svým vizuálem patří na minulou generaci konzolí, a ani tam by nepatřila mezi ty největší krásky. Úplně zapomeňte na Ghost of Tsushima, který udělal na konci éry PS4 takovou parádu. Kdybych chtěl být zvlášť ostrý, připomínaly mi některé výjevy, zejména v městských ulicích, 12 let starý Assassin’s Creed III. 

Některé textury jsou rozplizlé, při jízdě na koni je extrémně patrný pop-in a měnící se úroveň detailů i nasvícení. Celkově hra vypadá mimořádně zastarale. Nevím, co se v Team Ninja děje, podobný dojem jsem měl už z loňského Wo-Longu, ale pokud mají zálusk na srdéčko mainstreamu, musejí si kromě dobrých gamedesignérů pořídit i lepší grafické oddělení.

Rozhodně tím nechci říct, že by hra neuměla vyčarovat hezké výjevy, především venku v přírodě, ale zastaralé modely postav (hlavně obličejů) táhnou dojem dolů a hra kvůli tomu nepůsobí jako sebevědomý exkluzivní titul pro PlayStation 5. Spíš na mě působí začátečnický pokus srdcařů, kteří umí dělat skvělé hry, ale neumí jim dát současný kabátek.

Druhou výtkou je uživatelské rozhraní v nabídkách, které mi daly vzpomenout na staré, prachem zaváté časy, kdy japonské hry byly vnímány jako bizár pro fajnšmekry. Menu jsou zbytečně komplikovaná, pohyb v nich je nepřehledný a někdy vyžaduje kombinace tlačítek, o kterých jste nikdy neslyšeli. Rise of the Ronin je zcela jednoznačně nejpřístupnější hra, kterou Team Ninja v posledních mnoha letech udělal. Její prezentace tomu ale vůbec neodpovídá.

Hra obsahuje tři režimy nastavení, v zásadě jde o Quality, Performance a Raytracing. Quality ve 30 FPS je nepoužitelné a snímkování nejsem ochoten obětovat ani pro lepší zpracování světla, takže jediný použitelný režim pro mé potřeby byl (opět) Performance. Potíž je, že ani Quality nastavení neřeší většinu mých výtek k vizuálnímu podání, hra je sice ostřejší, hezčí však ne.

Nevadí!

Přesto je spousta důvodů, proč se do hraní pustit a milovat jej. Tohle je totiž skutečně ten japonský Assassin’s Creed, který jsme tak dlouho chtěli (a který já teď už třeba nechci, protože vím, jak bude podle Ubisoftu vypadat). Můžete tu létat na rogalu, ladit si své vybavení podle setů, kamarádit se se zajímavými lidmi (a zabíjet jiné zajímavé lidi), dekorovat si svůj domov, vystavovat zbraně a zbroj, měřit síly s jinými potulnými róniny, utíkat před zákonem, pít čaj s gejšami a samozřejmě ňuchňat kočičky. Najdete tu dokonce nastavení obtížnosti, díky kterému si hru mohou užít i ti, které hardcore souboje děsí.

zdroj: Team Ninja

Z Rise of the Ronin se nakonec vyklubal povedený žánrový mix, který sice není pro každého a potřeboval by obrousit nějaké ty ostré hrany, nabízí ale tunu zábavy na dlouhé hodiny, navíc v neotřelém zasazení. Pokud překousnete některé zastaralé prvky, hratelnost se vám tisíckrát odmění.