zdroj:
tisková zpráva
Klasiku Arkanoid se pokoušel vylepšovat již kdekdo a to většinou bez valného úspěchu. Shatter je dalším takovým pokusem, jenž původně vyšel pro PS3 a nyní se v mírně vylepšeném portu dostává i na obrazovky počítačů.
Roztříštěn ve vesmíru V úvodním intru váš robůtek, vesmírná loď, či co to je, rozbije svou celu, dostane se ven a pravděpodobně začne nějakou revoluci v pinkání míčků proti svým utlačovatelům. Ne, tímto spíše jen naznačeným „příběhem“ se skutečně nemá smysl zabývat. Důležité tedy je, že jde o klon Arkanoidu, čili bourání kostek pomocí míčku odpalovaného z vaší plošinky.
A jako každý správný klon se snaží i tento přidat něco k originální myšlence, takže vaše plošinka umí standardně několik věcí navíc. Předně umí odpuzovat a přitahovat téměř veškeré objekty na herní ploše. Tuto funkci jsem využíval hodně často, jelikož pomocí odpuzování si lze udržet odstup od nebezpečných padajících kostek.
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Přitahování zase slouží zejména pro nasávání částic z rozbitých kostek. Tyto modré částice vám postupně naplňují měřák v levém horním rohu obrazovky. Energii z něj můžete použít pro aktivaci štítu, který vás ochrání před padajícím balastem, nebo pokud je měřák zcela naplněný, lze aktivovat laserový kanón, jenž pálí četné dávky střel, což se vždy hodí.
Kostek existuje mnoho druhů Některé jen tak visí na místě, jiné padají, rozrůstají se, nebo třeba po kontaktu explodují. Pokud vás padající kostka zasáhne, na pár vteřin to vaší loď vyhodí z obrazovky, což většinou znamená, že nestihnete chytit váš míček. Proti těmto padajícím kostkám se můžete bránit štítem, ale ten dost rychle vysává energii a tak jsem ho většinou nepoužíval. Ze sestřelovaných kostek občas vypadávají i různé bonusy, jako je extra život navíc, doplnění celého zásobníku energie, nebo dočasně silnější kulička, která projde vším. Pomocí jednoho power-upu se také kulička dá řídit, nicméně její pohyb můžete po odpinknutí omezeně korigovat téměř vždy, pomocí již zmíněného přitahování a odpuzování.
Power-upů se mi zdálo být docela málo, to snad i původní Arkanoid jich měl víc. Například jsem nenašel přichycení kuličky zpátky na plošinku. Je sice možné kdykoliv během hry vystřelit postupně všechny kuličky jež máte v zásobě, ale zpátky už je schovat nemůžete. Takže jsem tuto možnost používal raději jen když jsem chtěl přesně mířenou střelou trefit nějakou zbylou poslední kostku.
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Prostředí je v příběhovém módu celkem deset a každé má sedm krátkých kol, respektive obrazovek. Před přechodem do dalšího prostředí na vás čeká souboj s bossem. Jde vždy o nějakou větší plechovou bestii, kterou musíte vícekrát trefit do slabého bodu, jenž je vždy označen zaměřovačem. Tento bod si ale boss většinou něčím chrání a tak musíte nejdřív překážky odstranit. Průběh závěrečných soubojů je prostě stále stejný a žádných překvapení se nedočkáte.
Herní módy s co-opem Prvním dostupným herním módem je ten již zmíněný příběhový. Brzy se vám odemkne i několik dalších a sice endless, endless co-op, time attack, co-op time attack, bonus mode a boss rush.
Endless mód nabízí časově neomezenou hru na jedné obrazovce, kde postupně stále rychleji přibývají kostky různých vlastností a je čím dál těžší je sestřelovat. Tento mód lze hrát i v kooperativním režimu se spoluhráčem, stejně tak time attack. V něm jde v podstatě o to samé, akorát máte na sbírání bodů jen pět minut. Bonusový mód je sled několika kol, jež jsou kopiemi bonusových předělů následujících po každém souboji s bossem. Spočívají v udržení tří míčků co nejdéle na obrazovce, za což se vám přičítají body. A boss rush je postupné udolávání všech bossů za sebou.
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Módy tedy nejsou zrovna prudce originální a jediný propracovaný se mi zdál ten hlavní, příběhový. Ovšem třeba endless mód nabízí neustále donekonečna vzrůstající obtížnost, což se mi líbilo. Nabízí obtížnost, která jinak v celé hře chybí. Ale zda je pro vás motivace v podobě skóre zveřejněného na internetu dostatečná, to už nechám na vás.
Příliš jsem nepochopil, proč kooperativní hru dvou hráčů umožňují pouze módy endless a time attack, ale asi to bude tím, že ty přibyly oproti PS3 verzi dodatečně a prostě se s nimi asi pro příběhový, bonusový a boss mód předem nepočítalo. Hráči mohou hrát v kombinaci klávesnice + myš, nebo gamepad.
Zpracování neurazí Graficky je tato inkarnace Arkanoidu udělána asi nejideálněji. Je totiž fajn, že se v tomto případě nikdo zbytečně nepokoušel vnutit hře nějaké experimentální „revoluční“ 3D zpracování. Herní plocha je tedy 2D a akorát pozadí, pro oživení, je tvořeno různými pohybujícími se 3D strukturami. Tyto struktury se ale nehýbou tak radikálně, aby rušily při hraní. Horší je to s tím nejdůležitějším, tedy s hracím míčkem. Ten totiž není až tak dobře rozpoznatelný od všech těch zářících efektů a výbuchů kolem a pokud už jsem někdy míček minul, tak právě kvůli tomuhle. Podporováno je rozlišení až do 1920x1200 (16:10).
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Hudební kulisa se povedla na výbornou. Skladby mají dohromady stopáž kolem 90 minut a má je všechny na svědomí jeden člověk, což prospívá celistvosti hudebního stylu, jímž je jakési pomalejší melodické techno. Ani zvukové efekty nejsou zlé, jsou příjemné a do hry zapadají, neruší.
zdroj:
tisková zpráva
Na závěr bych ještě rád podotknul, že nechápu, jak mohla některá zahraniční média udělit Shatteru známky jako 9/10 nebo 5/5. To mi přijde zcela přestřelené. Jistě, Shatter je sice možná dobrý remake Arkanoidu, má slušné zpracování, a cena 8 eur mi přijde docela adekvátní. Nicméně z toho, že někdo vezme léty prověřený princip, trochu ho rozvine a dá mu celkem hezkou grafiku, určitě nechytnu devítkové záchvaty. Mimoto, hru jsem projel jako nůž máslem za slabé a docela nudné dvě hodinky, načež jsem vůbec neměl chuť jí hrát znovu.
zdroj:
Archiv
vlastní video z hraní
|