The Order: 1886 - recenze příběhové střílečky
Je tomu už několik hodin, co se podzemními chodbami viktoriánského Londýna rozlehl poslední výstřel. Ale jeho dozvuk mi stále rezonuje v hlavě a vyrušuje mě od přemýšlení nad tím, jak vlastně potenciálnímu zákazníkovi přiblížit hru, od které jsem věru mnoho nečekal, ale nakonec mě příjemně překvapila. Je to úkol o to složitější, že se The Order: 1886 dostalo v posledních dnech poněkud nechtěné pozornosti díky prapodivnému "skandálu" kvůli prý nedostačující délce hry. Určitě se bude hovořit o nastavování zrcadel dnešní době, o mainstreamu, cenách her a očekávání hráčů. Já vám ale chci nejprve povědět o Řádu.
Apotheon - recenze antické rubanice
Když se bohové na Olympu dožerou a začnou kosit smrtelníky, bývá to nepěkné divadlo. Pakliže je ale mezi nebohými lidmi jeden, který má velký meč a kuráž dojít bohům vysvětlit, že takhle tedy ne, vážení, může z toho být pěkná hra. Platilo to v případě Gods, God of War, a platí to i v Apotheon. Do dvourozměrného světa zasazená odysea bojovníka Nikandreose není jen nezávislou kopírkou Kratova tažení proti řeckému božskému panteonu. Samotný příběh a poutavou stylizaci doplňují nečekané designové finesy, které bychom u hry od malého týmu nečekali.
Dead Effect - recenze české doomovky
Občas je potřeba vykašlat se na inovace, zapomenout na většinu vývoje, kterým prošel žánr FPS, a vrátit se pěkně ke kořenům. Tak nějak nejspíš uvažovali čeští vývojáři z BadFly Interactive, když pokládali základy své střílečky Dead Effect, která loni vyšla pro mobilní zařízení. Jak už se ale stalo zvykem, úspěch hry nakonec vydláždil cestu pro vznik počítačové verze, která vyšla těsně před koncem minulého roku. A jako u většiny podobných konverzí okamžitě nastupuje otázka, zda stojí za to PC verzi téhle doomovky zkoušet, nebo je lepší obrátit se na původní mobilní verzi.
Blackguards 2 - recenze strategického RPG jen pro drsňáky
Přiznávám, že z Blackguards si toho moc nepamatuji. Když na hru dojde řeč, a to se nestává moc často, vybaví se mi pouze dlouhé tahové souboje, obtížnost vysoko nad průměrem, složitý RPG systém a ukládání hry pouze před a po bitvě. Už opravdu nevím, jestli v Blackguards bylo vyslýchání zajatců nebo nájezdy nepřátel na jednou dobytá města. V Blackguards 2 každopádně jsou. Mimoto narazíte na dlouhé tahové souboje, obtížnost vysoko nad průměrem, složitý RPG systém a ukládání hry pouze před a po bitvě. Také je to tahová strategie ze staré školy na hexovém poli. Je tak komplikovaná a místy úmorná, že se skoro zdráhám uvěřit, že vyšla roku 2015. Ostatně, před třemi lety jsem měl problém uvěřit, že Blackguards vyšla roku 2013.
Dying Light - recenze
Mezi nejpalčivější problémy Dying Light patří velké ambice tvůrců a z toho plynoucí velká očekávání ze strany hráčů. Přes parádní trailery a našláplou kampaň Dying Light namlsala prostý herní lid na zombie akci z otevřeného světa, která nejde daleko ani pro nějaký ten efektní "Mirror's Edge moment". A realita? Skutek utek! Dying Light je spíše generická záležitost často hraničící s nudou, která jako první letošní titul ukázkově zahazuje svůj potenciál.
Destiny: The Dark Below - recenze
Bungie se povedlo s MMO střílečkou Destiny úspěšně rozdělit hráčskou obec na ty, kteří mají s kým hrát online, a na ty, co se spoléhají na matchmaking. A s prvním z dvojice již ohlášených datadisků se propast mezi oběma skupina ještě prohloubila.
Saints Row: Gat Out of Hell - recenze
„V muzikálovém čísle z Saints Row: Gat Out of Hell vám zazpívá sám Satan“ hlásily novinkové titulky před vydáním hry a hráči byli i tentokrát v šoku. Ačkoliv je tradicí série sypat ze sebe šílenosti v takové míře, že by bohatě vystačily na stovky jiných her, pějící Satan v ní zatím ještě chyběl. Bohužel v ní mnohem více chyběly podstatné změny, na které se autoři i tentokrát vykašlali.
Geometry Wars 3: Dimensions - recenze
Když v roce 2007 Activision kupovala Bizarre Creations, jen málokdo čekal, že ho za tři roky zavře. Autoři série Geometry Wars, Project Gotham Racing nebo třeba arkádové závodní hry Blur se pak rozpadli do pěti různých studií. Lucid Games jsou z nich největší a po šesti letech se rozhodli vrátit ke značce, která si získala obdiv milovníků retro arkádovek, ale též současných hráčů prahnoucích po výzvě. Oživili Geometry Wars, dosadili za jméno trojku a přidali podtitul Dimensions. A už ze slovní hříčky v názvu se dá odtušit, že se do dalšího bláznivého ničení různých geometrických obrazců pustili s chutí. Stojí ale výsledek za to, nebo měla tahle značka spokojeně odpočívat v důchodu?
Dead State – recenze
Vypukla zombie apokalypsa, přirozený řád se hroutí, lidská společnost jako celek přestala fungovat a nejen zombie, ale hlavně člověk člověku je vlkem. V takovém prostředí je úkol jasný – přežít a ideálně zajistit přežití pro co nejvíce lidí, které kolem sebe postupně shromáždíte. A jakkoliv může popis hry znít až příliš povědomě, zdání klame. Dead State totiž v tradičních kulisách rozehrává RPG spojené s klasickou taktickou tahovkou a ve svých nejlepších momentech dává vzpomenout na první dva díly série Fallout.
Metal Gear Solid V: Ground Zeroes - recenze PC verze
Zdá se mi to skoro neuvěřitelné, že od doby, kdy jsem na PC naposledy hrál Metal Gear Solid, uplynulo jedenáct let. PC verze Metal Gear Solid 2: Substance se tehdy nevyhnula několika klasickým neduhům konzolových konverzí – na klávesnici byla hratelná jen se štědrou dávkou trpělivosti, na kartách od ATi byly „humorné“ problémy s vykreslováním, a jestli si dobře vzpomínám, instalovala se hra snad hodinu. O to více jsem byl zvědavý na to, jak se podařilo Kodžimovi a jeho týmu zvládnout PC verzi Metal Gear Solid V: Ground Zeroes. A mám pro vás dobré zprávy: zklamání se nekoná! Naopak.
Escape Dead Island - recenze
Když loni v dubnu vyšel Dead Island: Riptide, pozastavil jsem nad smyslem podobného titulu. Copak je Dead Island natolik silná značka, aby se vyplatilo pravidelně vydávat nové díly a ještě produkovat různé spin-offy, třeba jako v případě Assassin’s Creed? Němci z Deep Silveru si to očividně myslí, a protože vývoj dvojky se protahuje, navázala na Riptide nejenom pochybná MOBA Dead Island: Epidemic, ale hlavně akční adventura Escape Dead Island - hra, která nikdy neměla vzniknout!
LEGO Batman 3: Beyond Gotham - recenze
„Odoláš větru, dešti i naříkání fanoušků,“ složili kdysi tvůrci z TT Games přísahu a od té doby vydávají jednu identickou hru za druhou. Věrní přívrženci jejich LEGO série sice s každým novým dílem lamentují, ale nakonec si hru stejně koupí. Navíc se vždy přidají hráči noví, co předchozí asi trilion LEGO her neznají. Mohlo by to vypadat jako ideální stav. Jenže není. Ne zcela.
Kromaia - recenze
Renesance některých herních žánrů, ještě donedávna považovaných za mrtvé, bere dech. Současnost přeje dokonce i vesmírným simulátorům. Projekt Star Citizen s rozpočtem v desítkách milionů dolarů se stal příkladem ideálního spojení nezávislého vývoje s crowdfundingem, a Kromaia jej připomíná žánrem i původem. Kromaia je dynamická a zběsilá vesmírná akce, která ale na rozdíl od díla Chrise Robertse není tak sofistikovaná, ani známá. Neznamená to ale, že by byla nezajímavá.
The Crew - recenze PC verze
Užít si tak Ameriku za volantem! Pro mnohé nedostižný sen se nyní přiblížil s hybridní onlineovkou The Crew. V nesmírně ambiciózním titulu přivezl Ubisoft obrovské a zároveň nejdetailnější herní prostředí v historii závodního žánru. Západ slunce je z krajnice staré dobré Route 66 opravdu kouzelný a věřte, že cesta sem může z virtuální Floridy trvat i více než hodinu. Motoristicky snovou hodinu! Bohužel, dokonalá ale The Crew zdaleka není. Za kvalitou motoristické mapy Spojených států prakticky vše ostatní více či méně zaostává.
Blade Symphony - recenze
Sál uklidňujícího vodopádu a zenových svatyní utichá a za západu slunce se schyluje k tanečnímu vystoupení večera. Úkrok vlevo, úkrok vpravo následovaný agresivním výpadem a poté hlasité řinčení ostří. Následuje uznalé pokývnutí virtuálních diváků a úklona obou tanečníků naplněná úctou. Zhruba takhle vypadá a působí každý duel v zajímavé a netradiční bojovce Blade Symphony.
Tales from the Borderlands – recenze 1. epizody
„Panenko skákavá, tohle bylo mnohem lepší než jsem čekal!“ Nestává se to často, ale po dokončení hry se vám hlavou občas proženou podobné myšlenky a celý den je pak hned sluníčkovější. První epizoda Tales from the Borderlands mezi takové hry patří. Je to jedno velké překvapení a zachraňuje reputaci série, kterou letos pošramotil polovičatý díl Borderlands: The Pre-Sequel. Přitom nejde o střílečku, netočí se kolem bambilionů zbraní a dokonce ji nevyrobili lidé z mateřského studia Gearbox.
Grand Theft Auto V - recenze next-gen verze
Když před rokem vycházelo páté Grand Theft Auto, narážel jsem na četné vzlyky stran kvality grafiky. Nechápu je doteď: čtyřka udělala krok od komiksu k fotorealismu a pětka ho dotáhla do výsledku, který mě nutil na každém rohu tasit nikoli bouchačku, nýbrž mobil, a střílet nikoli obyvatele Los Santos, ale západy slunce. A když už jsem si připadal echt zvrhle, tak – selfies. Gándhí virtuálního násilí, rozumíte. Pointa? Na pětku se mi dívalo fantasticky už před rokem a přeleštěná verze hry, vydaná na konzolích nové generace (a v lednu i PC), vypadá o několik pomyslných chlupů líp, které někomu můžou připadat podstatné, ale na mém nadšení cvakat fotografie nic nemění. Hotovo, vyřízeno, můžu to odevzdat, Petře?
Assassin's Creed Rogue - recenze
Poněkud šokujícím odhalením pro mě bylo, že Assassin's Creed Rogue je již sedmým/osmým (protože vyšla ve stejný den s Unity) dílem v hlavní sérii her o prastarém řádu asasínů, která v šestém dílu (Black Flag) zažila odklon směrem k pirátským dobrodružstvím. A právě na Black Flag nový Rogue nepřímo navazuje. Nejen příběhově, protože (bohužel) komplet opisuje i herní mechanismy a odehrává se povětšinou i ve stejném prostředí. Zatímco si tedy tvůrci Far Cry 4 dali záležet, aby hra zůstala nejen věrná svému předchůdci, ale přinesla i dostatek novinek, při hraní AC Rogue jsem si připadal, že znovu hraju Black Flag – navíc v horší grafice.
LittleBigPlanet 3 - recenze
Série LittleBigPlanet patří mezi exkluzivní tituly, kvůli kterým se vždy vyplatilo investovat do „soňáckých“ mašinek. První a druhý díl exceluje na „péestrojce“ a „viťácká“ kapesní verze rovněž stojí za hřích. Není tedy divu, že LittleBigPlanet 3 pro PlayStation 4 očekávali fanoušci s otevřenou náručí. Nikoliv pro našlápnutý next-gen, vždyť již tak precizně naleštěnou arkádu, jakou LittleBigPlanet bezpochyby je, není třeba hnát do vizuálních orgií. Hlavním tahákem byla bezbřehá imaginace a kreativita vývojářů z Media Molecule, jež dává vzniknout nezapomenutelným herním zážitkům. O tom jsme se ostatně přesvědčili již v případě prvních dvou dílů a špičkovým tahem na branku byl rovněž pošťácký Tearaway, který se snad v příštích měsících přesune z PlayStation Vita na „péesčtyřku“ v nové verzi Tearaway Unfolded.
Far Cry 4 - recenze
Dokázal jsem to! Úspěšně jsem se vyhnul téměř všem reklamám, trailerům, rozhovorům a dalším mediálním prostředkům, přes které se Ubisoft snažil o Far Cry 4 vyzradit první poslední. Do Kyratu jsem tedy přijel skoro stejně bezelstný a neznalý místních poměrů jako hlavní hrdina hry, mladý Ajay Ghale, jehož cílem je ve stínu majestátních hor rozprášit popel zesnulé matky. Jenže problémy na sebe nenechají dlouho čekat, přičemž ten zdaleka největší má blonďatý přeliv a růžové sako.
