UFC 2 - recenze
8/10
zdroj: Archiv

UFC 2 - recenze

Datum vydání:
17. března 2016
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

23. 3. 2016 19:30 | Recenze | autor: Aleš Smutný |

Ještě před dvěma lety bych s klidem konstatoval, že UFC a MMA obecně sleduje v České republice deset lidí a hra, která se věnuje tomuto sportu, zaujme zhruba stejně jako wrestlingová série WWE. Časy se ale mění. I když se MMA popularitou ani zdaleka neblíží fotbalu nebo hokeji, povědomí o něm stoupá v zahraničí i u nás. Ruku v ruce s tím se vyvíjí i herní zpracování UFC od studia EA Canada, které stojí za boxerskou sérií Fight Night. Potvrzuje to nedávno vydaný druhý díl UFC, který navazuje na dva roky starou jedničku, a posouvá videoherní zpracování MMA na zcela jinou úroveň.

První UFC hra připomínala neopracovaný diamant. Skvělé grafické zpracování, dobrý kolizní systém a snahy o inovaci oproti sérii od THQ srážela především chudá kariéra. Bojovali jste v ní s řadami zápasníků v dané váhové kategorii, případně zápasili o titul a následně jej obhajovali. Nedá se říct, že by snad vaše počínání bylo beze smyslu, ale šlo jen o sérii zápasů, které chyběl pocit autentické kariéry s více překážkami. EA Sports UFC 2 dojem z kariéry napravuje měrou vrchovatou, ale jde jen o jedno z vylepšení v záplavě novinek, které titul přináší.

“Černý pás kryje jen dva palce vašeho zadku. Zbytek musíte krýt vy.” (Royce Gracie)

Hned na začátek je třeba říci, že EA Sports UFC 2 není bojovka. Pokud tak budete k hraní přistupovat, za chvíli se znuděně vrátíte k titulům typu Mortal Kombat nebo Street Fighter. Ne že by ve hře nebylo dost „bojovkářů,“ ale když pochopíte pravidla MMA i zákonitosti samotné hry, nebudete mít problém vytřít octagon s těmi, kdo si pletou Rockholda s Ryuem. Boj na zemi totiž znamená, že kdo ke hře přistupuje jako k soutěži v co nejrychlejším vymačkávání komb, skončí s naštvaným výrazem při pohledu na zkrvavenou tvář svého svěřence, kterého sejmul soupeř, co moc dobře ví kdy a jak udeřit.

MMA je totiž kontaktní sport, ve kterém můžete používat ruce i nohy a přenést boj na zem, kde se snažíte vyhrát s pomocí úderů nebo submissions - chvatů pocházejících z brazilského jiu jitsu, catch wrestlingu, řecko-římského zápasu a dalších sportů. Rozhodně ale neplatí, že by se zápasy MMA odehrávaly výhradně na zemi. Dokonce ani není pravidlem, že zápas musí jít na zem. Jsou zápasníci, kteří budou spokojeně celý zápas stát a využívat kickbox, muay thai, box a prostě cokoliv, co vyhovuje jejich stylu.

Suchozemci

Boj ale na zem může přejít. Proto musí reální bojovníci i hráči EA Sports UFC 2 vědět, co mají na zemi dělat. A právě možnost využívat hned několika sportů a bojových umění dělá z MMA unikátní zážitek. Stejně jako do reálného MMA není snadné proniknout ani do hry, protože se zdá, že po chvilce „atraktivního“ mlácení se ve stoje skončí oba borci na zemi v nějakém preclíku, kde se o něco snaží. Možná se ptáte. Kde jsou hollywoodské knockouty? Kde jsou bombastické záběry na kopy ve výskoku s otočkou?

Pokud ale dáte MMA čas, což platí pro hru i skutečné zápasy, začnete jemné nuance boje na zemi vnímat. Poznáte rozdíl mezi klasickými wrestlery a specialisty na BJJ. Bude vám jasné, kdy má smysl ground and pound, proč je full mount tak silná pozice, potažmo proč pozice na zádech proti některým zápasníkům znamená ve skutečnosti nebezpečí pro chlapíka nahoře. Po čase nebudete potřebovat komentátora, aby řekl, že ten dole připravuje pozici pro armbar nebo triangle choke, ale poznáte to sami. A v tu chvíli se z MMA stává nesmírně vytříbená a nápaditá podívaná.

Podobnou trpělivost vyžaduje i hraní EA Sports UFC 2. Na první pohled se zdá být všechno jasné. Boj ve stoje opravdu připomíná bojovku - na některé údery potřebujete složitější kombinace tlačítek, úderů je několik desítek, navíc jsou pro každého bojovníka odlišné. Proto možná k UFC 2 přistoupíte jako k bojovce. Pokud vás však okamžitě nesmete AI, budete v online hře nejspíše naštvaně sledovat svého vyčerpaného svěřence, jak unaveně útočí silou ospalého kolibříka. V horším případě bude soupeř dělat to samé, v lepším vás dorazí a pošle zpátky do tělocvičny.

zdroj: Archiv

Vyhrává skill, ne reflexy

V první řadě je totiž nutné pochopit, jak funguje stamina. Ve hře funguje výdrž okamžitá a permanentní. Každý úder, každý chvat, každá změna pozice či pokus o submission stojí staminu. Ve chvíli, kdy vám dojde, se musíte stáhnout a čekat, až se doplní. Jakmile jste vyčerpaní, vaše údery prakticky nic nedělají - naopak jste mnohem zranitelnější a pomalejší. Hra vám to jasně signalizuje na pohybech vašeho borce. Nutno říci, že se vývojářům podařilo skvěle vystihnout vzezření zápasníka, který mele z posledního a reaguje třeba s vteřinovým zpožděním. Navíc platí, že čím aktivnější jste, tím více spotřebováváte permanentní staminu.

Práce s výdrží je pro úspěch zcela klíčová. Můžete sice vsadit na to, že soupeře dostanete v prvním kole a zasypat ho bouří úderů a kopů, ale pokud se to nestane, máte jistotu, že do třetího kola vás bude mít soupeř, když lépe rozloží zátěž, na lopatě. Zběsilé mačkání tlačítek vás prostě zničí. Stamina představuje obrovský taktický prvek. Platí to už v zápase na tři kola, ale pokud bojujete v pětikolovém mistrovském zápasu, musíte myslet dopředu. Jinak vám nezbude šťáva na poslední kola.

Stejně tak je třeba pochopit, že jakkoliv jsou mezi zápasníky výkonnostní rozdíly, nikdy nepřeváží rozdíly mezi hráči. Můžete hrát za opravdové špičky jednotlivých váhových kategorií – McGregora, Rockholda, Jonese nebo vážně nadsazeného Georges St-Pierra. Pokud však budete hrát hůř, klidně vás zničí protivník s papírově slabším bojovníkem. Navíc i tak musíte znát svého zápasníka, protože nikdo není dobrý ve všem (byť Jones a GSP se tomu povážlivě blíží). Že si vezmete jednoho z číselně nejlepších, to neznamená nic, pokud nezvládáte samotnou hru. Drobnou výhodu, kterou vám poskytne rychlost, síla či boj na zemi zmíněných hvězd, velmi rychle vynuluje lépe hrající soupeř.

Když nejde o zápas, jde o ...

Právě díky tomu, že MMA nabízí široké spektrum stylů, a tvůrci zvládli přenést taktiku z reality do virtuálního octagonu, nabízí hra velkolepé zážitky. Můj prozatím nejlepší se odehrál během online hry. Souboje se živými protivníky můžete hrát buď pro radost, nebo v rámci rankovaných divizí. Zmiňovaný zápas jsem tehdy absolvoval ve druhé divizi, kde už šlo najít hráče, kteří chápali pravidla hry a nesnažili se UFC 2 hrát jako bojovku, kterou jim někdo pořád kazí staminou a shazováním na zem.

Šlo o zápas ve střední váze, soupeř si vzal (bohužel pro nižší divize typicky) nadupaného Rafaela dos Anjose, zatímco já se učil s Beneilem Dariushem - o dvě třídy horším borcem, který ale zvládá solidně boj na zemi, a když s ním dobře hrajete, dokáže nemilosrdným grindem otupit zdrcující nástup špičkových zápasníků ve stoje. Papírově je to zkrátka naprostý outisder, kterému stál v cestě celkem zkušený bojovník.

V prvním kole se mi dařilo s méně pohyblivým Dariushem narušovat skvělé kombinace (za které vás hra odmění vyšším poškozením, než když jen tupě opakujete jeden útok) RDA grindováním v klinči a především na zemi. Soupeř ale dobře zvládal přechody mezi pozicemi na zemi a dokázal rychle vstát. V druhém kole jsem se ale pustil do příliš velké ofenzivy, na bradě mi přistál zvedák a po zbytek kola jsem se snažil přežít. Do třetího jsem šel se sekanou místo obličeje a v těžké defenzivě.

Prostě mě čekal knockout. Tušili jsme to oba dva a já čekal na poslední ránu. Nemohl jsem už moc plýtvat notně vyčerpanou staminu, kopy mi drtily nohu a celkem třikrát jsem šel během kola k zemi. Ale protože jsem se udržel svazováním soupeře na zemi při životě a vracel boj do stoje, protivník se vyčerpával kombinacemi, které mě měly dorazit, zatímco já jen stál v defenzivě a občas dal kop či direkt. Dále jsem čekal.

V předposlední minutě po kombinaci měl soupeř staminu na dně. Než se stihl stáhnout, vyrazil jsem pro takedown, který nedokázal ubránit, přesunul se do full mountu, a protože na pořádné ground and pound jsem neměl sílu, nasadil jsem armbar. RDA mi z předchozích čtyř pokusů prostě utekl. Jenže se staminou na dně minihra, která představuje submission, zvýhodňuje čerstvějšího zápasníka. První přesun vyšel jen tak tak, druhá „brána,“ jak se pohybující ikonky nazývají, už prošla lépe a ve třetí jsem viděl, jak soupeř, který měl zápas až do téhle chvíle vyhraný, panikaří. Než by reagoval takticky, nechal se v panice o to lépe chytit. RDA musel tapnout, aby si zachoval strukturu loketního kloubu a já si nesl domů výhru.

Proč celý zápas popisuji? Abych podtrhl, jaký skvělý a dramatický zážitek UFC 2 může nabídnout. A že záleží především na taktice a rozmyslu, ne na rychlosti reflexů. Jistě, hodí se, můžete díky nim i vyhrát, zvlášť když se vám podaří v counteru pořádná rána. Rychlost vám ale nedá záruku výhry proti pomalejšímu hráči. Vznikají tak působivé bitvy, ve kterých máte dost času na plánování, ale i strach, že teď už přeci neprohrajete. Že musíte tenhle útok odrazit, udržíte se ve stoje, že se nesmíte nechat chytit do thai klinče a nechat se krmit jedním kolenem za druhým… A pokud by vám to přišlo nerealistické, podívejte se na nedávný zápas o titul mezi Holly Holm a Mieshou Tate.

zdroj: Archiv

"Nejsme tu od toho, abychom se zúčastnili. Jsme tu od toho, abychom vládli" (Conor McGregor)

EA Sports UFC 2 umí nabídnout skvělý zážitek. Ale v čem všem? Kariéra je mnohem bohatší než v jedničce a další změny začínají u toho, že si můžete vytvořit i zápasnici pro bantam a flyweight. Opět začínáte v Ultimate Fighterovi, ale projdete jej už od kvalifikace a prvním do statistik započítaným zápasem pro vás je finále na undercard UFC eventu. Ultimate Fighter je vysloveně učební, abyste se naučili pravidla.

Orientaci ve hře ale všem usnadní dvě zásadní novinky. V prvé řadě jde o systém boje na zemi. Hra totiž ukazuje, do jakých pozic se můžete přesunout, a jaké submissions použít. V prvním dílu jste museli vycházet výhradně z pohledu na zápasníky, což bylo občas příliš chaotické, ale především jste si museli pamatovat, v jaké pozici můžete použít určité submissiony. Vzhledem k tomu, že různí borci mají různé typy submissionů, tak bylo peklo zapamatovat si všechny pozice u víc jak dvou, což už teď nemusíte. Po stisknutí tlačítka vám hra vypíše všechny aktuálně použitelné. Hra vás tentokrát netrestá za to, že zkoušíte různé styly a zápasníky. Navíc je díky tomu mnohem snazší proniknout do pravidel boje.

Druhým velkým vylepšením je tréninkový mód. Nastavíte si v něm chování protivníkovy AI od netečné, kdy se ani nebrání, až po plně simulovanou, která odpovídá cca obtížnosti Hard. Navíc se v menu nabízí seznam všech úderů a chvatů daného zápasníka - můžete tedy zkoušet složitější údery, takedowny, přechody v klinči, submissions apod. Jde o nejvýraznější vylepšení, které vám strašně pomůže ve chvíli, kdy narazíte na limity svých schopností – a na ty budete narážet dlouho. Kupříkladu po mnoha hodinách zjistíte, že už se neposunete dál bez zvládnutí obrany pohybů soupeře na zemi. Nebo že se musíte naučit správně používat klinč, jinak vás v něm soupeři vyškolí do bezvědomí. Pořád se něco učíte...

Učení naštěstí pomáhá upravené ovládání. Ačkoliv jsou běžné údery, u nichž musíte kombinovat levý trigger, bumper, pohyb levým analogem a jedno z tlačítek, ten bumper budete potřebovat jen jeden. Na rozdíl od minulého dílu totiž tvůrci přesunuli modifikátor úderů jen na levý bumper a trigger a na pravé nechali obranu a přesuny na zemi. Rychle se naučíte, že obrana se obstarává pravou rukou a ofenzíva levou. I tak budete mít občas pocit, že připomínáte chobotnici, ale už se nemusíte učit údery, které vychází z levé i pravé strany ovladače.

Kariéru už bohužel nedoprovází filmečky natočené Danou Whitem, Forrestem Griffinem, Joe Lauzonem a dalšími někdejšími i současnými špičkovými zápasníky. Na druhou stranu, tvůrci z EA toto pozlátko nahradili mnohem smysluplnějším systémem vývoje vašeho zápasníka. V první řadě je ve hře tréninkový kemp před každým zápasem, jehož náročnost si určujete sami. Lehčí kemp vám zajistí menší přírůstek bodů, ale nehrozí velkým zraněním. Intenzivní trénink sice přidá hodně, ale můžete utrpět krátkodobé i permanentní poškození a ztrátu atributů. Dobré je, že už nemusíte trénink pokaždé odehrát sami, klidně můžete nechat hru nasimulovat nejlepší dosažený výsledek tréninku. Nic vás tak nezdržuje od nového zápasu.

Navíc, od začátku kariéry před vámi leží konečná v podobě odchodu do MMA důchodu. Vaší trvanlivost určuje fanouškovská základna. Když vyhráváte, chce vás víc a víc lidí vidět zápasit, takže dostáváte šanci absolvovat nové zápasy. Pokud ale nikoho nezajímáte, protože neustále dostáváte nakládačku, skončíte rychleji než cesta k titulu šampiona začne. Ten nyní není nijak zaručený. Moje první kariéra v heavyweightu skončila v druhé desítce borců, protože jsem špatně odhadl celý tréninkový systém.

zdroj: Archiv

Často jsem trénoval příliš rychle a lehce. Po čase už jsem nadupaným borcům nezvládl konkurovat. Navíc, i když je AI nepřátel adaptivní a odpovídá pozici, ve které se na žebříčku nacházíte, největší skok přijde při přechodu z undercard na main card. Hrubým odhadem se zde obtížnost mění z Normal (když si dáte boj proti AI mimo kariéru) na Hard až Pro. Pokud jste tedy měli pocit, že vaše série 10-0 na undercard znamená, že je hra moc lehká, vyčkejte.

Sympatické je, že kariéru obohacuje několik prvků. Kromě toho, že si konečně můžete vybírat z trojice soupeřů, přičemž každý zápas se liší i tím, kolik fandů získáte, může dojít i na výzvy. Dostáváte je od velkých a známých jmen, ne od náhodně vygenerovaných chlapíků, kteří pokrývají žebříčky do padesátky. A když vás vyzve Cain Velasquez, má to pořádný dopad na atmosféru. Navíc můžete v těchto zápasech plnit nepovinné úkoly, což vám získá víc fanoušků a prodlouží životnost.

Celkově je kariéra mnohem zábavnější než v minulém dílu, byť není bez chyb. Jde především o simulaci žebříčků postupem času. Hra započítává opotřebovávání starých borců i zlepšování nově vygenerovaných vlčáků. Stane se to tak, že třeba v druhé desítce žebříčku vidíte právě Velasqueze. Na undercard bojuje Junior dos Santos (i když to není tak nepředstavitelné), ale především nově vygenerovaní a zlepšující se zápasníci mají vážně vysoké statistiky. Dokonce jsem narazil na jednoho s rámcovým hodnocením 100/100/100. Nebyl neporazitelný, jen vynikal ve všem. Skoro jsem ho porazil, skoro... (vyhrál na body)

Bohužel také odpadla práce se sponzory, což není chyba EA, ale UFC kvůli exkluzivnímu kontraktu s Reebokem. Máte tak na výběr ze dvou setů oblečení a nic víc. Také bych v kariéře ocenil víc typů tetování (i když s editorem jde vytvořit prakticky cokoliv, stojí to dost času), chráničů na zuby a celkové vylepšení editoru vzhledu. Už od minulého dílu mám problém vytvořit své alter ego tak, aby nevypadalo jako bouchač mexického drogového kartelu. Chyběla mi také možnost nahrát do hry vlastní mp3 kvůli nástupní hudbě. EA se sice snaží, ale desítky generických skladeb a pár licencovaných prostě nemohou nahradit široké hudební spektrum, které by při nástupu vašeho borce mohlo hrát.

"Pokud jste ještě neprohráli, pak jste zatím nenarazili na správného chlápka" (Matt Hughes)

Nicméně i kariéra se jednou obehraje. A co dál? Dost věcí. Samozřejmě boj proti AI, ale ten vám nevydrží dlouho. Můžete zkusit multiplayer proti kamarádovi na gauči, a pokud by držel hru v ruce poprvé, jde zapnout KO mód, který ze hry odstraňuje veškerý boj na zemi. Pak je tu online multiplayer - běžný i ranked. Postupujete v něm napříč divizemi na základě bodů, které dostáváte za vítězství, ale i za formu vítězství a další dodatečná kritéria.

Právě v online multiplayeru strávíte asi nejvíc času. A pokud bude mít hra podobnou komunitu jako první díl, buďte si jistí, že ani za dva roky nebude problém najít hráče pro online zápas. Jednu slabinu ale online má - pomalé připojení některých hráčů. Lagy kazí potěchu z dobré kombinace a fakticky anulují submissions, které jsou o rychlé minihře. Aspoň, že když protivníkovi spadne připojení, hra přiřkne vítězství vám.

Otazník visí nad módem Ultimate Team, který se pokouší navázat na úspěch podobného módu ze série FIFA. Jde de facto o kariérní mód, ve kterém šéfujete až pětici zápasníků. Tím ale veškerá podobnost končí. Ultimate Team můžete hrát proti AI i živým hráčům v oddělených kariérách. Zlepšování vašich zápasníků pak neprobíhá skrze trénink, ale přes kartičky, které získáváte z balíčků, které můžete koupit jak za měnu vydělanou hraním, tak i za reálné peníze. Teoreticky do Ultimate Teamu nemusíte vrazit ani korunu, ale stejný mód ve FIFA ukázal, že lidé milují investice do vlastních svěřenců.

Kartičky jsou buď univerzální, nebo určené pro váhovou skupinu. Těch je zde méně (LW, MW, HW a ženský bantam), což naštěstí znamená, že se netříští hráčská základna, kdy by třeba flyweight hrálo jen pár hráčů, potažmo se kartičky neštěpí na víc váhových kategorií. Už tak ale naštve, když máte bonus na kopy pro heavyweight, ale přitom byste jej potřebovali do lightweight, protože váš těžkotonážník je specialista na zápas.

Kartičky nabízí jak bonusy pro určitý styl boje, tak i nové typy útoků, submissions a doplňování kondice, která se vám každým zápasem vyčerpává. Nejlepší jsou ale unikátní údery a chvaty, které jsou spjaté se stylem konkrétního zápasníka, které dávají extra bonus. Takže máte třeba GSPho Superman Punch, brutální overhand Todda Duffeeho nebo Armbar Rondy Rousey. Kartičkám to dodává určitý punc unikátnosti, ale hlavně to probouzí správnou sběratelskou vášeň.

Nemám ale pocit, že by vás hra nutila ke kupování boosterů za reálné peníze. Momentálně mi bohatě stačí výdělky ze zápasů a občasná výhra boosteru skrze nějakou akci. Navíc vaši svěřenci vydělávají peníze i když jste offline tím, že proti někomu nastoupí jako AI. Nejvíce mi chybí u některých svěřenců konkrétní údery, které bych je rád naučil, ale musím doufat, že je otevřu v balíčku.

Ultimate Team má solidní potenciál, protože v sobě spojuje prvky kariéry s online hraním, kdy se prezentujete vlastním unikátním zápasníkem a jasně definovaným stylem. Mám ale pocit, že mód má problém s matchmakingem v zápasech proti AI, protože jsem byl třeba třikrát po sobě nalosovaný ke stejnému protivníkovi – v zápasech proti živým protivníkům jsem tohle nepozoroval.

Jako příjemná třešnička na dortu pak působí další dva módy. Live Event se vztahuje k reálnému „turnaji,“ (UFC de facto turnaje nemá, protože jde o jednotlivé duely a není to vyřazovací pavouk) který se odehrává v UFC v nadcházejícím týdnu. Můžete zde tipovat, jak vybrané zápasy dopadnou, dokonce si je zkusit proti AI, a pokud vaše tipovačka dopadla dobře, dostanete balíčky do Ultimate Teamu.

Druhým přídavkem je editor eventů, kdy si sami poskládáte turnaj od počtu zápasů až po jednotlivé soupeře. Pak můžete všechny zápasy odehrát nebo některé nechat nasimulovat AI. Škoda jen, že nejde nějakým trikem opravdu vytvořit turnaj s vyřazovacím pavoukem. Je to ale logické, protože UFC takový formát nezná, na rozdíl od některých konkurenčních soutěží.

zdroj: youtube.com

Dobře se hraje a dobře také vypadá

Graficky vypadal skvěle už první díl a dvojka laťku vizuální kvality posunula ještě o výše, přestože všechno ještě není ideální. Všimnete si hlavně výrazné změny ve zpracování systému knockoutů. Zatímco v prvním dílu vypadaly knockouty vždy stejně, protože šlo o předem připravenou animaci, ve dvojce tvůrci použili nový - hybridní systém.

Knockouty sice jsou rozdílné podle toho, jaký úder zápasníka složil a pozitivní rovněž je, že se bojovníci a bojovnice nehroutí jako hadrové panenky kvůli ragdoll efektu, ale zároveň to ještě není úplně ono. V žáru boje vše vypadá dobře, ale v opakovačkách už je vidět, že nová technologie ještě potřebuje doladit. Občas je třeba vidět, jak systém skládá končetinu tak, aby při opakovačce trefila správnou část těla, i když to s ohledem na vzájemnou polohu soupeřů není zcela přirozené. Rozdíl oproti reálnému pohybu organické ruky je zkrátka patrný. Stejně tak za některými údery necítíte opravdovou kinetickou energii.

Tvůrci z EA Canada jsou na správné cestě k nalezení ideálního kompromisu, ale mají před sebou ještě spoustu práce. Celkově ale ha vypadá v pohybu výborně a smekám před tím, jak dobře vypadá boj na zemi. Při tom je systém kolizí modelů zápasníků nesmírně složitý a musí zajistit, že se končetiny nebudou kroutit do absolutně nereálných poloh.

Atmosféru hry budují a podporují i zdánlivé drobnosti jako komentář a hluk z publika. Duo Rogan – Goldberg během soubojů známých borců a borkyň občas upozorní, v čem daná hvězda vyniká, někteří slavní zápasníci zase mají unikátní oslavy (Jacarého aligátor, Conorovo rozhazování peněz, Robbieho gladiátor) a diváci reagují na celou řadu specifických situací. Když proti sobě bojuje Američan s cizincem, slyšíte ve Spojených státech typické skandování „USA, USA, USA“. A když bojuje McGregor, tak slyšíte „fotbalový“ pokřik irských fandů.

Zpracování UFC 2 je zkrátka někde jinde než v případě jedničky. Některé novinky sice tvůrci musí ještě doladit, ale v porovnání s jinými sportovními tituly je skoro až neuvěřitelné, kolik se toho změnilo - většinou k lepšímu.

“Box je sport pro vašeho otce” (Dana White)

Tvůrci si dobře poradili i s doplňkovými bojovníky. V předobjednávce byl nelogicky k mání boxer Mike Tyson a dokoupit si můžete jen duo, které je dávno v důchodu – Base Rutten a Kazuši Sakurabu. Bruce Leeho zase dostanete jen v případě, že jste hráli první UFC a Joe Rogana si můžete odemknout zadáním Konami kódu. Nikoho z nich ale nepotřebujete, jde spíše o bizarní bonusy. Hlavní - současné zápasníky najdete ve hře automaticky - z každé váhové třídy jich je ve hře deset až patnáct, samozřejmě těch nejlepších. Navíc se dá čekat, že budou tvůrci skrze bezplatné updaty do hry přidávat nové zápasníky, kteří se objevili na UFC nebi, stejně jako to dělali v minulém dílu déle než rok.

Všechna ta chvála a vysoké hodnocení ale neznamená, že je UFC 2 hra pro každého. Pořád platí, že primární cílovkou jsou fanoušci MMA. Pokud tedy hledáte bojovku, poohlédněte se jinam. Jestliže hledáte náhražku Fight Night, může vás KO mód s kamarádem na chvíli zabavit, ale po čase zjistíte, že jde o slabou náplast. Zároveň je však dost dobře možné, že právě přes UFC 2 si najdete k MMA cestu a zamilujete se do krásy, variability a nevyzpytatelnosti tohoto sportu. A to se o každé sportovní hře říci opravdu nedá.

Verdikt:

UFC 2 je ve všech aspektech lepší než jednička. Jde nejenom o vynikající simulaci bojového sportu, která se bude stoprocentně líbit fanouškům MMA, ale navíc i o jeho skvělou propagaci. Právě díky kvalitám UFC 2 se počet fanoušků MMA meziročně opět zvýší.

Nejnovější články