zavřít

Deep Sky Derelicts – recenze „vesmírného Darkest Dungeonu“

Windows

Recenzovaná verze: Windows

Vychází na platformách: Windows

Verdikt: Procedurálně generovaná a v některých ohledech nedotažená tahovka z krásně stylizovaného sci-fi prostředí. Přes veškerou kritiku je velmi chytlavá a při troše štěstí i pekelně návyková.

Hodnocení redakce 7/10

Jak hodnotíme

metacritic 72/100

- Recenze autor: Pavel Skoták Komentáře: 0

Co jsme ochotní hrám prominout a tolerovat? A kolikrát nás může bavit to stejné stále dokola? Při hraní krásně stylizované vesmírné tahovky s kartičkami Deep Sky Derelicts jsem se pořád vracel ke stejné myšlence. Neměl by se už konečně někdo odhodlat a dát vývojářům jasně najevo, že roguelike je sice skvělá věc, ale ne za každou cenu?

Sám sobě žoldákem

Po mobilní prvotině se finské studio Snowhound Games pustilo do prvního plnohodnotného titulu, pro který si bere velmi očividnou inspiraci v populárním tahovém RPG Darkest Dungeon. V mnoha ohledech jsou si obě hry podobné jako vejce vejci. Obrovskou výhodou Deep Sky Derelicts je nicméně sci-fi zasazení do některého z temných koutů galaxie.

V černotě vesmíru se vyskytují zvláštní objekty – plavidla dávno vyhynulé rasy. Lodě jsou ponechány vesmíru napospas a neustále k sobě lákají nové a nové průzkumníky, vědce, objevitele nebo nejprostší žoldáky v naději, že zrovna z onoho vraku se dotyčný vrátí s trofejí, která mu přinese slávu a bohatství. A to vše v neuvěřitelně krásně zpracovaném komiksově střiženém grafickém stylu.

Deep Sky Derelicts

Vaše pečlivě vytvořená skupinka žoldáků je najata subguvernérem náhodné vesmírné základny, kolem níž se to vraky vesmírných kocábek jen hemží. Nadšená parta vesmírných kovbojů se tak pouští do hledání informací o dávno ztracené rase. O moc víc toho nepotřebujete a ani nedostanete, protože Deep Sky Derelicts rozhodně není příběhem poháněná hra. A řekněme si to hned na úvod – je to škoda.

Potenciálu je totiž plno a začíná už při výběru hratelných postav. Ještě před začátkem dobrodružství dostáváte na starost trojici postav, které si můžete pojmenovat, vybrat jim portréty, a především si od prvních okamžiků vybrat, jakým stylem budete hrát.

Na výběr je šest povolání od těžce oplátovaných ranařů přes techniky a mediky až po rozené velitele. Každá specializace nabízí vlastní vybavení, speciální útoky a schopnosti. Nakombinování party zásadním způsobem ovlivní celý zážitek.

Paradoxní je, že bez ohledu na prvotní složení skupinky jste už od počátku připravováni na to, že o své hrdiny přijdete a nahradíte je náhodnými nájemnými žoldáky. Zcela otevřeně musím přiznat, že jsem většinu prvního hraní šel čelem proti herním mechanikám, a to i za cenu neustálého načítání, jen abych si udržel svoje poctivě piplané hrdiny.

Postavy, jak je dobrým zvykem, získávají za vyhrané souboje zkušenosti, levelují a vy máte k dispozici poměrně slušnou porci talentů, z nichž můžete vybírat a v kombinaci s vybavením tak ještě líp nastavit způsob, jakým bude ucelená parta bojovat.

Jakmile jsem se rozhodl nechat svoji tříčlennou verzi Judas Priest rozpadnout a nahradit jednu z původních postav žoldákem, spatřil jsem problém. Najaté postavy mají svoje vybavení a na vyšších úrovních mají pochopitelně i rozebrané talenty. Tím pádem se musíte spolehnout na štěstí, abyste dostali, koho potřebujete, a to je škoda. Protože vývoj postavy je zábavný, optimalizace vybavení taky, a souboje většinu času jakbysmet.

Hledání ztracené energie

Na vesmírné stanici, odkud se vaše partička vypravuje prozkoumávat vraky lodí, se dá vyřídit poměrně málo věcí. Kromě průběžného podávání hlášení subguvernérovi je tu obchod s vybavením, zdravotní středisko pro léčení a oživování postav, bar, v němž si můžete najmout nové žoldáky nebo plnit bonusové kontrakty, a pak především výzkumná stanice.

Ta nabízí několik typů vylepšení, z nichž nejdůležitější jsou ty týkající se zásob a využívání energie. Právě energie zde slouží jako zdroj potřebný pro pohyb na lodích, průzkum pomocí skeneru, a hlavně na souboje. Na začátku pracujete s poměrně malým množstvím, které se snadno vyčerpá, a jen díky investicím do výzkumu máte šanci pobýt na lodích delší dobu, a ještě u toho přežít víc než jeden souboj.

Deep Sky Derelicts

Prakticky každá akce mimo mateřskou stanici stojí nějaké množství energie a způsobů, jak si ji doplnit, moc není. Jedním jsou zásobníky, které můžete získat jako kořist ze soubojů nebo při průzkumu plavidla. Hodí se především při delších pobytech na lodi a můžou se ukázat jako naprosto zásadní při nečekaném útěku z jinak už prohraného souboje.

Druhá varianta je najít na náhodně generované lodi konzoli, z níž se dá energie odčerpat, nicméně jde o relativně malý boost, který rozhodně nenahradí třetí způsob, kterým je návrat na základnu. Právě touto mechanikou ve výsledku Deep Sky Derelicts trpí ze všeho nejvíc.

Neustálá potřeba vracet se na základnu jednak rozbíjí plynulost hry, jednak vás motivuje k tomu, co jsem většinu času dělal já. Tedy neustálému léčení a oživování první trojice hrdinů, jejich vylepšování a naprostému ignorování možnosti rekrutovat nové členy.

I když byste tedy měli být z principu opatrní s tím, jak nakládáte se zásobami energie, a přijímat úmrtí postav, je možné obě zásadní mechaniky z velké části ignorovat. Jednotlivé nápady jsou skvělé, ale nedaří se jim zapadnout do sebe a donutit vás věnovat jim patřičnou pozornost. To se naštěstí nedá říct o již několikrát vychvalovaných soubojích a vylepšování postav.

Asimilujte tohle!

Na poli soubojů a propracovanosti karetního systému Deep Sky Derelicts dle mého opravdu exceluje. Při soubojích (často proti slušné přesile) nedostanete zadarmo vůbec nic a naopak jste hrubě trestáni za nepozornost nebo ukvapenost.

Náhoda a štěstí v soubojích sice hrají nezanedbatelnou roli kvůli tahání karet a efektům typu evasion (vyhnutí se útoku), ty jsou ale často alespoň procentuálně vyjádřeny před samotnou akcí a máte tedy možnost se na chvíli zastavit a zamyslet, jestli neexistuje jiný způsob nebo karta u některé z postav, která dokáže s konkrétním efektem zatočit.

Buffů a debuffů je v Deep Sky Derelicts plno a různí se podle typu nepřátel, stejně jako se může lišit efekt vašich karet, míra poškození a podobně. Jde o opravdu propracovaný systém reagující na to, jestli je nepřítel organický, nebo syntetický, jestli jde útok přes štíty, nebo rovnou do těla, a samozřejmě se počítají veškeré efekty ovlivňující prostředí jako třeba odpálené bomby, kdy kouřová clona sice zmaří útoky nepřítele, ale ani vaše postavy nevyjdou z exploze s čistým štítem a také ztratí šanci na zásah.

Deep Sky Derelicts

Každý typ postavy má vlastní výbavu a s tím spojené jednotlivé schopnosti. Třeba Leader má k dispozici zbraň na dálku a Energy Blade, což mu dovoluje kombinovat různé typy útoků. Naopak Bruiser vlastní jen jednu velkou zbraň na útoky zblízka, Medic je pak vybaven slabší střelnou zbraní, ale taky dvojicí Med Tools, díky nimž může buffovat a debuffovat nepřátele.

Každý kus vybavení reprezentuje několik akčních karet, které se si pak při souboji jednotlivé postavy tahají z balíčku. Aby toho nebylo málo, jde každý kousek vybavení vylepšit o dva moduly, které přidávají další schopnosti (karty) do balíčku. Samozřejmě je třeba myslet na to, že velký balíček rovná se dlouhá doba na líznutí konkrétních karet, stejně jako malá šance na to, že začnete přesně s takovou rukou, jakou byste chtěli.

Navzdory tomu je většina soubojů doopravdy zábavná a žádá si pečlivé plánování útoků a schopností. Co by si ovšem zasloužilo vylepšení, je zaměřovací systém. Při označování nepřátel se totiž stává, že na poslední chvíli kurzor v lepším případě mine cíl, v horším přeskočí na ten vedlejší. V pozdějších fázích hry jsem už raději cílil útoky pomocí obrázků jednotlivých postav v pravém dolním rohu. Jistota je jistota.

Do nekonečna…

A to je vše, přátelé. Když pomineme mód Aréna, ve kterém procházíte přes vlny stále odolnějších nepřátel s velmi omezenými zásobami energie, nenabízí hra nic dalšího. Slabý příběh a špatně navržené procedurálně generované pobíhání po lodi jsou kompenzovány velmi návykovými souboji a systémem vylepšování postav.

Osobně bych byl neskonale rád, kdyby šlo o poctivou propracovanou singleplayerovou tahovku, která má kvalitní příběh a hráč je za piplání postav řádně odměněn. Procedurálně generovaný obsah a roguelike hratelnost jsou sice lákavá slova, ale zrovna Deep Sky Derelicts příliš nesvědčí.

 

Tagy: strategie recenze taktická žoldáci roguelike vesmírná hra

Zdroje: vlastní

Některé naše odkazy mohou vést na prodejce her či hardwaru. Pokud si skrze takový odkaz něco koupíte, můžeme z prodeje obdržet malá procenta. Více informací zde.

Kupte na CZC.CZ

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.