Broforce - recenze
Útlý pas a bicepsy dmoucí, mužně ochlupené podpaží, zásobník na nekonečno nábojů a hlášky drsné jak nabroušené struhadlo na každém kroku. Maskovací barva v obličeji, rudý šátek pevně okolo hlavy a tělo lesknoucí se potem hrdinného bojovníka proti bezpráví. A Rusům. Kdo by mohl nemilovat akční hity osmdesátých a devadesátých let? Sežeňte skupinu kamarádů, nakupte zásoby, telefony zavřete do časovaných trezorů a odpojte účty na sociálních sítích. Chystá se totiž pořádný maraton skvěle béčkového bijáku. Tentokrát ovšem s vámi v režisérské židli.
Minecraft: Story Mode – recenze 1. epizody
Minecraft: Story Mode není Minecraft. Není to hra o kreativním stavění, není to hra s otevřeným světem a ani to není hra, u které byste museli kdovíjak přemýšlet. Když dojde na budování, akorát mačkáte Qčko a ono se to udělá samo. Když máte craftit, tvoříte elementární předměty jako meč a luk. A když chodíte po světě, pohybujete se v malých uzavřených uličkách plných neviditelných bariér. Co tedy Minecraft: Story Mode vlastně je? Je to příběhová adventura s úplně novými postavami, odehrávající se v ikonickém světě Markuse „Notche“ Perssona.
Way of the Samurai 4 - recenze samurajského sandboxu
Polovina devatenáctého století, Japonsko. Na mořském horizontu rozkvétají první plachty britského námořnictva, zvěstující, že země vycházejícího slunce se brzy změní jednou provždy. Období Meidži a polovynucené přijetí Západu bylo na spadnutí. Ne každý se s tím ale chtěl spokojit. Pokusíte se dosáhnout smíru? Budete nacionalisté a cizincům ukážete jen nesmlouvavé ostří meče? Postavíte se na stranu šógunátu?
Rocket League - recenze
Když jeden z diskutujících pod gamesplayem prohlásil, že Rocket League je nejlepší fotbalová hra, trošku jsem se pousmál a čekal vášnivou diskuzi. V zásadě jde ale o prohlášení pravdivé. Malá autíčka, honící se za vybuchujícím míčem totiž tuto definici splňují - navíc parádně. Pobaví nejen ty sportovněji založené, ale svou nenáročnou povahou dostanou i odpůrce sportu, kteří by jinak na fotbalovou hru nikdy nesáhli. Někteří si možná při pohledu na Rocket League vzpomenou na pořad Top Gear a fotbalový zápas s Toyotou Aygo. Ano, tohle je to samé, akorát že tady mají pomyslné Toyoty navíc v kufru rakety.
Uncharted: Nathan Drake Collection - recenze
Přiznám se hned takhle zkraje, že jsem Drakeův fanboy. Nemá smysl to zapírat nebo čekat na obvinění v komentářích, takže radši hned diskuzním válečníkům seberu vítr z klávesnic. Stejně jako Drake ve většině hry balancuje na okraji nějaké té plošinky, moje hodnocení všech tří her hledá rovnováhu mezi devítkou a desítkou, tedy absolutním možným hodnocením. A Naughty Dog v případě The Last of Us dokázali, že to všechno nepramení jen z toho, že jsem v deseti letech poprvé viděl Indiana Jonese a kombinace cestování, hledání pokladů a střílení nácků (nebo jiných ideologicky pochybných nepřátel) mi připadá jako nejlepší možné trávení volného času... na gauči, s gamepadem v ruce, samozřejmě.
Jotun - recenze vikinské rubačky
Vikinská hra sem tam vyjde, ale herní dobrodružství přímo podle severských mýtů? To opravdu není tak běžný úkaz. William Dubé se svým studiem Thunder Lotus Games na Kickstarteru vybral přes 64 tisíc kanadských dolarů a nasliboval za ně hory doly, což už se s nadhledem bere jako jakási automatika. Jenže, světe, div se, pro jednou to všechno nebyla jen prázdná slova. Jotun je totiž od úplného začátku krásně osobitá hra.
Destiny: The Taken King - recenze
Před pár lety měli v Bungie představu o kříženci onlineovky a first person akce. Měla to být hra, která skloubí grind a hon se za stále lepší výbavou s příběhem a spektakulární podívanou. Nazvali ji Destiny a v roce 2014 vydali jako nedodělaný produkt plný neduhů, absentujícího vyprávění a monotónního end game obsahu. Rok na to se ale na pulty obchodů dostává datadisk The Taken King a spolu s ním se naplňuje i zmíněná představa tvůrců. Ano, Destiny konečně po roce, dvou DLC a velkém datadisku našla svou zamýšlenou podobu a povětšinou funguje tak, jak měla při vydání. To všechno díky Oryxovi a takzvaném roku 2.0, který jeho příchod provází.
Satellite Reign - recenze
Syndicate. Syndicate. Syndicate! Více než dvacet let starý vzor však Satellite Reign, úspěšný projekt z Kickstarteru, připomíná pouze naoko. Skládá se ze stejných stavebních kamenů, ale výsledná budova se tyčí do poněkud jiného směru. První pohled to však neodhalí - máme tu neonovou báseň v podobě temného i zářícího města, skupinu agentů bez morálky s bionickýma nohama, očními implantáty a do věčné noci čnící věže základen všemocných korporací.
Onikira: Demon Killer - recenze
Jakmile se vývojářské studio pokusí o hru z kulturního prostředí úplně jiné země či světadílu, dost často to dopadá bledě. Obzvlášť, pokud se jedná o tak exotickou zemi, jakou Japonsko bezesporu je. Když se tak Irové ze studia Digital Furnace Games pustili do plošinovky, situované do země vycházejícího slunce, nebyl jsem si jistý, co vlastně čekat. Dokážou se Evropané porvat s náročným úkolem v podobě sondy do bohatého folklóru asijské země?
Metal Gear Solid V: The Phantom Pain - recenze
Je konec. Právě se uzavřela další a zřejmě poslední kapitola ságy, kterou před 28 lety vytvořil Hideo Kodžima. Herní statistika ukazuje 82 hodin odehraného času a já tu v hrobovém tichu noci vstřebávám dojmy z díla, jaké tu snad ještě nebylo. Zpočátku jsem byl skeptický a nový Metal Gear troufale hodnotil po sotva pár hodinách. Jaká bláhovost! Všechno tu dává smysl, i ty nejmenší detaily a zdánlivě podivná designérská rozhodnutí. Kojima má totiž všechno naprosto suverénně pod kontrolou a v podobě The Phantom Pain servíruje nejlepší Metal Gear Solid všech dob.
Trine 3: The Artifacts of Power - recenze
Finští vývojáři z Frozenbyte mi byli odjakživa sympatičtí. Mají za sebou od svého založení v roce 2001 několik zajímavých titulů, mezi nimiž svého času notně zazářil projekt Trine. Psal se rok 2009, to, čemu se běžně a dost vágně říká "indie scéna", dosahovalo díky Steamu vrcholu a kvalitní projekty dláždily cestičku současným tunám nezávislého balastu z Greenlightu. Trine mezi ně rozhodně zapadal, a to včetně úspěšného druhého dílu.
Blues and Bullets - recenze 1. epizody
Když se hrdinovy myšlenky otisknou na obrazovku tak velkým písmem, že se za nimi zabarikádují jeho nepřátelé, je to důkaz, že originalita ve hrách ještě nezemřela. Blues and Bullets je vůbec plná zajímavých nápadů, postupů a řešení. Především vás ale tato nová epizodická adventura strhne svojí temnou atmosférou, detektivní zápletkou a filmovou výpravou. Už dlouho mě úvod do série tak dobře nenalákal na další pokračování.
Mad Max - recenze
Nad dunami, kam až oko dohlédne, se tetelí rozpálený vzduch. Mrtvý písek, žár a několik vyprahlých blouznících vandráků. Jak vypadá zeleň, to už si nikdo nedokáže ani vybavit, a poslední zbytky vody jsou největším bohatstvím. Svět, ve kterém slova jako bezpečí, rodina, zázemí či radost dávno pozbyla smyslu. Do kraje bez zákonů a pravidel, ovládaného jen a pouze právem silnějšího, přijíždí muž ve zběsilém úprku před vlastními démony a duchy minulosti. Přijíždí Šílený Max.
Warlocks vs Shadows - recenze
Některé hry se snaží bořit hranice světů a ukázat nové a nevídané obzory. Jiné opatrně berou neotřelé koncepty a snaží se je překovat v herní formu. Někdy přichází na řadu neobvyklé kombinace žánrů a stylů, jindy vývojáři kradou srdce a duše hráčů uměním či vytříbenou poetikou. O nic z toho se ovšem nesnaží nová plošinovka říznutá RPG s názvem Pokud snad Warlocks vs Shadows. Vlastně ani nepotřebujete znát víc než název hry. Jste čaroděj. Zabíjíte stíny.
Gears of War Ultimate Edition - recenze
Gears of War byla před devíti lety zjevením - přímočará střílečka, z níž odkapával testosteron i při nahrávacích obrazovkách, zapamatovatelní hrdinové, epické momenty, zbraň Lancer s motorovkou místo bajonetu, aktivní přebíjení a hlavně skvělá hratelnost. Podařilo se všechny tyto přednosti přenést či alespoň zachovat i v remasterované verzi pro Xbox One? V zásadě ano, i když se tvůrci jistým problémům nevyhnuli.
Recenze Hitman: Agent 47 - další film podle hry, další promarněná šance
Takže: Je tu další filmová adaptace videohry, která je pravděpodobně rebootem, neboť zcela ignoruje existenci osm let staré adaptace téže videohry s jinými herci. Ale je to celkem jedno, protože nebýt tetování na zátylku a červené kravaty, pravděpodobně by mnohé z vás vůbec nenapadlo, že film má něco společného s nějakou videohrou.
Volume - recenze báječné stealthovky
Bohatým brát a chudým dávat. Sentiment, za který se v historii postavila řada osobností a významných postav. V realitě to pochopitelně většinou dopadlo všelijak, ovšem jistou romantiku představě čestných a spravedlivých banditů nelze upřít. Myslí si to i vývojář Mike Bithell, jehož nová hra Volume je právě o jednom takovém mladíkovi, který se navzdory dobrému původu, zaručujícímu pohodlný život, rozhodl změnit finanční rovnováhu společnosti ve prospěch potřebných.
Devil’s Third - recenze
Už jste tenhle týden zachránili svět? Pokud ne, tak nezoufejte - bývalý terorista Ivan totiž taky ještě ne. Ve své cele na Guantánamu se celkem nudí a s chutí by postřílel pár bastardů, pokud tedy za tu záchranu světa dostane od šéfa americké rozvědky novou elektrickou kytaru. Jakmile je nový nástroj slíben, už nic nebrání tomu, aby se podíval na zoubek aktivitě svých bývalých spolubojovníků. Těm se povede zničit veškeré satelity kolem Země a následnou EMP vlnou sejmout většinu elektroniky a moderních zbraňových systémů, přičemž plánují nastolit nový světový řád.
Zombi - recenze
Zombie survival. Zombie akce. Kdybych se pokusil vypsat všechny existující tituly, spadající do těchto žánrů, pravděpodobně bych rozbil internet. Omezím se tak na suché prohlášení - je jich poměrně dost. ZombiU vyšla před třemi roky na Wii U a oblibu si získala (viz recenze) zejména promyšleným využitím nekonvenčního ovladače. O svou hlavní přednost tak ve verzi pro PC a nové konzole, nazvané jen krátce Zombi, logicky přichází. Dokáže však nabídnout dost zajímavé hratelnosti či herních mechanik, aby tuto ztrátu vyvážila?
God of War III Remastered - recenze
Zatímco Microsoft se stále snaží v konzolové válce vyjít hráčům co nejvíc vstříc prostřednictvím zpětné kompatibility pro Xbox One, Sony využívá svou vedoucí pozici a sází na PS4 jedním remasterem za druhým. Z šuplíku minulosti vytahuje PS3 hity, prohání je lehkou omlazovací kúrou a šup s nimi na pulty obchodů. Pokud je vám z tohoto trendu už náležitě zle, God of War III Remastered vám od nevolnosti zrovna nepomůže. Ale pokud jste původní hry nehráli, to už je jiná.
