Miner Wars 2081 - recenze
Jestli se vyplní jedna katastrofická vize česko-slovenských herních vývojářů o budoucnosti vesmíru, tak jsme v pytli. Tedy lépe řečeno jsme na prach či nějaké nerostné bohatství. Podle autorů vesmírné akce Miner Wars 2081 to totiž jednadvacáté století nezvládne a vlivem nepovedených pokusů lidstvo doslova popraví solární systém. Slunce zmutuje, planety puknou do miliard kamenitých úlomků a místo životodárných paprsků zaťuká ráno na vaše okno už jen sousedova pravá hýždě.
Natural Selection 2 - recenze
Znáte tenhle? Vejde mariňák do baru a umře. Vejde druhý mariňák a také umře. Třetí taky natáhne bačkory. Až toho čtvrtého napadne počkat na posily s plamenometem. Jo, tak tohle ale není vtip. Takhle nějak funguje přirozený výběr v praxi.
New Super Mario Bros U - recenze
Ke konci Sodovkové džungle měl Mario dvacet životů a spokojeně hopkal po plošinkách směrem k hradu s minibossem. A pak, na jednom ošemetném precizním skoku, přišel postupně o všechny životy a vrátil se na poslední checkpoint v polovině džungle.
The Unfinished Swan - recenze
Málokdy se stává, že název trefně vyjadřuje, jak je hra dobrá, čím se chlubí, v čem by se mohla zlepšit, zkrátka, jak vlastně dopadla. Jestli v Unfinished Swan radost ze všech těch krásných a úžasných zvukových, vizuálních, ale hlavně herních zážitků něco ve výsledku „kazí“, pak je to její nedokončenost.
TES V: Skyrim - Dawnguard - recenze
Sedím na konári a je mi dobre. Respektive - sedím na kameni a dobře je mi, protože jsem Skyrim a potažmo celý Tamriel už zase zbavil hrozivé... hrozby. Ty bývají hrozivé už z principu, ale tahle v mém případě nesla hlubší podtext. Jak rády říkají hlasy v trailerech na pokračování toho či onoho blockbusteru: tentokrát je to osobní. Tedy, bylo. A po zhruba týdnu nárazového putování není. Co? Spíš kdo! Upíři!
PlayStation All-Stars Battle Royale - recenze
Jednou to přijít muselo a je vlastně s podivem, že to Sony trvalo tak dlouho. Uplácat si vlastní Super Smash Bros., lehce oprášit kdysi slavná jména, na která teď sedá prach, naházet je do arény, a nechat je dělat to, co umějí nejlépe - střílet, sekat, mlátit a kopat. Ač koncept tohoto bojovkového subžánru vypadá jednoduše, dostat se na úroveň blockbusteru od Nintenda vyžaduje o stupínek víc umu i píle, než do hry bylo studio SuperBot Entertainment (pod taktovkou Santa Monica) schopné a ochotné investovat.
Painkiller: Hell & Damnation - recenze
V Nordic Games měli plán: oprášit Painkillera z roku 2004. Chtěli upravit grafiku a přivézt zpět klasický kompetitivní multiplayer - jen vy, zbraň a nepřátelé. Aby rozhodoval um a ne délka hraní. Rozhodně to byl, alespoň na papíře, chvályhodný pokus o záchranu kdysi tak populární, dnes však skomírající hry a značky. Bohužel, vždycky neplatí, že za pokus člověk nic nedá. Co fungovalo před osmi lety, to nemusí automaticky fungovat i dnes a níže se tedy dočtete, proč byste do nového Painkillera NEMĚLI investovat nejen peníze, ale ani svůj čas.
Epic Mickey 2: Dvojitý zásah - recenze
Na populárních filmových či komiksových licencích a jejich hlavních postavách si přihřívá polívčičku hromada herních titulů. Hry, podstupující transformaci z filmového plátna či komiksového sešitu na obrazovky našich herních zařízení, se ale v drtivé většině případů nesetkávají s valnou realizací a záhy upadají do hlubokého zapomnění. Ovšem na to, co předvádí Epic Mickey 2: Dvojitý zásah, na to s ohledem k tomu, že jde o hru Warrena Spectora, nezapomeneme asi nikdy. Bohužel.
Hotline Miami – recenze
Je třeba si předem vyjasnit jednu věc: Hotline Miami JE retro. Teď se dobrá polovina z vás zase může sbalit a odejít si někam k modernímu umění. My zbylí si následujícím textem pojďme předat, proč je ta hra tak zatraceně dobrá.
War of the Roses - recenze
Jednou za čas se na herní scéně objeví hra, z níž je doslova cítit, že je dělaná z lásky a směřuje na hráče, co ji budou ochotni obětovat svoje srdce. World of Tanks je toho perfektním příkladem, bez ohledu na aktuální ultrapopularitu, jelikož je postavená na jednoduchém konceptu, který tlačí na slabiny milovníků tanků a doslova jim umožňuje plnit si dávné sny. War of the Roses působí již od prvního spuštění velice podobně, nicméně hraje se tak dobře, aby jí to zaručilo úspěch?
Chivalry: Medieval Warfare - recenze
Fantasy nebo středověké multiplayerové řežby v těchto měsících zažívají boom. K osvědčenému a mohutně modovanému Mount and Blade: Warband se přidává War of the Roses (recenze vyjde brzy), ale také nezávislý a ambiciózní kousek Chivalry: Medieval Warfare. Všechny uvedené hry těží z toho, že jde o žánr, který zatím není vyplněný desítkami klonů, což s sebou přináší stálý zájem a nadšení komunity.
World of Warcraft: Mists of Pandaria - recenze
Nevstoupíš prý dvakrát do stejné řeky, říká se. Pravdou ale je, že jsme se s WoWkem namočili už popáté. Při každé návštěvě řeka vypadala trochu jinak, v mezičase přibylo ryb, ale hlavně se rozšířilo koryto. No, nebudeme dlouho chodit okolo horké kaše, aby nevychladla, a po hlavě se vrhneme do finálního textu o novém datadisku pro World of Warcraft, který jsme si podrobně představili už v prvním, druhém a třetím článku s dojmy z hraní.
Far Cry 3 - recenze PC verze
Nejhorší věc na Far Cry 3? Až příliš často nevíte, jestli chcete být účastníkem událostí, nebo spíš jejich divákem. Oboje je zážitkem samo o sobě. Ano, jako Jason Brody máte za úkol zachránit na tropickém ostrově přátele z rukou pirátů, jenže při tom narazíte na neočekávané situace, které s příběhovou linií vůbec nesouvisí. Prostě se jen tak dějí a odvádějí pozornost.
Assassin's Creed III: Liberation - recenze
Assassin's Creed to opět zkouší na handheldech, a tentokrát by to nemuselo dopadnout katastrofálně i díky tomu, že na PS Vita už máme dva analogy. Do čela pokusu o dobytí neobsazené výspy se tak v Assassin's Creed III: Liberation staví sličná asasínka Aveline a její dobrodružství probíhá víceméně paralelně s děním, které jste mohli sledovat ve „velkém“ Assassin's Creed III. Všechny majitele výkonného handheldu, který stále nenaplnil nemalá očekávání, logicky musí zajímat, zda se konečně dočkali pořádného a plnohodnotného Assassin's Creed titulu „do kapsy“. A jak pro tuto hru bude typické, odpověď je ano i ne.
Call of Duty: Black Ops 2 - recenze
Když jsem v závěru recenze Medal of Honor: Warfighter psal, že i díly Call of Duty od Treyarchu jsou o stupeň a někdy i o dva lepší, než Warfighter, v kontextu to vyznělo jako lichotka, i když jsem v zápětí dodával, že se v žádném případě nejedná o zázraky. Treyarch totiž opakovaně v historii CoD dokázal, že jeho příspěvkům do série prostě něco chybí. Něco, co by je dělalo zábavnými a zajímavými.
Hitman: Absolution - recenze
Něco zasmrdělo. Buď je to archivní grónská pomazánka, do které jsem namočil loket, nebo já sám. Krčím se za regálem místního konzumu a cítím, že bé je správně. Na stěnách kšeftu pozoruji mihotající se červenomodré světlo. Začalo pátrání. Atmosféra se zahušťuje.
Deponia 2: Chaos on Deponia - recenze
Na planetě Deponia nebyl pořádek asi nikdy. Vývojářský tým z Daedalic Entertainment ji už v prvním dílu profiloval jako páchnoucí špinavý kus země a od té doby se toho moc nezměnilo. Všude se povaluje haraburdí a páchne to tam jako na smeťáku. O Deponii proto nemá nikdo zájem a jinak to necítí ani hlavní představitel hry Rufus, který k planetě chová bezmeznou averzi.
Euro Truck Simulator 2 - recenze
Simulátor nákladní přepravy? Eh... už vidím ty překvapením zkřivené obličeje, které si při obhlédnutí obalu okamžitě vybaví příbuzné simulátory autobusů, tramvají, čistících vozů nebo kombajnů, kterých je především německý trh plný až po okraj. Stojí pár babek a laškovně vykukují ze stojanů v supermarketech a trafikách. Jenže Euro Truck Simulator 2 je jiný - za šest stovek nabízí áčkový zážitek v béčkové krabici a navíc ještě s nálepkou Czech Made. Řízení kamionu ještě nikdy nebylo návykovější, ale nejdřív se k němu musíte nechat přemluvit.
Pid - recenze (málem královské plošinovky)
Ten robot si evidentně užíval nejvýznamnější funkci v podniku. Střežil tlustá okovaná vrata, co vedou odnikud nikam. Seděl ve své sluji, záda shrbená, lokty skoro protlačené do stehen a usrkával čaj z decentního servisu. Ten milý pitoreskní kontrast mi utkvěl v mysli. Plechový bourák se špičatou helmou jak z vilémovského Německa dělal ťuk-srrr-ťuk-srrr a hezky si na stráži hověl. Skoro jsem si chtěl uvařit vodu.
Incredipede - recenze
Zní to jako americký sen. Vývojář hry Incredipede, Colin Northway, jednoho dne všechno prodal a společně s manželkou Sarah vyrazil do světa. Podle jeho slov chce prostřednictví cestování čerpat inspiraci pro své nové hry. To je opravdu bomba, nemyslíte? Já jsem si to taky myslela a v nadšení jsem tak nějak předpokládala, že Incredipede je předurčena stát se nezávislým hitem. Něco jako další Minecraft nebo alespoň World of Goo.
