Výsledky hledání pro: pro evolution soc

Total War: Three Kingdoms – recenze rozšíření Fates Divided

16. 3. 2021 | Václav Pecháček

Konečně opravdová totální válka

Imperiums: Greek Wars – recenze české strategie

31. 7. 2020 | Václav Pecháček

Sjednoťte Řecko, rozdrťte Peršany

The Dark Pictures: Man of Medan - recenze hororu od tvůrců Until Dawn

28. 8. 2019 | Ondřej Švára

Když se výlet na moři změní v horor, je lepší být u toho jen jako televizní divák. Anebo jako hráč. V The Dark Pictures: Man of Medan se stanete obojím. Temná adventura spojená s interaktivním filmem pouští děs a hrůzu, kterou si navíc můžete vychutnat jak o samotě, tak v multiplayeru. Velkolepé aranžmá, neortodoxní hratelnost a nepředvídatelný scénář jsou kořením dramatu, ve kterém se budete bát často a rádi, i když se Supermassive Games možná ne poprvé.

Tannenberg – recenze

18. 2. 2019 | Václav Pecháček

„Něco visí ve vzduchu,“ říkali si znepokojení obyvatelé v ulicích evropských měst. A měli pravdu – byla to první světová válka. „Něco visí ve vzduchu,“ říkali si znepokojení vojáci v rozbahněných zákopech. A měli pravdu – byl to jedovatý plyn. V Tannenbergu se stanete těmi druhými, rozklepanou bandou chlapíků, co se snaží nedýchat smrtící vzduch a neumřít po zásahu jedinou kulkou. Je to zábava.

We Happy Few – recenze

14. 8. 2018 | Šárka Tmějová

Představte si ten nejkrásnější, na pohled nejšťavnatější kousek ovoce, perfektně zralý a vybízející k ochutnání. Máte? Fajn. A teď si představte, že se do něj s chutí zakousnete a vzápětí zjistíte, že je to voskové ovoce z výlohy asijského bistra. Takže ho rychle vyplivnete, ale stejně máte problém zbavit se pachuti svíček na patře. Tahle metafora není možná úplně dokonalá, ale We Happy Few na mě zapůsobilo nějak podobně.

Gear.Club Unlimited – recenze

5. 1. 2018 | Patrik Hajda

Devět měsíců. Tak dlouho jsme my – majitelé poslední konzole od Nintenda – museli čekat na vůbec první realisticky pojatou závodní hru. Do té doby jsme si museli vystačit se skvělou party hrou Mario Kart 8 Deluxe, případně jsme se museli spokojit s některými z topdown závodů či s vozidly postrádajícími pneumatiky. Začátkem prosince se však dostavily slibně vypadající závody Gear.Club Unlimited s licencovanými vozidly od tvůrců sérií V-Rally a Test Drive Unlimited. Moc rád bych tu napsal, že se tvůrci z Eden Games vrátili ke skvělé hratelnosti prvního Test Drive Unlimited, ale jak už můžete vidět z hodnocení, někde se něco šeredně pokazilo.

South Park: The Fractured But Whole - recenze

30. 10. 2017 | Jan Slavík

První díl novodobé adaptace seriálu Městečko South Park příjemně překvapil. Smršť bohulibě nechutných vtípků a břitké ironie očekával nejspíš každý, ale pod vším tím blitím, krkáním a kaděním se také ještě ukrývala řemeslně velmi kvalitní hra. Podařilo se tvůrcům v pokračování The Fractured But Whole udržet tu samou laťku? Nebo se přes ni snad ještě s ladností neslyšného pšouku dokázali přenést?

Grim Fandango Remastered - recenze

1. 2. 2015 | Pavel Dobrovský

Co se stane po smrti? To je otázka, která trápí všechny věřící. Bude to kotel žhavé vody? Andělské chóry? Napichování na kůl? Zástupy panen? Čert s vidlemi? Reinkarnace? Ne, hlavně ne reinkarnace! Nikdo nechce být švábem! Oproti věřícím to mají pragmatici a ateisté lehčí. Buď neočekávají nic, nebo se chtějí nechat překvapit. Nikoho by ale nenapadlo, že se pár sekund po zhasnutí života objeví smrtka a jako cestovní agent mu nabídne tour-de-záhrobí. Přesně to se děje ve světě Grim Fandanga a ne, vy nejste ten nebožtík. Namísto toho jste Manny Calavera, úředník ministerstva smrti s teleskopickou kosou, kterému tak trochu nevychází život. Vlastně: Smrt.

Saints Row: Gat Out of Hell - recenze

24. 1. 2015 | Lucie Jiříková

„V muzikálovém čísle z Saints Row: Gat Out of Hell vám zazpívá sám Satan“ hlásily novinkové titulky před vydáním hry a hráči byli i tentokrát v šoku. Ačkoliv je tradicí série sypat ze sebe šílenosti v takové míře, že by bohatě vystačily na stovky jiných her, pějící Satan v ní zatím ještě chyběl. Bohužel v ní mnohem více chyběly podstatné změny, na které se autoři i tentokrát vykašlali.

Blade Symphony - recenze

8. 12. 2014 | Daniel Kremser

Sál uklidňujícího vodopádu a zenových svatyní utichá a za západu slunce se schyluje k tanečnímu vystoupení večera. Úkrok vlevo, úkrok vpravo následovaný agresivním výpadem a poté hlasité řinčení ostří. Následuje uznalé pokývnutí virtuálních diváků a úklona obou tanečníků naplněná úctou. Zhruba takhle vypadá a působí každý duel v zajímavé a netradiční bojovce Blade Symphony.

Meridian: New World - recenze

20. 11. 2014 | Daniel Kremser

Realtimová strategie je v posledních letech jev téměř nevídaný. Minimálně mezi takzvanou AAA produkcí. Jestliže prapor tahovek drží třeba Civilizace nebo Heroes, realtime strategie se mohou spolehnout snad jen na StarCraft II. A tak se hráči musí poohlédnout jinde, což znamená, že loví ve vodách nezávislé tvorby, kde se to bohužel hemží tituly, které trpí nedostatkem financí i ryze tendenčním pojetím. Přesně taková je i hra Meridian: New World, která je na první pohled zajímavá, protože ji má na svědomí jeden vývojář, ale hned vzápětí člověka zklame na všech frontách.

Space Run: Fast and safe delivery - recenze

8. 9. 2014 | Vilém Koubek

Přepravovat napříč vesmírem zásilky není žádná sranda. Nevěříte? Zeptejte se vesmírného „poslíčka“ Bucka Manna, potvrdí vám to. Taková údržba lodě, její obrana a zároveň snaha nejen dodržet termíny, ale také předehnat konkurenci dokáže zaměstnat i opravdu schopného pilota. Hlavně ale vydá na výbornou tower defense hru!

Quest for Infamy - recenze

1. 8. 2014 | Lucie Jiříková

Studio Infamous Adventures bylo před dlouhými devíti lety založeno s cílem předhodit hráčům dobrodružství, v němž by se namísto chrabrých princů a jiných udatných hrdinů mohli postavit na stranu pořádného darebáka. Tvůrci sice tvrdí, že Quest for Infamy je klasická point-and-click adventura, jenže tomu se hra blíží jen částečně. Daleko trefnější je zařadit ji někam na pomezí mezi dobrodružnými hrami a RPG tituly.

Company of Heroes 2: The Western Front Armies - recenze

23. 7. 2014 | Daniel Kremser

Druhý díl Company of Heroes rozhodně není nepovedenou strategií, ale faktem je, že popularity a také kvalit prvního dílu bohužel nedosahuje. Tvůrci z Relic Entertainment ale ještě nevystříleli všechny trumfy a stejně jako v případě jedničky najíždí na systém datadisků. Ten první nese název The Western Front Armies a nejen, že ho můžete hrát i bez základní hry, ale ještě navíc parádním způsobem původní titul oživuje a křísí atmosféru jedničky.

Donkey Kong Country: Tropical Freeze - recenze

18. 2. 2014 | Daniel Kremser

Nintendo je jako ta pověstná hydra. Když jí useknete jednu hlavu, narostou dvě nové. Všichni můžeme tvrdit, jaký že není Wii U propadák, o který někdo stěží zavadí prachovkou. Japonským mágům je to však jedno a navzdory nepřízni osudu jsou pořád schopni kralovat herním světům s neuvěřitelnou dávkou kreativity, nadšení a zcela zarážejícího zapálení, které by jim mohli závidět Sony i Microsoft dohromady. Důkaz? Zapomeňte na Maria, naprosto fenomenální návrat Donkey Konga tentokráte nechává oblíbeného instalatéra prodlévat ve stínu banánů.

Nidhogg - recenze

26. 1. 2014 | Lukáš Grygar

„Líbí se mi, jak umělec pracuje s modrou barvou,“ zazní v jednom mém oblíbeném filmu. Líbí se mi, jak Mark Essen alias Messhof pracuje s modrou barvou, respektive jak s modrou barvou pracuju já, respektive jak s modrou barvou pracuje můj meč, respektive jak s modrou barvou pracuje můj meč v hrdle modrého protivníka. Na to, že před koncem prvního odstavce už jsem v recenzi stihnul třikrát „respektive“, se s modrým panákem moc nerespektujeme a jdeme si nejenom po tom krku. Jenže takhle už to v Nidhogg chodí: zleva doprava, zprava doleva a vždycky proti šermíři opačné barvy.

Jack Keane and the Fire Within - recenze

24. 10. 2013 | Lucie Jiříková

Autoři Jack Keane and the Fire Within se nejspíš domnívají, že klasické point-and-click adventury prochází těžkým obdobím. Že když mají fanoušci tohoto svébytného žánru na výběr, raději sáhnou po akčně pojatém 3D titulu. Jinak si totiž jejich křečovitou snahu o akční podání své hry nedokážu vysvětlit.

Cognition: An Erica Reed Thriller - recenze 2. epizody

5. 2. 2013 | Lucie Jiříková

V první epizodě se Cognition vyprofilovala jako klasická point-and-click adventura, která je cílená na širší hráčské publikum. Najdete v ní slušné množství filmových momentů a dobře nastavenou obtížnost. I přesto se však lidé z Phoenix Online Studios nebáli trochu zariskovat a zakomponovali do hry i několik netradičních prvků, kterými se jim povedlo daný žánr obohatit. Nevyplýtvali však tvůrci všechny dobré nápady hned na rozjezd – zbylo jim něco do dalších epizod?

Cannon Fodder 3 - recenze

29. 3. 2012 | Karel Drda

Sázka na nostalgii. Snaha oslovit starší hráče, kteří se slzou v oku přispěchají k titulu s pocitem, že se jim dostane hodně zábavy a velké porce bezskrupulózní akce - tohle asi na flipchart napsali pěkně pod sebe vývojáři, když se vrhli do vývoje Cannon Fodder 3.

Journey - recenze

4. 3. 2012 | Petr Prošek

Netrvalo to dlouho, něco málo přes dvě hodiny, ale i tak relativně krátký zážitek může posunout chápání videoher a šeredně zamíchat s vaším osobním žebříčkem top titulů posledních několika let. Podvodní flOw byl příjemným překvapením, rozkvetlý Flower definitivně přesvědčil i ty největší škarohlídy o možné umělecké stránce videoher a Journey se s melancholickým nádechem dotýká dokonalosti. Zanechává hluboké pocity a prostor k příjemnému rozjímání.

Shank 2 - recenze

17. 2. 2012 | Vilém Koubek

Když jsem kdysi dávno psal recenzi na prvního Shanka, přirovnával jsem ho v úvodu k mixu, který jakoby vzešel z hlavy Roberta Rodrigueze a studio Klei Entertainment ho následně předělalo do videoherní podoby. Ani tentokrát se Robertovi nevyhnu, ale dosadím ho na druhý konec rovnice. Tentokrát jde totiž po ulici on a potká vývojáře z Klei, uctivě jim potřese rukou a začne se jich vyptávat na to, co jeho posledním filmům chybí a oni to naopak mají.

LEGO Piráti z Karibiku - recenze

10. 5. 2011 | Michal Maliarov

Série LEGO her je tu s námi už pěkně dlouhou dobu a prozatím stihla pokrýt několik veleznámých filmů, od Hvězdných Válek přes Indiana Jonese až Harryho Pottera. Někdo si ale řekl, že by nebylo od věci splácat z kostiček i pirátské dobrodružství v čele s věčně ožralým Johnnym Deppem. Protože co jiného může být esencí pravé zábavy než toulky po oceánech? Mručet slastí by měli především fanoušci filmové série, kteří z titulu také vytáhnou to největší množství humoru. Ten je totiž postaven zejména na znalosti filmové předlohy a bez ní tak budete nad některými momenty jen kroutit hlavou. Jak už je u LEGO série zvykem, Piráti z Karibiku vás protáhnou všemi třemi filmy, od Prokletí Černé perly až po Konec světa. Jako třešničku na dortu si ale užijete i film zbrusu nový. Mluvíme samozřejmě o Vlnách podivna, který se dostane do českých kin 19. května. LEGO hříčka je tak unikátní možností podívat se za kulisy čtvrtého filmového dílu. No, kdo by to nebral?

Čtenářská recenze: Call of Duty: Black Ops

30. 12. 2010 | Redakce Games.cz

Počet fanoušků Games.cz na Facebooku se zvedl o další stovku, což znamená, že vydáváme další čtenářskou recenzi, jak jsme na začátku slíbili. A pořád platí, že k tomu do budoucna přistoupíme pokaždé, když se počet našich fanoušků na Facebooku zvedne o 100. A nyní již recenze od jay.jay.13 (původní znění najdete zde).

Sonic Colours - recenze

21. 12. 2010 | Jan Vitík

Modrá renesance. Tak by se dal označit rok 2010 v podání Sonica. Ikonická postava videoherního světa patřila v poslední dekádě spíš na vzpomínkové párty retro maniaků a na výrazný zářez v moderní éře čekala marně. Jenže letos se mraky rozestoupily a modré ježaté slunce se opět ukázalo. Začalo to dvěma vcelku povedenými tituly Sonic & SEGA All-Stars Racing (recenze) a Sonic the Hedgehog 4 - Episode 1. A jako potvrzení vzestupného trendu přichází Sonic Colours na Wii, který boduje na všech úrovních.

Ride - recenze

14. 4. 2015 | Václav Rybář

Motorkové simulace měly vždycky v závodním žánru zvláštní postavení, ale bohužel ne vždycky v dobrém slova smyslu. Mezi hráči nejsou ani zdaleka tak oblíbené, jak by možná nasvědčovalo procento motorkářů v obecné populaci, ať se jedná o začínající skútristy, nebo lovce levné rychlosti na vysokoobjemových mašinách. Snažíme se to rozklíčovat v každé recenzi MotoGP, a že jich za ty roky bylo víc než dost. Populární motorsportová disciplína, všechny výhody licence, sexy motorky a spousta tratí. Proč tedy tyhle hry vždy zaostanou za očekáváním? A co vlastně od nich očekáváme? V Milestone, firmě, která se superbikovými hrami zabývá už dobrých patnáct let, si letos konečně vzali čas na rozmyšlenou, a kromě dalšího ročník MotoGP, vyrukovali i s gamesou, co se prostě a jednoduše jmenuje RIDE.

Call of Duty: Black Ops (multiplayer) - recenze

17. 11. 2010 | Dan Vávra

Když jsme nedávno recenzovali Medal of Honor (singleplayer, multiplayer), řada čtenářů suše konstatovala, že si raději počkají na Black Ops, který bude tou letošní správnou volbou v žánru FPS. Soudě dle recenze singleplayeru od Martina Bacha, se nedočkali. Napraví online část nejprodávanější střílečky všech dob hráčům chuť ze singlu, nebo se také jedná o podprůměrný pokus navázat na předchozí úspěchy Infinity Ward?

Recenze