Těžko z dnešního pohledu odhadovat, co vedlo Bally Midway k rozhodnutí, které vypadá na první (ale i na druhý a třetí) pohled tak nelogicky. Vždyť Pole Position měla všechny předpoklady k úspěchu nacpány v prvních řádcích strojového kódu. Hru nenavrhl nikdo jiný než designér Pac-Mana (do té doby nejúspěšnější hry vůbec) Toru Iwatani. Kabinet se měl vyrábět ve dvou variantách – klasické stojací (upright) a ve formě kompletní závodní kabiny (environmental), přičemž obě verze měly volant a pedál plynu.

Hra samotná pak, jako první závodní titul v historii, obsahovala virtuální zpracování reálné tratě, konkrétně slavné dráhy ve Fudži, na kterém se pár let před vydáním hry jezdila i Formule 1 (a James Hunt tady v posledním závodě získal titul na úkor Nikiho Laudy). K tomu připočtěte na tehdejší dobu výbornou grafiku a dva herní módy, přičemž v tom prvním jste se museli překonáním daného času kvalifikovat do hlavního závodu. Není tedy divu, že časopis Electronic Games Magazine vyhlásil Pole Position nejlepší arkádovou hrou roku 1982, a že jen v USA se v roce uvedení prodalo přes 21 tisíc automatů v celkové hodnotě 61 milionů dolarů.

Galerie

Jak už bylo řečeno, úspěchu Pole Position v USA nepomohl tradiční partner Namca Bally Midway, ale v té době giganticky úspěšné Atari, které se v měsících před pověstným velkým krachem herního průmyslu nacházelo ve velmi dobré formě. Podle všeho se to podepsalo i na technologickém řešení kabinetu k Pole Position. „Ze strany Atari to byl tragický experiment,“ říká Honza Orna, majitel a provozovatel muzea Arcadehry.cz. „Hra běží na dvou herních deskách, které jsou spojené takovou speciální propojkou, která byla hrozně poruchová a ty desky jednoduše řečeno odpalovala.“

Po celém světě se mezi sběrateli jako je Orna zachovaly tisíce automatů s Pole Position, ale kvůli této technické chybě je jen málokterý funkční na originálním hardwaru. Někteří, jako třeba tento americký fanoušek, obcházejí celý problém tím, že do originálního kabinetu zamontují PC s emulátorem, ale to je pro opravdové sběratele nepřijatelné. „Automat jsme koupili na jednom šroťáku u Hannoveru a dal nám pořádně zabrat. Dlouho stál v aréně nefunkční a nevypadalo to, že se jej někdy povede zprovoznit.“

zdroj: Archiv

Podle Honzy je klidně možné, že nespolehlivou součástku integrovala Atari do systému naschvál. Důvodem mělo být zajištění práce pro servisní střediska automatů, které mělo Atari v 80. letech v každém větším americkém městě, protože servis pro firmu představoval další významný zdroj příjmů. Jak to skutečně bylo, se už asi nikdy nedozvíme, ale Honzovu teorii nepřímo podporuje fakt, že problémovou propojku použilo Atari i u druhého dílu Pole Position, který vyšel v roce 1983.

„Postupně jsme vyzkoušeli snad čtyři kombinace té dvojice desek, až jsme se nakonec dopracovali k něčemu funkčnímu,“ komentuje úspěšné snažení svého týmu Honza. Ve své herně má ale vedle funkčního prvního dílu i další unikátní kousek – kokpitové provedení Pole Position 2. Nějakou neuvěřitelnou shodou náhod jde o původní japonský automat, který tedy nemá nic společného s Atari a jeho speciální poruchovou technologií. „Herní deska vychází z jiného principu a je poměrně vyspělá. Dá se říct, že tehdy předběhla svou dobu,“ komentuje to Honza.

zdroj: tisková zpráva

Kde se ve stodole starého kolotočáře ve vesnici kousek od Kutné hory vzal originální, v Japonsku vyrobený, herní automat, to Honza vysvětlit neumí. A vzhledem k tomu, že v Evropě zřejmě vystřídal pár majitelů, se to asi nikdy zjistit nepovede. Původ automatu přitom lidem z Arcadehry.cz způsobil řadu problémů. Hra samotná byla sice v angličtině (někdo zřejmě v minulosti přehrál EPROM), ale k desce neexistoval žádný anglicky psaný manuál, takže technik Vesly musel stylem pokus-omyl zkoušet pin po pinu a testovat, kde jsou schovány jednotlivé herní prvky.

Sběratelská hodnota původního japonského Pole Position 2 je tedy velká, podle Honzy zřejmě žádný druhý kus v Evropě neexistuje. Zároveň je třeba přiznat, že to samo o sobě nepřitáhne v aréně Arcadeher k automatu mnoho hráčů. Faktem totiž je, že Pole Position není zrovna jednoduchá hra a auto se na trati ovládá tak špatně, že málokterý návštěvník má trpělivost zkoušet hru déle, než jen pár desítek sekund.

Nepřívětivá hratelnost ale koncem roku 1982 neznamenala takřka nic. Pole Position se stala fenoménem začátku osmdesátých let a Atari dokonce licencovalo výrobu stejnojmenného televizního kresleného seriálu (jeden z dílů najdete třeba tady). Zajímavá je rovněž fantastická televizní reklama, kterou nechalo Atari vytvořit speciálně pro kampaň na televizi MTV. A konečně, co se komerční stránky týče, Pole Position stojí za zmínku i díky in-game reklamě, která se objevovala na billboardech u závodní dráhy. Ve hře tehdy inzerovaly firmy jako Pepsi, 7-Eleven, Marlboro nebo Martini & Rossi.

Dnes už značku Pole Position připomínají jen automaty u sběratelů a nepovedené porty pro mobilní telefony. Závodním hrám vládnou série jako Gran Turismo, Forza Motorsport nebo Need for Speed. A Toru Iwatani už je pěkných pár let v důchodu. Ale to už nic nezmění na tom, že skutečné základy závodního žánru položil právě on.