Pillars of Eternity II: Deadfire – recenze
Každé důležité rozhodnutí, každý krok novým směrem vyžaduje oběti. Vědí to hráči příběhových RPG, kteří se pravidelně potýkají se složitými etickými dilematy, a vědí to vývojáři, kteří hráčům takové pasti připravují. Pillars of Eternity II: Deadfire krok novým směrem úspěšně udělaly – ale zaplatily za něj daň, která se leckomu bude zdát až příliš vysoká.
Tower of Time - recenze fantasy RPG
Svět, do kterého tvůrci z nezávislého studia Event Horizon zasadili svou chytlavou směs RPG a real-time strategie Tower of Time, býval na stejných kolejích jako ten náš. Jeho fantasy rasy žily v osvíceneckém souznění a kvetoucí průmyslová revoluce přinášela první plody v podobě parních motorů a létajících strojů. Pak ale přišla magie.
Final Fantasy XV: Pocket Edition - recenze
Od letošního února si každý může vzít Final Fantasy XV s sebou do kapsy. Ne, skutečně tomu tak je a nemyslím tím, že na něčem rozběháte PC verzi nebo si streamujete konzolovou. Jedna z vlakových lodí Square Enixu, kterou jako kandidáta na mobilní vydání tipoval asi jen málokdo, slevila něco ze své okázalosti, jinak se však na mobilech a tabletech rozkládá téměř v celé své šíři. Vznikla tím opravdická konverze rozmáchlého JRPG, která je přístupná kdekomu a vychází vstříc specifikům dotykových displejů tím nejlepším možným způsobem. Dostala název Pocket Edition a příjemná povinnost mi, milí čtenáři, ukládá vám sdělit, že jde o malý zázrak.
Yakuza 6: The Song of Life - recenze
Téměř rok a půl musel anglicky mluvící svět čekat na závěrečnou epizodu populární série o japonské mafii s názvem Yakuza 6: The Song of Life. Od svého vzniku v roce 2005 ušla Yakuza dlouhou cestu, na níž si vyzkoušela nejrůznější herní prvky, varianty otevřeného světa, střídající se charaktery. Prostě všechno, co může natěšený hráč čekat. Je tak příznačné, se v závěru celé série hra zaměřuje na jednu postavu a nabízí hráčům až filmovou podívanou s velkým důrazem na vyprávění.
Ash of Gods: Redemption - recenze
S klony veleúspěšné Banner Sagy je to ošemetné. Úchvatný vizuální styl a podmanivý soundtrack pořídíte v dnešní době už poměrně lehce. Onen příslovečný kámen úrazu ale spočívá v kvalitně napsaným příběhu, detailně vykreslených postavách a v případě, že toužíte i po taktickém vybití, i v dobře zpracovaných soubojích, které hráče vytrhnou ze čtenářského transu. Hned v začátku si můžeme říct, že Ash of Gods hezky vypadá, ale stačí to?
Final Fantasy XV: Windows Edition - recenze
Final Fantasy XV byla v době svého vydání pro konzole, tedy před necelým rokem a půl, parádní hra, vůči které ale řada hráčů vznášela více či méně oprávněné výhrady. Jednak se vedly sáhodlouhé polemiky, zda je nový přírůstek právoplatným zástupcem značky, ale hlavně zůstávala jistá pachuť z díla, které při nejlepší vůli nešlo prohlásit za zcela dokončené. Kdo by čekal, že se s vydáním hry pro Windows v těchto klíčových bodech něco změní, samozřejmě by se mýlil. Na druhou stranu se jedná o nejbohatší a nejkrásnější Final Fantasy XV, jakou jste si doposud mohli zahrát. To nakonec vůbec není špatná nabídka, protože kvality hry jsou přese všechno nesporné.
Ghost of a Tale - recenze
Po pěti letech od zafinancování na Indiegogo vystupuje trubadúr Tilo z Ghost of a Tale ze stínu early accessu do světla plnokrevných titulů. Přináší vypointované stealthové dobrodružství, ve kterém se prolínají žánrová klišé s neotřelou stavbou prostředí a dechberoucí prezentací. Nenechte se ale oklamat vizuálem. Tilo svými vousky, ušima a velkými kukadly pouze naznačuje, že je protagonistou jednoduché, pohádkové a roztomilé zábavy. Ve skutečnosti vás zavede hluboko do světa, kterým lomcuje rozklad, dekadence a nepěkná společenská krize – krysy jsou všude a myškám nejraději zasekávají halapartny do hlavy. Zvlášť, když jsou na útěku z hradního vězení.
Wartile - recenze
Míchání deskovkového a videoherního světa je při zvolení správného žánru a adekvátním nastavení mechanik nejen funkční, ale hlavně zábavné – alespoň si to tedy myslí studio Playwood Project, jehož „tahová strategie“ Wartile dostala vlastnosti obou jmenovaných univerz. Výsledný mix nicméně potřebuje v mnoha ohledech dopilovat a spíše krátkodobě ohromí, než aby dlouhodobě bavil.
Kingdom Come: Deliverance - recenze
Už je to nějaký pátek, co se v naší kotlině dmuly kvůli nějaké hře takové vášně, jaké dokázala rozjitřit prvotina českého studia Warhorse, Kingdom Come: Deliverance. Jindrovo dobrodružství zasazené na počátek patnáctého století, kdy do českých zemí vtrhlo Zikmundovo vojsko, jistě není potřeba obšírně představovat - však se o něm napsaly, naspekulovaly a nahádaly kilometry textu.
Nantucket - recenze velrybářského manažeru
Existují hry schopné vyvolat bouřlivou diskusi ještě před vydáním. Pak ale existují takové hry, které to zvládnou i bez převratných změn v žánru, obří marketingové kampaně nebo roky budované komunitě fanoušků značky. Stačí zvolit dostatečně ošemetné téma zvedající ze židle zástupy hráčů. Manažeru velrybářské lodi v 19. století jménem Nantucket se to povedlo. Ať už máte na lov ušlechtilých velryb jakýkoliv názor, přiznejme si, že období dobývání oceánů je pro herní zpracování prostě atraktivní téma.
Darkest Dungeon: Tablet Edition - recenze
Určitě jste četli spoustu oslavných článků, které vyzdvihují unikátní kouzlo Darkest Dungeon. Vždyť hráči se do titulního podzemí a ztrápených myslí svých dobrodruhů mohou vydávat už téměř dva roky a hra si za tu dobu vybudovala skutečně solidní reputaci. Logikou věci netrvalo dlouho, a šmejdit kobkami mohli nejen uživatelé na PC, ale rovněž i na konzolích. Nu, a "mobilní" verze Darkest Dungeon: Tablet Edition nakonec vyšla také na iPadech, kam se její tahové pojetí soubojů a strategická rovina hodí dost možná i úplně nejlépe.
Spellforce 3 - recenze hybridu RPG a realtime strategie
Se záplavou zajímavých her, které na hráče útočí ze všech stran, je někdy dost obtížné si vybrat, co si zahrajete příště. Bude to strategie? Nebo radši nějaké pěkné RPG? Pokud jste obětí přesně takového dilematu, určitě vás potěší nedávno vydaná Spellforce 3. Ta totiž pokračuje v úctyhodné tradici své série a přináší hybridní hratelnost, v níž občas vedete skupinku dobrodruhů po vzoru Baldur’s Gate, ovšem pak se přepnete do strategického módu připomínajícího třeba Age of Empires II. Takový hybrid by jistě mohl dopadnout velmi špatně, zmateně a nepřehledně, ale to se tentokrát naštěstí nestalo.
Seven: The Days Long Gone - recenze
Seven: The Days Long Gone je zvláštní hra. Na jednu stranu demonstruje snahu o inovaci zažitých principů, zkouší prezentovat neotřelé přístupy a zpracování prostředí, ale ve skutečnosti se navzdory prvnímu dojmu jedná o až překvapivě tradiční záležitost. Příběh mistra zloděje na vězeňském ostrově nakonec žánry příliš nepřekopal, pouze je trochu míchá dohromady, a to ještě docela opatrně.
Horizon Zero Dawn: The Frozen Wilds - recenze
Vývojáři z Guerrilla Games nechali svůj nový unikátní svět Horizon Zero Dawn poprvé vykročit do nekompromisního světa zavedených značek a zhýčkaných hráčů letos v březnu. Horizon vykročil pravou nohou a stejně dobře má našlápnuto i datadisk The Frozen Wilds. Ten totiž nic zásadního nemění. Nabízí další dávku vytříbené hratelnosti, sympatických postav, náročných soubojů a působivého prostředí. Jen to tentokrát balí do nesrovnatelně kompaktnějšího formátu.
Assassin’s Creed Origins - recenze
Snad u žádné herní série jsem nevydržela tolik dílů, jako u Assassin’s Creed. Možnost cestovat po nádherných kopiích měst prodchnutých historií a příběhy konspirací, spiknutí a politických machinací totiž žádná jiná značka, pokud vím, nenabízí. I tak mě ale loňská pauza vlastně potěšila, protože co může být horšího, než když vaší oblíbené sérii začne docházet dech. Zvlášť když poslední díly v čele s Unity nepůsobily jako lehké zadýchání, ale spíš pořádné předsmrtné křeče. Rok se s rokem sešel a Anubovi dík, soudě dle Assassin’s Creed Origins zatím není potřeba se loučit napořád.
South Park: The Fractured But Whole - recenze
První díl novodobé adaptace seriálu Městečko South Park příjemně překvapil. Smršť bohulibě nechutných vtípků a břitké ironie očekával nejspíš každý, ale pod vším tím blitím, krkáním a kaděním se také ještě ukrývala řemeslně velmi kvalitní hra. Podařilo se tvůrcům v pokračování The Fractured But Whole udržet tu samou laťku? Nebo se přes ni snad ještě s ladností neslyšného pšouku dokázali přenést?
Elex - recenze
Gothic. Téhle, v srdci Evropy neuvěřitelně populární, hře jsem zasvětil velkou část svého dospívání a dlouhé roky jsem byl velice jsem aktivním členem neméně neuvěřitelné komunity kolem serveru Gothicz.net. Ten funguje dodnes, a to navzdory faktu, že poslední Gothic vytvořili Piranha Bytes v roce 2006. Od té doby vytvořili tři díly kvalitativně rozporuplné série Risen a letos přichází s novinkou, která na první pohled boří jejich zaběhnuté zvyklosti. Elex totiž na hráče míří sice tradiční hratelností, ale především laserovými puškami. Vítejte v postapokalyptické sci-fi.
Middle-Earth: Shadow of War - recenze
Nasaďte mitrilové košilky a sedlejte orly, začíná další dobrodružná výprava do kraje, kde se snoubí šero se šerem. Stíny, které Mordor zahalily před třemi lety, se vrátily anebo vlastně nikdy neodešly. Zahnat je můžete přirozeně jedině vy, protože každý Temný pán potřebuje stejně Jasný protějšek. A jak jinak bojovat proti temnotě než systematickou likvidací skřetů. Stovek a tisíců skřetů. S pomocí svých vlastních skřetů. Middle-Earth: Shadow of War je totiž skutečně válka ve velkém.
Dishonored: Death of the Outsider - recenze
Císařovna je mrtvá, ať žije císařovna! Zatímco Emily Kaldwin se se svým otcem vrací do Dunwallu, aby právoplatně usedla na svůj znovunabytý trůn, kapitánka lodi Dreadful Wale Meagan Foster má jiné starosti. Kromě toho, že má tajnou identitu v podobě Billie Lurk, pravé ruky protřelého zabijáka Dauda, ji čeká nelehký úkol. Jak název hry předjímá – musí zabít Outsidera. Co je vlastně zač tenhle rádoby tajemný chlápek s černýma očima, který vede filosofické řeči a rozdává vyvoleným obyvatelům císařství magické schopnosti? A je možné doopravdy zničit božskou entitu, která přebývá v mystickém světě, kam smí jen snící a umírající?
Divinity: Original Sin II - recenze
První Divinity: Original Sin je skvělá hra. Zábavná výprava originálním fantasy světem plná povedených dialogů a komplexních tahových soubojů, kterou ještě navíc můžete absolvovat s kamarádem a vyzkoušet si tak jeden z nejlepších kooperativních zážitků. Kdyby se belgické studio Larian rozhodlo druhý díl vytvořit podle stejné šablony a prostě do něj šoupnout nové vyprávění, nikdo by se nemohl ani v nejmenším zlobit. Jenže oni si vybrali složitější cestu. Cestu, na jejímž konci najdete jedno z nejlepších RPG všech dob.
