Další z řady vynikajících a stereotypy bořících imidžovek (jako Flower nebo Journey) pro PlayStation 3 vás od začátku krmí jen tím nejlepším ze spíže pestrých nápadů, předchází si vás s každým novým momentem a připravuje vás na něco rozmáchlého a úžasného. A když máte pocit, že to nejlepší je konečně tady a jste připraveni si to začít nehorázně užívat, zhasnou světla a příběh skončí.

Problémem není délka hry, která se i při vyzobávání všech skrytých bonusů nevyšplhá přes 3-4 hodiny. Potíž je v nedotažení kvadrilionu skvělých nápadů, které tvůrci měli v hlavě. A v chaotičnosti, jak načrtnuté koncepty za sebe ve hře poskládali, i když jde o argument dvousečný. Změna herních mechanismů, která se koná de facto v každém novém světě či úrovni vyvolává pozitivní překvapení a pocit neuvěřitelné pestrosti, kterou u většiny her nemáte, protože se drží osvědčeného způsobu „naučit hráče princip -> nechat ho princip využívat“.

Zároveň vás ale hra nutí zvykat si na nové herní mechanismy a úkony, přičemž minimálně v jedné úrovni to přehání a do jinak pokojného herního zážitku vnáší dost nesmyslně cizorodé stavění objektů. Výsledkem této rozpolcenosti je zábavný a překvapení plný chaos, držený pospolu pouze příběhem, který je sám o sobě jedna velká abstrakce, do níž tvůrci naházeli motivy, jak jim přicházely během divokých brainstormingů pod ruku.

Galerie

Tak jako názvem i podstatou zůstala nedokončená hra samotná, byl pár týdnů nedokončený i tento text. Unikátnost herních prvků Unfinished Swan v tom smyslu, že se v rámci úrovní, světů a okamžiků jednotlivé motivy jen nerady opakují, mě zasekla při rozmýšlení, jak moc vlastně o hře můžu prozradit či naznačit, respektive jak moc ji za vše jmenované můžu kritizovat. Unfinished Swan totiž nebaví a nepřekvapuje pouze fungováním herních prvků a jejich tematickým podtextem, ale i jejich objevováním.

Jestli jste si tedy z videí vytvořili představu, že budete střílením koulí s černou barvou malovat herní lokace, abyste věděli kam dál, tak vám jen prozradím, že záběr hry je přeci jenom větší. Čeká vás i barvení jinými barvami ve zcela jiném prostředí se zcela jiným stylem. Budete objevovat do lokací zakletý příběh s pomocí vody a rozlézání popínavé rostliny, budete stavět předměty, abyste dokázali někam vyskákat, budete manipulovat se zdroji světla, aby vás nezabilo něco ve tmě, co kouše, škrábe a dokonale děsí.

Vskutku, vágněji popsat už to nešlo, přestože i takto jsem proti své vůli příliš konkrétní. Ale recenze musela ven, stejně jako zvolání, že vás hra dokáže zvrhle požrat během úvodních několika sekund – až čistotu všeobjímající bílé nahoře, dole i všude po stranách zkazíte první dávkou černé barvy, vzbudí se ve vás touha objevovat a splynete s osudem malého chlapce a obrázkem nedokončené labutě, která mu zbyla po rodičích.

Osudem natolik poutavým a chytře napsaným, že si do něj budete chtě nechtě projektovat vlastní myšlenky, které si díky hře znovu projdete a možná uvědomíte jinak, než by tomu bylo za normálních okolností. Unfinished Swan je archetyp mašiny na motivy, myšlenky a emoce, s jejíž pomocí je můžete prozkoumávat.

zdroj: Archiv

Unfinished Swan samozřejmě není sandbox, aby nedošlo k nějakému trapnému omylu – objevování se na exploraci prostoru vztahuje pouze v některých částech a víceméně náznakově. Objevování tu má výraz duševní cesty, na které vás doprovodí výrazně stylizovaná vizualizace, ale zejména čarování not, které vytváří interaktivní hudební kulisu, o jaké se vám bude zdát tak dlouho, dokud si budete jednotlivé tracky přehrávat při práci, učení a jiných aktivitách, které s opakovaným hraním Unfinished Swan nemají nic společného.

Bez hudby a zvuků, jaké ve hře jsou, by zážitková terapie Unfinished Swan neměla ani zdaleka tak očistný efekt. A s grafickou prezentací je to nemlich to samé. Výrazné hudební i grafické motivy v jednotlivých částech hry jsou tak těsně spojeny s tím, co hrajete, že bych se nestyděl zrovna Unfinished Swan předhazovat studentům herního designu, hudby či grafiky na univerzitách. Jen bych jim ale doporučil, aby při sestavování podobné hry mysleli více na hráče a množství realizovaných nápadů a herních prvků omezili na konto jejich větší propracovanosti a hloubky.

Galerie

Kdyby z těch čtyř až pěti hlavních herních motivů vzali tvůrci jeden či dva a zkusili je obestřít větším množstvím stejně pestrého obsahu, jaký Unfinished Swan nabízí, tak s vymlasknutím devítky na konci nebudu váhat ani chvilku. Za přílišnou roztěkanost a ten pocit nenajezení však musím jít níže, o dost níže. Je to krásná ukázka tvůrčího potenciálu Giant Sparrow, který by nyní bylo dobré v dalším projektu naplnit. Pokud se vám ale hry typu Journey, Flower nebo Braid pravidelně zadírají pod kůži, nenechte si Unfinished Swan ujít. Než hra nečekaně skončí, budete kníkat blahem.