Recenze

Forged of Blood – recenze

Je to tady. Poslední bitva krále Aureliana Caenicana bude brzy dobojována. Král již ví, že jeho obrana nevydrží dlouho. Byl zrazen. V hradu dohořívají poslední plameny a on se brání několikanásobné převaze. Snad ale vydrží dostatečně dlouho, aby jeho dva synové stihli utéci a pokračovali tak v královské linii. „Buďte sbohem, moji synové. Nechť vás provází odvaha a síla!“ Dobrodružství Forged of Blood začíná.

The Division 2 – recenze

Sedm měsíců po propuknutí epidemie černých neštovic, která zdecimovala Spojené státy, jste jako agent Strategic Homeland Division stále v akci, snažíte se ve všudypřítomném chaosu nacházet přeživší a pomáhat, kde jen to jde. Nyní vás povinnost volá do Washingtonu, kde budete dál pokračovat v tom, co The Division i její druhý díl umí nejlíp: akci, lootování a zase akci.

Deep Sky Derelicts – recenze „vesmírného Darkest Dungeonu“

Co jsme ochotní hrám prominout a tolerovat? A kolikrát nás může bavit to stejné stále dokola? Při hraní krásně stylizované vesmírné tahovky s kartičkami Deep Sky Derelicts jsem se pořád vracel ke stejné myšlence. Neměl by se už konečně někdo odhodlat a dát vývojářům jasně najevo, že roguelike je sice skvělá věc, ale ne za každou cenu?

Pyre - recenze

Šla by snad od studia Supergiant Games, které stojí za Bastion a Transistor, očekávat nějaká obyčejná, průměrná či nezáživná hra? Stát se samozřejmě může ledacos, ovšem kdo měl neblahý pocit, že se tvůrcům napotřetí nepovede udržet vysoko nastavenou laťku, může si s klidem oddychnout. Pyre totiž nabízí přesně to, co je potřeba – nápaditost, vyváženou hratelnost a kvalitně podaný příběh.

Persona 5 - recenze

Osmileté čekání sice bylo kruté (obzvláště poté, co se naplno rozjela marketingová mašinérie), v případě Persony však zároveň ozdravné a do jisté míry prospěšné. O málokterém japonském RPG totiž platí ono otřepané tvrzení, že se nehrají, ale spíše se do nich chodí žít. A takový život při nikterak drastickém obměňování hratelnostní formule může docela rychle omrzet. Ten správný čas však konečně nazrál a studio Atlus vypustilo do světa obrovský a velmi propracovaný titul, v němž rádi utopíte týdny svého času.

Assetto Corsa - recenze Xbox One verze

Možná si vzpomenete, jak skoro před dvěma lety recenzoval PC verzi Assetto Corsa kolega Švára, a neubránil se zdravému nadšení, které vedlo k výsledné devítce. Už tehdy ovšem varoval před tím, že Assetto je pořád ve vývoji a není to tak docela hra. Jde spíše o simulaci v pravém slova smyslu - takovou tu studenou a odosobněnou, která by se mnohem lépe vyjímala někde v závodní stáji (nebo na vojenské základně). Je to prostě stroj bez emocí a přísný učitel,  nic víc. My se teď ke hře vracíme, protože před pár měsíci vyšla i na konzole. 

Call of Duty: Infinite Warfare - recenze

Snad okolo žádného jiného dílu Call of Duty se nestrhl po představení hry tak negativní poprask jako v případě Infinite Warfare. Zasazení do vesmíru a implementace kosmických bitev ve stíhačkách pohnula žlučí spoustě fanoušků, kteří nedokázali unést, že se jejich oblíbená série vyvíjí, zatímco oni pořád sedí ve stejném sklepě doma u rodičů. Pravdou nicméně zůstává, že tak provařená značka jako Call of Duty potřebovala nakopnout novým a zajímavým směrem – klidně rovnou do vesmíru.

Sun Dogs - recenze

Nebesa samotná jsou vám limitem v textové adventuře Sun Dogs (Steam, homepage) od studia Royal Polygon. Hra na první pohled nabízí fenomenální, hlavně textová, dobrodružství z futuristické sluneční soustavy. Ne nadarmo se tedy nabízí srovnání s parádní adventurou 80 Days, jejíž PC verze lehce pokulhává, především na telefonech však nabízí jeden z nejlepších zážitků (před)loňského roku. Podobný přístup k látce ovšem ještě nezaručuje stejně kvalitní výsledek.

Undertale – recenze

Nepovažuji se za přehnané negativního člověka. Když jsem ale usedl k JRPG s názvem Undertale (homepage, Steam, Wiki), které mi Petr přihrál se slovy "je to strašlivá hipísárna, ale všichni jsou z toho na větvi", měl jsem chuť dštít síru o přeceňování indie výplodů a sebezahleděnost mnoha jejich tvůrců. Můj ortel nad mišmašem těch největších klišé žánru, kombinovaných s veskrze pochybným zpracováním, se zdál být jasný. Jako mnohokrát dříve, i Undertale od vývojáře Tobyho Foxe je ale ztělesněním přísloví o nutnosti dvakrát měřit a jednou řezat.

Pokémon Scarlet & Violet – recenze

Vyprahlá španělská pustina

Mario Kart Live: Home Circuit – recenze závodů z vašeho obýváku

Mario se zarazil o kecku, převrátila ho kočka

Persona 5 Royal – recenze

Hnulo se v něm svědomí. I když, něco mi říká, že to nebylo svědomí. Byla to moje skupinka zlodějíčků, jejichž cílem není nic menšího než snaha změnit lidská srdce k lepšímu a přinutit i ty největší zlosyny ke zpytování svých činů. Persona 5 by se mohla jevit jako simulátor života japonského studenta s nějakými těmi tahovými souboji, ale ve skutečnosti jde o neuvěřitelně atraktivní cestu do hlubin lidského vědomí okořeněnou tím správným japonským bizárem.

Heaven’s Vault – recenze

Věk velkých archeologů je pryč. Na naší planetě jsme vykopali, co se vykopat dalo, a žádný Schliemann už žádnou druhou Tróju z písku nevyhrabe. A nějaký nový Bedřich Hrozný, který by si ve volném čase sednul k nerozluštitelnému jazyku a vlastnoručně odhalil světu tajemství zaniklé civilizace? Pochybuju. Ale když selže skutečný svět, naštěstí jsou tu počítačové hry. Kde není Champollion, nastupuje Aliya Elasra. Vítejte v Heaven’s Vault.

Metro Exodus – recenze

Třetí díl adaptace knižní série sice stále hrdě nese slovo Metro ve svém názvu, nicméně opouští jeho zatuchlé tunely a vydává se s mnohem honosnější lokomotivou Aurorou napříč rozsáhlými pláněmi postapokalyptického Ruska. Dříve stísněné prostory střídají otevřená prostranství, ale jinak se toho zase tolik nezměnilo. Lidé jsou stejnými zrůdami pod i nad zemských povrchem, ať už dýchají filtrovaný nebo čerstvý vzduch. A vy bude opět jejich trnem v oku.

Thronebreaker: The Witcher Tales – recenze

Sběratelské karetní hry mají jednu zásadní potíž: jsou zatraceně návykové, a pokud podobně jako já trpíte syndromem „pochytej je všechny“, připraví vás o víc peněz a času, než by bylo zdrávo. Je Gwent sběratelská karetní hra? Ano, je. Je jí i Thronebreaker? Ne tak docela. Dovolte mi jedno klišé hned na úvod – je totiž ještě mnohem víc.

Spore - recenze 1.část

Poznatky nasbírané v úvodní buněčné fázi, při formování příšerky, interakci smečky s ostatními živočišnými druhy a podmaňování sousedních kmenů v komplexní strategické simulaci od autora The Sims.

Trackmania United recenze české verze

Na trase asi byly časté úseky s loopingy, skokánky a vývrtkami, neboť příjezd Trackmanie trval bezmála půl roku. Je vzhledem ke komunitním funkcím a multiplayeru regulérním třetím pokračováním?

FF VII: Dirge of Cerberus - recenze

Sedmý díl Final Fantasy ságy bývá fanoušky považován za nejlepší. Přímé pokračování nabízí návrat do známých lokací ve 3D a další dobrodružství po boku oblíbených postav, ovšem není to RPG, nýbrž divoká střílečka.

The Sims 2: Mazlíčci (Pets) - recenze

Druhý díl The Sims se rozrůstá o další, tentokrát mírně ochlupený přídavek. Příznivci série se mohou těšit na roztomilá štěňátka, hravé kočičky nebo poletující papoušky. Jsou digitální zvířátka přítulná a mají hebkou srst?

The Movies - recenze

Filmový a herní svět na sebe vždy někde narážely, až to jistou celebritu při meditacích ve vaně konečně napadlo - proč bych nespojil příjemné s užitečným, udělám strategii o natáčení filmů. Jak tenhle bohulibý nápad dopadl?

The Bards Tale - recenze

Bard, vyčůraný lump, musí zachránit princeznu, kterou zlý čaroděj zavřel do magicky chráněné věže... Parodii na pohádkové příběhy a klasická RPG je tato hra okořeněná humorem. Stane se legendou jako její slavný tvůrce?

Cold Fear - recenze

Venku je počasí, že by psa nevyhnal, ale tvrdí chlapi z pobřežní stráže musí nazout gumáky, zapnout větrovku, pozřít pár tablet kynedrilu a vzhůru na rybářskou loď, kde už se tetelí paraziti a zombíci z hororu Cold Fear.

The Great Escape - recenze

Slavná filmová předloha, zajímavé téma zajateckých táborů z druhé světové války, oblíbené stealth prvky. Mohla nás akčně laděná hra The Great Escape vůbec zklamat? To byste se divili!

C&C: Renegade - multiplayer recenze

Multiplayer Command & Conquer: Renegade ve stylu módu Team Fortress Classic je natolik zajímavý, že si zaslouží vlastní recenzi, ve které jsme zohlednili i patch přidávající do hry nové mapy s vrtulníky.

Zoo Tycoon - recenze

Po budování zábavního parku, automobilky nebo dopravní infrastruktury v jiných tycoonech tu máme obdobný titul od Microsoftu, který si vybral jako hlavní námět obhospodařování zoologické zahrady.

The Settlers IV - recenze

Odměnou za dlouhé čekání na čtvrtý díl slavné strategie Settlers je kompletní česká lokalizace a řada novinek v hratelnosti.

Family Ski - recenze

Pečete se právě vedrem a nostalgicky vzpomínáte na zasněžené svahy? Není nic jednoduššího, než navléct rukavice, kulicha a vyjet si na lyžích! Doma v obýváku... + FOTKY

Hellgate: London CZ - recenze

Jak to dopadne, když se jeden z tvůrců Diabla pustí do mixu RPG a střílečky? Rozhodně ne špatně, což dokazuje dlouho očekávaný titul z prostředí Londýna zničeného invazí démonických sil.