Hyper Light Drifter - recenze
8/10
zdroj: Archiv

Hyper Light Drifter - recenze

Datum vydání:
31. března 2016
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

13. 4. 2016 19:15 | Recenze | autor: Miloš Bohoněk |

„Ahoj, já jsem Miloš a mám rád pohodový mainstreamový hry jako třeba Assas…,“ nenechala mě ani domluvit a pozdrav opětovala. „Ahoj, já jsem Hyper Light Drifter,“ natáhla ruku a dala mi pěstí. A další. Zleva, zprava, načež mě kopla do rozkroku, dala za uši a shodila ze schodů. Sakra, asi něco dělám špatně… Když se dívám na své poznámky z první hodiny hraní Hyper Light Drifter, jsou plné frustrace a nadávek. „Mapa je úplně k ničemu! Respawn nepřátel je k zbláznění! Ten západní boss je totálně přepísknutý! A vůbec, se*u na to, jdu ven. Zrecenzujte si to sami.“ Stačilo však zatnout zuby, ještě další hodinu přetrpět a člověk rázem zjistí, že Hyper Light Drifter není takový hardcore, jak se na první pohled zdá. Zjistí, že se s tou čerticí dá rozumně bavit.

Postupně se naučíte číst podzemní i nadzemní části mapy a dojde vám, že se podle nich dá slušně orientovat. Uvědomíte si, že se znovuobjevenými nepřáteli už přeci nemusíte bojovat, stačí jimi jednoduše proběhnout. A seznáte, že ten první boss vás zabil patnáctkrát ne proto, že by byl přestřelený, ale proto, že jste to tehdy ještě neuměli hrát. Hyper Light Drifter se zkrátka musíte naučit. A stojí to za to.

Nevíte kdo, nevíte proč 

Na kickstarteru, kde si Alex Preston a spol. v září roku 2013 řekli o 27 tisíc dolarů a dostali víc než dvacetinásobek, je Hyper Light Drifter prezentovaná jako 2D akční RPG. Zde je vhodné zdůraznit „2D“ i „akční“, ale s tím „RPG“ to už není tak žhavé. Dialogy ve hře prakticky nejsou, příběh je extrémně vágní, vylepšování schopností je zcela minimální a získávání nového vybavení je také výjimečné. Což samo o sobě nevadí, hra je parádní, akorát nesmíte mít mylná očekávání. Autor se hodně odkazuje na Zeldu a přirovnání sedí, akorát uberte hádanky a přidejte souboje.

Stejně tak nepočítejte s tím, že budete hned vědět, o co tu vlastně jde. Koneckonců, já to pořádně nevím ani po deseti hodinách v kampani a rozehrání New Game+. Pluskový režim je mimochodem řádně poctivý, ponechá vám upgrady, avšak namísto pěti políček zdraví máte políčka jen dva, což v praxi znamená, že souboje s bossy musíte absolvovat jako premianti, protože bossácké útoky na rozdíl od útoků běžných pajduláků ubírají dva „živůtky“.

zdroj: Archiv

Jste drifter, strádající poutník a mocný bojovník, který se ocitl v nakaženém světě, kde kdysi dávno žili titáni. Teď po nich ale zbyly jen kosti, lebky a další pozůstatky, které příroda ještě nestihla rozložit. Momenty, kdy stojíte nad vodopádem a půlku obrazovky zabírá gigantická, vodními chaluhami posetá paže svírající meč vražený do skály, jsou neskonale impozantní. Netrpíte-li alergií na pixel-art (poslední dobou jsme jimi zásobováni horem dolem), nezbyde vám než uznat, že Hyper Light Drifter je překrásná hra. Kostičková, hranatá, hardwarově nenáročná, stylová a překrásná.

Titány něco vyhubilo, to něco hubí i vás, ale jakou šanci asi tak můžete stát, když podlehli i stokrát větší obři? Vedle megalomanských výjevů si budete připadat nicotně. A nebudete sami. Mírumilovní zvířecí obyvatelé zdejšího světa (třeba myšáci) si stýskají, jak jsou vyvražďování nemírumilovnými obyvateli zdejšího světa (žabáky). Vyprávění velmi nejasného děje probíhá formou kusých obrázků a krátkých animací. Dovolíte-li jí to, vaše fantazie může pracovat na plné obrátky. Co se tu přesně stalo? Kdo je kdo? Za co vlastně bojuji? Řekl tu někdo „Fez“?

Těžko na cvičišti, těžko na bojišti 

Hyper Light Drifter není o vylepšování schopností virtuálního avatara a získávání lepší výbavy. Hyper Light Drifter je o vašem skillu a schopnostech coby člověka sedícího před monitorem. Svět je rozdělen do čtyř částí, přičemž hned tři je možné navštívit od samého začátku. Ani jedna není objektivně výrazně těžší než zbývající dvě, avšak subjektivně je nejtěžší ta, do které vyrazíte jako první. Prostě proto, že tou dobou se teprve učíte. Zelenáči.

Zprvu jde křivka obtížnosti velmi strmě nahoru, zvlášť v kombinaci s vaším tápáním. Kam mám jít? Za fialovými kosočtverci na mapě. Co tam? Vytáhnout ze země moduly. Proč? Protože až budete mít čtyři moduly z osmi, otevřou se vám dveře k bossovi, a až zmydlíte všechny čtyři bossy… Ále, přeci jste si nemysleli, že tu všechno vyslepičím.

Každá ze čtyř oblastí má svůj svérázný vizuální styl, specifické nepřátele a závěrečného padoucha. Autoři z mladého studio Heart Machine umí skvěle nastavit tempo a souboje dávkují jako nemocniční kapačka. Nejprve představí jeden typ protivníka, pak druhý typ, o kousek dál už na vás pošlou oba typy najednou a za pár minut do toho přidají ještě nezničitelné střílny, nutnost přeskakovat propasti nebo třetí, čtvrtý a pátý typ protivníka. Jste neustále ve střehu.

Černý pásek 

Vývojáři do hry nacpali dobrých dvacet rozličných oponentů, jejichž vzorce chování a útoků sice budete ke konci hry znát nazpaměť, ale jejich zdolávání nikdy neomrzí. Zatímco dříve vám dělali problém dva netopýři najednou, ke konci už zatočíte se skupinkou osmi. Opět připomínám, že za to nemůže nějaký kastrol na hlavu, co přidává +5 k síle, ale čistě váš hráčský skill.

Za několik hodin tréninku se vaše ruce, které svírají gamepad (je pohodlnější než klávesnice a myš), naučí, že do netopýra je nejlepší dvakrát seknout, uskočit, nechat jej máchnout do prázdna, přiskočit a udělit třetí, fatální úder. Je to otázka dvou, tří vteřin. Už nad tím ani nebudete přemýšlet, protože se musíte zabývat složitějšími protivníky. Třeba odolným čertíkem s raketometem nebo žábou, která vrhá nevyzpytatelné explozivní baňky. Chcete pro tip? Vylepšete si pušku s laserovým zaměřovačem a využívejte laserových dveří – protivníci skrz ně neprostřelí, zatímco vy ano. Možná je to bug, ale v těžkých hrách je využívání bugů součástí fair play!

Kapitola sama pro sebe jsou souboje s bossy. Výborná zábava. Jsou vrcholem každé ze čtyř částí světa a nutí člověka využívat vše, co se dosud naučil. Zdaleka nestačí jen rubat. Musíte střílet. Musíte vědět, které projektily lze odrážet mečem, a které ne. Musíte správně používat lékárničky. A především musíte být neustále v pohybu. Svého prvního bosse jsem udolal asi na patnáctý pokus (díky bohu za přátelsky rozmístěné checkpointy), protože jsem hru jednoduše neuměl ovládat. Další tři bossové padly vždy už na druhý až třetí pokus. Hyper Light Drifter je dobře navržená výzva a její postupně zdolávání je nesmírně uspokojivé.

zdroj: Archiv

Hyper Light Drifter je také velmi rychlá hra. V obtížných chvílích se skutečně počítá každá desetina sekundy a vaše schopnost „dashovat“, tj. činit rychlé úskoky do stran, je naprosto klíčová. Musíte se naučit „dashe“ řetězit, čímž váš avatar nabere na rychlosti, a když mu ve městě uprostřed koupíte kýženou schopnost, bude imunní vůči střelám. Nestačí však jen drtit tlačítko pro skok, musíte chytit správný rytmus, nejprve pomaleji a pak postupně zrychlovat. Chce to cvik.

To nejtěžší každopádně přijde až na konci. Jednak hra obsahuje zmiňovaný mód New Game+, ale také nabízí návrat do světa těsně před finálovou zteč a hledání zbylých tajemství. Hyper Light Drifter vysloveně přetéká skrytými vchody a schovanými ostrůvky, ke kterým vedou neviditelné plošinky. Všimli jste si na kraji obrazovky podezřelého pruhu pixelů o šířce půl milimetru? To není chyba v grafice. Je třeba mít oči na stopkách, protože tady žádný kompas ani GPSka nefunguje. K ruce máte pouze strohou mapu. Skutečně těžké chvilky, které vás postaví před dvacítku rozličných nepřátel nebo vyžadují dlouhé a přesné řetězení úskoků na malých mizejících plošinkách mezi ohnivými tryskami, zažijete až po objevení všech osmi modulů na té které světové straně. Přeji pevné nervy.

Indie (ne)kvalita 

Když se vrátíte na kickstarterovou stránku Hyper Light Drifter, jako slibované datum vydání uvidíte rok 2014. Pro ty pomalejší: to je dva roky zpátky. Díky hromadě vybraných peněz projekt nabobtnal, byl několikrát odložen a autoři jej velmi dlouho ladili. Buďme za to rádi. Počítadlo GOGu mi hlásí 16 hodin a za tu dobu jsem nezažil ani jeden pád, zamrznutí nebo jakýkoli jiný významný technický problém. Hra frčí jedna báseň.

Na druhou stranu, do perfektního technického stavu něco zbývá. Do očí bije tupá umělá inteligence nepřátel, kteří pravidelně běží přímo proti vám, přestože mezi vámi stojí třeba skála. Rozeběhnou se do skály, nabourají do skály, skála se kupodivu ne a ne hnout, a tak pomalou kloužou po jejím okraji. Kiksy v AI dělají z jinak vážné a dojemné hry občas frašku.

Další technický problém pramení z podstaty 2D grafiky, kdy autoři kolikrát nezvládli správně zachytit hloubku. Bývá problém určit, co je zeď a co je plošinka, popř. co je na vaší úrovni a co je pod/nad vámi. Opakovaně jsem padal do propastí jen proto, že jsem chtěl skočit někam, kam vlastně skočit nešlo, ačkoli se to na první pohled tvářilo jako plošina nebo římsa. Občas je ta hra zkrátka nepřehledná a zbytečně kvůli tomu umíráte.

Občas si tedy můžete oprávněně ulevit směrem k autorům, ale většinou není na váš alibismus nikdo zvědavý - často umíráte jednoduše proto, že děláte chyby. Hyper Light Drifter je drsná hra, ovšem dobře a férově udělaná drsná hra. Je to jasná volba pro všechny fanoušky zpocených rukou.

Verdikt:

Nejprve těžké a frustrující, později úžasně uspokojivé akční RPG pro náročnější publikum. Kousněte se do rtu, zakoukejte se do krásné grafiky a nechte se odměnit pocitem zadostiučinění, jaký umí zprostředkovat jen málokterá hra.

Nejnovější články