Články

Gears of War 3 - multiplayer preview

Těžkopádné kovové archaické zbraně, mutátory, brutální dokončovací pohyby, kompletně přepracovaný systém zkušeností a spousta drobností, které z toho v celku dělají skoro jinou hru. Tak lze stručně shrnout dojmy z multiplayeru Gears of War 3, na než tento týden definitivně padlo embargo a internet tak zahltily články nejrůznějších zahraničních redakcí. Není jiná cesta, než se tím vším pokusit probrat systematicky, takže to vezměmě pěkně popořadě.

Ze současných politických debat o hrách tuhne krev v žilách

Zhruba před půl rokem došlo ve Spojených státech ke střelbě na škole Sandy Hook, která si vyžádala 28 obětí včetně střelce. Během pár dnů zároveň uplyne rok od podobné střelby v kině Century ve městě Aurora. Zde zahynulo 12 lidí. Co tyto události vedle šílených střelců spojuje? Krom zjevných odpovědí i to, že na americké politické scéně vyvolaly další kolo nekonečné debaty o limitování prodejů násilných her. Jeden z největších světových herních trhů co do zákazníků i výrobců je po každé podobné události jedním z prvních cílů na ráně.

Janičáři a sultáni – svět Assassin's Creed: Revelations

Pokud se podíváme na dějiny Osmanské říše ve středoškolských učebnicích, mnoho se toho nedozvíme. Dostaneme obraz hordy divokých Turků, kteří dobyli civilizovanou Byzanc, ohrožovali díky svým velkým počtům a divokosti i Evropu, dokud se neprokázalo, že jsme technologicky vyspělejší a celé té barbarské chásce neukázali, zač je toho loket. Sultány známe jen jako karikatury z pohádek a reklam, kde nesmí chybět turban, harém a úsměvná nevzdělanost, jíž bodrý a vychytralý Evropan využije. Nicméně, realita byla poněkud jiná a jestli v něčem současná výuka selhává, je to právě zobrazení islámského světa oné doby jinak, než orientalistickým pohledem 19. a počátku 20. století.

Má Google Stadia šanci otřást herním průmyslem?

Když jsem čekal na živý přenos Googlu z GDC, byl jsem skeptický. Dle předcházejících informací jsem věděl, že se oznámení bude týkat streamování her, ale to není v dnešní době nic mimořádného. Kolem cloudového hraní se točí spousta velkých hráčů, vize jsou lákavé, ale stále nám klacky pod nohy hází nedostatečné technologie. Jaká je představa Googlu o hraní v cloudu a má šanci se svou téměř bezednou portmonkou limity překonat?

Proč dlouho vyvíjené projekty málokdy dopadají dobře

Ještě před rokem snad nikdo nevěřil, že vydání věčně odkládaného The Last Guardian je doslova za rohem. Asi jenom málokdo byl pesimistou kvůli tomu, že by si vydání nepřál - historie však mnohé fanoušky her pesimismu naučila. Snad díky charakteru her samotných existuje celá řada “věčně” vyvíjených či dokonce nikdy nedokončených titulů. Kdo drží v této smutné statistice prim? Realizace jakých famózních vizí se asi už nikdy nedočkáme? Proč dlouho vytvářené hry nedopadají většinou nejlépe?

Tvůrci série Civilization se bojí změn - a vůbec to nevadí

Počet novinek v Civilization VI představuje největší revoluci v historii značky. Pokud však název Civilization něco definuje, pak je to právě absence změn - dost možná nejúspěšnější série tahových strategií vůbec se v klíčových bodech od svého vzniku v roce 1991 skoro neměnila. Paradoxně to znamená, že se začíná přibližovat svým méně úspěšným konkurentům.

Hry zdarma: simulátor krvácení, cestování časem a nový projekt od tvůrce Octodad

Snad nedávný konec školních roků a semestrů tomu chtěl, že se v posledních týdnech urodilo hned několik příjemným ročníkových projektů studentů vývojařiny. Mezi nimi i originální survival FPS nebo simulátor pucfleka v kopii Grandhotel Budapešť. Krom těchto dvou kousků se zmíníme ještě o skoro dokonalé hře, která se zabývá cestováním v čase, a vypíchneme též starší projekt spoluautora originální adventury Octodad.

Jak konzole a odvaha vývojářů pomohly vylepšit Diablo III

V květnu uplynou tři roky od okamžiku, kdy vyšlo Diablo III. Ohlasy kritiky, zájem hráčů i prodejní čísla svědčily o tom, že se vše povedlo, a že Blizzard dokázal opět naplnit svou pověst továrny na úspěchy. Uvnitř týmu ale zavládla pochmurná atmosféra. „Všichni jsme věděli, že technické problémy při spuštění hry poškodily naší reputaci, ale hlavně nás štvala ta negativní nálada a rozčílení fanoušků nad samotnou hrou,“ okomentoval během své přednášky na GDC 2015 designér Josh Mosqueira negativní uživatelská hodnocení na Metacritic.com. Blizzard tehdy mohl nad vším mávnout rukou a po vyřešení potíží se servery se pustit do jiné práce. Namísto toho se ale jeho vývojáři zamysleli nad důvody hráčského rozladění. A rozhodli se s nimi něco dělat.

Hledání zatraceného času: The Movies aneb dobrý nápad pro špatnou dobu

Co vás napadne jako první, když máte jmenovat nejvíc sexy aspekt filmového průmyslu a tvorby filmů konkrétně? Pokud vyhrknete, že dlouhá sezení ve střižně, kde se chudáci filmaři snaží v potu tváře zkombinovat vizi režiséra a producenta do něčeho koukatelného, pak zřejmě máte stejný názor na věc jako Peter Molyneux při tvorbě strategie The Movies z konce roku 2005. Byť titul svého času vyhlížel celý herní svět, nakonec šlo o dokonalý příklad hry, jejíž vývojáři se narodili pro špatnou dobu. 

Rozhovor s Austinem Grossmanem, autorem System Shocku, či románu You

Patří k pamětníkům kultovního Looking Glass Studios, autorům spolutvořícím hry již třetí dekádu i minoritě vývojářů, kteří se nestydí k ventilování názorů sáhnout po staré dobré beletrii. K recenzi jeho knihy You, která sumíruje počátky (fiktivní verze) Looking Glass, tak bylo záhodno vzít Austina Grossmana na kus řeči a vyzpovídat jej z názorů na knihu i herní byznys jako takový.

Halo 4 multiplayer pod drobnohledem

Multiplayer v Halo hrách byl vždy jistým měřítkem kvality pro podobné tituly v rámci stejného žánru. K nováčkům, kteří naskočili do dávno vydané hry, byl ale krutý, protože sázel víc na um hráče, než na výbavu. Pamatuji se, jak jsem s přetékajícím sebevědomím z hraní prvního Modern Warfare nastoupil do multiplayeru Halo 3 a jen jsem nešťastně zíral na kolem poskakující postavy, které znají každý centimetr mapy a při výskocích mi zvládají dávat headshoty. Byla to drsná škola. Na druhou stranu je třeba říci, že bylo velmi uspokojující sledovat, jak se na základě mnoha tvrdých lekcí sami zlepšujete. Bungie zkrátka multiplayer uměli.

Ztraceno v procesu: Half-Life 2 a propagace čisté videohry

Half-Life 2 si plně zaslouží své místo na piedestalu nejlepších her všech dob. Erupce game designových kutilů z Valve nám od jeho dob narvala do her fyzikální hrátky, a jsou i tací, kteří považují jeho Garry's Mod za předchůdce Minecraftu. Při všem tom retrospektivním oslavování hry, která i dnes působí čerstvě, jako jarní vánek, se však ztratilo meditování nad unikátními vyprávěcími a stylovými prvky dílka od Valve. Jak dnes totiž bezpečně víme, původní Half-Life 2 měl být razantně odlišný od jeho finální verze. A právě komparace obou nám perfektně vymaluje důvody, pro něž jsou vývojáři z Valve herními polobohy.

Fenomén Dark Souls ve světě streamu

Málokterá série reformovala celou generaci her napříč žánry tak jako Dark Souls Hidetaky Mijazakiho. A zaslouženě. Hra, která je známá zejména svou nepromíjející, avšak férovou obtížností znamenala návrat k éře, kdy hráč nedostal nic zadarmo, mapy se daly najít jen v tematických časopisech a se záseky dokázal pomoct pouze zkušenější kamarád či starší sourozenec. U takovýchto her se hráči setkávali, ne aby poměřili své síly, ale aby společnými silami porazili hru samotnou.

Noční můra nostalgiků: Zmizí staré hry hratelné skrze prohlížeč?

Se starými hrami je trochu kříž. Nestačí mít jen chuť si je zahrát. Musíte vědět, kam pro ně sáhnout a musí správně fungovat. Existuje sice spousta řešení, často ale jen teoretických. Vždyť kdo dnes dokáže spustit Test Drive z diskety anebo zprovoznit starý mikropočítač? Zdánlivě vše zachraňuje internet, i když ani ten nesplní všechna přání. Velkou ironií herního byznysu je, že nejlepší digitální službu pro milovníky staré zábavy zatím odvádí šedá zóna, kterou by si oficiální místa přála zlikvidovat.

Tipy na vánoční dárky od redakce Games.cz: Doporučujeme hry pod stromeček

Vánoce se děsivým kvapem blíží, Santovo hororové „Ho ho ho!“ se už rozléhá krajinou, Jezulátko spřádá pomstu těm zatraceným Římanům pomocí dárečky poblázněné armády dětských otroků a my se do toho chaosu samozřejmě musíme vmísit taky. Stejně jako loni vám v několika článcích doporučíme to, co byste mohli dát pod stromeček svým blízkým – případně sami sobě, jen tak, pro radost. Začínáme klasikou: počítačovými hrami.

Příběh Middle-earth: Shadow of Mordor v kontextu Tolkienova díla

Akční RPG Middle-Earth: Shadow of Mordor byla pro Miloše (viz recenzi) ale i pro mě jedním z nejpříjemnějších překvapení minulého roku. Hra kromě hlavní náplně, tedy likvidování stovek skurutů a skřetů, disponovala i zajímavým a solidně prezentovaným příběhem. Během pročítání nejrůznějších online debat na toto téma jsem si ale všiml, že pro mnoho hráčů zachází tvůrci Shadow of Mordor s licencí až příliš liberálně a dost si upravili Tolkienovu Středozem k obrazu svému. Oprášil jsem tedy své znalosti Pána prstenů, Hobita, Silmarillionu a Nedokončených příběhů, abych si ujasnil, co je na těchto obviněních vlastně pravdy. Předem ale vězte, že článek je, logicky, plný spoilerů.

Rok života s Xbox One: klady a zápory konzole, která nedávno dorazila do ČR

Za pár týdnů uplyne přesně rok, co se ve světě začala prodávat konzole Xbox One od Microsoftu, aby nastoupila do přímého boje proti PlayStation 4 od Sony. Zároveň uplynulo několik týdnů od chvíle, kdy se začala konzole Xbox One oficiálně prodávat i v naší zaostalé krajině. Při té příležitosti jsme se rozhodli navázat na test Xbox One z prosince 2013 a podívat se, jak a jestli vůbec se během roku na trhu konzole od Microsoftu prostřednictvím updatů a jiných aktivit změnila k lepšímu, k horšímu nebo jestli se vůbec někam posunula. Nejdříve si však dáme rekapitulaci událostí.

Emulátory jako stroje času aneb jak si zahrát staré hry

I když herní průmysl není ve srovnání třeba s filmem či televizí ještě tak starý, vešel před pár lety do čtvrtého desetiletí své existence, takže nějaké to nostalgické posmrkávání je zcela na místě. Jenže proč zůstat jen u vzpomínání? Nebylo by ještě lepší si některé pecky z dětství připomenout i v dnešní chmurné době, kdy se musíme přehrabovat tunami DLCček, reklam, season passů a dalších vylomenin? Dohnat staré resty? Jen jestli si tu minulost nebarvíme až moc narůžovo. Ale proč se nepřesvědčit na vlastní kůži?

Nezávislý rozcestník: se zombíky je sranda, než vás pokoušou

Videodeník studia Naughty Dog odhalil, jak se nepřátelé ve hře The Last of Us vyhnou označení „zombies“. Houby, no. To Sniper Elite: Nazi Zombie Army se za zombíky vůbec nestydí. Nacistickým Reichem si budou zvesela šturmovat, a že jich bude! Ani dnešní Rozcestník se nemá za co stydět, a ukazuje všemi směry, kam všude a do jakých žánrů se ti chudáci bez duše rozprchli. Není jich málo, tak bacha na mozek.

Když hry stárnou: lesk a bída herních remaků

„Videohry, na rozdíl od filmů nebo hudby, vůbec nestárnou.“ Právě takový názor byl ještě před dekádou hojně slyšet z úst veteránů, dle jejichž nazírání zůstávají pravidla osmibitovek a arkád tesaná do kamene, a tudíž stejně platná dnes, jako kdysi. Průmysl však tuto moudrost ignoroval, a zvláště v posledních letech jsme se tak dočkali epidemie HD remaků, duchovních předělávek či totálního znásilňování někdejší značky.

Ztraceno v procesu: o čem svědčí osekané části Mass Effectů?

Na jaře tohoto roku za sebou zavřela vrátka trilogie Mass Effect. Zakončila příběh Shepardovy záchrany galaxie, vyvolala salvy nevole, a s vypuštěním rozšířeného konce vyšuměla, aby uvolnila místo dalším makabrózním blockbusterům. Stejně zajímavá jako story o invazi Reaperů je však i jiná story – ta o tvorbě Mass Effectu a o všech prvcích, jež se ztratily v procesu tvorby.

PlayStation Vita je dobře navržená mašina na hraní a stačí to

Normální lidi se vyspí dvakrát, nadšenci už jen jednou a po necelém roce od uvedení handheldu 3DS se dočkáme dalšího launche videoherního hardwaru. A jestliže už minulý rok se okolo 3DS rozhořela velká a vleklá diskuse o tom, má-li vůbec cenu, aby dál vznikala specifická herní zařízení do kapsy, když máme všechny ty tablety a chytré telefony, tak letos bude v souvislosti s PS Vita ještě delší a bouřlivější. Respektive, ono už to vlastně je dlouhé a bouřlivé, přestože handheld ještě není na trhu.

Nezávislý rozcestník – střílení, kontemplace a hrátky v pískovišti

Dám vám hádanku: Kdo v 17. století kolonizoval Mars a jak se ta kolonie jmenuje? Přesně tak! Těšte se na recenzi. Jinak už víte, jakou cestou se dnes dáte?

Hardwarový test: Microsoft Kinect

Microsoft mi v tom dělá guláš. Ještě před zapojením Kinectu jsem už měl v hlavě vymyšlen úvod k článku – něco ve stylu: „Fakt, že čtete tyto řádky na tomto serveru, pravděpodobně znamená, že Kinect není pro vás, ale spíše pro vaše hrami nedotčené rodiče či mladší sourozence.“ A ono houbeles! Ačkoliv jsem v rámci testování skutečně přizval celou rodinu i pár známých, nejvíce času jsem s Kinectem stejně strávil já sám.

Civilization V opravuje na Vánoce multiplayer

Na jednu stranu to chce kus odvahy, předstoupit před hráče po více než roce a říci jim: „Tak jsme vám konečně ten multiplayer trošku opravili, nezlobte se, že to trvalo tak dlouho.“ Na druhou stranu je člověk v dnešní době rád už jen za to, že se i po více než roce hře někdo věnuje a nepokládá ji za mrtvou. Aktuálně je to případ Civilization V, která se dočkala docela významného updatu (přes Steam), jenž by měl konečně odstranit nestabilitu a další neduhy multiplayerových her, ze kterých už některým jedincům včetně mě třikrát vypadaly a zase narostly vlasy.

Vzpomínáme: Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura je zapomenutou perlou žánru RPG

Když se řekne „éra klasických RPG her“, leckomu se vybaví jména jako Baldur's Gate či Fallout, mnohým i trochu okrajovější Planescape: Torment nebo Icewind Dale. Asi málokdo ale na první dobrou vykřikne jméno Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura. Právě tenhle neprávem pozapomenutý titul originálně kombinující svět magie a techniky a spolu s tím i klasické inspirační zdroje žánru RPG vyšel před 18 lety a pár měsíci, 21. srpna 2001.„“–

Vzpomínáme: Deus Ex: Invisible War bylo pokračování, které nikdo nechtěl

„Promrhaný potenciál“ – zhruba takové přízvisko by druhý Deus Ex měl mít, kdyby hry dostávaly doslovná pojmenování. Fanoušci série jdou dokonce tak daleko, že by nejraději hru vůbec nezmiňovali. Nejspíš tiše doufají v její budoucí ustřižení z kánonu série „skutečným“ pokračováním prvního Deus Ex. A netřeba dlouze zmiňovat, proč. „Nejlepší metalový dárek“ ve formě zklamání si z Deus Ex: Invisible War, hry vydané před více než 15 lety, 2. prosince 2003, nejspíš odnesla většina z nás.

Path Out - příběh cesty ze Sýrie do hry

„A pak mě strčili do sudu od nafty a hodili do řeky,“ popisuje Abdullah, jak se dostal přes hranici mezi Sýrií a Tureckem. V 18 letech unikl před syrským režimem, půl roku přežíval v Turecku, a pak se přes Balkán dostal do rakouského Innsbrucku, kde nyní studuje informatiku. „Prošel jsem si pořádnými sračkami,“ dodává. S traumaty přibližně roční reálné road story se vyrovnává v Path Out. Cestu z rodného domu v syrské Hamě interpretuje jako adventuru s konverzacemi s lidmi, které po cestě potkal. „Když jsem přemýšlel, proč jsem to všechno přežil, došlo mi, že tím důvodem je moje hra. Hráči skrz ni pochopí, co se nejen mně stalo. Jo, jsem Syřan. Jo, jsem muslim. No a co? Neuvažuji, do jaké teroristické skupiny vstoupit. Uvažuji, jestli hrát na konzoli nebo PC. Jsem hráč. Věřím hrám.“

Největší Elder Scrolls se vrací. Daggerfall se obrodil v Unity a stojí za vyzkoušení

Svět The Elder Scrolls je s námi již neuvěřitelných třiadvacet let a stále se těší u hráčů velké oblibě, možná dokonce té největší za celou dobu své dosavadní existence. Je snad někdo, kdo by neznal fenomén Skyrim? Ten před šesti lety zasáhl do srdce jak PCčkáře, tak konzolisty. Jeho neuvěřitelně otevřený svět a neustálá podpora moderské komunity z něj vytvořila téměř nesmrtelnou herní modlu – už jen v roce 2012, tedy rok od svého vydání, měl k dispozici přes deset tisíc modů. Nicméně ani Skyrim se nemůže rozlohou svého světa zdaleka poměřovat s jedním ze svých slavných předků, jenž se v polovině let devadesátých let dočkal kultovní slávy. A tím je The Elder Scrolls II: Daggerfall.

Dojmy z hraní: Stukov umí svou aktivní podporou s nepřáteli v Heroes of the Storm pořádně zamávat

Blizzardí MOBA Heroes of the Storm přivítala nedávno svého 68. hrdinu, 12. supporta a 15. hrdinu ze StarCraftu. Viceadmirál Alexei Stukov se poprvé objevil skoro před dvěma dekádami v datadisku Brood War a teď dorazil se svou velkou pazourou i do Heroes. A minimálně u mě se hned po pár hrách zařadil mezi nejzábavnější supporty v celé hře.