| Autor: Kate Publikováno: 7.srpna 2003 |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Umění zdrhnout 
zdroj:
tisková zpráva
Na své cestě za svobodou nebo alespoň k nejbližšímu východu budete vždy postupně plnit celou řadu úkolů. Přeci jen vzít roha z hlídaného tábora není nejjednodušší, a tak se připravte na kradmé plížení podél stěn, schovávání za vším, co poskytuje stín, a postupné sbírání věcí, které vám pomohou útěk usnadnit. Jednou to budou štípačky na telefonní dráty, podruhé třeba kolek na falešný pas nebo lopata pro chlapíka, který se rozhodl zdrhnout tunelem v podzemí. Převlékání uniforem se stane vaším denním chlebem stejně jako tiché našlapování kolem spícího hlídače, kterému před chrápajícím nosem vyfouknete důležité lejstro. Pomohou i ostatní zajatci, například když váš kolega ztropí povyk (hraje opilého?), jen abyste se mohli nepozorovaně proplížit na druhý konec tábora.Na řadu se dostane též hrubá síla a rychlé nohy. V jedné misi musíte například přejet přes „nepřátelskou linii“ s obrněným vozem, ve městě co nejrychleji utéct a v závěrečné kapitole vám tvůrci dokonce naordinují bláznivou jízdu na motocyklu. Neotřele působí hned i první mise, ve které odstřelujete nepřátelské stíhačky Luftwaffe. Škoda jen, že je vše na noční obloze tak mizerně vidět. • Herní stereotyp a zadupaný příběh Po přečtení předchozího odstavce na vás možná The Great Escape působí bohatým a zajímavým dojmem, ovšem pravdou je, že úkoly se velice brzy začnou opakovat. Každá druhá mise se odehrává v nějakém zajateckém táboře a ačkoliv má papírově jiné jméno a modely budov jsou na mapě rozvrženy trochu jinak, jde prostě stále o to samé. S tím souvisí i herní systém, kdy jednoduše jdete a plníte jeden úkol za druhým. Běž tam, přines tohle, vrať se, použij předmět z inventáře, vše dvakrát od kola a hurá pryč. Aplikujete stejné postupy, víte, že když na vás padne paprsek světla z lampy, jste v úzkých, ale že nevadí, proplížíte-li se strážnému pár cenťáků za zadkem, hlavně když se dívá opačným směrem. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Slabým místem celé hry je i to, že její příběh tak nějak zanikne v záplavě úkolů. Sice víte kdo jste a máte i hrubou představu, co děláte, ale to je tak všechno. Filmečky mezi misemi jsou krátké, občas nicneříkající a dialogy během akcí vesměs striktně účelové. Daná postava vám prostě jen řekne, kam máte jít, případně vám vrazí nějaký nový předmět. Jednou hrajete za MacDonalda, poté za Hiltse, o elegantní spojováky se však nikdo nepostará, a tak celý děj působí poněkud rozkouskovaně. Je dost možné, že pro fanoušky filmu může být hra skvělým zážitkem, ale asi není správné vycházet z toho, že každý dnešní hráč stealth akcí musí zmiňovaný film znát. • Pohyby & kamera Pro správné slídění a nenápadné plížení musí vaše postava disponovat celou řadou pohybových a pohledových možností. Kromě klasické „dupavé“ chůze je tu o něco tišší pohyb v podřepu a samozřejmě plazení po břiše. Standardně vidíte hru zpoza zad vaší postavy. Můžete si přepnout i do first-personu, ale to pouze, když stojíte na místě, čehož se však dá elegantně využít třeba při zaměřování. Mimochodem, střílet v third-person pohledu je dost náročné, protože si obvykle zakrýváte zaměřovací kurzor vlastním tělem a pokud náhodou ne, tak se zase neuvěřitelně cuká. „Naštěstí“ není akcí se zbraněmi v celé hře příliš. 
zdroj:
tisková zpráva
Díky „stealth kameře“ můžete klasicky nahlédnout i za roh, aniž byste se tam svým virtuálním tělem dostali. Velice užitečná je též možnost šmírování skrz klíčovou dírku. Stačí přistoupit k příslušným dveřím a pomocí kombinace dvou kláves už můžete vesele mapovat situaci za nimi. O užitečnosti toho, že vím, kam lezu, asi není nutné příliš dlouho hovořit. Stealth kamera dále umožňuje i alternativní third-person pohled, kdy se díváte své postavě přímo do tváře (a tedy vidíte prostor za ní), opět je použitelný pouze staticky. • Ovládání z konzolí Co se týče ovládání hry, to můžete zvládat buď pomocí klávesnice a myši nebo pomocí gamepadu. The Great Escape vychází nejen pro PC, ale i pro konzole Playstation2/Xbox a o tom, že ovládání bylo navrhováno primárně pro ně, není po chvíli hraní pochyb. I tak ale nejde o špatnou konverzi, na rozmístění příslušných kláves si celkem brzy zvyknete. Speciální kapitolou je ovládání, či spíše samotná fyzika, dopravních prostředků. O tom, že jde o absolutně arkádovou záležitost není třeba pochybovat, ovšem i arkáda by mohla být trochu hratelnější. Především při jízdě na motocyklu se dostáváte neustále do smyku a pokud chcete udržet nad strojem kontrolu, nemůžete si dovolit velké rychlosti. Vše se snaží zachránit možnost efektních výkopů nohou do strany během jízdy. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Nevypočitatelní strážci O umělé inteligenci v The Great Escape se nedá říct, že by byla vyloženě špatná, ovšem podstatu svého slova - inteligenci - také rozhodně nereprezentuje. Zpočátku se mi AI jevila jako velice slušná, později jsem zjistila, že stačí dodržovat pár základních pravidel a i z obtížných situací se vyklubou poměrně lehké záležitosti. Tak například je jedno, jak daleko se od strážce pohybujete, stojí-li k vám zády. Klidně mu můžete projít přímo za zády. Cesty většiny nepřátel jsou navíc předdefinované, obvykle prostě krouží dokola stále po stejné trase, tudíž stačí jen dobře vysledovat moment, kdy je vzduch čistý a vyrazit. A když už situace vypadá beznadějně, plácněte sebou na břicho a zkuste se na místo určení proplazit, zaregistrovat tento pohyb totiž činí nepřátelům poměrně značné obtíže. Na druhou stranu se při hraní vyskytnou i momenty, kdy vás strážci zčista jasna objeví nebo zahlédnou a vy zaboha nemůžete pochopit proč. Jak bylo již předesláno, Němci jsou prostě nevypočitatelní. • Hlavně nenápadně! 
zdroj:
tisková zpráva
Podle kompasu v levém dolním rohu mimojiné zjistíte, jestli jste vzbudili něčí pozornost. Světle žluté zabarvení značí, že vás kdosi zahlédl, což ale ještě můžete stihnou napravit třeba tím, že se skrčíte ve stínu bedny a chvíli zůstanete nehnutě v podřepu. Strážce se podiví, něco zamumlá a jde si po svých - skutečně se mi nestalo, že by na podezřelé místo vyrazil. Plně žlutá už značí problém, ale pokud jste rychlí a dokážete utéct Němcům i jejich kulkám, je dost dobře možné, že se po chvíli vše uklidní a milí hlídači na vás jednoduše „zapomenou“. Škoda, že ve hře neexistuje nic, co by ukazovalo, jak moc jste nebo nejste schovaný a tedy i viditelný ostatním. Časem se prostě budete muset naučit příslušné situace odhadovat.• Grafika a ozvučení Vizuální stránka jde ruku v ruce s ostatními částmi hry, je totiž zcela průměrná, a to ještě musíme hodně ztlumit monitor. Prostředí, do kterých se dostanete, nejsou ani detailní, ani bohatá, o záchranu se sem tam snaží pár barevných textur. Ani postavy nevypadají kdovíjak promakaně a některé animace jsou spíše k smíchu. Screenshoty okolo tohoto textu považuji za ukázku skutečně toho nejhezčího, co v The Great Escape najdete. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry naleznete v sekci screenshotů Zvuková kulisa se mi jevila jako celkem slušná. Zvuků ve hře není přehnaně, což snad ani není příliš na škodu. Pro vaší orientaci stejně postačí jen bouchnutí dveří, blížící kroky hlídače, jeho slabé odkašlání nebo těžké oddychování a chrápání ze spánku, případně zaslechnutí nějakého toho rozhovoru. Dabing je oproti tomu perfektní. Anglické hlášky nacistů s neuvěřitelně zřetelným až groteskním německým přízvukem prostě do hry dokonale sednou. Škoda, že The Great Escape neobsahuje více hudby, kromě podkreslení hlavního menu, narazíte občas jen na gramofon, skřípavě přehrávající desku s nějakým německým válečným šlágrem. Sem tam hra vyluzuje tóny i při akci, ale hudbu ve smyslu soundtracku od The Great Escape nečekejte. • Nervy z ukládání Občas přemýšlím, co vede vývojáře k tomu, že na hráče chystají různé zákeřné systémy ukládání pozic. Automatické savy při dosažení daných míst jsou určitě stresující záležitostí, ovšem při zdravém úsudku designéra dokáží plnit svoji funkci - udržovat napětí, a být tím, čemu už i my v Česku říkáme „challenge“. Omezený počet uložení na misi ale může doslova zabít hratelnost, a to je i případ Great Escape. Není nic horšího než znovu hrát část, která sice není nijak náročná, ale je zdlouhavá a nudná, a to jen kvůli špatnému odhadu na pozice. Kvůli zbytečnému opakování některých úseků mi dohrání celkem osmnácti misí trvalo na střední obtížnost přibližně 14-16 hodin. • Závěr 
zdroj:
tisková zpráva
Hra The Great Escape je pro mě zklamáním. Těžko říct, zda za to může její celková pomalost, slabý závan válečné atmosféry, kterou zde možná objeví jen sklaní milovníci filmu, nebo fakt, že pokud ji dohrajete jednou, nemáte žádný důvod začít s ní znovu. Hra nemá vyloženě špatné stránky, je prostě celkově průměrná, nedosahuje grafických standardů a především, v dnešní době a v této podobě nemá náročné hráče čím zaujmout.Stáhněte si: Demo, Video, Trailer, Cheaty Související články: Novinky, Splinter Cell recenze (2/2003), Prisoner of War recenze (10/2002), Rebels: Prison Escape |
| Kate | |
| autorce je 18 let, kromě studia a psaní pro Tiscali Games se občas mihne v televizním pořadu GamePage, nejspolehlivěji ji k počítači připoutá akce s promakaným příběhem nebo vojenské simulace, volný čas ale tráví i jinak (všechny články autora) |
