zavřít

Heaven’s Vault – recenze

Windows

Recenzovaná verze: Windows

Vychází na platformách: PS4, Windows, MAC, PS4 Pro, iOS

Verdikt: Lepší archeologickou hru nenajdete, lepší chemii mezi dvěma protagonisty asi taky ne. Příběh je vynikající, možná s výjimkou úplného konce. Řeky čekají na vaši loď, starobylý jazyk čeká na vyluštění.

Hodnocení redakce 8/10

Jak hodnotíme

metacritic 75/100

- Recenze autor: Václav Pecháček Komentáře: 0

Věk velkých archeologů je pryč. Na naší planetě jsme vykopali, co se vykopat dalo, a žádný Schliemann už žádnou druhou Tróju z písku nevyhrabe. A nějaký nový Bedřich Hrozný, který by si ve volném čase sednul k nerozluštitelnému jazyku a vlastnoručně odhalil světu tajemství zaniklé civilizace? Pochybuju. Ale když selže skutečný svět, naštěstí jsou tu počítačové hry. Kde není Champollion, nastupuje Aliya Elasra. Vítejte v Heaven’s Vault.

Řekami do vesmíru

Není moc her, které by se věnovaly luštění mrtvého jazyka, což je divné, protože to samozřejmě je jedno z nejúžasnějších možných témat. Uznávám, jsem z těch podivínů, které ve škole totálně okouzlil dějepis a suchý výklad paní profesorky pro ně byl v podstatě takovým dlouhatánským dobrodružným příběhem s příliš velkým důrazem na letopočty, takže možná nereprezentuju většinu hráčské obce, ale věřte mi: opatrné ohledávání starých rytin v šutru může být za správných okolností zábavnější než kosení nácků kulometem.

A Heaven’s Vault správné okolnosti nabízí. Jste Aliya, mladá archeoložka zaměstnaná na univerzitě v Ioxu, hlavním měsíci Mlhoviny. Létáte z měsíce na měsíc, objevujete ruiny, luštíte dávno zapomenuté písmo ze starých časů, povídáte si s lidmi a postupně dáváte dohromady příběh celé místní civilizace. Cože, čekali jste skutečný svět? Nic takového, připravte se na pořádně divné sci-fi. Pořádně divné, pořádně fascinující.

Měsíce jsou propojené řekami, proudy vody, které se bez koryta řítí vesmírem a nesou s sebou všechny cestovatele dostatečně odvážné nebo šílené na to, aby si sedli do elegantních dřevěných kocábek. Jednou takovou cestovatelkou je i naše milá Aliya. Někde lze přistát, někde přijde vhod technologie „hopperů“ – starodávných teleportů, jejichž fungování už dneska vůbec nikdo nerozumí.

Úpadek vědění je jedním z hlavních témat celé hry: Iox, kde se mimo jiné nachází i vaše alma mater, vládne tvrdou rukou ostatním měsícům a vybírá od nich tribut, ale to v žádném případě neznamená, že se jedná o nejpokročilejší civilizaci v dějinách Mlhoviny. Naopak, dnešní Protektorát je jenom chabým stínem dávného Císařství, případně jiných říší, které snad existovaly ještě před ním. Ale Císařství padlo – a místní víra v cyklické opakování dějin stanovuje, že devastující pád co nevidět přijde zas.

Historická hádanka

Obyvatelé Mlhoviny toho o minulosti vědí zoufale málo a vy na začátku hry navzdory svému statusu jedné z nejnadějnějších dějepisných expertek víte jen o trošku víc. To se ale postupně mění. Jak s Aliyou odkrýváte další a další lokace, nacházíte další a další artefakty a luštíte další a další slova starého jazyka, je to, jako byste rukou stírali povrch zamlženého okna. Tvary na druhé straně jsou povědomé, ale náhle viditelné detaily změní celé vaše chápání toho, co pozorujete.

Marně hledám v paměti mechaniku, která by byla tak naprosto a neoddiskutovatelně excelentní jako místní časová osa. Zaznamenávají se na ní úplně všechny významné události, ty, které jste svou archeologickou prací vyzkoumali i ty, které jste sami zažili. Vy si to všechno můžete kdykoliv prohlédnout prostým stisknutím tlačítka a měnit měřítko, jak chcete.

Heaven's Vault

Vidíte, co se stalo v posledních pěti minutách, že jste přistáli na farmářském měsíci a na soše bohyně objevili zajímavou rytinu. Vidíte, co se stalo v posledních třiceti letech, že se Aliya narodila na měsíci Elboreth a vyrostla tam v sirotčinci. A taky vidíte, co se stalo před dvěma tisíci let, protože právě tak staré jsou trosky lodi, kterou někdo pohřbil uprostřed pouště.

Vaším úkolem není jen doplňovat prázdnou osu – ona se vám může rázem zcela změnit před očima. Proto jsem mluvil o zamlženém okně. Na začátku třeba matně tušíte, že existovalo něco jako Císařství a máte hrubé ponětí, kdy císaři vládli. V průběhu hry si díky svým objevům uvědomíte, jak strašně zkreslenou představu jste měli, že brát Císařství jako jedinou entitu bylo zcela mylné a že jedno historické období je vlastně lepší klasifikovat jako pět různých, rozdělených ér. Časová osa tohle všechno reflektuje, posouvá dataci, vytváří nové výseče. Je to perfektní.

Jakpak to víš?

Rád bych nechal tohle poslední slovo viset ve vzduchu, aby Heaven’s Vault korunovalo jako císařský diadém, ale bohužel nemůžu, protože k systému přece jen mám jednu celkem zásadní námitku. Hra má nepříjemnou tendenci prozrazovat správnou odpověď na archeologické otázky, aniž by si to Aliya zasloužila.

Dejme tomu, že objevíte skrytý palácový komplex, kam nikdo nevkročil už aspoň 500 let. Prostě další rutinní den v životě slečny Elasry. Procházíte se místnostmi, luštíte slova, objevujete stopy a artefakty. Aliya během toho čas od času zahlásí nějakou teorii: „Mezi přerostlými stromy tu stojí lavičky – že by to kdysi bývala císařská zahrada?“ Hra nereaguje, jede se dál.

Až na to, že pak se dál jet přestane a hra zareaguje. Aliya například o kus dál v zahradě objeví nějaké zvláštní sloupky, chvíli na nich něco luští a pak nahlas zamedituje: „Tohle by možná mohly být hroby. Co kdyby to byl hřbitov?“ Jenom další teorie, nic víc. Žádný jasný důkaz, žádná jistota.

Jenže časová osa se najednou updatuje: „Nalezla jsem císařský hřbitov.“

Je podivné, že si hra dává tolik práce s prezentováním mnoha různých potenciálních scénářů a člověk mnohdy vážně vůbec neví, kde se to vlastně octl, a pak najednou ví – i když by to vlastně vůbec vědět neměl, protože Aliya nemá žádný důvod věřit právě téhle jedné variantě. Hra to nejspíš bere tak, že už jste odkryli dost stop na to, abyste si byli jistí, ale podání téhle informace prostě často není ideální.

Tahle kritika by se v menší míře dala aplikovat i na luštění textů. To je samo o sobě opravdu pěkně zpracované: postupně se učíte nová slova znázorněná konkrétním hieroglyfem, naučíte se základní zákonitosti jazyka a jakmile si uvědomíte, že zvláštní šikmé áčko vždycky značí nějaké místo, zatímco křížek je nějaká forma negace, rázem se z nabídky to správné slovíčko pro dosud neznámý symbol vybírá snáz.

I tady se stává, že se Aliya někdy podívá na překlad, který jste vymysleli, a řekne: „Ne, tohle je určitě špatně!“, aniž by k tomu měla jasný důvod. Ale je pravda, že jindy vás hra ochotně pošle do slepé uličky a vůbec se vám neuráčí sdělit, že váš překlad některého znaku je úplně chybný. Vy pak v nějaké větě počítáte s tím, že začíná slovem „vítr“, a ona je to celou dobu „voda“ (nebo nějakým zázrakem zaměníte „který“ za „věčnost“ – to nebyla moje nejsvětlejší lingvistická chvíle). Postupně na svoje chyby většinou člověk přijde, ale momenty, kdy jsem se plácl po čele, protože mi došlo, jak jedna chybička odstartovala mýlkové domino, byly… překvapivě autentické.

Heaven's Vault

Luštění prastarého jazyka je v podstatě jediná hádanková mechanika Heaven’s Vault. Tohle není adventura, kde byste po vzoru MacGyvera vázali kačenky na rybářské pruty a tvořili tak improvizovaná lasa. Sama Aliya si z toho dokonce jednou dělá legraci, když v ruinách narazí na zamčené dveře a chvíli přemítá, jestli třeba někde poblíž nebude klíč, ale pak si naprosto logicky řekne: „To je přece blbost, proč by někdo zamykal dveře a pak u nich nechal ležet klíč?“

Aliya a Six

Jsem rád, že tu nejsou klasické puzzly. Aspoň zbývá víc času na vynikající příběh, který se překvapivě opírá stejnou měrou o lidi jako o prastaré čmáranice a zříceniny. Ano, Aliyu žene kupředu touha vyřešit celou tu zapeklitou detektivku, jejíž děj se už dávno odehrál a my mu zkrátka jen nerozumíme. Ale k čemu by to bylo, kdyby vás svět, jehož tajemství se tak urputně snažíte odhalit, k sobě neuměl připoutat?

Ze spousty postav, které na svých cestách potkáte, si nepamatuju jedinou, která by na mě působila ploše. Bezejmenný konzervativní farmář s divnými zvyky, který „smrdí jako podpaží“. Ztroskotaný chlapec Aamir, kterému je z nějakého důvodu úplně jedno, kam ho odvezete. Mechanička Oroi, která vyrůstala s Aliyou a má ji ráda, ale zároveň si připadá odstrčená, protože se na ni její nejlepší kamarádka vykašlala a šla si studovat někam na univerzitu. V dialozích jediného z nich není slyšet šustění scénáře.

Je to skvělý ansámbl, kterému ovšem jednoznačně dominují dvě konkrétní postavy a jejich vzájemný vztah: Aliya a Six. O Sixovi jsem se ještě nezmínil, ale nikoliv proto, že by mi snad ve hře přišel nadbytečný – jen jsem mu chtěl věnovat jeho vlastní prostor, který si tenhle malý robůtek, cestující s Aliyou po celé Mlhovině, zaslouží.

Six je sice robot vázaný základním zákonem „poslouchej na slovo svou paní“, ale taky je to silná osobnost sama o sobě. Jeho manýrismy, například zvyk považovat za „zřejmé“ skutečnosti, které zdaleka zřejmé nejsou, ho posouvají směrem k u herních robotů nezvyklé uvěřitelnosti. Je schopný se s Aliyou hádat stejně často jako jí pomáhat, umí se urazit, být pasivně agresivní. Proto jsou vzácné momenty vzájemného porozumění o to silnější.

Aliya mu to tedy neulehčuje. Je sebestředná, cynická a chová překvapivě silnou zášť k lidem, kteří ji vyvedli z chudoby jejího domovského světa. Jenže v jejích očích za tu chudobu zároveň oni sami byli zodpovědní, což se jim nebojí dát najevo. Ano, její osobnost můžete zlehka ovlivňovat volbou dialogových možností a určit, jestli se k někomu chová vyloženě hnusně, odměřeně, nebo relativně přátelsky, ale nic to nemění na skutečnosti, že ovládáte komplexní ženu s komplexními názory. Moc dobře ví, co má ráda, co nenávidí a kým pohrdá. Neříkám, že je Aliya dobrý člověk. Ale je to člověk, a to něco znamená.

Vztah mezi Aliyou a jejím robotem, mimochodem už šestým v pořadí, protože minulých pět zničila či prodala, je pro hru klíčový. Oba hrdinové se díky vzájemným konverzacím ve vašich očích humanizují, nechávají vás, abyste je poznali při konfliktech i běžných, rutinních dialozích. Pokud rádi vzpomínáte třeba na chemii mezi protagonisty Bioshock Infinite, můžu vám říct, že podle mě je v Heaven’s Vault ještě silnější. Navzdory absenci dabingu a zvláštní, snové animaci.

Bez korunovace

Tím spíš mě mrzí, že závěr příběhu nedokázal překonat vysokou laťku, kterou nastavily předcházející hodiny. Samozřejmě nehodlám zacházet do žádných spoilerů, ale stačí, když tu vypíšu pár přídavných jmen: „náhlý“, „nesrozumitelný“, „nenavazující“.

Možná jsem se ke konci dopracoval jinou cestou, než autoři zamýšleli, protože existuje spousta různých rozcestí a křižovatek, kde vaše volby příběh rozvětví. Někdy je úplně zřejmé, že váš příští čin bude mít dalekosáhlé důsledky, jindy může záležet třeba jen na tom, který měsíc si vyberete za svou příští destinaci nebo jestli nějakou lokaci opustíte dřív, než byste měli.

Můžu vám říct, že jsem při svém prvním průchodu hrou zdaleka neviděl všechno. Však tu taky je New Game +, která zachová vaše znalosti starého jazyka. Až budu mít chvíli, vrhnu se na ni, protože se vsadím, že má archeologická práce nebyla úplně bezchybná a v překladech i v jejich výkladu mám co napravovat. Navíc mi už teď chybí sarkastický úšklebek ateistické archeoložky a poslušnost-neposlušnost jejího robota-nerobota.

Chtíč poznání

Esencí Heaven’s Vault je hlad po vědění. Aliyu stravuje, žene ji stále kupředu vstříc novým objevům, i kdyby to mělo znamenat utrpení pro jiné. A vy ten hlad poznáte taky. Mě pohltil. Potřeboval jsem vědět, jak to tehdy bylo, proč Císařství padlo, jak mohli naši předkové postavit desetkrát větší lodě, než dokážeme my.

To je ta pravá síla Heaven’s Vault. Nedá vám spát, aniž by k tomu potřebovala nějaké berličky, aniž by vás musela zahrnovat kořistí nebo bodíky do skóre. A je úžasné, že vy se dokonce ani nesnažíte dozvědět, co se stane, tak jako ve většině příběhových her. Vy toužíte vědět, co se stalo, i když vaše vědění nemůže nic změnit. Vždyť všichni, kterým se to stalo, už jsou dávno míň než prach.

Staňte se archeologem. Když máte Mlhovinu, nepotřebujete Tróju.

Tagy: recenze sci-fi adventura 2D

Zdroje: vlastní

Novinky na CZC.CZ

Související videa

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.