Broforce - recenze
9/10
zdroj: Archiv

Broforce - recenze

Datum vydání:
15. října 2015
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

23. 10. 2015 19:15 | Recenze | autor: Jan Slavík |

Útlý pas a bicepsy dmoucí, mužně ochlupené podpaží, zásobník na nekonečno nábojů a hlášky drsné jak nabroušené struhadlo na každém kroku. Maskovací barva v obličeji, rudý šátek pevně okolo hlavy a tělo lesknoucí se potem hrdinného bojovníka proti bezpráví. A Rusům. Kdo by mohl nemilovat akční hity osmdesátých a devadesátých let? Sežeňte skupinu kamarádů, nakupte zásoby, telefony zavřete do časovaných trezorů a odpojte účty na sociálních sítích. Chystá se totiž pořádný maraton skvěle béčkového bijáku. Tentokrát ovšem s vámi v režisérské židli.

Zápletka hodná vzoru

Tihle domorodci nesnáší svobodu a zaručeně opovrhují spravedlností. Nejspíš. Pravděpodobně. Amerikanizuj je! A támhle na tom ostrově mluví jinou řečí než my, určitě nás taky prosí o dávku svobody s hvězdami a pruhy navrch. Jenom jim nerozumíme. Ale vyhovíme!

Po vymýcení hrozby terorismu skrze preventivní útoky přichází ještě horší nebezpečí - vetřelecká invaze. Muži z oceli nelení a zem za štěkotu kulometů a ohlušujících výbuchů brzo skrápí bouře zelené krve cizáků. Ani pak se ale neohrožení hrdinové nemohou v klidu zakousnout do svých hamburgerů spravedlnosti, protože uprostřed bašty svobody a práva, tedy Spojených států, se otevřou brány horoucích pekel a v čele ďábelských hord stojí sám Satan, první z padlých andělů.

Příběh osciluje někde mezi úklonou a parodií na klasické akční hity. Jelikož se pochopitelně vůbec nebere vážně (ačkoliv prvky až nepříjemně přesné politické satiry by v něm k nalezení byly), funguje jako vítané zpestření a důvod k pousmání v krátkých pauzách mezi nezřízeným a ještě nezřízenějším masakrem.

Chaos a zmar

Hraní Broforce připomíná Terrarii na drogách. V základu se jedná o přímočarou arkádu v nejčistším slova smyslu, která je ale okořeněna skvělým elementem kompletně zničitelného prostředí. Exploze trhají kusy skal, rozmetávají hlínu i zdi, posílají nepřátele do bezedných propastí. Není problém způsobit řetězovou reakci, kdy jediná chytře umístěná kulka odpálí výbušné sudy, ty strhnou budovu, zoufalec při útěku upustí granát, jeho exploze sebou vezme další sudy a všechno skončí ohnivým infernem a doutnající spouští přes polovinu obrazovky tam, kde ještě před chvílí stály bunkry a zdi. Taktéž to ale umožňuje variabilní přístup k situacím - několikrát jste umřeli na obtížném místě? Není nic lehčího než si prokopat tunel a protivníky obejít nebo jim vpadnout do zad.

A je to zábava! Výbuchy a řvoucí uragán destrukce je samozřejmě naprosto samoúčelný, ale to vůbec nevadí, protože tohle je báseň psaná čistým adrenalinem s předmluvou v krvi smíchané se střelným prachem. Katalyzátorem celého zásadně exotermického divadla je výběr hrdinů, který na všechny, kdo za mlada sledovali hrdinného Arnieho, Slye či Dolpha, musí nutně působit jako třídní sraz po dvaceti letech.

Brobocop, Brodátor, Rambro, Univerzální bro! Svého favorita z oblíbeného filmu si tu musí najít snad každý. Hrdinové mají k dispozici jeden útok na blízko, jeden na dálku a jeden speciální, který vyžaduje munici. Schopnosti se samozřejmě mezi postavami zásadně liší a jsou pochopitelně poplatné kánonům, ze kterých gerojové vzešli.

zdroj: YouTube.com

Conan tak dokáže provést mocný sek mečem za imitace ikonického Arnoldova řevu. Timecop zpomaluje čas a drtí lebky nepřátel kopy z rozštěpu. Brodátor používá kopí, náramenní kanón a po smrti se odpálí autodestrukčním zařízením a tak dále. Bavíme se zatím pouze o hře jednoho hráče a zde je ale také třeba lehce zabodnout obviňující prst. Hrdinové jsou sice rozmanití, ale nevyvážení - do některých situací jsou zejména postavy bojující na blízko naprosto nepoužitelné.

Po mapě jsou místo krabiček s nápisem 1UP nasázeni vězni. Když je osvobodíte, změní se vám postava a obdržíte život navíc. Vzhledem k tomu, že si hrdinu nevybíráte, ale dostáváte ho náhodně po každé smrti, může to způsobit lehkou frustraci, kdy souboj opakujete, dokud konečně nedostanete reka, co se na typ souboje zrovna hodí.

Nejhorší je s přehledem Cherry z Planety Teror, která umí svou kulometnou nohou střílet jenom pod sebe a je většinou k úplně ničemu. Je to však jen a maličkost, a co naplat, dojde pak třeba na chvíli, kdy za blaženého úsměvu s Chuckem Norrisem alias Walkerem urazíte vetřelci jeho ohyzdnou hlavu kopem z otočky, a na otravný moment naráz zapomenete.

Peklo je peklo aneb udělej si sám

Posledních pár misí kampaně se odehrává v apokalyptických kulisách poničené Ameriky, kde už bohužel hře trochu dochází dech. Obtížnost jde prudce nahoru a nápaditost pozvolna dolů. V podstatě všichni nepřátelé na vás jen nalétávají a vybuchují, což se po chvíli okouká.

Je ovšem velice obtížné těch několik méně povedených misí hře nějak zazlívat. Ve všech ostatních, a že jich je štědrá dávka, nabízí krystalicky zábavnou řež. Hlavně ale je k dispozici editor úrovní a samozřejmě i možnost prostřílet se misemi od ostatních. To natahuje herní dobu a potenciál obrovským způsobem, vždyť již v době psaní textu si bylo možné zahrát jedenapadesát uživatelských kampaní, některé třeba o deseti úrovních, které si navíc (občas) kvalitou nikterak nezavdají s originálem. A pokud by vás koncert explozí po nějaké době omrzel, můžete zasednout k rýsovacímu prknu sami a předvést světu, jak se mají dělat pořádné levely.

Víc bro víc rozstřílí

Sami můžete pokořit kampaň či mise od komunity. Taktéž si můžete zkusit hraní v ironbro módu, kdy má každý z hrdinů jen jeden život. Vzhledem k tomu, jak neuvěřitelně snadné umírání je, si nedokážu představit, že by tak hra vůbec šla dohrát. I když, na druhou stranu, též bych nečekal, že lze například dokončit Metal Slug 3 na jednu minci, a taky to jde. Tak či tak, dokončit Broforce v "hardcore" módu je pořádná výzva.

Divokost singleplayerové zábavy ale ustupuje stydlivě do pozadí a krčí se ve stínu, když dveře do pokoje rozrazí bratříček multiplayer. Jakmile se totiž do Broforce pustíte ve více lidech, dojde vám, že dunivé krveprolití v singlu bylo vlastně takovou rozvážnou, až meditativní procházkou smaragdově zeleným lesem v příjemném jarním dni. Ve více lidech začíná ten správný chaos, rtuť trhá trubici zábavoměru na kusy a tryská všude kolem.

zdroj: Archiv

Můžete se sice připojit k náhodným lidem na internetu, ale to není ono. To pravé ořechové totiž přichází, když se s jedním až třemi dalšími lidmi sejdete u jednoho počítače, zapojíte ovladače a vrhnete se do akce. Destrukce nabírá takové grády, že celé obrazovky občas mizí z existence jak po převálcování pomateným buldozerem. V totálním explozivním zmatku samozřejmě častokrát odpálíte na onen svět i své bližní (například střelou do sudu vedle nich, ve hře není friendly fire), ale co na tom, když je to taková zábava. Navíc, pokud to někdo opakovaně provede vám, můžete se natáhnout a věnovat mu pohlavek. Další plus hot seatu.

Na jednom počítači je též k dispozici mód versus, který si online nezahrajete. Jak už název napovídá, jedná se o jednoduchou PvP arénu, ve které si s kamarády můžete rozbít ciferníky navzájem. Paradoxně ale souboje hráčů dvakrát strhující nejsou, zejména kvůli nerovnováze mezi postavami. Zkrátka, kdo si vybere Timecopa, vyhrál. Aréna na moment zabavit dokáže, ale po chvíli se nejspíš stejnak vrátíte ke kooperativnímu šíření apokalypsy.

Brotální řežba

Jediným objektivním nedostatkem hry tak nakonec zůstává jen jistá repetice v obsahu. Nemám na mysli to, že neustále něco ničíte, to vůbec ne, to je podstata hry a jen tak se neomrzí. Jde spíš o málo typů nepřátel, objektů, prostředí. Vsadil bych ale levou botu, že tvůrci větší variabilitu do hry ještě přidají, a i kdyby ne, Broforce je parádní zážitek již v současném stavu. To by vůbec mohlo být shrnutí dojmů - občas nějakou drobnou nedokonalost zaznamenáte, ale nelze se přinutit ji nějak rozmazávat či na ní hartusit, protože samotné hraní je zkrátka čistým destilátem zábavy.

Broforce vám umožní vtělit se do zabijáků, kterým v žilách tepe ryzí testosteron (až na tři čestné dámské výjimky, pochopitelně) a jejichž chlupy na hrudi mají své vlastní chlupy na hrudi. Akce je divoká, ničivá a nespoutaná. Přidejte v podstatě nekonečnou hratelnost kvůli přiloženému editoru a doporučení je jasné.

Žádný milovník osmdesátkových a devadesátkových akcí, fanoušek přímočaré destruktivní hratelnosti či prostě jen příznivec zábavných her by tuhle řež neměl minout. Pokud ještě navíc víte, že budete mít s kým hrát (alespoň po Skypu, ale ideálně osobně), neváhejte ani vteřinku.

Verdikt:

Koncepčně jednoduchá, ale neuvěřitelně zábavná symfonie destrukce se silným multiplayerem, okořeněná humorem a sympatickými odkazy na akční hity konce minulého století. Ať už sám či s ostatními, tuhle akci by si nikdo neměl nechat ujít.

Nejnovější články