Recenze
Not a Hero - recenze
8. 6. 2015
|
Václav Pecháček
Politici jsou obvykle nudní suchaři. Pořád by sáhodlouze debatovali o věcech typu “Vyhláška o reorganizaci byrokratického aparátu Ministerstva pro místní rozvoj” a snažili se nahnat pozitivní bodíky u Václava Moravce. Nejvíce vzrušujícím aktem, který po nich můžete chtít, je selfie v bazénu nebo vazba na Pankráci. Politici jsou zkrátka jenom lidé jako vy a já. A to je možná chyba. Možná že politika by byla daleko zábavnější a prospěšnější, kdyby ji dělali obrovští fialoví králíci, disponující teleportačním zařízením a nesmyslnou gramatikou. Jako v Not a Hero.
Dex - recenze českého kyberpunkového RPG
24. 5. 2015
|
Ladislav Loukota
Zhruba půlrok po vydání první early access verze vyšla nedávno hotová verze 2D RPG Dex (Steam). Titul z dílny tuzemského studia Dreadlocks uspěl v roce 2013 na Kickstarteru a podobně jako řada dalších podobně zafinancovaných projektů sklízí i Dex nemalou porci kritiky pro svou zabugovanost a rozbitost. Leccos z toho je sice pravda, pokud ale proniknete do srdce hry, moc to nevadí.
Project CARS - recenze
6. 5. 2015
|
Jan Olejník
Microsoft má Forzu, Sony zase Gran Turismo. Na první pohled se může zdát, že Project CARS chce být třetím do party, a byť se jedná o multiplatformní titul, měl by být něčím jako Forzou pro PC. Ale zdání klame a trailery taktéž. Project CARS míří na velmi konkrétní skupinu hráčů a za „mainstreamový simulátor“ hru skutečně považovat nelze.
Tengami - recenze PC verze
23. 2. 2015
|
Ladislav Loukota
Boom 2D her v posledních letech nepostihl jenom PC milovníky retra, ale i mobilní platformy. Pro chytré telefony a tablety jde ale o optimální formát, a proto nepřekvapí, že nejúspěšnější zástupci trendu občas zatouží po přeskoku i na jinou platformu. Právě to je případ sympaticky působící Tengami (homepage). V principu 2D logická záležitost disponuje pozvolnou hratelnosti, originální stylizací do papírových skládaček i překrásným vizuálem. Upravili však vývojáři původní iOS verzi dostatečně, nebo Tengami na PC zkrátka nefunguje?
Assetto Corsa - recenze skvostné závodní simulace
11. 2. 2015
|
Ondřej Švára
Kdo by se nechtěl projet v supersportovním voze, aniž by na něj měl! Pro ty, které neznervózňuje finanční spoluúčast na případných nehodách, existují zážitkové půjčovny. Ti ostatní volí počítačové hry. Jednou z velmi lákavých je i Assetto Corsa, která naplnila potenciál stát se virtuální poctou rychlým automobilům. Sice jí chybí bohatý obsah i atraktivní singleplayerová kariéra, ale to první už napravuje hráčská komunita, zatímco o to druhé hra stejně neusiluje. Assetto Corsa je především multiplayerovou závodní arénou s úžasnou modifikovatelností a s důrazem na autentické pocity z jízdy. Vše ostatní jde stranou.
Dead State – recenze
15. 1. 2015
|
Jakub Kovář
Vypukla zombie apokalypsa, přirozený řád se hroutí, lidská společnost jako celek přestala fungovat a nejen zombie, ale hlavně člověk člověku je vlkem. V takovém prostředí je úkol jasný – přežít a ideálně zajistit přežití pro co nejvíce lidí, které kolem sebe postupně shromáždíte. A jakkoliv může popis hry znít až příliš povědomě, zdání klame. Dead State totiž v tradičních kulisách rozehrává RPG spojené s klasickou taktickou tahovkou a ve svých nejlepších momentech dává vzpomenout na první dva díly série Fallout.
Outlast: Whistleblower - recenze
2. 6. 2014
|
Ondřej Švára
"Nerušit, necivět, nepostávat - probíhá zákrok!" Na chirurgii a možná ještě na pitevně by člověk nad takovou zprávou mávl rukou a v klidu dodržel instrukce. V Outlast: Whistleblower je ale všechno trochu jinak. Každé písmeno, každá věta a každá situace tu má naprosto jiný, děsivý význam. Studio Red Barrels se loni blýsklo s Outlast, který lze považovat za jeden z nejpůsobivějších survival hororů poslední doby. Nedávno pro hru vydali rozšíření Whistleblower, od nějž si fanoušci slibovali podobně psychicky náročný zážitek.
Escape Goat 2 - recenze
14. 5. 2014
|
Ladislav Loukota
Světové herní masy momentálně uctívají ztělesněnou nesmyslnost jménem Goat Simulator, čemu by však hráči měli doopravdy věnovat pozornost, je docela jiná hra s kozlíkem v hlavní roli. Staromilsky krásná puzzle hopsačka Escape Goat 2 totiž patří do kategorie her, které se nestydí za obtížnost natolik pekelnou, že pouze zenový mistr nebude během hraní osnovat demolici počítače a přilehlého okolí. Jak se ale říká, každá mince má dvě strany, a platí to i pro vyšroubované výzvy v Escape Goat 2.
BioShock Infinite: Burial at Sea - recenze první epizody
17. 12. 2013
|
Lukáš Grygar
Pokud jste nehráli a hlavně nedohráli BioShock Infinite a máte to v plánu, čtete odtud dál na vlastní nebezpečí. O první části dvoudílného DLC Burial at Sea nemá valného smyslu mluvit bez znalosti jádra celého původního příběhu. Když nevíte, kdo jsou Booker a Elizabeth a jakou roli v osudu létajícího města Columbia sehráli, postrádá pro vás Burial at Sea jakýkoli smysl a následující řádky vám případný zážitek z Infinite jenom a pouze zkazí. Vaše volba.
Zoo Tycoon - recenze
16. 12. 2013
|
Lucie Jiříková
V posledních letech mě dětské hry stále dokola vedou k úvahám, zdali mají lidé z herní branže všech pět pohromadě. Dětských her je málo, přestože se jedná o obrovský trh, který nabízí možnost nadprůměrných výdělků. No a když už se jednou (k velké radosti rodičů) nějaká ta primárně dětská hra urodí, najdeme v ní tolik nesmyslů, že je pro mladší hráče prakticky nehratelná. Podobný osud potkal Disney Infinity, Epic Mickey 2 a bohužel se nevyhnul ani Zoo Tycoonu.
Professor Layton and the Azran Legacy - recenze
6. 12. 2013
|
Miloš Bohoněk
Každé herní univerzum má jistou vnitřní logiku. Sadu pravidel, podle nichž hráč řeší vzniklé situace. V Call of Duty všechny postřílíte, v Devil May Cry všechny zmlátíte, v Pokémonech se nikdy nikoho nedotknete, ale vysíláte své zvířecí prostředníky. No a v sérii Professor Layton si pro změnu vždy poradíte vyřešením nějaké hádanky.
Company of Heroes 2 - recenze
25. 6. 2013
|
Jan Olejník
V titulku recenze by klidně mohlo být uvedeno "O hře, která málem nebyla, ale nakonec byla". Studio Relic totiž pokračování strategického hitu z roku 2006 připravovalo pro dnes již neexistující THQ. Problémy zmítaný vydavatel natáhl po zoufalém boji bačkory a Company of Heroes 2 putovala společně s Relicem pod křídla firmy, od které byste zájem o strategii z 2. světové války nejspíš nečekali. Ano, řeč je o japonském vydavateli SEGA. Ale nebojte, ježka Sonica v CoH 2 jako speciální jednotku neuvidíte.
Fire Emblem: Awakening - recenze
16. 5. 2013
|
Miloš Bohoněk
Desítka v hodnocení znamená, že by vám Fire Emblem: Awakening neměla uniknout i za předpokladu, že dění okolo handheldu 3DS nesledujete. Awakening není pouze nejlepším titulem v sérii a v současnosti i nejlepší hrou pro Nintendo 3DS (Ocarina je jen remake, tak si dá pohov), ale také jednou z nejparádnějších her, která se kdy vynořila z vod handheldových. Fire Emblem: Awakening patří mezi špičku produkce napříč všemi platformami.
LEGO City: Undercover - recenze
17. 4. 2013
|
Martin Bach
Čeští chlapi se odjakživa dělí na drsňáky a měkoně, optimisty a pesimisty, Sparťany a Slávisty, egoisty a altruisty, trenkaře a slipaře, ale v neposlední řadě i na ty, kteří si v mládí buď hráli se stavebnicí Merkur, nebo trávili své dětství u Lega. A přestože spousta z nás by si přála někdy zahrát hity jako Merkur: Batman nebo Merkur: Star Wars, faktem je, že v globálním měřítku je posledně jmenovaná skupina v totální převaze. V důsledku toho nese zřejmě nejlepší hra pro konzoli Wii U název LEGO City: Undercover.
Football Manager 2013 - recenze
9. 11. 2012
|
Aleš Smutný
„Rok s rokem se sešel a nový Football Manager nám vyšel“, pravil básník-amatér a byl zabit pro prznění dobrého jména poezie. Všichni závisláci na virtuálním fotbálku, kde nezáleží na tom, jak to umíte s páčkami a klávesami, ale na tom, jak dobře čtete tuny tabulek i soupeřovu hru, se ale mohou radovat - nový ročník je tu a to znamená minimálně nové statistiky. Což by ale bylo trochu málo za cenu plné hry. Tvůrci to vědí, takže se nebojte, je toho víc. I když možná ne tolik, kolik bychom chtěli.
Hybrid - recenze
24. 8. 2012
|
Lucie Jiříková
Myslíte si, že už jste přišli na kobylku všem multiplayerovým akčním hrám? Hybrid vás z tohoto šeredného omylu hodně rychle vyvede. Jde o unikátní titul, který svým neotřelým zpracováním dokazuje, že i na plně obsazeném bitevním poli, jemuž vévodí takoví giganti jako Gears of War, Battlefield nebo Call of Duty, je stále ještě dost místa pro zdravou konkurenci.
Mortal Kombat Vita - recenze
21. 6. 2012
|
Aleš Smutný
Pamatuji si, že to bylo těsně po revoluci, snad rovnou v roce 1992, kdy jsme na školním výletě do Itálie poprvé navštívili jednu z místních heren, u nás tehdy prakticky neznámou věc. Okouzleni miliardou tlačítek a úžasných her jsme se rozptýlili po herně, aby se po čase vytvořily dvě skupinky. Jedna byla u bojovky, kde si všichni oblíbili „Yhomastua“ (ano, byl to Yoshimitsu) a druhá, nepřekvapivě, stála také u bojovky, kde se trhaly páteře, krev cákala proudem a pro mrtvolu jste nešli daleko. Tak jsem poznal Mortal Kombat.
Alan Wake's American Nightmare - recenze
9. 3. 2012
|
Karel Drda
Oblíbený autor hororových bestsellerů Alan Wake se vrací, aby se znovu utkal s (vlastními) démony a temnými silami. Populární herní postava získala cenné body i příznivce ve své první hře a nedávno vydaná předělávka konzolové verze pro PC jeho kvality jen potvrdila. Alan Wake's American Nightmare ale není klasickým pokračováním, leč jakýmsi velmi volně navazujícím příběhem, v němž kromě oblíbené postavy nalezneme ze známých věcí ještě baterku a zbraň.
Cave Story+ - recenze
3. 2. 2012
|
Karel Drda
Z dnešního pohledu je to naprosto nepochopitelné, ale hry jako Cave Story jsme dříve běžně hrávali, bavili se o nich a znamenaly pro nás opravdu hodně. Odreagování, zábavu, napětí a nervy drásající chvíle, kdy jsme měli chuť prohodit náš předražený počítač z okna - přesně takové stavy člověk u řady plošinovek zažíval a dokonce je i vyhledával. U téhle vylepšené, komerční verze, kultovní freewarovky, vám stačí pár minut na to, abyste pochopili, že stejné pocity se mohou dostavit po tolika letech znovu a že vlastně vůbec nevadí, jak to celé vypadá.
Mario Kart 7 - recenze
16. 1. 2012
|
Jan Vitík
Je to jeden z charakteristický rysů Nintenda, který jedna skupina nenávidí a druhá miluje. Každé vydání nového hardwaru s sebou přináší vlnu nových dílů profláknutých sérií. Můžete si o nich myslet, co chcete, ale je těžké se ubránit faktu, že kvalitu a vysokou míru zábavy se daří udržovat v mnoha z nich. Mario Kart patří ke stálicím již od doby Super Mario Kart z devadesátého druhého. Její hratelnost se za ta léta téměř nezměnila a jistým znovuzrozením pro ni byl příchod prvního handheldu DS. Nyní by měla pomoci třetím rozměrem obdařenému 3DS, které zatím žádným extra dlouhatánským seznamem skvělých her neoplývá.
The Legend of Zelda: Skyward Sword – recenze
26. 11. 2011
|
Marek Král
Zpátky do krásné minulosti a minulost představit současnosti. Po pěti letech vývoje Nintendo vydává nové dobrodružství Linka a Zeldy, a tím tak oslavuje 25. výročí videoherní značky, jež okouzlila bezmála celý svět. Jenomže Link tenkrát byl poplatný své vlastní době. Dnešní hráči spíše očekávají modernější přístup japonských vizionářů tam, kde trojrozměrná Zelda bloudila, zakopávala a rušila. Oddaným fanouškům série se dá Skyward Sword přiblížit jinými slovy: je to stará dobrá Zelda se všemi svými pro a proti. Některé věci se však donekonečna omlouvat nedají.
Fable III - recenze PC verze
17. 5. 2011
|
Ondřej Švára
Jistě. Měl bych začít něčím vznešeným. Lidé na vzletná slova čekají, neboť za těch sedm let získali neochvějný pocit, že k Fable tak nějak automaticky patří. Jenže už loni na podzim Martin k Molyneuxově značce superlativy šetřil. To když recenzoval třetí díl pro Xbox 360 a zarazila jej opravdu příliš nízko nastavená obtížnost a také mělkost celého, pouze na oko rozvinutého herního konceptu. Nyní, po polovici května, vychází „pécé“ port a ten měl být v mnoha ohledech lepší.
Guardians of Graxia - recenze zajímavé tahovky
3. 3. 2011
|
Tomáš Jung
Mám pro vás návod, jak zbohatnout. A když už byste se náhodou netopili v penězích, alespoň budete dělat, co vás baví. Stačí se inspirovat u firmy Petroglyph, tvůrce tahové fantasy hry Guardians of Graxia, kde vymysleli jeden herní mechanismus a dokázali z něj vycucnout, co se dalo. Guardians of Graxia je totiž v základu desková hra, která se dostala na počítače, stala se z ní karetní hra a dokonce si osvojila téma druhé světové války a pod názvem Panzer General odskočila na konzole Xbox 360. Tomu se říká dokonale vyždímaný nápad. Ze stolu do počítače
The Waylanders – recenze nešťastného RPG ze staré školy
16. 2. 2022
|
Jakub Špiřík
Nové Neverwinter Nights ani Dragon Age tady nehledejte
Mad Games Tycoon 2 – recenze hry na herního vývojáře
7. 7. 2023
|
Ondřej Rolník
Vždycky jste to chtěli zkusit, ne?
Trainz CZ - recenze
24. 8. 2002
|
Redakce Games.cz
Fanoušci modelové železnice to mají se svým hobby opravdu těžké kvůli vysokým cenám za jednotlivé díly, ale naštěstí existuje hra Trainz kompletně v češtině a se všemi dosavadními Service Packy.
Turok - mega-recenze
13. 2. 2008
|
Redakce Games.cz
V husté džungli nehostinné planety, která připomíná Zemi v období druhohor, se prohánějí stáda prehistorických ještěrů, jejichž zájmem je někoho nebo něco sežrat. Stala se obětí nerozvážných kroků i hra?
Warhammer 40,000: Darktide – recenze výborné adaptace temného univerza
16. 12. 2022
|
Pavel Skoták
Spolu proti Chaosu
Dance Central 2 - recenze
7. 11. 2011
|
Jiří Škrampal
Nalijme si čistého vína. Party hry běžného, casual hráči pohrdajícího, čtenáře zajímají asi jako teorie Miltona Friedmana demonstranty v Aténách. A já jim rozumím (čtenářům, ne demonstrantům). Není to tak dávno, co jsem sám patřil ke skupině, která na oko okázale ignorovala, v nitru však nepřejícně nesnášela, všechny casual hříčky, které prezentovaly naaranžované rodiny s tak křečovitými úsměvy, že by jim mohly závidět i reklamy na zubní pastu. I když mojí party-skepsi trochu nahlodalo Nintendo Wii, skutečně jí zlomil až Kinect a taneční hra Dance Central od Harmonixu (Guitar Hero, Rock Band), která se nedávno dočkala pokračování.
XCOM: Enemy Unknown - recenze
8. 10. 2012
|
Pavel Dobrovský
Cesta k vítězství trvala necelý rok. Záznamy hovoří jasně: 349 dní. Proběhlo šedesát bitev, z toho padesát tři skončilo výhrou. Poměr našich mrtvých vojáků versus ksindlu z vesmíru: 24 ku 428. V laboratořích pracovalo dnem i nocí 124 vědců, v dílnách 87 inženýrů. Prozkoumali všechno, co nepřátelé nechali ležet na bojišti. Objevili technologie, které svět neviděl. Naučili se číst nepřátelské myšlenky. Přesto se nezavděčili všem.