Recenze

Peaky Blinders: Mastermind – recenze hry na motivy seriálu

Skvělá seriálová předloha dobrou hru nedělá

Navy Seals - recenze

Zhostili byste se rádi role osamělého člena elitní jednotky amerického námořnictva na Dálném východě? A co takhle zkusit hru, která posunuje meze počítačové zábavy? Odpověď zní: Navy Seals.

Tearaway Unfolded – recenze

Tearaway Unfolded jsem spouštěl v pevné víře, že se pouštím do recenzování snad jen krapet vylepšené verze jedné z nejlepších her pro Vitu. Těžko jsem se mohl mýlit více – Tearaway Unfolded si ze svého předchůdce sice bere základní premisu příběhu, stěžejní prvky hratelnosti a některé lokace i postavy, v zásadě se však jedná o obsahem natolik odlišný titul, že směle dokáže obhájit svoji existenci na nové platformě a nepůsobí přitom jako pouhá ždímačka na peníze. K tomu je navíc třeba dodat, že i tentokrát se jedná o hru, která má jako celek smysl pouze na konkrétní platformě, a která by těžko mohla fungovat kdekoli jinde.

The Marvellous Miss Take - recenze

S renesancí PC her, která se ještě před několika lety zdála být nepravděpodobná, rychle nabobtnal počet titulů, které si vyšší kvalitu asociují s vyšší komplexností. Čím více hejblátek, pravidel, rébusů a mechanismů, tím jakoby měl titul nabízet více muziky. Pastelová kombinace stealth hry, hádanek a akční arkády The Marvellous Miss Take (homepage) ale ukazuje, že se lze vydat i cestou opačnou, tedy cestou jednoduchosti. Skrz naskrz sympatická hra, stojící kdesi mezi Monacem a Mark of the Ninja, si možná na první pohled přímo říká o negativně míněnou nálepku "casual hra", ale ve skutečnosti se pod její kapotou ukrývá zajímavě zpracovaná hra o lupičích.

The Wolf Among Us: Episode 2 - recenze

Sebelepší kšandy našponované ze sebelepšího cliffhangeru jednou povolí. Premiérová epizoda The Wolf Among Us skončila napínavou scénou, kde jste rozhodovali o osudech dvou podezřelých, ale od té doby uplynuly už bezmála čtyři měsíce. Telltale, zřejmě kvůli simultánním pracím na třech dalších hrách (The Walking Dead, Tales from the Borderlands a Game of Thrones), vydání druhé epizody posunuli až na začátek února. Více než kdy dříve jsem tak ocenil kusé shrnutí předchozích událostí hned v úvodu, přesto mi nějakou dobu trvalo, než jsem se zorientoval a připomněl si, kdo je kdo, kdo co chce a proč někdo pohádkovým bytostem krade hlavy.

Star Wars: The Force Unleashed II - recenze

Mám za to, že sága Force Unleashed šla ke dnu ve chvíli, kdy dala hráči do rukou Darth Vadera. Tedy na samém začátku. Bijte mě, řežte mě, mučte chlebovou polívkou a Star Wars Holiday Special, ale fakt, že jsem na Hvězdných válkách vyrůstal, mi opravdu nepomůže být smířlivý s něčím, co jde proti étosu původní trilogie.

King’s Bounty 2 – recenze

Nemotorné pokračování legendární série tahových strategií

Warlords IV - recenze

Může i v době, která prahne po co nejhezčí grafice, uspět hra, která se věnuje v první řadě hratelnosti a zbytek nechává jaksi stranou? Dnes vycházející fantasy strategie Warlords 4 přesvědčila, že rozhodně ano!

Ratchet and Clank: Rift Apart – recenze PC verze, která dopadla skvěle!

Lombax a robot na návštěvě z domovského PlayStationu

LittleBigPlanet 3 - recenze

Série LittleBigPlanet patří mezi exkluzivní tituly, kvůli kterým se vždy vyplatilo investovat do „soňáckých“ mašinek. První a druhý díl exceluje na „péestrojce“ a „viťácká“ kapesní verze rovněž stojí za hřích. Není tedy divu, že LittleBigPlanet 3 pro PlayStation 4 očekávali fanoušci s otevřenou náručí. Nikoliv pro našlápnutý next-gen, vždyť již tak precizně naleštěnou arkádu, jakou LittleBigPlanet bezpochyby je, není třeba hnát do vizuálních orgií. Hlavním tahákem byla bezbřehá imaginace a kreativita vývojářů z Media Molecule, jež dává vzniknout nezapomenutelným herním zážitkům. O tom jsme se ostatně přesvědčili již v případě prvních dvou dílů a špičkovým tahem na branku byl rovněž pošťácký Tearaway, který se snad v příštích měsících přesune z PlayStation Vita na „péesčtyřku“ v nové verzi Tearaway Unfolded.

Rocksmith 2014 - recenze

Poprvé jsem po kytaře zatoužil, když jsem objevil chlapíka jménem Gavin Dunne, který v internetových vodách vystupuje pod jménem Miracle of Sound. Tenhle týpek, co skládá originální songy na motivy známých her, mi do hlavy vetknul nenechavou myšlenku: když už mám pár kreativních koníčků, mohl bych zkusit i elektrickou kejtru. Jak těžké to může být?

Marvel vs Capcom 3 - recenze

Japonské bojovky u českého publika často narážejí na odpor, téměř až hmatatelný. Platí při tom, že čím kresleněji hra vypadá, tím výš je zvednuté obočí českého hráče. Bod pro Tekken a velmi špatný start pro Marvel vs Capcom. A přesto před sebou máme jednu z nejlepších a nejpropracovanějších bojovek současnosti. Potvrzuje Captain America.

Warhammer Battle March - recenze

Na světě Warhammeru je kouzelné, že člověk nemusí být invenční génius, aby vytáhl z rukávu nějaký ten datadisk. Stačí vzít dvě rasy, které ještě nebyly použity - a že je v hutně propracované mytologii z čeho vybírat.

Civilization: Beyond Earth - recenze

Některé otázky zůstávají s lidmi napořád. Například klonování. Bylo ožehavým tématem už kdysi na Zemi a zůstává jím i dnes na vzdálené planetě Derda-506b, alias Zemi číslo 2. My, noví kolonizátoři z příběhu Beyond Earth, jsme ale trochu pozměnili charakter našich dilemat. Namísto etických otázek řešíme, zda se naše klonovací plantáže mají využít k vymýcení nemocí, nebo přispějí k prevenci hladomoru. Pragmatičnost si na nové planetě podala ruku s nepřátelským životním prostředím.

The Walking Dead: Season 2 - recenze 4. epizody

Čekat na další epizodu skoro tři měsíce vážně není v pořádku. Telltale si asi ukousli si více, než na co stačili, a kvůli novým projektům (Tales from the Borderlands, Game of Thrones) horko těžko stíhají dokončovat projekty již rozjeté. Druhá sezóna The Walking Dead je toho zářným příkladem. Teď, sedm měsíců po první epizodě, teprve přichází čtvrtá. Jmenuje se Amid the Ruins a sama o sobě je výborná, ale první půlhodinu jsem jen vzpomínal, co že se to vlastně minule stalo a kdo je kdo. 

GreedFall – recenze

Mám rád pavouky. Dělají záslužnou práci, ale málokdo je umí ocenit. Jakmile se mi nějaký objeví v domě, hned se ho snažím zachránit před některým z panikařících členů domácnosti a pustit nebohé stvoření ven. Pavouci si zaslouží pochopení a uznání, a přesně takhle se snažím stavět i ke studiu Spiders, autorům nepříliš povedených her jako Technomancer nebo Bound by Flame. Tentokrát se rozhodli opustit jim dobře známé prostředí Marsu a vyměnit je za viktoriánské fantasy, s nímž chtějí onoho uznání dosáhnout i u širší veřejnosti.

Planet Alcatraz - recenze

Neznámé RPG s kriminálníky z Ruska pokusem o smíchání Falloutů a Jagged Alliance. Čím po úvodním zděšení dokázalo překvapit, než vše ukončila studená sprcha?

Star Wars Jedi: Fallen Order – recenze

Konec roku 2019 je pro fanoušky Hvězdných válek hodně zajímavý. Na Disney+ začal ambiciózní seriál The Mandalorian, za pár týdnů zamíří do kin devátá filmová epizoda s podtitulem Vzestup Skywalkera a po letech čekání došlo konečně i na singleplayerovou hru – Star Wars Jedi: Fallen Order.

Total War: Rome II - Caesar in Gaul - recenze

Caesar je obecně lákavé téma. Můžete kolem něj uvařit spousty her různých žánrů včetně Call of SPQR: Stab the Tyrant. Když už ale sáhnete po strategii, jdete rovnou do přední linie, protože od vás všichni očekávají to nejlepší. Jakmile Creative Assembly ohlásili, že první datadisk/DLC pro Total War: Rome II bude o Caesarových eskapádách v Galii, spíše jsem se rozpačitě drbal na hlavě.

Sir, You Are Being Hunted - recenze

Hollywoodská klišé nás učí, že z loveného se stává lovec, štvaná zvěř nakonec nahání pronásledovatele a pomsta je díky tomu vždycky sladká. Požehnaní budiž všichni, kdož se snaží tuto naivní představu, okleštěnou o beznaděj a bezmocnost, jakkoliv podrývat a zkoušejí nám zprostředkovat adrenalinový zážitek z toho, že jsme skutečně loveni a žádná změna rolí se nekoná. Pokoušejí se o to třeba tvůrci hry Sir, You Are Being Hunted, která láká nejen speciálním zážitkem, ale též unikátní stylizací a náhodným generováním obsahu při každém novém rozehrání. 

F1 2018 - recenze

Pokud sportovní hry nehltáte každoročně, ale upgradujete - třeba po vzoru nákupu mobilních telefonů - vždycky jednou za dva, tři roky, mám pro vás víceméně skvělou zprávu. F1 2018 je takové ajfounové eSko. Ročník vyladěný po všech stránkách, který přináší víc očividných novinek hlavně fanouškům série, ale dovede nadchnout i rekreační hráče. Pokud tedy nemají loňskou verzi, jež nás svým otočením kormidla nadchla natolik, že jsme jí napálili devítku a udělali z ní dokonce i závodní hru roku. Naprosto zaslouženě, protože z robustních základů, které tehdy Codies po letech přibývající kritiky servírovali, novinka do značné míry vychází.

Clash Royale - recenze

Rodokmen. V herním průmyslu se na něj dá jako v málokterém jiném odvětví. Historie ukázala, že talentovaní tvůrci jsou schopní opakovaně vytvářet hity, které se u hráčů těší velké oblibě. Naopak rozporuplný titul zpravidla vede k zaškatulkování vývojářů jako “těch špatných”. Někdy se nicméně na rodokmeny spoléhat prostě nelze. Studio Supercell možná stojí za Clash of Clans i Hay Day, masivními mobilními stroji na peníze. S Clash Royale je to ale jinak. Propojení pravidel MOBA her se zásadami tower defense žánru je totiž trefa do černého.

Chaos Reborn - recenze

Mohl bych napsat, že jsem tuhle recenzi lepil dva měsíce, protože mi nešlo odlepit se od výborné hry, a byla by to dokonce poloviční pravda. Chaos Reborn je výborná, avšak následující text vznikal v obtížích, daných krom jiného nastavovaným vývojem. Kickstarterem zafinancovaný projekt jste mohli v jeho rozpracované fázi hrát celý loňský rok, ale měsíce po vydání plné verze její plnost dál bobtná. Hrnečku dost, volal bych, kdyby mi hrneček o hlavu dávno neroztřískal šéfredaktor – i proto pojďme vše zapíchnout tady a teď a říct si, jak moc je Chaos Reborn výborná v rozpuku jara.

Star Hammer: The Vanguard Prophecy - recenze vesmírné strategie

Zůstává smutnou skutečností, že zdaleka nejlepší vesmírnou strategií poslední dekády je HD remaster skoro 16 let starého a dodnes nepřekonaného Homeworldu. Vyšla sice celá řada 4X strategií, kde půtky mezi kosmickými loděmi tvoří značnou část zážitku (Sins of Solar Empire, StarDrive a další), ale hry zaměřené jen na taktické bitvy, ať už jednodušší RTS jako byla Star Trek Armada či komplexnější věci právě typu Homeworldu, aby jeden pohledal elektronovým mikroskopem. Změnit by to chtěla simultální tahovka Star Hammer: The Vanguard Prophecy od Black Lab Games vydávaná pod záštitou Slitherine. Zaklíná se příslibem hlubokého taktického zážitku a nelineární kampaní z pohledu malé formace lodí. Dočkali jsme se konečně, když ne nástupce, tak alespoň podařené variace vesmírné taktické strategie?

Legenda: Poselství trůnu 2 - recenze

České hry už většinou nepotřebuji berličku češství a mohou se postavit zahraniční konkurenci se vztyčenou hlavou. Ale je to i případ real-time strategie Legenda, která jde proti proudu nejen svou 2D grafikou?