zavřít

The Surge - recenze

Windows

Recenzovaná verze: Windows

Vychází na platformách: PS4, Windows, Xbox One

Verdikt: The Surge vnáší do žánru akčních RPG čerstvý vítr svým zasazením i neotřelými přístupy. Škoda, že vývojářům došel dech při navrhování úrovní.

Hodnocení redakce 7/10

Jak hodnotíme

metacritic 72/100

- Recenze autor: Patrik Hajda Komentáře: 0

Hry typu Dark Souls mě vždy fascinovaly. Zatímco v jiných titulech představuje frustrace nepěknou vlastnost, která změní váš pohled na danou hru k horšímu, v případě akčních RPG je obtížnost vlastně důvod, proč je mnozí hrají. Touha zažít frustraci při neustálém prohrávání v náročných soubojích, má zkrátka něco do sebe. A byť je Dark Souls právoplatný král svého žánru, zamiloval jsem si i jeho dva roky starou „kopii“ Lords of the Fallen, kterou spoluvyvíjeli i tvůrci z německého studia Deck13 Interactive. A když se pak objevila zpráva, že stejný tým pracuje na akčním RPG se sci-fi tematikou, vítězoslavně jsem zvedl ruce a pronesl hlasité „WOW“. Teď už jen zbývá otázka, zda se The Surge povedlo naplnit má očekávání. A odpověď? Minimálně v několika bodech zní rozhodně ano. Je tu ale jedno velké ALE.

Těžký život invalidy

Na začátek vysvětlím, co mě na The Surge nejvíce lákalo. Nebyl to fakt, že je to další souls-like hra, očekávání dalších tuhých soubojů nebo příběh. Nejvíc mě oslovilo zasazení hry. Po všech těch epických fantasy středověkých kulisách plných obrovských draků, nechutných pavoukovců a dalších roztodivných nepřátel se sekerami, meči, halapartnami či magií, se na trhu konečně objevilo něco jiného – sci-fi zasazené do blízké budoucnosti našeho světa s mírným nádechem uvěřitelné apokalypsy.

Hru začínáte jako životem sklíčený vozíčkář Warren, kterému nemůžete změnit vzhled, ani pohlaví. Chudák Warren se přihlásil jako pracant pro novou společnost Creo, která si bere za cíl obnovit atmosféru lidmi zpustošené planety. Počkat, vozíčkář a pracant? No jen si vzpomeňte na Cameronův snímek Avatar.

Warren totiž po chvíli rozhodování „přijíždí“ k rozhodnutí, zda se vydat cestou hbitého útočníka, tedy v tuhle chvíli ještě technika, nebo těžkého bijce, potažmo opraváře. Volba je na vás, tak či tak to pro vás znamená „obléknutí“ speciálního exoskeletu, který ho osvobodí z kolečkového křesla. Při jeho velice bolestivém oblékání, při kterém mi vyloženě mrazilo v kostech, se zjevně něco pokazilo. Warren se tak po prvním dni v práci probouzí na skládce.

Nic moc vyhlídky. Poděkujte korporátu. A vyhlídky začnou být ještě horší, když jsou všudypřítomní roboti z nějakého důvodu smrtelně nepřátelští, stejně jako Warrenovi nepovedení kolegové. Chopíte se proto prvního poblíž ležícího pístu a vydáváte se na brutální pouť ruinami obrovského komplexu. Proč to děláte, z počátku moc netušíte. Prostě jen chcete jít dál. Později narazíte na pár postav, díky kterým získáte nějakou představu o nedávných událostech, a vše se vám snaží osvětlit i desítky audiologů. Ale upřímně, kvůli příběhu The Surge nehrajete. V druhé polovině sice nabírá na obrátkách, ale i tak hraje spíš druhé housle.

Mechanická řezničina

Prim hraje jednoznačně hratelnost, představovaná hlavně tuhými souboji. V tomto se opětovná inspirace sérií Dark Souls nezapře. The Surge není nic pro padavky, kteří nedokáží udržet nervy na uzdě. Budete umírat, hodně. Pokud se ale bojíte, že tím hlavním jsou ty samé souboje, které tu byly v jiných hrách už stokrát, pak zpozorněte. The Surge inovuje! Na nepřátele sice můžete naběhnout a kosit je hlava nehlava, tím byste ale přišli o značnou část obsahu. Vy je totiž můžete kosit i ruka neruka a noha nenoha. K dispozici máte jakýsi realtimový V.A.T.S. systém z posledních Fallout her, díky kterému se můžete zaměřit na konkrétní část těla nebožtíka před vámi. Systém vám zároveň zvýrazní, kterou z končetin má soupeř opancéřovanou, a kterou odkrytou, abyste se na ni mohli zaměřit.

Zaměřovací systém tu ale není jen pro srandu králíkům. Má důležitý účel. V lokacích se totiž nenachází skoro žádné „truhly“, ve kterých byste si přišli k vybavení, a nepadá ani z nepřátel. Vybavení si totiž musíte ukrojit. Pokud se vám zalíbí motorovka v pravačce protivníka, jednoduše se na ní zaměříte a efektním zpomaleným dokončovákem mu jí za doprovodu hektolitrů krve (v případě lidských protivníků) amputujete.

Odříznutou část jednoduše seberete, ale tím ji ještě nezískáte! Odseknutá je sama o sobě k ničemu. Dostanete však plány na její výrobu, která vyžaduje spoustu materiálů, jež získáte pouze odsekáváním té samé části z dalších protivníků. Jde o velice jednoduchý, ale zábavný systém, který před vás staví dilema – půjdete po nekrytých částech, kdy se s protivníky snadno vypořádáte, nebo budete riskovat za účelem zisku materiálů?

Se zaměřením se ale objevuje jistá potíž. Změna zaměřeného nepřítele na jiného je docela nepohodlná, a ne vždy se podaří zaměřit tam, kam byste právě chtěli. V napjatých situacích, kdy na vás jdou dva a více nepřátel, to často znamená konec vaší kariéry. Proto jsem s radostí využíval drona, který se k vám později přidá, jako vábničku a raději s jeho pomocí lákal jednoho zloducha po druhém.

V hlavní roli: exoskelet

Výzbroj se celkem nestandardně dělí na šest částí – dvě ruce, dvě nohy, hlavu a hruď. Snadno tak ze sebe můžete udělat asymetrickou, ale účinnou zbraň. S výstrojí také souvisí další zajímavý mechanismus v podobě jádra vašeho exoskeletu. Každá část výstroje odebírá určitou část energie jádra, což vám brání ve svobodném používání toho nejlepšího, co je k dispozici. Jádro si naštěstí můžete vylepšovat takzvaným Tech Scrapem, zdejšími dušemi, kterými zvedáte jeho kapacitu.

Každých deset úrovní jádra se vám navíc otevírá slot pro implantáty, bez kterých se jen těžko obejdete, a které také vysávají drahocennou energii. Díky nim ale vidíte stav životů nepřátel, máte bonus ke zbraním nebo držíte tři injekce pro obnovení zdraví. Je tedy jen na vás, zda si takové implantáty dáte tři a budete se v soubojích více léčit, nebo se zaměříte na vylepšení jiných aspektů. A abych nezapomněl, Tech Scrapem můžete vylepšovat i jednotlivé části exoskeletu, abyste byli konkurenceschopní a měli ještě více dilemat při utrácení šrotu.

Čím více šrotu u sebe máte, tím více ho získáváte z každého dalšího padlého. Když zemřete, dropnete ho na své pozici a můžete se pro něj vrátit v příštím běhu. Zde však nastává oproti Lords of the Fallen změna. Stále platí, že pokud při druhém běhu zemřete, máte po pracně nahromaděném šrotu, ale přijdete o něj i tehdy, pokud si k němu nedoběhnete do dvou a půl minuty, což zásadně zvyšuje napětí. Přestože vám každý zabitý protivník čas prodlouží, zvyšujete střetem s ním riziko, že tam nedoběhnete vůbec. A musím říct, že tento prvek by mi nevadil tolik, kdyby autoři neudělali několik přešlapů v level designu.

Kolem tohohle šrotu jsem už jednou šel

A tím se bohužel dostávám z té veselejší části do té pochmurné. Ach ten level design. Jak ten mi nedal spát. Úrovně v The Surge sice obsahují mraky zkratek a razí tak správnou cestu prvotního objevování prostředí a následného usnadnění si cesty, jenže jednotlivé lokace jsou vskutku rozsáhlé a uličky v nich vypadají jedna jako druhá. Zkratka nezkratka, kam odtud mám kruci jít? Ztratil jsem se vícekrát, než by mi bylo milé, a právě z toho důvodu jsem často o šrot přišel. A to je frustrace, kterou tvůrci určitě neplánovali.

Říkáte si, proč se jednoduše nedržet nějakého ukazatele? Smůla. Ve hře není žádná mapa, diář, ani text poletující po obrazovce. Jedinou instrukci dostanete z vysílačky, kde se dozvíte o destinaci, o které jste do té doby neslyšeli. Když se taková sekvence spustí uprostřed boje, informaci prostě přeslechnete, a jste v háji. Kam máte jít? Kdo ví.

Musím se také zmínit o velice častých úzkých plošinách s otevřenými propastmi kolem, do kterých ve velmi hektických soubojích nevyhnutelně spadnete. A opět se rozloučíte se šrotem. Pochválit nelze ani prvoplánové lekačky. Spousta nepřátel se schovává v temných rozích, ze kterých vám skočí na záda a vezmou půl zdraví. Ok. Poprvé je to fajn, leknete se a jste pod tlakem. Ale podruhé to značně zpomalí váš postup, protože se před každým rohem zastavujete, vykukujete, snažíte se na soupeře zaměřit a být připraveni uskočit. A to bohužel zábavné není.

Asi největší bolestí hry jsou ale budky, ve kterých si vylepšujete jádro, upravujete výstroj, doplňujete zdraví a resetujete nepřátele. Jedná se v podstatě o bonfire z Dark Souls. Jen s tím rozdílem, že je v každé lokaci jen jedna, navíc hned začátku. Budu se opakovat, ale lokace jsou tak velké a zmatečně navržené, že se opět dostavuje nechtěná frustrace z probíhání každé z nich pořád dokola od začátku do konce. Než náhodou zjistíte, kam máte jít.

Aha, prostranství, tady umřu

Na chvíli ale odbočím k něčemu veselejšímu. Třeba k nepřátelům, ale hlavně k bossům. Běžných nepřátel sice není mnoho, ale jejich obměny tvůrci dávkují tak akorát. V první lokaci vás obtěžují malé vrtulníčky, jeden rychlý exoskeleťák s tyčí a další těžký s kladivem. Časem ale stojí za pevným raketometem a doprovází je různé druhy robotických údržbářů. Jsou dostatečně tuzí a po čase samozřejmě předvídatelní, byť chyb se u takové hry nelze vyvarovat.

Právě v soubojích s bossáky The Surge exceluje. Každý vyžaduje úplně jiný přístup, na který musíte přijít samozřejmě skrz spoustu úmrtí. Svým zasazením nabízejí svěží změnu od všech těch obřích fantasy monster, zároveň vás ale ani na moment nenapadne, že jsou vytržení z kontextu. Prostě do betonového komplexu perfektně zapadají a jejich vyřízení vám přinese onen uspokojivý pocit. Pro to všechno neumím pochopit, proč je těchto střetnutí v celé hře tak zoufale málo, když konkurence se spíše předhání v počtu bossfightů. Při tom sci-fi prostředí nabízí takových možností a potenciálu! Napadá mě jen, že si autoři nechtěli vystřílet všechnu munici do budoucna…

Korozi střídá lesk

Grafická stránka hry je uspokojivá. Místy sice narazíte na ne moc pěknou texturu, ale občas se naskytne opravdu pěkný pohled na výrobní komplex, stroje se hezky hýbou a je radost sledovat „růst“ vašeho exoskeletu. Co však uspokojivé není, je hudební doprovod, který tu zoufale chybí. Jen jedna písnička, když jste zrovna ve své budce? Škoda. Při tom nějaký elektronický podkres by mohl přidat na atmosféře futuristického světa.

Kromě zmíněného hra netrpí žádnými bugy a musím zaklepat, dá se hrát na klávesnici. Co je u Dark Souls nemožné, se v případě The Surge stalo skutečností, i když výběr končetin soupeřů na kolečku myši je zdlouhavý a musíte si na něj zvyknout.

The Surge je výborná v tom, co je pro tento typ her důležité – souboje jsou tuhé a inovativní, bossové originální, prostředí pěkné, neokoukané a RPG systém zajímavý. Všem těmto prvkům podráží nohy nezvládnutý level design s nulovou navigací. Deck13 tímto titulem jasně dokázali, že žánr akčních RPG mají v krvi, ale zároveň mají spoustu prostoru pro zlepšení. Snad si to uvědomí v DLC nebo v dalších hrách.

Tagy: akční sci-fi RPG e3 2015

Zdroje: vlastní

Kupte na CZC.CZ

Související videa

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.