Uncharted 4: A Thief's End - recenze
Exotické lokace, tajemné chrámy, ztracená města, divoké přestřelky a životu nebezpečné situace. Jedním slovem: dobrodružství. Přesně toho má Nathan Drake, hlavní hrdina série Uncharted, už plné zuby. Místo toho si konečně zvolil klidný rodinný život a pohodové zaměstnání. Jenže na důchod je evidentně ještě brzy, a než se Nathan dočká skutečného odpočinku, proženou ho scénáristé v Uncharted 4 další hromadou patálií v nejrůznějších koutech světa. Zároveň ho však představí tak, jak jsme jej ještě nezažili – jako obyčejného chlapíka z masa a kostí.
Battlezone 98 Redux - recenze
Remaster, remake či reimaginace. To jsou pojmy, které stále častěji hýbou herním světem, a jen těžko už dneska najdete značku, které by se tato svého druhu mánie vyhnula. Do zástupu se přidává i trošku pozapomenutá série Battlezone. Mix strategie a akce z roku 1998, který se ale nezalekne ani současné konkurence a s přehledem to natře i o dekádu mladším! Retro pojetí jednak táhne, a když je navíc zakonzervováno ve své původní podobě podobně jako právě v případě Battlezone 98 Redux, nelze mu odolat!
Chameleon Run - recenze
Snad ještě žádná hra mě nevrhla tak rychle do dění. Snad ještě žádnou hru jsem neodehrál v tak frenetickém tempu. Snad ještě v žádné úrovni jakékoli hry jsem si nedal tolikrát repete. Snad… V případě Chameleon Run nejde o výtky, nýbrž o klíčové znaky, které definují úspěch této originální mobilní autoběhačky. K příjemnému nabourání zavedených pravidel žánru se navíc přidává ještě původ z dílny tuzemského studia Hyperbolic Magnetism a čirá radost z pohybu v herním prostředí, kterou jsem naposledy zažil před lety v Mirror's Edge. A to už je dost důvodů, proč se o Chameleon Run zajímat.
Blade & Soul - recenze
Oblečky, které by vyvolaly pozdvižená obočí i ve striptýzovém baru, lascivní pózy, šílená porce grindu, ale také svěží bojový systém, chytlavá dynamická hratelnost a parádní zadostiučinění, když se dílo podaří. Vše zmíněné nyní nabízí západním hráčům free to play MMORPG Blade & Soul od společnosti NCSoft, která letos vyšla pro evropský a americký trh.
Enter the Gungeon - recenze
Míchat žánry je užitečná tvůrčí technika. Vývojářům zjednodušuje práci a hráčům přináší záruku univerzální zábavy. Riziko, že vznikne dílo po všech stránkách průměrné nebo překombinované sice existuje, ale když se práce podaří, vznikne třeba Enter the Gungeon. Tahle výbušná směs top-down akce a roguelike dungeonu přivodí nejednomu z vás otoky na prstech a hlavně dlouhotrvající úsměv. Skvělou akci kazí jen mírně nevyrovnaná obtížnost a občas neužitečné bonusy.
Dark Souls III - recenze
Prázdné siluety, duté zvuky a zem bez slitování. Zesnulý věk, skomírající První plamen a naděje žijící jen v srdcích těch nejnaivnějších. Prázdné trůny a nadcházející období mrtvého popela, doba konce. Deprese, strádání a děs. Radujte se a bojte se, vyšla fantasy hra, která je temná jak inkoustová obloha za bezměsíčné půlnoci. Vyšla Dark Souls III.
Hyper Light Drifter - recenze
„Ahoj, já jsem Miloš a mám rád pohodový mainstreamový hry jako třeba Assas…,“ nenechala mě ani domluvit a pozdrav opětovala. „Ahoj, já jsem Hyper Light Drifter,“ natáhla ruku a dala mi pěstí. A další. Zleva, zprava, načež mě kopla do rozkroku, dala za uši a shodila ze schodů. Sakra, asi něco dělám špatně… Když se dívám na své poznámky z první hodiny hraní Hyper Light Drifter, jsou plné frustrace a nadávek. „Mapa je úplně k ničemu! Respawn nepřátel je k zbláznění! Ten západní boss je totálně přepísknutý! A vůbec, se*u na to, jdu ven. Zrecenzujte si to sami.“ Stačilo však zatnout zuby, ještě další hodinu přetrpět a člověk rázem zjistí, že Hyper Light Drifter není takový hardcore, jak se na první pohled zdá. Zjistí, že se s tou čerticí dá rozumně bavit.
Grim Dawn - recenze
Ach, diablovky. Hned po pastičkách a kocourech největší postrach myší. Žánr, který světu přinesl nový druh hudby: tiché a nikdy neustávající “klik-klik-klik-klik-klik”, doplňované hlubokými tóny zuřivého klení pod vousy. A taky žánr, jehož dosud nepřekonaný vrchol podle mnohých přišel už před mnoha lety s prvními dvěma hrami série, které mu daly jméno. Udělat dobrou klikací mlátičku podle vzoru Blizzardu prostě není jen tak. Ani když opravdu jste Blizzard, o čemž hráče přesvědčilo Diablo III. Ale pokud vás už omrzelo po sto osmdesáté zachraňovat dědka z klece, neházejte zkrvavený obouručák do žita. Protože je tu Grim Dawn.
Devil Daggers - recenze
Někdo si peklo představuje jako kotel vroucího oleje a partu chlapíků s trojzubci. Jiný na něj nevěří a pro dalšího spočívá v bezvýchodnosti. Zatímco první dva si mohou při hraní Devil Daggers vesele pískat, třetí bude v zasmyčkované bitvě bez konce trpět jako zvíře. Věrný FPS instinktům bude chtít porazit celé peklo, protože o tom přeci hry jsou, ale na lopatkách nakonec a vždy skončí sám. Vím o tom své. Strávil jsem v Devil Daggers šest hodin. Nejdéle jsem přežil 91,1215 sekundy. A tak to má většina hráčů. Až na borce, co vydrží tři, pět nebo osm minut. A ano, dokonce existuje šampión s časem těsně nad deset minut. Záznam jeho heroické křeče má na Youtube několik desítek tisíc zhlédnutí, předchozí rekord více jak půl miliónu. Devil Daggers je zkrátka fenomén.
Quantum Break - recenze
Nezahrávejte si se strojem času! Není to poučka pro fiktivní dobrodruhy, kteří se vrhají do časových smyček kvůli více či méně chrabrým důvodům. Tahle rada patří především scenáristům, protože vytvořit solidní příběh o cestování v čase, aniž byste se dopustili logických nesouvislostí a recyklovali ohraná klišé, není nic snadného. Vývojáři z Remedy si ale věřili a zkusili to. A nevyšlo jim to.
UFC 2 - recenze
Ještě před dvěma lety bych s klidem konstatoval, že UFC a MMA obecně sleduje v České republice deset lidí a hra, která se věnuje tomuto sportu, zaujme zhruba stejně jako wrestlingová série WWE. Časy se ale mění. I když se MMA popularitou ani zdaleka neblíží fotbalu nebo hokeji, povědomí o něm stoupá v zahraničí i u nás. Ruku v ruce s tím se vyvíjí i herní zpracování UFC od studia EA Canada, které stojí za boxerskou sérií Fight Night. Potvrzuje to nedávno vydaný druhý díl UFC, který navazuje na dva roky starou jedničku, a posouvá videoherní zpracování MMA na zcela jinou úroveň.
The Legend of Zelda: Twilight Princess HD – recenze
Původní The Legend of Zelda: Twilight Princess má poměrně pohnutý osud: jde o hru, která byla vyvíjena původně na GameCube, aby nakonec vyšla dříve na Wii a na původní platformu až o pár měsíců později. I tak se ale dá říct, že její vydání na Wii U v HD remasterované verzi je v podstatě již druhým remasterem. Tentokrát to ale není launchový titul nové konzole a nejde tak o hru zatíženou nutností využít všechny funkce nové konzole. Pryč je velká část pohybového ovládání, které dostalo větší smysl až ve Skyward Sword, stejně jako je pryč jakýkoliv tlak na to, aby hra za každou cenu předvedla něco revolučního. Twilight Princess HD tak hlavně ukazuje, že i po deseti letech stojí za zahrání a umí bavit.
Tom Clancy's The Division - recenze
Takový Black Friday v New Yorku rozhodně nepamatují! Kromě výrazně zlevněné elektroniky totiž nyní můžete získat jako bonus i fungl novou virovou nákazu, která vás pravděpodobně pošle na věčnost. Kdo vytvořil zmutovaný virus neštovic, a proč? Na to musíte přijít společně s kolegy ze speciální jednotky Division ve stejnojmenném akčním RPG s MMO prvky od Ubisoftu a studia Massive.
Hitman – recenze prologu a první epizody
Existuje něco jednoduššího a zároveň elegantnějšího než černé sako, bílá košile a červená kravata? V jednoduchosti je zkrátka síla. A byť původní díly série Hitman rozhodně nebyly ani náhodou jednoduché co do obtížnosti, jejich koncept byl snadno pochopitelný: jste vrah v elegantním obleku a na mapě máte označený cíl, který musíte nepozorovaně zlikvidovat. Provedení je na vás - můžete se plížit, převlékat i připravovat pasti. Nový, epizodicky vydávaný, Hitman se na osvědčený koncept snaží navěsit nové prvky hratelnosti, zároveň ale sám sobě kolem krku stahuje škrtící strunu v podobě řady nedodělků a technických problémů.
Assassin's Creed Chronicles: Russia - recenze
Mrazivé Rusko v době okolo Říjnové revoluce. Proplétat se ulicemi a vyhýbat se pohledům bolševiků, eserů i menševiků. Tančit plamenem revolučního boje a sledovat své vlastní cíle, před jejichž důležitostí se mocenské bouře mohou jen sklánět. Zákaz vycházení, hlad a poklidně se snášející sněhové vločky, kterých se to vůbec netýká. To je zasazení, které je v herním světě jaksepatří neotřelé. A premisa by to byla opravdu zajímavá, jenom by ji musela zpracovat jiná hra než Assassin's Creed Chronicles: Russia.
We Are The Dwarves - recenze
Až vám bude někdo tvrdit, že trpaslíci jsou pouze doménou Pána Prstenů a podobně ražených fantasy, ukažte jim We are the Dwarves. Zkuste si proto na moment představit, jak by to asi dopadlo, kdyby trpaslíci z Ereboru proměnili svoji Osamělou horu na raketové silo a hlubiny vesmíru by prozkoumávali pomocí high-tech udělátek. Líbí? Mně ano.
Assassin's Creed Identity – recenze
Z pohledu hráčů na mobilních zařízeních působí Assassin's Creed Identity luxusně a skutečně dává přičichnout k ikonické asasínské hratelnosti. Z pohledu PC a konzolových hráčů je však Assassin's Creed Identity technicky zastaralý, triviální, krátký, mrňavý, nezajímavý a vůbec prostě nejhorší díl v celé sérii. Jak z toho ven? Jednoduše ji hodnotím jako každou jinou. Jsme na Games.cz, máme rádi kvalitní tituly nehledě na platformu - žádný dvojí metr jako na paralympiádě mobilních aplikací se tudíž používat nebude.
Plants vs. Zombies: Garden Warfare 2 - recenze
Když před sedmi lety vyšla tower defense hra Plants vs. Zombies, těžko by někdo předpověděl, že to tahle zdánlivá ujetost dotáhne až na konkurenta klasických multiplayerových stříleček, tradičně spjatých s válečnou tématikou. Garden Warfare 2 totiž skutečně je plnohodnotnou střílečkou se vším, co k multiplayerové akci patří. Oproti předchozímu dílu tak nabobtnala do rozměrů normální hry. Otázka ale zní, nakolik je nový obsah evolucí, a nakolik nastavovanou kaší.
Superhot - recenze
Svět se hýbe, jen když se hýbete také. Pokud stojíte na místě, stojí i nepřátelé. Když vystřelíte, projektil zasáhne cíl až v momentě, kdy ukročíte o kus vedle. A pokud někdo pošle olovo vaším směrem, můžete se mu vyhnout natolik elegantně, že by i Neo z Matrixu závistí padal na záda. Zní to skvěle? Je to skvělé. Superhot je střílečka, ale hraje se úplně jinak než ostatní střílečky. Rychlý pohyb, reflexy a dynamickou akci nechte doma. Naopak se připravte na šnečí tempo a pečlivé plánování každého pohybu.
Far Cry Primal - recenze
Zhruba čtrnáct měsíců po vydání Far Cry 4 nás Ubisoft láká, abychom se s nimi vydali na cestu do pravěku. Prý zažijeme krutý boj našich prapředků s nástrahami přírody i lidožravými klany. A to dokonce na území, které částečně zasahuje i do oblasti Slovenska! Na papíře to zní lákavě, ale dokázal Ubisoft ve Far Cry Primal i něco víc, než jen vyměnit slony za mamuty?
