Fire Emblem Echoes: Shadows of Valentia - recenze
Po složité půlhodinové bitvě se notně pocuchaná armáda konečně prokousala k bossovi. Táhnout můžete už jen se dvěma posledními jednotkami, všechny ostatní čekají na další kolo, ale proč by vás to mělo trápit? Zlému černokněžníkovi zbývají poslední tři bodíky zdraví. To by mu ubral i váš nejslabší lučištník. Na jazyku cítíte sladký pocit vítězství. A tak zavelíte ke střelbě, lučištník natahuje tětivu a… miss. Míjí cíl. Sakra! Ale nevadí. Máte ještě jednoho bijce, navíc natolik rychlého, že zvládne dva útoky po sobě. Znovu velíte k útoku, rytíř dává ránu a… miss... a pak ještě jednou miss. To snad není možné! Váš tah končí, ke slovu se dostává protivník, zaměřuje vaši polomrtvou hlavní hrdinku. Jednou ranou ji zabíjí. Game over. 3DS letí z okna.
Pokémon Sun and Moon - recenze
Ok, všichni jsme si užili trochu srandy s Pokémon GO, ale teď je čas vrátit se zase k jádru značky. Pokémoni v původním slova smyslu totiž neznamenají jen šmrdlání prstem po displeji a uskakování před troubícími auty, když v městských ulicích nepozorně lovíte. Pokémoni neznamenají ani koukání na ten japonský anime seriál, který jste v deseti letech zbožňovali a ve dvaceti se za něj styděli. Co tedy znamenají Pokémoni? Pokémoni jsou v prvé řadě velkolepou RPG sérií, která pod infantilní slupkou skrývá komplexní mechanismy, na které si většina západní produkce netroufne. Každých pár let se série rozroste o nový díl a nyní, dvacet let od legendárního Red and Blue, přichází další pokračování. Jmenuje se Sun and Moon, sérii posouvá do sedmé generace, a co si budeme povídat, je to stále skvělá zábava. Ne však bezchybná.
Fire Emblem Fates - recenze
Jestliže vlastníte Nintendo 3DS a ještě jste si na něj nepořídili Fire Emblem Awakening, je to jako kdybyste si koupili auto a nedolili do něj benzín. Desítkové hodnocení udělené před třemi roky nadále samozřejmě platí a stále jde o výjimečně kvalitní tahovou strategii, která dodnes neměla na handheldech konkurenci. Její úspěch překvapil samotné tvůrce a tři roky nato tudíž ze svého vývojářského klobouku vytahují pokračování. Jmenuje se Fire Emblem Fates a jde vlastně o tři různé tituly, které je třeba pořídit zvlášť. Ještě než si to ale vysvětlíme, je důležité zmínit jednu věc: opět jsme se dočkali zatraceně dobré zábavy.
Mario & Luigi: Paper Jam Bros. - recenze
Již dlouhá léta platí, že RPG ze světa Super Maria jsou stabilně zábavná a kreativní. Paper Jam Bros. se navíc chlubí kombinováním klasického hopsačkového univerza s tím, které znáte ze hry Paper Mario. Výsledek má tedy potenciál potěšit snad všechny RPG pozitivní fanoušky kníratých instalatérů. A asi nebudu prozrazovat příliš, když řeknu, že se to opět povedlo.
The Keep - recenze českého dungeonu
Na začátek si musíme vyjasnit jednu věc. Krokovací dungeon je královský herní žánr. Co na tom, že je už nějaký ten pátek mrtvý a dnes jej nekromanticky vyvolávají jen tituly jako Legend of Grimrock nebo právě český The Keep. Zlatá éra her jako Dungeon Master, Chaos Strikes Back nebo Stonekeep je pryč. Snad právě proto tituly jako The Keep vženou nostalgickou slzu do oka sešlých starců mého ražení a mladší generaci ukáží, v čem spočívala krása a údernost tohoto žánru.
Pokémon X & Y - recenze
„Na tomhle světě není nic jisté, vyjma smrti a daní,“ prohlásil Benjamin Franklin a skoro se trefil. Na jednu jistotu totiž zapomněl - noví Pokémoni (dovolím si skloňovat) budou dozajista skoro stejní, jako ti předešlí. Vždyť i ta Poké sestřička se nadále uklání a Snorlax na mostě zaclání! Kolegu Franklina omlouvá snad jen to, že kvůli zakládání USA či co neměl na hraní s Game Boyem tolik času, jako trenéři Pokémonů.
Mario & Luigi: Dream Team - recenze
Ať už se Mario objeví v jakékoliv hře, vždy je jasné, že bude zachraňovat princeznu Peach ze špinavých pracek Bowsera, a že to bude na dlouhé lokte. Výjimkou není ani RPGčko Mario & Luigi: Dream Team, ve kterém Bowsera doplňuje netopýří král a celá hra trvá desítky, čtete správně, desítky hodin.
Fire Emblem: Awakening - recenze
Desítka v hodnocení znamená, že by vám Fire Emblem: Awakening neměla uniknout i za předpokladu, že dění okolo handheldu 3DS nesledujete. Awakening není pouze nejlepším titulem v sérii a v současnosti i nejlepší hrou pro Nintendo 3DS (Ocarina je jen remake, tak si dá pohov), ale také jednou z nejparádnějších her, která se kdy vynořila z vod handheldových. Fire Emblem: Awakening patří mezi špičku produkce napříč všemi platformami.
Castlevania: Lords of Shadow – Mirror of Fate - recenze
Série Castlevania ušla během své existence neuvěřitelně dlouhou a klikatou cestu. Od prvních dílů, které jsou pověstné svou obtížností, přes 3D inkarnace, v nichž hráče zabíjela hlavně kamera, až po současnost, kdy si série vzala v titulu Castlevania: Lords of Shadow slovo restart opravdu k srdci, vykradla nejednu značku a půjčila si spousty triků od současných rubaček jako God of War či Bayonetta. Výsledek nebyl špatný, proto není k podivu, že se chystá pokračování, které však na „jedničku“ nenavazuje přímo a s původní hrou je spojuje právě handheldový pokus Mirror of Fate.
Kingdom Hearts 3D - recenze
3DS je platforma plná zajímavých a zábavných titulů, ale akčních RPG na ní moc není. Legendární série Kingdom Hearts se to pokouší změnit a s vervou se vrhá dobýt aktuální nintenďáckou platformu. Jakožto člověk dílem, které mísí Final Fantasy a světy od Disneyho (např. Tron: Legacy, Zvoník od Matky Boží, Pinocchio…), nepolíbený, jsem si myslel, že půjde o ideální titul, jak s Kingdom Hearts začít. Možná jsem se trošku přepočítal…
Heroes of Ruin - recenze
Vydat hru, která si za největší vzor bere Diablo, právě v době, kdy se třetí díl pekelné legendy vřítil do obchodů a většinu hráčů ještě (pořád) nepustil ze svých osidel, je šílenství a zároveň geniální marketingový plán. Šílenství proto, že vaši hru s ním budou všichni přímo porovnávat a zákonitě tak budete mít velice silnou konkurenci. Geniální plán to pak může být za předpokladu, že svou hru vydáte na nějaký handheld a zaútočíte na oslabené hráče cestovní verzí jejich oblíbeného žánru.
The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D - recenze
Pokud se o nějaké hře na Nintendo 3DS dá bez přehánění říct, že si kvůli ní nemalé množství lidí koupilo samotný handheld, pak je to The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D. A to i přes fakt, že se vlastně jedná o remake více než deset let staré hry. Kult Zeldy se v tomto případě spojil s vydatnou porcí nostalgie, která je navíc podepřená až neuvěřitelným hodnocením na Metacritic, které se zastavilo na devadesáti devíti ze sta. Z vlastní zkušenosti ale vím, že některé hry není radno vykopávat z nostalgického hrobu. Ne zřídka se mi totiž potvrzuje, že zkreslené vzpomínky jsou lepší jak hra samotná. Je to i případ znovuzrozené Zeldy?