Victor Vran - recenze povedené diablovky
Ulice města jsou mimořádně pusté. Krámy zavřené, hospody prázdné, v kašnách na náměstí teče zkažená voda. Namísto rozveselených měšťanů postávají na nároží přízraky, upíři a magické běsy. Při tom tu bývalo tak hezky. Jenže pak se naplnilo prokletí - nemrtvé zrůdy opustily místa věčného spánku a přišel den zúčtování. Daň z přidaného života byla vybrána dokonale. A do ukončené bitvy přichází změna: Victor Vran, přezdívaný čistič Vrána, stojí s kosou v bráně na předměstí. Jde vrátit městu lidskou tvář. Je to jeho práce - jako krysař zbavuje města hlodavců, on je odborníkem na vykostění monster. Jakýchkoliv. Akce čisté ulice začíná!
Chroma Squad - recenze
Pamatujete se na Strážce Vesmíru? Nejste sami. Na tomto obskurním seriálu (a filmech) zjevně vyrostla celá jedna generace, do které patří i autoři z brazilského studia Behold. Po originálním tahovém RPG Knights of Pen and Paper totiž hráčům nabídli další originální žánrovku, kterou si docela klidně přejmenujete právě na Strážce Vesmíru. Chybí už jenom válečný pokřik „Morfujeme!“, i když jeho napodobenina v Chroma Squad nechybí, samozřejmě.
Serpent in the Staglands - recenze
Ne nadarmo se říká, že člověk se nejlépe naučí plavat, když jej hodíte po hlavě do vody. Uč se sám, nebo zemři, takhle nějak by se to dalo shrnout. Přesně to odpovídá filozofii, kterou vyznává Serpent in the Staglands - nekompromisní old-school izometrické RPG, odehrávající se v prostředí fantasy variace na dobu bronzovou. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že při takovém učení se by měl člověk vždycky mít, pro jistotu, někde po ruce záchranný kruh.
Massive Chalice - recenze
Druhým a určitě ne posledním crowdfundovaným projektem Double Fine (Broken Age) je Massive Chalice. Za hrou ovšem nestojí Tim Schafer a ani nejde o typickou hru ze stáje Double Fine, postavenou na dialozích či příběhu. Naopak, těžištěm hratelnosti je takticko-akční tahová strategie spojená neustálým a nezvratným umíráním postav, jež nahrazují jejich potomci, na které bedlivě dohlížíte. Nakonec se z téhle podivnosti vyklubala solidní, nadprůměrná hra.
The Incredible Adventures of Van Helsing III - recenze
Rok se s rokem sešel a NeocoreGames se vší radostí servírují světu třetí a zároveň poslední pokračování zábavného zabíjení monster s Van Helsingem v hlavní roli. Jak se ale dalo očekávat, příliš horlivé chrlení „plnohodnotných dílů“ se podepsalo nejen na kvalitách dvojky, ale mnohem citelněji na kvalitách trojky. Má tedy vůbec smysl si tohle rozuzlení trilogie pořizovat?
Magicka 2 - recenze
Čtyři roky! To je docela dlouhá doba. Z puberťačky se stane dospělá a cílevědomá žena, prezident si odkroutí celé volební období a vědátoři stihnou přijít na nových sedmdesát osm běžných potravin, jejichž konzumace vás zaručeně zabije. Stejnou dobu měli vývojáři ze studia Pieces Interactive, aby pod hlavičkou Paradox Interactive navázali na první Magicku od studia Arrowhead. Zmíněná hra se zapsala do povědomí ikonickým systémem kouzlení, který nabízel netušené možnosti a divoké kombinace různých magií, ale také mizerným technickým stavem, a po chvíli hraní ubíjejícím stereotypem. První díl však rozhodně představoval solidní základ, takže jsme byli všichni zvědaví, do jakých nebeských výšin na něm vztyčí vývojáři svou kouzelnickou věž v pokračování.
Dex - recenze českého kyberpunkového RPG
Zhruba půlrok po vydání první early access verze vyšla nedávno hotová verze 2D RPG Dex (Steam). Titul z dílny tuzemského studia Dreadlocks uspěl v roce 2013 na Kickstarteru a podobně jako řada dalších podobně zafinancovaných projektů sklízí i Dex nemalou porci kritiky pro svou zabugovanost a rozbitost. Leccos z toho je sice pravda, pokud ale proniknete do srdce hry, moc to nevadí.
Dark Souls II: Scholar of the First Sin - recenze
Dark Souls II je oprávněně velmi populární titul, ale kdyby někdo náhodou nevěděl, o co jde: jedná se o oficiální vědecky testovanou simulaci masochismu. Je doporučovaná fanatickými sektáři namísto devítiocasé kočky, když se chcete potrestat za své hříchy. Poskytuje také efektivní způsob, jak se zbavit starého gamepadu – je garantováno, že s ním minimálně třikrát za hodinu třísknete o zem.
Avernum 2: Crystal Souls - recenze
Herní studio Spiderweb Software, tvořené manželskou dvojicí Jeff Vogel a Mariann Krizsanová, vypouští do světa RPG hry toho nejčistšího ražení již dvacet let. Není tedy překvapením, že ani Avernum 2: Crystal Souls, předělávka původního Avernum 2 (což byl pro změnu remake klasiky Exile II), z fungujících kolejí nevybočuje. Jeff Vogel hráčům servíruje tradiční výpravné dobrodružství, ve kterém budete plnit úkoly, běhat s batohy harampádí zpátky do města, zachraňovat nebohé rolníky a nadávat na příliš mocné nepřátele, když se vydáte někam, kde ještě nemáte co dělat. Jednoduše nejde o nic, co by člověka překvapilo - propracovanou satiru palčivých environmentálních problémů mezi řádky a bourání čtvrté zdi nečekejte.
Pillars of Eternity - recenze
Sním? Bdím? Jsem na drogách? Vážně jsem právě hrál směsici Baldur’s Gate, Icewind Dale a dokonce i Planescape: Torment, navíc v kombinaci s krásnou novou grafikou a mechanikami? Jak je možné, že vyšla hra, která je tak strašně nostalgická a zároveň tak moderní a zábavná? Opravdu tohle všechno zaplatili fanoušci na Kickstarteru? Jak se to mohlo podařit? Jak? Jak?! Počkat. Uklidni se, Vašku, a hezky pěkně od začátku. Takže, Pillars of Eternity je...
Bloodborne - recenze
YOU DIED. Ikonické heslo se vrací jako starý známý, kterého jste ale nikdy neměli rádi. Věrný své povaze vás atakuje s menší či větší frekvencí, až si nakonec přiznáte, že i když je vlastně otravný a symbolizuje vaši neschopnost, zároveň vás baví. Pro Souls hry typická hláška nechybí ani v Bloodborne, která přináší nový pohled Hidetaky Mijazakiho na žánr, jenž vytvořil a skrze novou hru se jej snaží více či méně pozměnit.
Shadows: Heretic Kingdoms - recenze
Celé desetiletí si museli fanoušci slovenského RPG Kult: Heretic Kingdoms počkat na pokračování. Trpělivost se ale vyplatila. Zatímco názvem se Shadows: Heretic Kingdoms liší od první hry jen kosmeticky, hratelnost, atmosféra a příběhové podání hry se změnily dramaticky - naštěstí k lepšímu. Druhý díl (vlastně jeho první část s podtiulem Book I: Devourer of Souls) fantasy ságy chytře propojuje tradiční RPG prvky s novými nápady, a nebýt některých chyb, byl by to úžasný mix moderny s klasickým stylem po vzoru Baldur's Gate.
Blackguards 2 - recenze strategického RPG jen pro drsňáky
Přiznávám, že z Blackguards si toho moc nepamatuji. Když na hru dojde řeč, a to se nestává moc často, vybaví se mi pouze dlouhé tahové souboje, obtížnost vysoko nad průměrem, složitý RPG systém a ukládání hry pouze před a po bitvě. Už opravdu nevím, jestli v Blackguards bylo vyslýchání zajatců nebo nájezdy nepřátel na jednou dobytá města. V Blackguards 2 každopádně jsou. Mimoto narazíte na dlouhé tahové souboje, obtížnost vysoko nad průměrem, složitý RPG systém a ukládání hry pouze před a po bitvě. Také je to tahová strategie ze staré školy na hexovém poli. Je tak komplikovaná a místy úmorná, že se skoro zdráhám uvěřit, že vyšla roku 2015. Ostatně, před třemi lety jsem měl problém uvěřit, že Blackguards vyšla roku 2013.
Deadnaut - recenze
Člověk a vesmír, to je v uměleckém podání jedno velké klišé. Například nevrátit hrdinnou výpravu kosmonautů šťastně zpátky na Zem, byť dozajista stiženou dílčími tragédiemi, to si žádá velmi odvážného autora. V kontrastu s literární i filmovou umírněností proto taktická akce Deadnaut září jako bolid na noční obloze. Autoři ze Screwfly Studios vyrobili hru, která pozoruje vesmír mnohem drsnější optikou. Se vzdorem proti konvencím se naštěstí podařilo spojit i neopakovatelnou atmosféru a zábavnou hratelnost.
Valkyria Chronicles - recenze
Kdyby Valkyria Chronicles byla dívka, kterou jsem potkal někde na večírku a snažil se ji do nejmenších podrobností poznat, utkvěly by mi v mozku tyhle myšlenky: "Je tak krásná... tak zvláštní, zajímavá a zábavná... je tedy trošku hloupoučká." A nakonec "Musím být velmi trpělivý." Valkyria Chronicles je hra, která po svém vydání na PS3 před sedmi lety okouzlila kritiky i hráče. S prodeji už to nebylo tak slavné, ale na původní titul navázala pokračováním pro handheld, mangou a anime. Nedávno si nečekaně našla cestu i na PC, což je pro některé z nás moc dobrá zpráva.
Dead State – recenze
Vypukla zombie apokalypsa, přirozený řád se hroutí, lidská společnost jako celek přestala fungovat a nejen zombie, ale hlavně člověk člověku je vlkem. V takovém prostředí je úkol jasný – přežít a ideálně zajistit přežití pro co nejvíce lidí, které kolem sebe postupně shromáždíte. A jakkoliv může popis hry znít až příliš povědomě, zdání klame. Dead State totiž v tradičních kulisách rozehrává RPG spojené s klasickou taktickou tahovkou a ve svých nejlepších momentech dává vzpomenout na první dva díly série Fallout.
Lords of Xulima - recenze hardcore RPG ze staré školy
Lords of Xulima od španělských Numantian Games slibuje klidně i stohodinový zážitek. Ohání se hardcore obtížností, nesmlouvavou hratelností, obrovským světem ke zkoumání a dokonce i vlastním originálním univerzem. Docela dost ambicí na nezávislé vývojářské studio, co říkáte? Jakmile se ale do Xulimy pustíte, zjistíte, že ne všechny sliby se okolo ní rozpouští jak PR pára nad hrncem.
Neo Scavenger – recenze nejzajímavější survival hry posledního roku
Snad v reakci na populární tvrzení, že hráčské generaci schází praktické dovednosti, trh v posledních letech zaplavily survivalové simulace plné rozdělávání ohně, opravování nástrojů a soubojů s vlky doslovnými i metaforickými. Od DayZ po The Long Dark se vývojáři předhánějí v tom, kdo z nich na světlo světa přivede nejlépe vypadající a nejkrutěji simulaci reality, ve které má na přežití vliv snad i fakt, že jste panákovi už týden neostříhali nehty. Na první pohled vypadá NEO Scavenger podobně jenom s tím rozdílem, že graficky vypadá, jako by tvůrci použili Malování. Kdo však překousne první - negativní dojem, čeká ho odměna v podobě jedné z nejzajímavějších survival her za poslední rok. Důvod je prostý. NEO Scavenger konečně ze zavedené formulky survival her vykopla zombíky a klade důraz především na pozornost vůči detailům každodenního života v post-apokalyptickém světě.
Football Manager 2015 - recenze
Péťa Čech je hodný kluk. Skvělý brankář, dobrý týmový hráč... Má ale jednu nevýhodu. Zatímco v minulém ročníku jsem zvládl jeho touhu po hře ukonejšit několika zápasy v pohárech a záskoky za zraněného Courtoise, letos ne a ne. Chce hrát a nestačí mu jen každý třetí zápas. Takže nabral směr Real Madrid, ale nestěžuju si a on snad také ne. Pokud ano, stížnosti ať posílá Sports Interactive, protože při vývoji Football Manager 2015 pořádně zapracovali na hráčském chování a požadavcích.
Dragon Age: Inquisition - recenze
Sedím a dumám, Tedy, sedí a dumá moje postava na inkvizičním trůnu, zda zajatce, jehož totožnost z logických důvodů neprozradím, popravit, omilostnit či vytěžit jeho schopnosti. A přestože jde o pořádného parchanta, byla by ho možná škoda. Ať se ale rozhodnu jakkoliv, vím, že někoho potěším, jiného naštvu a rozhodnutí mě asi časem kousne do mé inkviziční zadnice. Dragon Age: Inquisition si v podobných volbách libuje a návdavkem přihazuje megalomansky pojatý herní svět.
