Rabbids Land - recenze
Šílení králíci, kteří se poprvé představili s Raymanem, si postupně vybudovali značku sami pro sebe. A je nutno říct, že zcela zaslouženě – šílené, vtipné a hratelnostně zábavné sbírky miniher si na Wii získaly srdce mnoha hráčů a staly se esenciální složkou mnoha konzolových párty. Ostatně, poslední díl s podtitulem TV Party u mě doma pravidelně zabavoval jak děti, tak dospělé. O to víc jsem si říkal, že Rabbids Land pro Wii U je tutovka, a že pokud Nintendo Land lehce zamrzel menším počtem miniher, králíci vše hravě vynahradí. Jenže jsem se ošklivě pletl.
LittleBigPlanet 2: Cross-Controller Pack - recenze
Arkádová série LittleBigPlanet patří k těm exkluzivním titulům, kvůli kterým by hráčům doma neměla chybět herní konzole od Sony, ať už jde o mateřskou PlayStation 3 nebo handheldy PSP a PlayStation Vita. Hadroví panáčci se nadobro usadili v miliónech hráčských srdcí, ze kterých je po letech jen tak někdo nedostane.
Sonic & All-Stars Racing Transformed - recenze
Modrý ježek Sonic je synonymum rychlosti. Možná i proto mu na první pohled sluší posadit se do závodního auta, sezvat kamarády ze všech možných her od Segy a dát si závod o to, kdo první protne cílovou pásku. Tak nějak by se totiž dala shrnout hlavní myšlenka Sonic & All-Stars Racing Transformed (dále jen Transformed), hry, ke které jsem zprvu přistupoval s lehkou nedůvěrou, aby mě během několika málo minut pohltila a ukousla si z mého volného času spoustu hodin.
Miasmata - recenze
Občas se člověku rozsvítí, až když se pořádně uhodí do hlavy. Miasmata mi po prvním setkání přišla jako katastrofa. Do práce s ní jsem se pustil mezi svátky a uprostřed horečky, kterou jsem marně uplácel paraleny, a chtělo se mi pochopitelně umřít. Protože hrdinou hry také cloumají vysoké teploty, mohl bych tomu říkat Stanislavského metoda recenzování, ale namísto toho jsem radši vypnul počítač a zalezl pod duchnu.
Cognition: An Erica Reed Thriller - recenze první epizody
Přestože adventur, zejména těch nezávislých, nyní vychází dostatek, určitě mi dáte za pravdu, že pustit se do takového podniku vyžaduje odvahu i značnou míru fanouškovství. A právě k tomuto přístupu se veřejně hlásí i vývojáři z Phoenix Online Studio, kteří nám před dvěma roky naservírovali volné pokračování legendárního titulu King's Quest, (zatím nedoklepnutou - chybí jeden díl) pentalogii s názvem The Silver Lining, a v nedávné době také první epizodu další plánované série Cognition: An Erica Reed Thriller.
Waking Mars - recenze PC verze
Je na Marsu život? ptá se David Bowie rok předtím, než pro jistotu nazve svou doprovodnou kapelu Pavouci z Marsu. Nedávno vyvráceným nálezům z Curiosity navzdory - ten kdyby věděl! Probudit Mars tu znamená propadnout do hlubin jeskyně, kam se lidem koncem jedenadvacátého století zaběhla robotická sonda 0CT0. Po jejích (osmi) stopách pátrá kosmonaut Liang a s jetpackem na zádech odhalí rozsáhlou podzemní síť, kde ho vzápětí uvězní sesuv půdy. Nebo přesněji: kde VÁS uvězní sesuv půdy.
Test Drive: Ferrari Racing Legends - recenze
Slightly Mad Studios jsou kuchaři s michelinskou hvězdou na čele. Znají recept na závodní hry, které chutnají milionům strávníků. Přestože nejsou ochotni dělat kompromisy, dokáží klohnit pro labužníky i nenáročné. Dvojice závodních her Shift je toho důkazem. I dnes lze prostě udělat herní mainstream kvalitně, oslovit s ním nejen konzolisty ale i opravdové závodníky, a pozvednout s ním třeba i jednu zničenou herní značku.
Walking Dead - recenze první sezóny
„Může se člověk změnit v monstrum, kterého se všichni bojí? Možnosti tu jsou a může se to stát. Viděli jsme případy, které tomu byly blízko a domníváme se, že je to mnohem reálnější, než si myslíte.“ To není citát z Walking Dead, i když by tam pasoval jako kulka mezi oči zombíka. Zmíněná slova s vážnou tváří před několika dny pronesl předák domobrany státu Kansas Alfredo Carbajal směrem k překvapenému tisku. Kromě nutné smršti tweetů a odkazů tím dokázal, že jsou lidé, kterým módní představa zombie apokalypsy – neboli zompocu - rozežírá mozek víc, než by bylo zdrávo.
Book of Unwritten Tales: The Critter Chronicles - recenze
Adventura The Book of Unwritten Tales zažila skutečný herní happy end. Navzdory krachu prvního vydavatele si nakonec našla cestičku mezi hráče. A ti si ji okamžitě zamilovali. Není proto divu, že se jeho rodiče z vývojářského studia King Art chopili příležitosti a okamžitě začali pracovat i na jeho mladším bratříčkovi jménem The Book of Unwritten Tales: Critter Chronicles, který k nám vtrhl v předvánočním čase minulého roku. Vyrovnal se kvalitám prvního dílu?
Wonderbook: Book of Spells - recenze
Idylické lifestylové fotky s rozesmátými dětmi všech ras a národností před televizí v moderně zařízeném obýváku. To je obraz herního průmyslu posledních let, který by si přála po světě šířit většina velkých distributorů. Ač už to mnohým „pravověrným” hráčům může připadat jako otravné klišé, fakt je, že rodinné a dětské hry jsou odvětvím, které do značné míry drží herní byznys nad vodou. Vědí to samozřejmě i v Sony, kterému se v poslední dekádě podařilo nakopnout hned několik zlatých žil.
Mass Effect 3: Omega - recenze
Vrátit se po řadě měsíců do světa akčního RPG Mass Effect 3 (pokud nepočítám povedené DLC Leviathan) s sebou neslo poměrně velkou míru nostalgie a ještě větší nálož dat stahovaných z Originu. Ale povedlo se, nahrál jsem pozici před misí, z níž už není cesty zpět, a vydal se osvobodit vesmírnou stanici Omega, domov všech gangsterů a dalších pochybných existencí, ze spárů organizace Cerberus. Což je, jak si nejspíše vybavíte, organizace plná lidí, takže na souboje s exotickými druhy monster můžete v tomto DLC zapomenout.
Nintendo Land - recenze
Když jsem byl malý, existoval v pražských Holešovicích Park kultury a oddechu Julia Fučíka, socialistická verze amerického Disneylandu. Bylo tam všechno, co si malý kluk mohl přát. Střelnice. Strašidelné zámky. Řetízkáče. Horská dráha. Stánky s cukrovou vatou. Maringotky s videohrami. A spousta podivných lidí v prodřených džínsách opřených se znechuceným výrazem o kolotoče, na rtech jim visela skoro dokouřená startka a v ruce drželi lahvové pivo. Kolotočáři. Byl to jiný svět, vzrušující, tajemný a také slizký a umouněný. Návštěvy „juldy fuldy“ byly nezapomenutelné.
Farming Simulator 2013 - recenze
Je zvláštní, jak mnohdy naprosto bizarní hry slaví velké úspěchy, a přesto se na ně převážná část herní komunity dívá skrze prsty. Všelijaké simulátory lidského konání, farmaření a jízdy na kdečem mají po obchodní stránce v poslední době na růžích ustláno, ale my hyeny se jim stejně vždycky budeme smát. V případě titulu Farming Simulator 2013 by však stálo za to udělat menší výjimku.
Primordia - recenze
Hnědá. Tahle hra je především hnědá. Popravdě řečeno, takhle hnědou hru jsme tady neměli snad od čtyřiadevadesátého. Jmenovala se Beneath a Steel Sky a s Primordií měla mnoho společného. Ačkoliv od sebe obě hry dělí stěží uvěřitelných osmnáct let, sázejí ve své podstatě na podobnou kartu stísněné atmosféry rozpadajícího se světa, se kterým se jejich hrdinové musí prát proti své vůli a s přesvědčením, že čím hlouběji pronikají do jeho tajů, tím hůře to všechno dopadne.
Stealth Bastard Deluxe - recenze
Stín, to je povedený parťák člověka. Dovolí mu házet lavičky do kašen, sledovat, jak se ženský převlíkaj a o páteční noci, kdy je hospodským hej, maskuje dočasný pokles inteligence při hledání domovních dveří. Stín zkrátka pomáhá anonymitě, což se hodí mnoha lidem v mnoha situacích. Například i tichošlápkům s černou kuklou, co uvízli v jakési podivné továrně protkané lasery a kamerami, kde být sledován znamená brzy umřít. Že fantazíruji? Stealth Bastard je důkazem, že nikoliv. Zase už se v temném rohu pochechtává do kožených rukavic.
Grand Theft Auto: Vice City - recenze
Grand Theft Auto: Vice City se mi před deseti lety vrylo do paměti víc, než kterákoliv hra té doby. Jistě v tom nejsem sám. Netradičně pestré barvy, roztančená osmdesátá léta, první GTA s osobitým dabingem, ve kterém se vtipem a ostrými, politicky nekorektními, dialogy nešetřilo. A samozřejmě špičkový soundtrack. Typický Rockstar. Zjevení bylo znásobeno také vydáním přesně rok po revoluční trojce. Bez číslovky v názvu to mohlo vypadat jako prostý datadisk. Pod neonovou slupkou se ale skrývalo víc, než jen obyčejné pokračování.
LEGO The Lord of the Rings - recenze
LEGO už dávno není jen povedenou stavebnicí, z níž jde postavit prakticky cokoliv. My hráči moc dobře víme, že vedle kostiček je LEGO i velice úspěšnou sérií her, která obvykle ztvárňuje ty největší filmové ikony. Po LEGO Star Wars III: The Clone Wars, LEGO Harry Potter: Years 5-7 nebo LEGO Batman 2: DC Super Heroes, jsme se proto celkem logicky dočkali také titulu LEGO The Lord of the Rings.
Karateka - recenze
Když o hře napíšu, že by ji šlo dohrát se zavázanýma očima, obvykle tím neskládám kompliment výzvě, kterou nabízí. Karateku jsem přitom nedokázal dohrát ani s očima dokořán, respektive dohrát ji v nejlepším možném z konců: vítězstvím pravé lásky.
ZombiU - recenze
Víte, jakým sportem žijí obyvatelé Londýna? Kriketem. Se zombíky. Tělo při něm musíte držet mírně nakloněné dopředu, pálku svírat oběma rukama, pořádně se rozmáchnout přes rameno a švihnout co největší silou do míst, kde má zombie hlavu. V případě úspěšného úderu se zvedá skóre o jeden bod, jinak následuje smrt.
Giana Sisters: Twisted Dreams - recenze
Zdá se, že v čistých plošinovkách má v poslední době navrch Mario a Rayman. Na velkých distributorech nezávislé sestry Giany však ukazují, že i velké ikony herního průmyslu se musí bát neotřelých nápadů a odvážných vývojářů stavících na penězích z Kickstarteru.
