Brány Skeldalu 3: Sedm mágů – recenze PC verze
Ač za jeho zrodem stojí zkušený vývojář Jindřich Rohlík, krokovací RPG Brány Skeldalu 3: Sedm mágů toho má s pečivem pramálo společného. Ba spíš naopak – čím déle vlastníte třeba housku nebo loupák, tím tvrdší a méně poživatelné budou. Třetí Skeldal funguje právě naopak. Zpočátku se mu možná podaří vás znechutit, ale postupem času se z něj vyklube snadno stravitelná dobrůtka pro všechny dobrodruhy s apetitem na taktické bojování.
Eisenwald: Blood of November - recenze
Od vydání středověkého dobrodružství Legends of Eisenwald už uplynul rok a půl, což je poměrně dlouhá doba. Rozhodně dostatečná na to, aby tvůrci při tvorbě přídavku opravili nedostatky původní hry a přidali nový obsah. Od rozšíření s názvem Eisenwald: Blood of November tedy nebylo scestné očekávat povýšení sympatického mixu strategie a RPG, který ale měl své mouchy, na opravdovou pecku. Realita je bohužel jinde.
Zombasite - recenze
Je vůbec možné udělat hack and slash RPG bez toho, aby bylo alespoň v některém ohledu srovnáváno s Diablem? Snad každý rok se na scéně vyrojí nové tituly, které se snaží napodobit pekelnou řežbu s větším či menším úspěchem. A pak je tu Zombasite. Hra, která se na první pohled tváří podobně, ale ve skutečnosti se jedná o virus, který hráče napadne, a jen tak ho nepustí.
Blade & Bones - recenze
Určitě znáte hry, ve kterých musíte jít až na krev ve snaze úspěšně projít level nebo porazit bosse. V případě akčních her je takovým zářným příkladem série Dark Souls, která stála nervy a získala si srdce nejednoho ostříleného hráče. Není proto divu, že Blade & Bones vzhlíží (přiznaně) ke svému idolu a doufá, že bude jako on.
The Dwarves - recenze
Vynořili se z podzemí jako zlé a zlomyslné postavy. Malí lidé. Obávaní. Jejich sochy pak zdobily zahrady barokních zámků. Trpaslíci. Úsměvní. A když Tolkienův Bilbo vyrazil s partou malých zmatkářů s velkým srdcem zabít draka Šmaka, byl jejich obraz v moderní kultuře dokonán. Bojovní, hluční, moudří a srdeční lamželezové z důlních měst a jeskynních systémů, to jsou naši dnešní trpaslíci. Je těžké najít mezi jejich interpretacemi v knihách a filmech výrazné odchylky. Ty z The Dwarves vede do bitvy s temnými silami Tungdil Zlatoruký a jeho příběh sepsal v knize Trpaslíci německý spisovatel Markus Heitz.
Epistory: Typing Chronicles – recenze
Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohl propadnout výukovému programu psaní na stroji. Ale stalo se, protože pohádkový příběh Epistory - Typing Chronicles zpracovává výuku psaní na stroji kouzelným a netradičním způsobem.
Final Fantasy XV - recenze
Jestliže někdy měla vzniknout ona bájná univerzální hra, která by plnila všechny sny hráčů napříč žánry, musel to být 15. díl ságy Final Fantasy - titul, který byl ve vývoji přes 10 let, během kterých prodělal několik restartů a proměn. Titul, který hráče konstantně dráždil parádními trailery, jež měly předznamenávat takřka příchod JRPG Krista, který náhle pozvedne žánr na úplně jinou úroveň. Nic takového se samozřejmě nestalo a někdo by dokonce i namítl, že oproti jiným AAA hrám Final Fantasy XV vyšla bez většího poprasku a v ničem ani nevyniká. V tom to ale je! FFXV totiž v ničem ani vyloženě nezklame, a onou pomyslnou univerzální hrou je do takové míry, že si v ní to své najde prakticky každý.
Pokémon Sun and Moon - recenze
Ok, všichni jsme si užili trochu srandy s Pokémon GO, ale teď je čas vrátit se zase k jádru značky. Pokémoni v původním slova smyslu totiž neznamenají jen šmrdlání prstem po displeji a uskakování před troubícími auty, když v městských ulicích nepozorně lovíte. Pokémoni neznamenají ani koukání na ten japonský anime seriál, který jste v deseti letech zbožňovali a ve dvaceti se za něj styděli. Co tedy znamenají Pokémoni? Pokémoni jsou v prvé řadě velkolepou RPG sérií, která pod infantilní slupkou skrývá komplexní mechanismy, na které si většina západní produkce netroufne. Každých pár let se série rozroste o nový díl a nyní, dvacet let od legendárního Red and Blue, přichází další pokračování. Jmenuje se Sun and Moon, sérii posouvá do sedmé generace, a co si budeme povídat, je to stále skvělá zábava. Ne však bezchybná.
Tyranny - recenze
Jak se žije válečníkovi, kterého magická bouře odsoudila k životu uvnitř zbroje, z níž se až do smrti nedostane? Můžete si oblíbit psychopatickou vražedkyni? Kde leží hranice mezi zlem a prostým nezájmem o následky? A jde uprostřed války vůbec posuzovat, co je zlo, a co přirozený vývoj lidské povahy v extrémní situaci? Tvůrci od začátku deklarovali, že v Tyranny můžete hrát „za toho zlého,“ což je pravda. Příběh hry je ale naštěstí mnohem propracovanější a nesází na pouhé „teď vypálíme celou vesnici a budeme se u toho strašně zle smát.“
Ghost 1.0 - recenze
Hrám neškodí, když se v nich spojí tradice a moderna. Může jim to přinést ověřenou herní mechaniku a zároveň svěží nápady. Příkladem dobré mezigenerační symbiózy je sci-fi arkáda Ghost 1.0, která se inspirovala nejlepšími plošinovkami minulosti, ale nebrání se ani novým myšlenkám. Díky tomu vás dosyta pobaví proměnlivým herním tempem, nelineárním prostředím, velkorysým zdokonalováním hlavní postavy i fajn příběhem. Zamrzí pouze nevyrovnaná obtížnost a jeden malý přehmat v herní mechanice.
Space Rangers: Quest - recenze
Co mají společného hry Zork. Pomsta šíleného ataristy. Gateway. Belegost? No přeci text! Příběh vyprávějí v odstavcích s minimálním nebo nulovým grafickým doprovodem. Proto se jim říká interaktivní fikce, textovky nebo gamebooky. I když s námi jsou už od 70. let minulého století, nepatří do starého železa. Právě naopak. Lidí, kteří jednou rukou přísahají na písmenka a příběhy, a v druhé drží mobil, neustále přibývá. Zbožňují hry jako 80 Days, A Dark Room, LifeLine, Out There nebo Sorcery! A nedávno se do řady těchto her postavil i titul Space Rangers: Quest.
Death Road to Canada - recenze
Víte, co zavinilo největší počet dopravních nehod ve Švédsku? Los. Zkuste si pak takové nebezpečné zvíře představit třeba ve Spojených státech, které jsou sice zmítané zombie apokalypsou, ale stále jde o zemi neomezených možností. Máte? Skvěle. A teď si představte, že takový poraněný los nezemře vaší rukou podle představ, ale v posledním záchvěvu života se rozhodne vzít všechny (před zombíky prchající) nebožáky s sebou na onen svět. Přežil jediný a do Kanady pořád daleko. Kruté.
How to Survive 2 - recenze
How to Survive 2 je, stejně jako první díl, mix diablovky a survivalu, který můžete hrát online i v lokální kooperaci až ve čtyřech hráčích. Na hru se koukáte z izometrického pohledu, přičemž k pohybu a dalším úkonům používáte směrové šipky a další obvyklé klávesy a myš. Jednoduchý soubojový systém, kdy klikáním rozdělujete rány a k tomu v případě potřeby pobíháte, aby vás zombie neodřízly od cíle vaší cesty, je doplněný ještě craftováním. A právě v něm nabízí dvojka oproti jedničce největší změny.
Severed - recenze
Jestli Severed něco nezapře, pak je to rukopis svých tvůrců. Studio DrinkBox má na svědomí výbornou akční skákačku Guacamelee! a v případě Severed znovu dokázalo přijít s obrazem originálního světa, který se po vizuální stránce zakousne do paměti, je silně bizarní, současně ale nádherný a až do úplného konce tajuplný. Tenhle novodobý dungeon crawler ostatně udivoval svým vzhledem už na displeji PS Vita a nedávný přesun na mobilní platformy mu na atraktivitě neubral. Zato však na povrch vyplavaly nedodělky v oblasti herní náplně, na mobilech a tabletech snáze pozorovatelné. Vinou toho se cesta napříč hrou bohužel stává o něco všednější záležitostí.
Diaries of a Spaceport Janitor - recenze
Když vás hra postaví před situaci, že jste uvězněni na planetě, ze které se chcete mermomocí dostat, často vám také nabídne možnost se z daného místa prostřílet, svrhnout vládu nebo jinak změnit váš osud v trochu přívětivější. Ne však v Diaries of a Spaceport Janitor, kde pracujete jako uklízeč, a pokud se chcete z tohoto bohem zapomenutého místa dostat pryč, je čas si vyhrnout rukávy a dát se do práce. Odpadky čekají.
The Final Station - recenze
Jednou z nejdůležitějších součástí her je atmosféra. Občas dokonce dokáže zakrýt, že zbytek díla za moc nestojí. Je to i případ akční plošinovky The Final Station. Postapokalyptický příběh dopovaný depresí, zoufalstvím i nadějí výrazně napravuje dojem z jinak dosti lineární, stereotypní a docela krátké dopravně-běhavé akce.
Titan Quest - recenze mobilní verze
Od chvíle, co se série mobilních akčních RPG Dungeon Hunter přiklonila k agresivnímu free to play modelu, volali hráči po novém mobilním zážitku, který by se blížil starému dobrému Diablu. Nově se pověst žánru na chytrých telefonech a tabletech snaží zachránit předělávka deset let starého Titan Questu, která nedávno vyšla na App Store a Google Play.
Black Desert Online - recenze
Další korejské MMORPG. Copak snad může mít šanci na dávno nasyceném trhu? Byla by ovšem chyba tento počin z provenience v podstatě neznámého studia Pearl Abyss mávnutím ruky odsunout do škatulky všemožných klonů a tuctových onlinovek. Black Desert Online totiž opravdu má co nabídnout a spoustu herních prvků máte možnost vidět v MMO poprvé.
This Is the Police - recenze
Práci policie můžete buď zesměšnit, adorovat nebo démonizovat. Autoři manažerské strategie This Is the Police si zvolili od všeho trochu. Vyobrazují policii takovou, jaká by asi sama chtěla být… ale i nechtěla. V rozměrném těle šéfa metropolitní služebny si přičichnete ke korupci, politickým intrikám i svodům mafie, a přesto z toho všeho můžete docela šťastně vyklouznout. To vše je zabaleno do vynikající hratelnosti. This Is the Police je návykovým herním manažerem bez výraznějších chyb. Občas zahrozí jen mírný stereotyp a nežádoucí předvídatelnost.
Fire Emblem Fates - recenze
Jestliže vlastníte Nintendo 3DS a ještě jste si na něj nepořídili Fire Emblem Awakening, je to jako kdybyste si koupili auto a nedolili do něj benzín. Desítkové hodnocení udělené před třemi roky nadále samozřejmě platí a stále jde o výjimečně kvalitní tahovou strategii, která dodnes neměla na handheldech konkurenci. Její úspěch překvapil samotné tvůrce a tři roky nato tudíž ze svého vývojářského klobouku vytahují pokračování. Jmenuje se Fire Emblem Fates a jde vlastně o tři různé tituly, které je třeba pořídit zvlášť. Ještě než si to ale vysvětlíme, je důležité zmínit jednu věc: opět jsme se dočkali zatraceně dobré zábavy.
