SimCity - recenze
Když jsme před pár týdny dostali možnost si nové SimCity na pár hodin zahrát na speciální prezentaci pro novináře ve Varšavě, odváželi jsme si pozitivní dojmy. Producenti nám namalovali líbivý příběh velkého relaunche zavedené série. Dnes je všechno jinak. Nové SimCity v pátek vyšlo také v ČR. Podobně jako za velkou louží byl i u nás v Evropě problém s připojením do hry. Ještě v neděli bylo nutné čekat i několik desítek minut, než jste vůbec mohli začít hrát.
Mass Effect 3: Citadel - recenze PC verze
Čas zavzpomínat na vybojované bitvy i padlé kamarády, čas popít s těmi současnými před tím, než se vydáte zachránit vesmír. Přesně to mělo nabídnout Mass Effect 3 DLC s podtitulem Citadel společně s další příběhovou misí, která přinese nějaké to střílení a standardní porci rozhovorů. Co se ale ve skutečnosti BioWare podařilo naservírovat, to překonalo veškerá očekávání. S klidným srdcem můžu prohlásit, že jsem snad žádné lepší DLC doposud nehrál.
Forza Horizon Rally Pack - recenze
Samozřejmě víme, že rallye přídavek k Forza Horizon vyšel v půlce prosince, a pokud nejste úplně leví, měli jste ho dohraný ještě před Vánocemi. Nám se ale tahle recenze zatoulala na kruhovém objezdu, a proto vychází až nyní. Na atraktivitě přídavku to nic nemění a vlastně je to celkem příhodné, protože DLC působí dojmem obsahu, který se do hry na poslední chvíli nevyšel.
Tomb Raider - recenze
„Aaaa, zase jsem mrtvá!!!” Až smích manželky z vedlejšího pokoje mě vytrhl z hraní a vrátil zpátky do sladké reality. Sladké proto, že oproti tomu, co zažívá v Tomb Raiderovi Lara Croft, je realita, i se řvoucím dítětem, patlajícím ovocnou přesnídávku po Xboxu, procházkou růžovým sadem. Že je nový Tomb Raider skutečným restartem celé slavné archeologické série naznačuje nejen Lařin věk a absence podtitulu v názvu hry, ale především způsob, jakým designéři z Crystal Dynamics s populární herní ikonou zacházejí.
Bientôt l’été - recenze
Zajímá vás poezie? Pokud ne, můžete přestat číst. Zajímají vás možnosti herního média, vyvázané z ohmataných schémat? Pokud ne, můžete přestat číst. Zajímají vás city? Pokud ne, můžete přestat číst. Ušetříte si něco málo minut svého života a poděkovat mi můžete jindy. Nashledanou, potkáme se pro změnu s bouchačkou v ruce a budeme jistě zachraňovat svět. Rád jsem vás viděl.
Crysis 3 – recenze multiplayeru a konečné hodnocení
V recenzi singleplayerové části Crysis 3 bylo zdůrazněno, že tato série budí pozornost především svým skokovým grafickým zpracováním. Crytek však své nynější multiplayerové ambice dával hlasitě najevo a online složce jsme se tudíž rozhodli věnovat zvláštní prostor. Ostatně, když hlava studia už dlouho před vydáním Crysis 3 řekne, že svou budoucnost vidí na internetu a promuje při tom svou úspěšnou free-to-play střílečku Warface, člověk si domyslí, že by se toto směřování mohlo týkat i završení známé série.
Oozi: Earth Adventure - recenze
Když v autě dochází benzín a pumpu nevidět, stáhnou se zadní vrátka nejednomu šoférovi. Co se ale může stát, když dojde benzín ve vesmíru? O tom by mohl vyprávět Oozi, sympaticky rozesmátý chuchvalec s tlamou tak obrovskou, že ji ve větru raději ani neotvírá.
Crysis 3 - recenze singleplayeru PC verze
Recenzi multiplayerové části a celkové hodnocení hry i s verdiktem najdete v tomto článku!
Ni no Kuni: Wrath of the White Witch - recenze
Fandové JRPG žánru to v aktuální konzolové generaci neměli vůbec lehké. Namlsáni klenoty z „péesdvojky“ vzhlíželi k zářným HD zítřkům a těšili se na hutnou japonskou žranici. Pravda, na Xbox 360 i PlayStation 3 bychom napočítali několik kousků, které by stály za desítky hodin pestrobarevného hříchu, ale staré dobré časy nám nikdo nevrátil.
Dungeonland - recenze
Zapomeňte na příběh a upozaďte význam zkratky RPG, který se ve spojení s dungeony a kobkami všeobecně skloňuje. Dungeonland je spíše akční mlátička, než nějaká hra na hrdiny, kde je třeba rozvíjet své schopnosti a činit důležitá rozhodnutí. S oběma přimhouřenýma očima by se hra dala označit za brutálně osekaný hack ‘n’ slash, který vás nejdříve vyděsí šíleně vysokou obtížností, aby vzápětí odkryl chytlavé jádro hry, které spočívá procházení tří víceméně náhodně generovaných prostředí a porážení desítek silných nepřátel. Ideálně v multiplayeru.
Dead Space 3 - recenze
V očekávání před vydáním dalšího pokračování původně hororové sci-fi série Dead Space nejspíš každého zajímalo, nakolik příklon k akční stránce potlačí hororovou atmosféru obdivovanou v prvním díle. A nejspíš každý si z traileru nebo dema s nostalgickým posteskem vyvodil, že to prostě nebude stejné. Inu není. No a?
Aliens: Colonial Marines - recenze PC verze
Když mi bylo dvanáct, zbastlil jsem si z plastového samopalu, gumové sekerky, vysloužilé žehličky a plechového kastlíku na propisky DIY variaci na mariňácký smartgun. Byla to skulptura, na kterou při mé vrozené šikovnosti padlo několik kilometrů kobercové pásky, ale výsledek stál za to — pokud někdy rodnému sídlišti hrozila invaze vetřelců, JÁ byl připraven jí čelit. Nevím, jestli to něco vypovídá o mém dětství, ale rozhodně to znamená, že bych měl být ideální cílovkou Colonial Marines. Kdyby mi bylo dvanáct.
Battlefield 3: Aftermath - recenze
Battlefield 3 to měl poslední měsíce těžké. Na jeho pozice v rámci multiplayerových FPS zaútočila CoD: Black Ops 2, něco se pokusil (neúspěšně) zkanibalizovat Medal of Honor: Warfighter, Halo 4 si přišlo k ostatním hrám vyzvednout svou silnou hráčskou základnu a velkou potenciální hrozbou (a lákadlem) se stala onlineovka PlanetSide 2.
Strike Suit Zero - recenze
Čtyři a půl tisíce lidí zaplatilo na kickstarterové kampani na dokončení (protože hra už byla v pokročilém stádiu vývoje) Strike Suit Zero téměř sto sedmdesát pět tisíc dolarů – mnohem víc, než vývojáři z Born Ready Games žádali. Důvodem byla lákavá představa vesmírných bitev, ve kterých se standardní průměrná raketa mění v neporazitelného transformera, posla vesmírné apokalypsy. A kdo by něco podobného nechtěl!
Cognition: An Erica Reed Thriller - recenze 2. epizody
V první epizodě se Cognition vyprofilovala jako klasická point-and-click adventura, která je cílená na širší hráčské publikum. Najdete v ní slušné množství filmových momentů a dobře nastavenou obtížnost. I přesto se však lidé z Phoenix Online Studios nebáli trochu zariskovat a zakomponovali do hry i několik netradičních prvků, kterými se jim povedlo daný žánr obohatit. Nevyplýtvali však tvůrci všechny dobré nápady hned na rozjezd – zbylo jim něco do dalších epizod?
Your Shape: Fitness Evolved 2013 - recenze
Fitness hry jsou v kurzu už nějaký pátek. Před čtyřmi lety se Nintendo radovalo z kladných ohlasů, které ve světě posbíralo s titulem Wii Fit a speciální balanční podložkou. Ke dnešnímu dni se prodaly miliony kopií. Obdobně pak na tom byla, co do popularity, i další verze Wii Fit Plus. Vcelku pozitivního přijetí se před třemi lety dočkal i titul Your Shape, k němuž Ubisoft v případě PC verze přibalil i pohyb snímající kameru. Hra sice nedokázala plnohodnotně využít potenciál fitnessu, zato bavila technickou stránkou věci, přesností kamery a absencí jakýchkoli dalších ovladačů.
The Cave - recenze
Představte si takového mile šíleného profesora v tajné podzemní laboratoři. Postavil si v ní komorní urychlovač herních žánrů s cílem najít Higgsovu hru. V jednom z experimentů hodil do urychlovacího válce skákačku s adventurou a stiskl červené tlačítko START. Ale co se nestalo, urychlovač měl zrovna slabou chvilku, místy urychloval, jindy zpomaloval a nakonec vybuchl. Profesor stihl na poslední chvilku hru zachránit. Nebyla sice Higgsova, ale nezbylo nic jiného, než s ní jít na trh. Profesor se jmenuje Ron Gilbert. Hra se jmenuje The Cave.
DmC - Devil May Cry - recenze
Bojovky jsou velmi křehký žánr. Stačí málo a po půlce hry zjistíte, že už se nebavíte. Stačí více a ještě dříve zjistíte, že hra nenabízí dostatečnou výzvu, uspokojení z dobře poskládaného komba, nic co by vás táhlo dál. Jinými slovy, udělat opravdu dobrou bojovku, která obstojí po celou herní dobu, není zrovna snadná věc a už jsme se párkrát přesvědčili, že může být hodně povolaných, ale málo vyvolených. Jak nakonec dopadla DmC -Devil May Cry? Nu, pokud už jste otevřeli článek, víte to - vy ostatní se zatím uspokojte s konstatováním „skvěle“.
Decisive Campaigns: Case Blue - recenze
O Decisive Campaigns: Case Blue lze napsat, že slouží jako studijní pomůcka. Za tohle tvrzení uvedené na Games.cz, který se zabývá hlavně zábavou, bych asi zasloužil lámání v kole. Většinu normálních hráčů, virtuálních střelců a drakobijců, to zaručeně odradí od dalšího čtení. Jenomže vy čtete tuhle recenzi protože jste jiní, přemýšliví, hloubaví a máte zájem se nechat provést změtí podivně vyhlížejících čtverečků pohybujících se po strohé mapě, protože tušíte, že tohle by mohla být nejen dobrá strategie, ale také zábavné poznávání historie. Nejste daleko od pravdy, však to dokázal již předchozí díl.
Kentucky Route Zero - recenze první epizody
Jake Elliott a Tamas Kemenczy nejsou žádná ořezávátka. Během tří let ukázali v řadě menších titulů, že ví, co chtějí dělat – třeba pronásledovat králíka mezi rozpadlými domy v Ruins za doprovodu atmosférické hudby a výrazného vizuálu. Krok po kroku, hru po hře, se přibližovali ke svému zatím největšímu projektu, Kentucky Route Zero. Adventura utopená v temných odstínech v první epizodě teprve začíná, a i když herní dobou nepřekročí několik desítek minut, připoutá vás k počítači fascinací nočními úkazy, tajemnými tančením stínů a tichem spící krajiny.
