Autor: Félie Publikováno: 25.ledna 2004 | Verze hry: finální/česká Doba recenzování: 2 týdny |
Příliš málo volitelných map V kampaních Legendy jsou cíle misí různé. Většinou je samozřejmě třeba porazit protivníka, ale vyskytují se i klasické a už dost provařené úkoly – například zachránit zajatce, zabrat budovy, případně přežít. Kdykoliv si nejste jisti, je možné si cíl mise zjistit v menu na horní liště. V režimu volitelných her je velká škoda, že ty singleplayerové čítají jen 5 map. Cílem každé takové mapy je porazit nepřítele, ale můžete si v menu nastavit, zda si přejete hrát sami proti všem, či si vezmete někoho do aliance či zadáte boj všech proti všem. Mapy se ve volitelné hře negenerují, jak je tomu Warcraftu nebo u Age of Empires. Jsou dány nastálo a vy tím pádem rychle zjistíte, kde mají jednotlivé rasy základny a jak se k nim nejlépe dostat. Takže možnosti opakovaného hraní jsou vyčerpány velice brzy. Ale stala se mi zvláštní věc. Ačkoliv jsme vybila všechny protivníky a zničila veškeré jejich budovy, hra neskončila. Kontrolovala jsem, zda jsem přece jen neměla nějaký úkol, který bych měla splnit, ale list byl prázdný. Nevím zda se jednalo o chybu hry, nebo se mi někde v křoví na mapě schoval nějaký pidimužík. V každém případě byl po několikahodinových bojích takový konec přeci jen dost frustrující. Barbaři Všechny národy, za které hrajete po částech singleplayerovou kampaň, těží zlato a nějakou další surovinu, kterou se jednotlivé rasy liší. Barbaři těží kosti, ze kterých staví veškeré budovy. Jsou velmi silní útočníci. Mají vymoženost, které se říká „boj obouruč“, tedy do každé ruky jim můžete vtisknou nějakou zbraň. Takový barbar se dvěmi sekerami je přímo bitevní stroj. Bohužel jediný, protože právě této rase byl výzkum skutečných válečných strojů znemožněn. A aby se dokázalo, že jsou to skutečně barbaři, nemají ani chrámy, univerzity, špitály a tudíž disponují jen velmi omezeným množstvím kouzel a vynálezů. U nich se mi zřejmě nejvíce líbilo „dračí hnízdo“, což je záležitost, kterou si postavíte v místech očekávaného útoku a tam se vylíhne mládě, které na protivníky plivá žhavé koule. Na vodě se mi jeví pro změnu hodně slabí, ale je pravda, že mnoho námořních bitev jsem s nimi neabsolvovala. Elfové Elfové těží kromě zlata kořínky. Ty jsou na mapě zobrazeny jako modročervené kytky, které předtím přejel parní válec. Stejně jako ostatní národy mají Elfové velmi rozsáhlé možnosti stavění budov. Jejich dělníci, kteří jsou označeni jako lovci, jsou slabí a moc toho neunesou. Bojovníci elfů taky nic moc, ale právě elfové mají skvělou jednotku, která z nich činí obávané protivníky. Bojoví druidové dokáží vyvolat draka, který se rychle pohybuje ve vzduchu a všechno kolem sebe ničí ohněm. Je pravdou, že takovému draku se jen velmi těžko brání a proto se stal mou nejoblíbenější elfskou jednotkou. Za zmínku stojí i Duch, kterého si můžete vyvolat na hřbitově a který je schopen odhalit všechny neviditelné nepřátelské jednotky. Trpaslíci Trpaslicí si za svou výlučnou surovinu zvolili železo. I jejich budovy jsou nýtované. Ale musím říct, že mě v jejich výzbroji zaujala Mitrillová košilka. Tady poprvé se mi vybavil Pán prstenů (košilku dostal Frodo od Bilba Pytlíka a zachránila mu život při souboji s obrem v jeskyni Moria). Je pravda, že autoři vehementně tvrdí, že je hra na motivy LOTRa, ale elfové a trpaslíci se vyskytují už v tolika hrách, že už si to člověk snad ani do souvislosti s panem Tolkienem nedá. Ovšem ze zbraní trpasličí rasy mě nejvíce zaujala loď-ponorka, která střílí rakety - torpéda, ale sama není vidět. Tudíž je jen velmi těžce zneškodnitelná. Pokud budete hrát proti trpaslíkům, doporučuji při pobřežích hojně stavět věže, které alespoň při „neviditelném“ útoku střílejí do míst odkud torpéda startují. Jako létající jednotku mají balón, který je skvělým pomocníkem při odhalovaní mapy. Lidé Lidé ke zlatu těží dříví. Mají velmi rozvětvené vynálezy a velké množství rozličných budov. V chrámech a kostelech dokáží vycvičit kněze, kteří umějí kouzlit a hlavně uzdravovat. V paláci pak mohou najmout zvěda, což je protivníkův dělník, kterého získáte jako špiona a vidíte jej v cizí vesnici při práci. Pár takových prodejných dělníků vám odhalí spolehlivě veškeré soupeřovy slabiny, rozložení základny či velikost a schopnosti armády. Lidé mají množství strojů a v univerzitě mohou vynalézt i helikoptéru. Mají velmi vyvinuté loďstvo s mnoha možnými vylepšeními. Přesto právě tato rasa se mi líbila nejméně.
A přeci jen záblesk? Nenápadným, ale příjemným zábleskem originality je budova, která se vyskytuje u každé rasy, v níž si můžete naplánovat typy svých vojsk. Podobně jako jste zvyklí vybavovat své hrdiny v RPG různými brněními, štíty a zbraněmi, tak i tady si můžete postavit prototypy vojáků. Když tento vámi zvolený „mustr“ uložíte, objeví se v nabídce v kasárnách a tudíž si jích pak můžete vyrobit, kolik se vám zlíbí, či kolik je třeba, či – a to nejčastěji – na kolik máte peníze. Postupem času každý hrdina získává zkušenostní body, které se projevují na jeho schopnostech, ale to už dnes také není nic nového. Padám, padáš, padáme Hratelnost by asi byla skvělá, kdyby se Legenda pořád nesekala. Poctivě jsem si zahrála mise za všechny čtyři rasy a část kampaně, ale na víc jsem už nervy skutečně neměla. Někdy se objevilo okénko s chybou a jindy mi „vytuhl“ rovnou celý komp, ale vždy to mělo následek restart - v lepším případě jen hry, v horším případě celého počítače. To jsem už opravdu dlouho nezažila. Pokud to tvůrci nějak urychleně neopatchují, doporučuji v kampaních hodně často ukládat pozici. Ovládání Legendy je jednoduché. Můžete požadovanou akci zvolit buď v menu ovládacího panelu v pravém dolním rohu, nebo klasicky myší tak, že zvolíte osobu poklepáním levým myšátkem a pravým zadáte cíl. Ikona kurzoru se mění podle toho, co se zadaným cílem lze dělat. Zvolíte-li dělníka a poklepete na zlatý důl, půjde automaticky těžit, pokud zvolíte poškozenou budovu půjde ji opravit, ale na tom není nic nového ani mimořádného. Pokud chcete postavit budovu, kterou ještě nemáte v nabídce aktivní, vypíše se vám, co musíte postavit či vynalézt před tím. Hromadně ovládat své jednotky můžete tak, že pokud chce vybrat třeba jen lukostřelce, vyberete je dvojitým poklepáním levým myšítkem a ohlásí se vám všichni lukostřelci v aktivním okně. Pokud chcete dát příkaz různorodé jednotce, označíte je myši se stisknutým levým tlačítkem. Problém je v tom, že se tady něco dost nepovedlo. Než vaše vojska, dělníci či lodě vykonají příkaz, trvá to neskutečně dlouhou. Nejdříve se chvíli neděje nic, to zřejmě čekají, jestli si svůj příkaz nerozmyslíte, a pak vypukne totální chaos a postavičky se vám motají po mapě jako při pozdním plynovém poplachu. Pak jedna z nich zaujme první místo v koloně a postupně se za ni začnou řadit další a další. Až než vytvoří nějakou tu formaci, tak to vypadá, že hrají slepou bábu, při které oči mají zavázané všichni. Navíc, prakticky celou dobu jsem hrála na nejvyšší rychlost, protože jinak je hra opravdu hodně pomalá. 2D grafika a zcepenělý vlk Je pravda, že budovy se většinou opravdu povedly, ale ono to zase není nic tak mimořádného, dnes už je to spíš samozřejmost. Daleko hůř jsou na tom postavy a jejich animace. Například vlk vypadá jako předložka před vanu a souboj s ním by se měl jmenovat „imitace předvánočního úklidu“, protože se to jeví spíše jako souboj s hadrem. Samozřejmě nejenom zvířata, ale i lidé se pohybují stejně tumpachově. Postavičky jsou zoufale maličké a i když si je zoomem hodně přiblížíte, tak se jejich krásou stěží pokocháte. Výjimku tvoří jen vyobrazení aktivní postavy na dolní liště. další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Proboha, mlčte! Hudba je příjemná „náladovka“ hraná především na strunných nástrojích, která by se pravděpodobně uživila i při kurzech duševní relaxace či duchovní meditace. Ale v tomto odstavci musím vyjádřit své takřka rozhořčení nad blábolením postav. Postavy mají tendenci opakovat věty typu: „Bijte křesťany“ a „Už zase práce?“ a další výroky místo toho, aby se omezily na obligátní: „Ano, pane“. Ačkoliv se to může jevit jako něco nového, již po velmi krátké době máte „bití křesťanů“ plné zuby. Přiznávám bez mučení, že jsem vypnula bedny tentýž den, kdy jsem hru nainstalovala a do konce hraní jsem je už nepustila. Haló, haló, proč je obrázků málo? Ano, obrázků u této recenze je zoufale málo a jsou občas monotónní. Přesto každý z nich byl vytvořen za obtížných podmínek. Ona totiž hra po každém tipnutí obrázku spadla. Na jednom z okolních screenshotů můžete vidět i chybovou hlášku, která se pravidelně po „akci“ objevila. Po sedmém rozehrání hry jsem to vzdala a raději vás odkážu na naší galerii, kde jsou oficiální obrázky z homepage. Závěr Z Legendy tedy mám velmi smíšené pocity. Celá hra se mi jeví tak, že se nemělo jednat o bojovou, ale o budovatelskou strategii. Pokud se má jednat o bojovou RTS typu Warcraft či Age of Mythology, tak je Legenda zoufale pomalá. Navíc, hráči upřednostňují u strategií rychlé rushe (tzn. co nejrychleji postavit bojové jednotky a zaútočit na nepřipraveného, rozuměj pomalejšího nepřítele), které tady příliš nehrozí. Pokud se snad časem vypracuje systém rychlého útoku, tak budete zase ochuzeni o možnost projít všemi těmi výzkumy a vývoji, ve kterých je právě největší síla Legendy. Vezmete-li tedy hru tak, že můžete budovat a vynalézat u každé rasy nespočet kouzel, zbrojí, zbraní, vynálezů a hejblátek, pak se vám asi bude líbit. Stáhněte si: Demo, Intro, Trailer... Související články: Rozhovor (1/2003), Novinky |
Félie | |
autorce je 29 let, dříve působila na GameZone a nyní je šéfredaktorkou webu o progamingu E-sports.cz, specializuje se na strategie, adventury a logické hry (všechny články autora) |