Přijď království tvé
Od vydání původní hry už uplynul skoro půlrok a tvůrci nelenili. Pokud tedy zvažujete návrat do Zikmundových dob či jste první průchod hrou na konto neoddiskutovatelných technických problémů až doposud odkládali, mám pro vás povětšinou dobré zprávy. Kingdom Come se v současné podobě hraje o něco příjemněji a pozornosti se dočkaly třeba i největší problémy při boji.
Pokud byste však čekali zážitek vybroušený i do těch nejmenších detailů, můžete se zase směle uklidnit. Spustíte-li například DLC už s dokončenou hlavní linkou, chybí v Talmberku textury a Bořek je stylově zaražený po krk do země v louce za městem. Kuriózní bug, o kterém už tvůrci dle fór vědí, nezůstane tedy, doufejme, ve hře příliš dlouho.
I některé staré neduhy jsou nicméně stále přítomny. Kůň se pořád ovládá dost děsivě a neumí projet dvaceticentimetrové křoví, pathfinding postav by stále potřeboval vylepšit a animace ani dnes nenavazují vždy úplně plynule. Ale, stejně jako před půlrokem, dá se na to zvyknout a nevnímat to, pokud se necháte pohltit atmosférou.
Co naopak vnímat budete a zanechá to pozitivní dojem, jsou zmiňovaná vylepšení bitek. Oponenti dostali do vínku zvýšenou agresivitu a zejména v přesile se (konečně, díkybohu) alespoň sporadicky snaží dostat za vás. Pokud jim to dovolíte, dovedou vám velmi rychle vysvětlit, že odkrytá záda se napřažené sekyře zkrátka neukazují. Nově navíc můžete narazit na opravdu nabušené skupiny lapků či elitní Kumány, co zatopí i vysoce vytrénované postavě.
Jistě, na jednu stranu to dává zhruba tolik smyslu co proklínaní oblivionští bandité v daedrických zbrojích. Těžko si představit lesní poberty navlečené do brnění v hodnotě menší vesnice. Loupeživí šlechtici sice samozřejmě nejsou žádným šíleným výmyslem, ale odhadoval bych, že jich běžný pocestný nepotkával úplně tucet za jednu procházku libovolným remízkem. Pro hratelnost je nicméně pořádná výzva jenom přínosem, protože vypínat všechny soupeře jedinou ripostou začalo po chvíli prostě nudit. Drobnou nelogičnost v zájmu kvalitnějšího zážitku tak není problém odpustit.
Tvrďák Jindra
Krom obsahu DLC je nejspíš největší novinkou nedávno uvedený hardcore mód. V něm jednak začínáte s (vámi zvolenými) negativními perky, které způsobují, že se náměsíčný Jindra třeba probudí jinde, než kde usnul, více krvácí nebo rychleji hladoví kvůli tasemnici a podobně. Hlavně však v podstatě chybí interface, peněz je ve hře všeobecně míň, opravy jsou dražší a postihy za rozbitou výbavu větší. Postava se nezobrazuje na mapě, minikompas nemá označené světové strany, rychlé cestování neexistuje, protivníci jsou ještě nabroušenější a jdou vám opravdu po krku a zásahy bolí obě strany mnohem víc.
zdroj: Archiv
Upřímně, nebýt zmíněné nepřítomnosti fast travelu, klidně bych zvážil ještě jeden průchod hrou právě v tomto módu. Hraje se totiž parádně a bojovat bez záplavy ukazatelů, kdy musíte protivníkovy útoky odhadovat z jeho pohybu a staminu se zdravím si hlídat podle vizuálních nápověd a zvuků, je až překvapivě napínavé. Orientace pomocí slunce a významných míst v krajině má taky něco do sebe a řešení questů jen podle nápověd v rozhovorech bez značek na mapě je úplná fantazie. V Kingdom Come se nicméně cestuje opravdu dost a ručně osmapadesátkrát přejíždět mezi Ratajemi a Sázavou by byla spíš otrava, nemůžu si pomoct.
Pan rychtář
Někde okolo třetiny až poloviny hry už Jindra přesvědčil pány o svých schopnostech. Svěřit mu úřad rychtáře při plánované obnově zchátralých a zplundrovaných Přibyslavic tedy není až takový nonsens, jak by se na první pohled možná mohlo zdát. Poněkud nesmyslně sice zní to, že Divišův plán musí nový rychtář, kovářský synek, hradit z vlastní kapsy, ale jinak by zase nebylo co hrát. Přimhuřme tedy oči.
Také je potřeba si ujasnit, že From the Ashes rozhodně není simulátor správy města či budovatelsko-ekonomický manažer. Domy a stavby mají předem určená místa, zkrachovat nelze (maximálně se produkce zastaví, když dojdou peníze), přijít o úřad také ne, ačkoliv se tím hra pokouší hrozit, a žádný pořádný mikromanagement se též nekoná.
Je to fajn doplněk, jedna z vedlejších aktivit, bez kterých se žádné velké RPG neobejde. Hlavně dokáže učarovat atmosférou, tedy úplně stejně jako vlastně celá hra, a též pocitem zadostiučinění, když se neutěšená paseka postupně mění v živoucí osadu s každou novou budovou. Kouká se na to prostě příjemně. Trochu zvláštní nicméně je, že se k vám lidé ve vaší vesnici nechovají ani trochu jinak než kdekoliv jinde. Ze soukromých pozemků vás vyhazují se stejnou vervou a podobně – člověk by čekal přeci jen trochu vstřícnější jednání k rychtáři.
Možností nemnoho
Kdo by se těšil na plejádu nových činností a vyžití, až Přibyslavice postaví, bude zklamaný. Hotové město vám poskytne (krom pravidelného výdělku) klasické služby jako hospodu, kde lze hrát v kostky, či kováře, co vám opraví zbroj, ale v podstatě nic víc. Žádné bránění před nájezdy hrdlořezů či nové questové linky zde bohužel nenajdete. Jediná novinka na tomto poli je možnost rozsoudit několik sporů mezi vašimi obyvateli.
Následky vašich rozhodnutí jsou sice minimální, ale alespoň si u toho poslechnete řadu nových dialogů (respektive trialogů). Pár vesnických nedorozumění navíc výborně jiskří vtipem. Třeba hádka o tom, jak daleko po proudu potoka smí chasa chodit na velkou. Jadrný rozhovor na toto téma je napsaný naprosto kouzelně.
Nepříliš oslnivá hloubka nového obsahu zamrzí a na více možností by si jistě nikdo nestěžoval – přeci jenom se zde nebavíme o bezplatném bonusu. Na druhou je stranu je zase nutné pochválit jeho povedené vetkání do původního díla. Přibyslavická odbočka totiž netrčí stranou jak bolavý palec. Naopak je pro obnovenou vísku potřeba zajistit přísun surovin, kvůli čemuž musíte oběhnout obchodníky v ostatních městech. Také lze zvýšit výnosy vašich řemeslných budov tím, že přemluvíte mistry řemesla odjinud, aby se k vám přestěhovali.
To však udělají pouze v případě, že splníte questy, co se jich týkají. From the Ashes vám tím nenápadně, avšak dovedně poskytne motivaci i k plnění starých úkolů. Tak to má samozřejmě být. DLC díky tomu, pokud ho nespustíte s bohatou postavou, vydrží na poměrně dlouho, ale za to je paradoxně třeba děkovat spíše původní hře a jejím možnostem než samotnému přídavku, protože ten toho sám o sobě zas tolik nepřináší.
Rozhřešení
Kingdom Come se jako celek zlepšila. O dokonalosti sice stále hovořit nelze, ale pokud jsem ji před půlrokem doporučoval s drobnými výhradami a nabádáním k toleranci, dnes už bych ji všem fanouškům žánru podsouval vehementněji. Zhodnocení samotného DLC se však výrazně odvíjí od vaší situace, respektive od toho, jak si stojí váš Jindra.
Pokud máte dohráno, kopu peněz k tomu a nový průchod hrou neplánujete, From the Ashes si upřímně můžete klidně nechat ujít. Ústřední pointou je vydělat si, investovat do Přibyslavic a nechat si od nich vložené peníze splatit i s úroky během dalšího hraní. Jindřich žoviálně trůnící na hoře grošů si však může dovolit všechny budovy nakoupit okamžitě, a to znamená, že celé DLC sfouknete za čtvrt hodiny, což nemá žádnou pointu a nějaké satisfakce či naplnění by se ve vás pochopitelně nedořezal.
zdroj: Archiv
Jestliže jste Kingdom Come dokončili, ale moc peněz nemáte (jako já), protože jste je třeba ve druhé polovině hry vůbec neschraňovali, jelikož byly stejně k ničemu, DLC už si zaslouží vaši pozornost. Získat prostředky na vlastní vesnici zabere klidně několik dní, dostaví se pocit dobře odvedené práce, uvidíte víc ze světa při hledání pokladů, které jste vynechali, a dost možná objevíte třeba i questy, na které při prvním hraní nedošlo. Nejlepší přístup by však byl začít novou hru s nainstalovaným přídavkem. Nepůsobí naroubovaně, do herního designu sedí dobře a je v takovém případě vítaným doplňkem celého dobrodružství.
