Severed - recenze
Jestli Severed něco nezapře, pak je to rukopis svých tvůrců. Studio DrinkBox má na svědomí výbornou akční skákačku Guacamelee! a v případě Severed znovu dokázalo přijít s obrazem originálního světa, který se po vizuální stránce zakousne do paměti, je silně bizarní, současně ale nádherný a až do úplného konce tajuplný. Tenhle novodobý dungeon crawler ostatně udivoval svým vzhledem už na displeji PS Vita a nedávný přesun na mobilní platformy mu na atraktivitě neubral. Zato však na povrch vyplavaly nedodělky v oblasti herní náplně, na mobilech a tabletech snáze pozorovatelné. Vinou toho se cesta napříč hrou bohužel stává o něco všednější záležitostí.
Diaries of a Spaceport Janitor - recenze
Když vás hra postaví před situaci, že jste uvězněni na planetě, ze které se chcete mermomocí dostat, často vám také nabídne možnost se z daného místa prostřílet, svrhnout vládu nebo jinak změnit váš osud v trochu přívětivější. Ne však v Diaries of a Spaceport Janitor, kde pracujete jako uklízeč, a pokud se chcete z tohoto bohem zapomenutého místa dostat pryč, je čas si vyhrnout rukávy a dát se do práce. Odpadky čekají.
The Final Station - recenze
Jednou z nejdůležitějších součástí her je atmosféra. Občas dokonce dokáže zakrýt, že zbytek díla za moc nestojí. Je to i případ akční plošinovky The Final Station. Postapokalyptický příběh dopovaný depresí, zoufalstvím i nadějí výrazně napravuje dojem z jinak dosti lineární, stereotypní a docela krátké dopravně-běhavé akce.
Titan Quest - recenze mobilní verze
Od chvíle, co se série mobilních akčních RPG Dungeon Hunter přiklonila k agresivnímu free to play modelu, volali hráči po novém mobilním zážitku, který by se blížil starému dobrému Diablu. Nově se pověst žánru na chytrých telefonech a tabletech snaží zachránit předělávka deset let starého Titan Questu, která nedávno vyšla na App Store a Google Play.
Black Desert Online - recenze
Další korejské MMORPG. Copak snad může mít šanci na dávno nasyceném trhu? Byla by ovšem chyba tento počin z provenience v podstatě neznámého studia Pearl Abyss mávnutím ruky odsunout do škatulky všemožných klonů a tuctových onlinovek. Black Desert Online totiž opravdu má co nabídnout a spoustu herních prvků máte možnost vidět v MMO poprvé.
This Is the Police - recenze
Práci policie můžete buď zesměšnit, adorovat nebo démonizovat. Autoři manažerské strategie This Is the Police si zvolili od všeho trochu. Vyobrazují policii takovou, jaká by asi sama chtěla být… ale i nechtěla. V rozměrném těle šéfa metropolitní služebny si přičichnete ke korupci, politickým intrikám i svodům mafie, a přesto z toho všeho můžete docela šťastně vyklouznout. To vše je zabaleno do vynikající hratelnosti. This Is the Police je návykovým herním manažerem bez výraznějších chyb. Občas zahrozí jen mírný stereotyp a nežádoucí předvídatelnost.
Fire Emblem Fates - recenze
Jestliže vlastníte Nintendo 3DS a ještě jste si na něj nepořídili Fire Emblem Awakening, je to jako kdybyste si koupili auto a nedolili do něj benzín. Desítkové hodnocení udělené před třemi roky nadále samozřejmě platí a stále jde o výjimečně kvalitní tahovou strategii, která dodnes neměla na handheldech konkurenci. Její úspěch překvapil samotné tvůrce a tři roky nato tudíž ze svého vývojářského klobouku vytahují pokračování. Jmenuje se Fire Emblem Fates a jde vlastně o tři různé tituly, které je třeba pořídit zvlášť. Ještě než si to ale vysvětlíme, je důležité zmínit jednu věc: opět jsme se dočkali zatraceně dobré zábavy.
Balrum - recenze
Hrdinové epických fantasy příběhů jsou většinou uhnětení z jiného těsta než obyčejní smrtelníci jako vy nebo já. Nikdo z nich například nehněte těsto a nepeče si svůj vlastní chleba. V přestávkách mezi utínáním dračích hlav a svatbami se spanilými princeznami jim nezbývá čas ani na vybudování vlastního příbytku nebo chov dobytka. Všichni ti mečem mávající rekové bez bázně a hany se málokdy věnují i uspokojování základních biologických potřeb každé živé bytosti, což samozřejmě dává smysl. Kdyby si Aragorn uprostřed Stezek mrtvých zničehonic přidřepl a hlasitě se dožadoval ruličky toaletního papíru, dost by to narušilo pracně budované napětí. Ale ne každý hrdina se narodil jako právoplatný dědic trůnu Gondoru a Arnoru. Někteří z nich začínali jako nuzní sedláci, kteří se ke vší té proslulosti a luxusnímu DPS propracovali opravdu velmi zvolna, skrze brambory a hromady hnoje. A RPG Balrum vypráví právě o takovém nepravděpodobném zachránci světa.
Overfall - recenze
Everking se zase ztratil. Pojďme ho všichni hledat! Dlouho jsem přemýšlel nad vhodným českým ekvivalentem, ale zatímco Všeotec zní ještě docela normálně, Vždykrál je na tom o něco hůř. Ať už se ale přikloníme k jakékoliv variantě, je tato postava kdesi ztracená, a nic netušící hráč se vydává na dlouhou pouť po mořích a ostrovech osídlených trpaslíky, elfy, orky a další havětí s jediným cílem – záchrana světa. Everking jako jediný dokáže zastavit hordy barbarských nájezdníků, kteří připomínají Vikingy, co se jako vlna valí z podivného kouzelného portálu. Je čas spasit svět ve hře Overfall.
Stories: The Path of Destinies - recenze
Znáte ten pocit, který se nevyhnutelně dostaví po každém dobrém příběhovém zvratu? Je to kombinace úlevy z náhlého pochopení a frustrace, že jste na to nepřišli dřív. Jó, vědět tak od začátku, že váš nejlepší přítel je ve skutečnosti zrádce, nechali byste ho místo nějakého vysvobozování pěkně hnít v kobce. Kdybyste tušili, že pod vlivem prokletého meče budete za chvíli vesele mordovat nevinné obyvatelstvo, byli byste ho nechali zasunutý v kameni, v ledu nebo v libovolném jiném materiálu. RPG mlátička Stories: The Path of Destinies si tohle všechno uvědomuje. A umožňuje vám udělat přesně tohle: jít ve vlastních stopách, vědět, kam vedou, a ve správnou chvíli si vyšlapat novou cestičku.
Subterrain - recenze
Podzemní město na planetě Mars vás vyzývá, abyste přežili devastující útok vetřelců, nahodili generátory a pokusili se z pekelné mely bezpečně pláchnout. Střet osamoceného člověka s armádou mimozemského zla v polorozpadlé kolonii přináší zajímavý mix survival hororu, taktické akce, výroby předmětů a strategie. Překvapivě dobrou sci-fi hru navíc nesouží žádné dramatické obtíže, protože tvůrci ze studia Pixellore odvedli na Subterrain poctivou práci.
Dark Souls III - recenze
Prázdné siluety, duté zvuky a zem bez slitování. Zesnulý věk, skomírající První plamen a naděje žijící jen v srdcích těch nejnaivnějších. Prázdné trůny a nadcházející období mrtvého popela, doba konce. Deprese, strádání a děs. Radujte se a bojte se, vyšla fantasy hra, která je temná jak inkoustová obloha za bezměsíčné půlnoci. Vyšla Dark Souls III.
Hyper Light Drifter - recenze
„Ahoj, já jsem Miloš a mám rád pohodový mainstreamový hry jako třeba Assas…,“ nenechala mě ani domluvit a pozdrav opětovala. „Ahoj, já jsem Hyper Light Drifter,“ natáhla ruku a dala mi pěstí. A další. Zleva, zprava, načež mě kopla do rozkroku, dala za uši a shodila ze schodů. Sakra, asi něco dělám špatně… Když se dívám na své poznámky z první hodiny hraní Hyper Light Drifter, jsou plné frustrace a nadávek. „Mapa je úplně k ničemu! Respawn nepřátel je k zbláznění! Ten západní boss je totálně přepísknutý! A vůbec, se*u na to, jdu ven. Zrecenzujte si to sami.“ Stačilo však zatnout zuby, ještě další hodinu přetrpět a člověk rázem zjistí, že Hyper Light Drifter není takový hardcore, jak se na první pohled zdá. Zjistí, že se s tou čerticí dá rozumně bavit.
Grim Dawn - recenze
Ach, diablovky. Hned po pastičkách a kocourech největší postrach myší. Žánr, který světu přinesl nový druh hudby: tiché a nikdy neustávající “klik-klik-klik-klik-klik”, doplňované hlubokými tóny zuřivého klení pod vousy. A taky žánr, jehož dosud nepřekonaný vrchol podle mnohých přišel už před mnoha lety s prvními dvěma hrami série, které mu daly jméno. Udělat dobrou klikací mlátičku podle vzoru Blizzardu prostě není jen tak. Ani když opravdu jste Blizzard, o čemž hráče přesvědčilo Diablo III. Ale pokud vás už omrzelo po sto osmdesáté zachraňovat dědka z klece, neházejte zkrvavený obouručák do žita. Protože je tu Grim Dawn.
Steve Jackson's Sorcery! - recenze 1. a 2. části
Stavět příběh nad herní mechanismy se na jednu stranu zdá být kontraproduktivní, na tu druhou to ale často produkuje zajímavé výsledky. Telltale by mohli vyprávět. Sledování filmu s možností sem tam něco ovlivnit a lehce si zahrát slaví úspěch, není tedy důvod nezkusit v inovovaném formátu i klasiku ve formě gamebooků. Jde o knihy, které umožňují v průběhu čtení příběhu určovat další kroky postavy. K tomu sbíráte vybavení, vylepšujete hrdinu a prostě před sebou máte klasické RPG. Ve stejném duchu se nese i herní Sorcery!, interaktivní adaptace stejnojmenného gamebooku Stevea Jacksona, která z mobilů nakonec doputovala i na PC.
Salt and Sanctuary - recenze
Zatímco se zraky fanoušků nesmlouvavých, ale férových RPG upínají k vydání Dark Souls III, vyšla bez větších ovací pro PS4 (a časem snad i pro PC) hra Salt and Sanctuary. Jde o nemilosrdné a na soubojích založené akční RPG, které má ambice zapsat se do srdcí fanoušků Dark Souls nesmazatelnou čarou stejně, jako přiznaný vzor. A světe div se, Salt and Sanctuary se to opravdu daří, protože nejenom splňuje všechny předpoklady výborné hry, ale navíc přidává parádně stylizované zpracování a rozlehlý svět k objevování.
Tom Clancy's The Division - recenze
Takový Black Friday v New Yorku rozhodně nepamatují! Kromě výrazně zlevněné elektroniky totiž nyní můžete získat jako bonus i fungl novou virovou nákazu, která vás pravděpodobně pošle na věčnost. Kdo vytvořil zmutovaný virus neštovic, a proč? Na to musíte přijít společně s kolegy ze speciální jednotky Division ve stejnojmenném akčním RPG s MMO prvky od Ubisoftu a studia Massive.
Pillars of Eternity: The White March - recenze 2. části
Když se na erpégéčko Pillars of Eternity loni na podzim nabalilo sněžné DLC The White March - Part I, nebyli jsme z toho v redakci zrovna nadšení, jak dokládá recenze a šestkové hodnocení. Přemíra tupého bojování se zasnoubila s chudým příběhem a jejich potomkem bylo nemastné a neslané rozšíření. Takové dítě bez duše. White March - Part II je na tom ale mnohem lépe. Právě proto, že se vydává úplně jinou cestou než starší bratříček.
Underrail - recenze
Dnes má hráč k dispozici tak pestrou nabídku, že se na ni občas dívá přezíravě jako třikrát dokola pozvracený římský hedonista na další chod stejků z anakondy, nadívaných bio olivami. Hernímu průmyslu se stalo to samé, co dříve hudebnímu - dnes může dát do kupy hru takřka každý. Zvyšuje to roli herních médií, která mohou (měla by!) zahlcenému hráči pomoci se v tom všem zorientovat. Jedním z trendů v soudobé pestré nabídce je výrazný segment hardcore RPG her, jejichž tvůrci křísí dávné modly z počátku a průběhu devadesátých let minulého století, často vyzbrojeni světonázorem, že někdy kolem roku 2000 se vývoj her podělal. Proto je třeba (prý) RPG systematicky vracet tu k odkazu starých dungeonů (třeba Legend of Grimrock), tam k izometrickým hrám běžícím na Infinity enginu (např. Pillars of Eternity) a jindy zase k hutným postapokalyptickým jízdám na bázi Falloutu. Právě do posledně jmenované kategorie patří Underrail od srbské party nadšenců známé jako Stygian Software. A co na jejich počin říct? Někdy to vyjde, jindy ne. Grimrock i Pillars of Eternity se hrály jako pohádka, naproti tomu Underrail od vás potřebuje mnohem víc spolupráce.
The Fall Of The Dungeon Guardians - recenze
Herní branže prožívá dobu plnou návratů. Probudil se dokonce žánr krokovací dungeonů, přinášející zábavu sympaticky zakopanou hluboko pod zem. Že se od dob Dungeon Master a Ultima Undrerworld hráčský vkus sice změnil, ale klasická kobkařská dobrodružství nezanikla, se snaží dokázat i The Fall of the Dungeon Guardians. Na zlaté časy vzpomíná vcelku důstojně.
