Recenze
Rebel Galaxy Outlaw – recenze
17. 9. 2019
|
Mars Vertigo
Juno Markev je potížistka par excellence – ti z vás, co hráli původní Rebel Galaxy, ví moc dobře, o čem mluvím. V prequelu Outlaw se vžíváte do její pixelové kůže krátce poté, co jí téměř fatálně nevychází pokus pomstít vraždu svého muže, se kterým se chystala stáhnout do ústraní po bouřlivých časech bukanýrských. Ovšem jak už bývá při takovém řemeslu zvykem, když se k němu člověk obrátí zády, zákonitě musí přijít trest.
Forged of Blood – recenze
4. 9. 2019
|
Jakub Šindelář
Je to tady. Poslední bitva krále Aureliana Caenicana bude brzy dobojována. Král již ví, že jeho obrana nevydrží dlouho. Byl zrazen. V hradu dohořívají poslední plameny a on se brání několikanásobné převaze. Snad ale vydrží dostatečně dlouho, aby jeho dva synové stihli utéci a pokračovali tak v královské linii. „Buďte sbohem, moji synové. Nechť vás provází odvaha a síla!“ Dobrodružství Forged of Blood začíná.
The Division 2 – recenze
21. 3. 2019
|
Jan Olejník
Sedm měsíců po propuknutí epidemie černých neštovic, která zdecimovala Spojené státy, jste jako agent Strategic Homeland Division stále v akci, snažíte se ve všudypřítomném chaosu nacházet přeživší a pomáhat, kde jen to jde. Nyní vás povinnost volá do Washingtonu, kde budete dál pokračovat v tom, co The Division i její druhý díl umí nejlíp: akci, lootování a zase akci.
Deep Sky Derelicts – recenze „vesmírného Darkest Dungeonu“
10. 10. 2018
|
Pavel Skoták
Co jsme ochotní hrám prominout a tolerovat? A kolikrát nás může bavit to stejné stále dokola? Při hraní krásně stylizované vesmírné tahovky s kartičkami Deep Sky Derelicts jsem se pořád vracel ke stejné myšlence. Neměl by se už konečně někdo odhodlat a dát vývojářům jasně najevo, že roguelike je sice skvělá věc, ale ne za každou cenu?
Pyre - recenze
7. 8. 2017
|
Jan Slavík
Šla by snad od studia Supergiant Games, které stojí za Bastion a Transistor, očekávat nějaká obyčejná, průměrná či nezáživná hra? Stát se samozřejmě může ledacos, ovšem kdo měl neblahý pocit, že se tvůrcům napotřetí nepovede udržet vysoko nastavenou laťku, může si s klidem oddychnout. Pyre totiž nabízí přesně to, co je potřeba – nápaditost, vyváženou hratelnost a kvalitně podaný příběh.
Persona 5 - recenze
18. 5. 2017
|
Vilém Koubek
Osmileté čekání sice bylo kruté (obzvláště poté, co se naplno rozjela marketingová mašinérie), v případě Persony však zároveň ozdravné a do jisté míry prospěšné. O málokterém japonském RPG totiž platí ono otřepané tvrzení, že se nehrají, ale spíše se do nich chodí žít. A takový život při nikterak drastickém obměňování hratelnostní formule může docela rychle omrzet. Ten správný čas však konečně nazrál a studio Atlus vypustilo do světa obrovský a velmi propracovaný titul, v němž rádi utopíte týdny svého času.
Assetto Corsa - recenze Xbox One verze
2. 1. 2017
|
Václav Rybář
Možná si vzpomenete, jak skoro před dvěma lety recenzoval PC verzi Assetto Corsa kolega Švára, a neubránil se zdravému nadšení, které vedlo k výsledné devítce. Už tehdy ovšem varoval před tím, že Assetto je pořád ve vývoji a není to tak docela hra. Jde spíše o simulaci v pravém slova smyslu - takovou tu studenou a odosobněnou, která by se mnohem lépe vyjímala někde v závodní stáji (nebo na vojenské základně). Je to prostě stroj bez emocí a přísný učitel, nic víc. My se teď ke hře vracíme, protože před pár měsíci vyšla i na konzole.
Call of Duty: Infinite Warfare - recenze
9. 11. 2016
|
Vilém Koubek
Snad okolo žádného jiného dílu Call of Duty se nestrhl po představení hry tak negativní poprask jako v případě Infinite Warfare. Zasazení do vesmíru a implementace kosmických bitev ve stíhačkách pohnula žlučí spoustě fanoušků, kteří nedokázali unést, že se jejich oblíbená série vyvíjí, zatímco oni pořád sedí ve stejném sklepě doma u rodičů. Pravdou nicméně zůstává, že tak provařená značka jako Call of Duty potřebovala nakopnout novým a zajímavým směrem – klidně rovnou do vesmíru.
Sun Dogs - recenze
4. 4. 2016
|
Ladislav Loukota
Nebesa samotná jsou vám limitem v textové adventuře Sun Dogs (Steam, homepage) od studia Royal Polygon. Hra na první pohled nabízí fenomenální, hlavně textová, dobrodružství z futuristické sluneční soustavy. Ne nadarmo se tedy nabízí srovnání s parádní adventurou 80 Days, jejíž PC verze lehce pokulhává, především na telefonech však nabízí jeden z nejlepších zážitků (před)loňského roku. Podobný přístup k látce ovšem ještě nezaručuje stejně kvalitní výsledek.
Undertale – recenze
3. 1. 2016
|
Ladislav Loukota
Nepovažuji se za přehnané negativního člověka. Když jsem ale usedl k JRPG s názvem Undertale (homepage, Steam, Wiki), které mi Petr přihrál se slovy "je to strašlivá hipísárna, ale všichni jsou z toho na větvi", měl jsem chuť dštít síru o přeceňování indie výplodů a sebezahleděnost mnoha jejich tvůrců. Můj ortel nad mišmašem těch největších klišé žánru, kombinovaných s veskrze pochybným zpracováním, se zdál být jasný. Jako mnohokrát dříve, i Undertale od vývojáře Tobyho Foxe je ale ztělesněním přísloví o nutnosti dvakrát měřit a jednou řezat.
Call of Duty: Black Ops III - recenze
13. 11. 2015
|
Daniel Kremser
Jestli je něco v herním průmyslu jisté, pak je to každoroční nálož vojenské akce v podání Call of Duty. Tedy série, která si kritiky za lpění na tradiční žánrové formě singleplayerového blockbusteru a hutného multiplayeru užila během posledních let více než dost. Pravda, částečně si za to může sama, protože poslední velká změna přišla snad s Modern Warfare. Někdy ale zkrátka není radno měnit to, co tak dlouho a nutno říci, že i úspěšně fungovalo. Může totiž vzniknout kočkopes s názvem Black Ops III, který popírá největší přednosti svých předchůdců a minovým polem očekávaní fandů i neutuchající kritiky kličkuje s takovou vervou, až zapomíná, čím vlastně chce být.
Halo 5: Guardians - recenze
6. 11. 2015
|
Aleš Smutný
Další rok, další Halo? Kdepak, tohle pravidlo neplatí, protože Bungie a po nich 343 Industries nechrlí nové díly vlajkové série Xbox konzole každý rok, čili mají dost času, aby přišli s něčím novým. Ne vždy tento pokus vyjde a často vyzní do ztracena – například Spartan Ops v Halo 4 nebyl špatný nápad, ale nakonec nešlo o žádný tahák. Halo 5: Guardians zkouší nové věci v kampani i v multiplayeru a opět platí – něco vyšlo, něco ne. A váš výsledný dojem ze hry bude záviset na tom, co přesně od Halo 5 čekáte.
Mario Kart 8 - recenze
22. 5. 2014
|
Jakub Kovář
Rachot motorů vytáčených do vysokých otáček, nestvůrka, co na prutu spouští hodiny s odpočtem do startu závodu a třicítka těch nejméně pravděpodobných soutěžících z celého Houbičkového království. Vedle Mario, Peach, Rosaliny, Yoshiho a dalších rolují na start záporáci včetně Bowsera a Waria, aby si užili jízdu plnou zábavy v novém dílu Mario Kart. Vůně benzínu a zničených přátelství už po osmé v řadě láká k zábavnému odpoledni všechny milovníky rychlých kol bez rozdílu věku.
Dragon Age: Leilana Song - recenze
19. 7. 2010
|
Redakce Games.cz
Bardka Leliana není jen roztomilá a trochu šišlavá zrzavá slečna. Má za sebou mnohem temnější minulost, než by se mohlo zdát.
Songs of Conquest – recenze mobilní verze nástupce Heroes of Might and Magic
13. 3. 2025
|
Jakub Malchárek
Pixelartoví Heroes v kapse
Galactic Civilizations III - recenze
25. 9. 2015
|
Ondřej Švára
K dobývání hvězd a herního mainstreamu se letos vrátila Galactic Civilizations III. Věrní fanoušci oblíbené galaktické série sice čekali více důležitých změn než jen třeba lepší grafickou podívanou, ale přesto, nebo právě proto, oslovuje aktuální díl širokou hráčskou základnu. Galactic Civilizations se tak musí líbit všem, kteří si nechtějí vesmír pouze představovat, ale touží jej na vlastní oči poznat. Pohledné a také přehledné herní prostředí navíc giganticky nabobtnalo a hra se chlubí i velkorysým editorem, stále se zdokonalující umělou inteligencí a přísunem nových příběhových kampaní.
Men of War: Assault Squad 2 - recenze
25. 6. 2014
|
Aleš Smutný
Poslední pětice vojáků se schovává za tankem s přetrženým pásem. Pomalu dochází náboje a medik, co se snažil zachránit už chladnoucí mrtvolu, se válí o kus dál. I kdybyste chtěli tank nakrásně opravit, museli byste přežít v dešti kulek. Situace volá po jediném řešení. Restart! Dobře se s touto funkcí seznamte, při hraní Men of War: Squad Assault 2 ji budete často používat.
Wargame: Red Dragon - recenze
7. 5. 2014
|
Tomáš Jung
Třetí světová válka se v úspěšné sérii strategií Wargame šíří po světě jako mor. Začala vyhrocením studené války, kterou přeměnila v masakr střední Evropy. V druhém kole se jako rozlícená saň vrhla na sever a přesunula boje do Skandinávie. Ve třetím díle Wargame: Red Dragon konečně přestala přešlapovat po starém kontinentě, velkolepě se rozmáchla a do války zapojila nejlidnatější velmocnosti Asie včetně Japonska. A jelikož předchozí díly neobsahovaly lodě, je vám asi jasné, čím chce tichomořské válečné dobrodružství překvapit.
Star Trek: The Video Game - recenze
27. 5. 2013
|
Pavel Dobrovský
Byl to jeden z nejstrašlivějších okamžiků posledních měsíců. Herní kamera se skřípla v nepřirozeném úhlu a na televizi jsem uviděl zadní stranu Spockových očí překrytou spletencem vlasů připomínajících mrtvé rousnice. Špičky uší mizely z obrazu a s mrazivou pravidelností Spockova dýchání se znovu objevovaly.
War of the Roses - recenze
27. 11. 2012
|
Vilém Koubek
Jednou za čas se na herní scéně objeví hra, z níž je doslova cítit, že je dělaná z lásky a směřuje na hráče, co ji budou ochotni obětovat svoje srdce. World of Tanks je toho perfektním příkladem, bez ohledu na aktuální ultrapopularitu, jelikož je postavená na jednoduchém konceptu, který tlačí na slabiny milovníků tanků a doslova jim umožňuje plnit si dávné sny. War of the Roses působí již od prvního spuštění velice podobně, nicméně hraje se tak dobře, aby jí to zaručilo úspěch?
Proun - recenze "československého" Wipeoutu
21. 8. 2011
|
Ondřej Švára
Když ho vidíte v pohybu, připomíná Proun klasický Wipeout. Avšak po pár vteřinách hraní si možná vzpomenete na něco úplně jiného. Třeba jako já na geometrické intro z LHX: Attack Chooper nebo na tu dětskou, barevně lakovanou, dřevěnou stavebnici, na takové ty zelené kvádříky, žluté stříšky a červené mostíky, ze kterých se dá postavit parádní hrad, co ale nedrží pohromadě. Proun je vůbec hra o asociacích. Až mě brní, jak mnoho barevných nálad tenhle ve skrze primitivní závod s koulí na lepivém potrubí může skrývat.
Vanquish - recenze
24. 11. 2010
|
Petr Poláček
Japonci se do svých úvah o konci produktivní vývojářské kultury zabrali natolik, že úplně ztratili soudnost a hlavně důvěru ve své schopnosti. Hledají vzory na Západě a marně se snaží přejímat postupy, se kterými si jejich asijský naturel neumí poradit. Výsledkem jsou hry bez tváře a „drajvu“ a spousta peněz propálených zbytečně neefektivním vývojem. Přitom mají vzory správného přístupu přímo pod nosem a nedívají se. Vanquish je ten vzor.
Ratchet and Clank: Quest for Booty - rec.
28. 9. 2008
|
Redakce Games.cz
Herní nadstavba loňského Tools of Destruction navazuje na předchozí eskapády dvou charismatických hrdinů a jejich plošinovkovitého křepčení s pár novinkami.
Unkilled - recenze české mobilní střílečky
1. 12. 2015
|
Jan Hrdlička
Herní scéna u nás se může pochlubit hned několika špičkovými vývojářskými domy a ve sféře mobilních her mezi ně bez pochyby platí brněnští Madfinger Games, kteří se svým titulem Unkilled navázali na úspěch rodokmenu svých předešlých akčních her (Dead Trigger, Shadowgun a další). Od Unkilled tedy čekejte špičkovou grafiku, haldu zbraní, mikrotransakce, řízné chlápky a zombie apokalypsu, které je třeba se postavit se zbraní v ruce.
Mercenary Kings - recenze
29. 4. 2014
|
Daniel Kremser
Šlo o lásku na první pohled, která nás spojila na mnoho hodin. Byl to závan nostalgie od úvodní obrazovky, který mě magickým způsobem vrátil do dětských let. Tehdy jsem hrával na bídném počítači rozpixelované plošinovky a na stařičkém mobilu smažil pecky vystavěné okolo těch nejprimitivnějších zápletek. Nyní se ta doba vrátila prostřednictvím hodně nadsazené střílečky Mercenary Kings od Tribute Games. A víte co, já se do ní zamiloval!
Monster Hunter 3: Ultimate - recenze
12. 5. 2013
|
Jakub Kovář
Série Monster Hunter je oblíbená především v Japonsku a v USA, u nás (čti v Evropě) ji moc lidí, alespoň dle mého dojmu, nezná. S každým dalším dílem se ale ukazuje, jaká to je škoda. Monster Hunter je totiž oslava hardcore RPG, které se dá hrát stovky hodin, dají se v něm vyrábět meče, brnění, pasti a hlavně tedy lovit obří monstra, která si nedají nic líbit. A když myslím nic, myslím tím nic ve stylu v poslední době populárního Dark Souls.
Driftmoon - recenze
8. 4. 2013
|
Miloš Bohoněk
Hry. Hrajete hry? No jistě. Tvoříte je? Je to klidně možné. A teď vaše polovičky. Hrají hry? Nejspíš ne. A tvoří je? Julku do ohně za to, že ne.
Forza Horizon Rally Pack - recenze
9. 3. 2013
|
Václav Rybář
Samozřejmě víme, že rallye přídavek k Forza Horizon vyšel v půlce prosince, a pokud nejste úplně leví, měli jste ho dohraný ještě před Vánocemi. Nám se ale tahle recenze zatoulala na kruhovém objezdu, a proto vychází až nyní. Na atraktivitě přídavku to nic nemění a vlastně je to celkem příhodné, protože DLC působí dojmem obsahu, který se do hry na poslední chvíli nevyšel.
The Cave - recenze
29. 1. 2013
|
Pavel Dobrovský
Představte si takového mile šíleného profesora v tajné podzemní laboratoři. Postavil si v ní komorní urychlovač herních žánrů s cílem najít Higgsovu hru. V jednom z experimentů hodil do urychlovacího válce skákačku s adventurou a stiskl červené tlačítko START. Ale co se nestalo, urychlovač měl zrovna slabou chvilku, místy urychloval, jindy zpomaloval a nakonec vybuchl. Profesor stihl na poslední chvilku hru zachránit. Nebyla sice Higgsova, ale nezbylo nic jiného, než s ní jít na trh. Profesor se jmenuje Ron Gilbert. Hra se jmenuje The Cave.