Luigi tropí hlouposti

Paper Jam Bros. je ve skutečnosti moje první RPG s Mariem a Luigim v hlavních rolích a jako „neznaboh“ se pravděpodobně budu rozplývat nad zajetými herními mechanikami a přednostmi. Pokud jste ostřílení veteráni série, berte mou případnou chválu standardů jako potvrzení, že se nikam nevytratily. Jestli jde o vaše první setkání s RPG hrou, kde vystupuje Mario a Luigi, připravte se na pořádnou jízdu.

Nešika Luigi totiž jednoho krásného dne shodí z police magickou knížku, na jejíchž stranách se ukrývá cesta do dimenze, ve které je všechno z papíru. Světy se prolnou a do krásně buclaté země s třetím rozměrem vtrhne nejen záplava placatých toadů, ale také papírový Bowser se svou armádou, plochá princezna Peach a v neposlední řadě i Mario. Všude samozřejmě zavládne chaos, reality se začnou míchat, a jakmile Bowserové najdou společnou řeč, provedou to, co jim jde nejlíp – unesou princezny. Mariovi, druhému Mariovi a Luigimu proto nezbude nic jiného než vyrazit na cestu za jejich záchranou.

zdroj: Archiv

Kolidující světy

Hratelnostní jádro Paper Jam Bros. vychází z kořenů japonských RPG. Se svou skupinou pobíháte po krajině, kde narážíte na nepřátele, v následných tahových soubojích jim dáváte na budku, dostáváte zkušenosti, zlepšujete si statistiky, nakupujete nové vybavení a odklikáváte hromady textů. Což na první pohled může leckoho odradit. Nakonec uznejte sami, že příběh už od pohledu za moc nestojí a ten zbytek se tváří jako obyčejný grind.

Studio AlphaDream, které má na svědomí mimo jiné Mario & Luigi: Dream Team, však na svou obranu vykřikuje, že se žádné bezhlavé a nudné vybíjení map nekoná – a mně nezbývá než mu dát za pravdu. Pokud se totiž Paper Jam Bros. něco skutečně daří, pak je to převést do RPG podoby všechnu pomyslnou hravost, vynalézavost a odlehčenost, kvůli které řada lidí miluje mariovské hopsačky.

zdroj: Archiv

Kdo neskáče…

Zásadní rozdíl oproti ostatní japonské RPG produkci pocítíte již během prvních potyček. Uvědomíte si, že tentokrát nebojujete pouze tím, že v tazích ukazujete postavám, koho mají praštit jakým útokem. Generické mačkání tlačítka se změnilo v kratochvíli, do níž je potřeba investovat vaše dovednosti, protože každý útok či obrana probíhá formou „minihry“.

Zcela nečekaně jsou základní zbraní všech tří hrdinů boty, kterými skáčou po nepřátelích. Jednoduchý výskok a následný dopad ale není dostatečně efektivní. Pokud zmáčknete ve správnou chvíli adekvátní tlačítko, dovede se vaše postava odrazit a dopadnout ještě jednou, ale klidně i víckrát. Úspěšné zvládnutí skoků se projeví nejen sčítajícím se poškozením, ale také nějakým tím bonusem navíc.

Pokud naopak útočí nepřátelé, můžete podobně jako v ostatních RPG pokorně stát a nechat si rozbít ciferník. Daleko zábavnější a hlavně výhodnější pro vaše lékárničky je ale dávat pozor a pokusit se poškození odrazit, nebo se mu vyhnout. Některé protivníky přeskočíte, na jiné naopak i během jejich útoku můžete hupsnout nebo odrazíte projektil, který proti vám vyšlou.

zdroj: Archiv

Proti houbám i želvám

Ani tímto osvěžením však potenciál propracovaného systému nekončí – proti monotónnosti bojuje hra ještě nevyzpytatelností. Každý z nepřátel útočí jinak a na jinou postavu. Zatímco u jednoho můžete skákat hned, jiný se dovede v půlce cesty nečekaně zastavit a až pak proti vám opět vyrazí… Zároveň platí, že čím hlouběji do hry pronikáte, tím víc druhů protivníků potkáte, a tím pádem se neustále učíte nové vzorce chování.

Během bojů zkrátka musíte být ostražití, vypočítaví, rychlí a vynalézaví, což jsou přesně ty vlastnosti, které z vás ždímají instalatérské hopsačky. A to nemluvím ani o „bratrských útocích“, do nichž se zapojují často všichni tři hrdinové a jejichž provedení je občas tak náročné, že si je můžete nejprve natrénovat v tutoriálech. Ať už ale zběsile metáte ohnivými koulemi, nebo řídíte raketu, je decimace nepřátel v Paper Jam Bros. velmi zábavná a hlavně uspokojivá, protože jejich porážka je o to hladší, o co vy jste lepší hráči.

zdroj: Archiv

Jdi za štěstím!

O různé „vychytávky“ a příjemné komplikace se navíc postupem času rozrůstá také herní prostředí, v němž se objevuje stále více aktivních prvků a specifických způsobů, jak si s nimi poradit. Obří kamenné krychle rozbijí jen kladiva všech tří hrdinů najednou. Podivná poschoďová rostlina se dá zamést z cesty pouze precizním načasováním a opětovnými údery… Po nějaké době se objevují i skokové pasáže, terén, který nějakým způsobem omezuje váš pohyb a tak dále.

A pak samozřejmě přicházejí na řadu také úkoly. Tu hledáte toady, onde je zachraňujete před nepřáteli, aby vám pomohli prokopat cestu, a támhle zase musíte dostihnout zloděje, který vám ukradl vybavení.

Zábavná netriviálnost se zkrátka šíří z bojů i do cestování světem, zvládání úkolů po několika hodinách již zavání výzvou a AlphaDream ani náhodou neplánují končit. Najednou vám servírují zábavné souboje s bossy, různé variace úkolů se zcela novými požadavky a dokonce také velké papercraftové bitvy, v nichž s obří skládačkou Maria jezdíte po aréně a trháte na kusy své lepenkové oponenty. Všechno to navíc vypadá na poměry 3DS skvěle a hýbe se to plynule i na staré verzi handheldu.

zdroj: Archiv

V řadě za sebou

Vedle triviálního příběhu proto snad jedinou výtku musím nasměrovat k ovládání. Každý ze tří hrdinů má přiděleno jedno tlačítko, kterým skáče, potvrzuje příkazy nebo zkrátka provádí akce. Po světě se pohybují všichni najednou, neslučují se do skupiny. A když chcete někam vyskočit, musíte hopsat hezky se všemi a hlavně postupně. Pokud se vám skok s jednou postavou nepovede, vracíte se a jedete znova celou skupinu. Podobné kiksy se rády stávají hlavně v některých vypjatějších situacích a nejsou zrovna příjemné pro vaše duševní zdraví, ale i pro 3DS, kterým hodíte o zeď.

V bojích, kdy na celou vaši skupinu útočí nepřátelé najednou a potřebujete nad nimi mít přímou a okamžitou kontrolu, rozdělení chápu. Ve „venkovním“ světě si ale rozdrobení mohli autoři klidně odpustit.

zdroj: Archiv

To dobré i zlé

Paper Jam Bros. míchá kreativitu mariovských titulů s provařenými standardy japonských RPG s velkou grácií a výsledek nebudete chtít přestat hrát. Po vzoru hopsaček je různorodá, zábavná, neustále vás něčím překvapuje a obtížnostní laťku zvyšuje v akurátním tempu. Nabízí však také zhruba stejnou porci příběhu, jakou byste čekali od titulu, v němž se musíte „jen“ proskákat za princeznou, a místy se ovládá poněkud krkolomně. Kdyby vývojáři ještě trochu zatlačili v těchto dvou směrech, nebál bych se hře udělit klidně o stupeň vyšší známku. I tak se ale jedná o pravděpodobně nejkrásnější osmičku, jakou si dovedete představit.