Guardians of Graxia - recenze zajímavé tahovky
6/10
zdroj: Archiv

Guardians of Graxia - recenze zajímavé tahovky

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

3. 3. 2011 20:00 | Recenze | autor: Tomáš Jung |

Mám pro vás návod, jak zbohatnout. A když už byste se náhodou netopili v penězích, alespoň budete dělat, co vás baví. Stačí se inspirovat u firmy Petroglyph, tvůrce tahové fantasy hry Guardians of Graxia, kde vymysleli jeden herní mechanismus a dokázali z něj vycucnout, co se dalo. Guardians of Graxia je totiž v základu desková hra, která se dostala na počítače, stala se z ní karetní hra a dokonce si osvojila téma druhé světové války a pod názvem Panzer General odskočila na konzole Xbox 360. Tomu se říká dokonale vyždímaný nápad. Ze stolu do počítače

Předpokládám, že jako čtenářům této recenze vám fantasy voní a raději spálíte goblina ohnivým kouzlem, než sejmete esesáčka tankem. Guardians of Graxia vám poskytne dokonalé fantasy vyžití v poměrně zajímavém herním prostředí s lenivým tahovým způsobem hraní, který má však jednu zásadní přednost – pokud prohrajete, máte máslo na hlavě jen vy, protože jste si strategii špatně promysleli. Na rozhodnutí je dost času, informací také dostatek, takže nemáte šanci se jakkoli vymluvit. Už tímto faktem by vám mohla být hra sympatická, tedy pokud nejste nedospělý srabík, který zdrhne před každou výzvou.

Systémová magie

Základní systém hry je téměř totožný s deskovou hrou, je jednoduchý a během chvilky ho každý pochopí. Na mapách různých tvarů a velikostí rozdělených na čtverce pohybujete fantasy bojovníky, kouzelníky a různými monstry s cílem zničit armádu soupeře, obsadit jeho pevnost nebo ubránit tu svou. Základním platidlem je mana, za níž nakupujete jednotky, karty kouzel nebo postav či ji spotřebujete při spouštění smrtonosných kouzel a speciálních schopností. Čím máte více obsazeného území, tím více many každý tah získáte. Jednoduché jako facka.

Jakmile potkáte nepřátelského draka, obra házejícího balvany nebo ohnivé kostlivce, pustíte se jim do kožichu a s pomocí karet kouzel i speciálních schopností jednotek se je budete snažit zničit. Bojovníci mají nějakou sílu, magickou nebo fyzickou, odolnost, někteří dobře bojují v lese či naopak ve volném prostoru. Jakmile začne souboj, střídavě vynášíte karty kouzel, které máte na ruce (obrazovce), používáte schopnosti svých bojovníků, ovlivňujete tím jejich vlastní sílu či ji ubíráte nepříteli a snažíte se mu dostat jeho počet životů na nulu nebo ho aspoň donutit k ústupu.

Jak na draka

Guardian of Graxia exceluje v tom, jak dokáže všechno podat po lopatě. Hráč dobře vidí, kolik mu v souboji ubude života, zda zničí nepřítele nebo padne sám a jaký účinek má daná karta. Hra před vámi nemá žádná tajemství. Skutečně dokáže strhnout tím promýšlením taktiky, jelikož náhoda zde má malou roli a k rozhodnutí co dál máte dostatek informací. Naučíte se držet léčitele Devouta poblíž jednotek, budete chránit lučištníky, prorážet s jezdci na mamutech a do útoku posílat univerzální Blood Crusadery. Časem poznáte, že je třeba silného draka sejmout na první pokus, nafasovat si na něj ultimátní kouzla a napadnout silnou sestavou potvor, protože pokud porazí on vás, získá zkušenost a stane se zase o fous silnější.

Různorodost karet, ale i jednotek je veliká. Velmi mě bavilo poznávat nové karty, kouzla i bojovníky, naučit se je dokonale skloubit a využít. Časem je budete znát všechny, ale nebude to za hodinu ani dvě, možná ani za tři. Potěšil mě každý nový objevený bojovník i karta, čemuž dopomohla bujará fantazie autorů. Potkáte obyčejné smrťáky, ale i jezdce na přerostlých vlcích i medvědech nebo oživlé stromy a přemýšlíte, se kterou kartou kouzel je spojit, aby byli ještě ničivější.

Povedené je také ovládání, zvláště se mi líbila možnost si otočením kolečka myši zvětšit karty, dobře si je prohlédnout a pak je zase zmenšit a mít dobrý přehled nad mapou. Tu lze libovolně otáčet a zoomovat. Kliknete-li na jednotku, hned víte, kam je možné ji posunout či umístit a jaký bonus poskytne terén. Informace jsou zkrátka servírované jako na královské hostině. Pokud jste přemýšlivé hlavy a nevadí vám pomalé tempo hraní, Guardians of Graxia si vás na chvilku získá.

Deset map navíc

Ta chvíle však mohla být podstatně delší, kdyby zde byl multiplayer. Netvrdím, že AI je blbá a nedá zabrat, ale lidský protivník je nezastupitelný a hře absence multiplayeru velmi ubližuje. Živě si dokáži představit divoké karetní souboje se zákeřnou taktikou, kterou AI není schopná vymyslet. Vlastně bych se vůbec nebál postavit celou hru jen na multiplayeru, však má základ v deskových hrách. Chtělo to také více zapracovat na vzhledu hry. Postavy nejsou moc hezké a propracované, mají příšerné animace, krajina je nic moc, mapa visí podivně ve vzduchu a o zvucích se nebudu ani rozepisovat, jsou hloupé a nenápadité. Jenom karty si za svou grafiku zaslouží pochvalu a je radost je studovat.

V základní verzi bych Guardians of Graxia dal hodnocení 5, ovšem recenzoval jsem rozšířenou verzi s desítkou nových map. Ty hru značně obohatily a prodloužily a vzhledem k rozumné ceně tak mohu konstatovat, že strážci Graxie nejsou k zahození. Jen musíte mít trochu rádi deskové hry, tahovky, milovat fantasy a být unaveni z hektických akcí v mnoha jiných hrách. Pak vám Guardians of Graxia sedne. Ale pamatuje, musíte splnit všechny tyto podmínky, jinak chcípnete nudou.

Poznámka: Pokud si základní hru s mappackem oblíbíte, je aktuálně k dispozici ještě jedno rozšíření, Guardians of Graxia Elves and Dwarves s další šesticí map a novými jednotkami, a to za rozumnou cenu 5 EUR.

Verdikt:

Pohodová a přímočará tahovka pocházející z lůna její deskové matky. Přes své jednoduché herní principy je takticky košatá a vydrží na hodně dlouho, jen musíte překousnout chybějící multiplayer, pomalé tempo hraní a pravěkou grafiku.

Nejnovější články