RuneScape je svět, který uchvátil srdce nespočtu hráčů, kteří v jeho MMO strávili stovky a tisíce hodin. Nový survival Dragonwilds si vzal nelehký úkol přepracovat slavnou značku do moderní podoby a nového žánru. Už v prvních dojmech, které jsem psal, když hra vstoupila do předběžného přístupu, jsem chválil, že se jí to povedlo se ctí, nicméně má problém najít něco, co by jí dalo punc výjimečnosti. Uběhl rok a půl a je čas se podívat, jak nakonec výprava na kontinent Ashenfall dopadla.
Vstříc drakům a dobrodružství
Nečekejte nekonečně generované lokace ani megalomanský otevřený svět. Mapa je ručně udělaná a rozdělená do jednotlivých regionů, do kterých se dostanete jen díky postupu v příběhu po porážce hlavního bosse předchozí lokace. Popravdě jsem si užil kompaktnější zpracování, protože tvůrcům dovolilo vyhrát si s detaily a pojmout žánr po svém.
Do mixu se totiž velice pěkně vetřelo akční RPG. Příběh sice není kdovíjaký, ale dobře drží hratelnost pohromadě a spojuje mechanismy jednotlivých regionů. Vaše cesta vás tak provede od boje proti dračímu generálovi či prokleté dračici, která ve svém smutku postoupila největší oběť, až po šílený řád rytířů, kteří padli za oběť machinacím démonů.
zdroj:
Jagex
Samotné úkoly jdou velmi přirozeně ruku v ruce s průzkumem. Nikdy vám neukáží, kam přesně jít, většina z nich odhalí skrz zápisky nebo rozhovory informace o tom, co je třeba udělat, ale popasovat se s řešením už je na vás. Nechybí ani překážkové dráhy na čas, vedlejší dungeony s menšími bossy a další aktivity, kterými si lze krátit dlouhou chvíli.
To, že vám Dragonwilds nedávají informace zadarmo, je jejich silná zbraň. Co ale světu musím vytknout, nedaří se mu působit dvakrát živým dojmem. Pokud odněkud trčí MMORPG kořeny, je to právě poněkud statické prostředí, které působí jako typické fantasy kulisy postavené k vašim hrátkám, ale už ne moc jako dýchající, živoucí svět. I zamýšlené epické výjevy tak v lehce stylizované grafice nevyrazí dech, ale spíš vám budou připadat krapet povědomé.
Neříkám tím, že by hra byla ošklivá nebo nezajímavá, že by nebyla zábava prozkoumávat zatuchlé hrady, jedovaté mokřady nebo daleké pouště. Naopak. Jen prostě nedokáže vdechnout do okolí trochu toho života, který by dokázal předstírat, že existuje i z jiných důvodů, než aby vám poskytl potřebné suroviny. Přitom nápady se tu najdou zajímavé, třeba celý třetí biom je obrovský hrad a jeho blízké okolí, které připomíná spíš obří, portály propojený dungeon než klasickou lokaci ze survivalů, což brilantně mění zaběhnuté tempo.
Mágové všedních dní
Celkově je ale hraní Dragonwilds příjemné. Jelikož většina spoluhráčů pořád obývá dedikovaný server zasvěcený Valheimu, pustil jsem se do lovu draků sám a je to snad jediný kooperační survival, který v sólo módu nepůsobil jako hromada práce s minimem zábavy. Velký podíl na této přívětivosti má místní systém run.
Většinou jsme ve hrách zvyklí, že mágové využívají svou obrovskou moc hlavně k destrukci. Jasně, hodit na orka ohnivou kouli, je standard fantasy. Jenže kdyby byl člověk obdařen magií, určitě víc využije kouzla denní potřeby, a právě v nich Dragonwilds exceluje.
Jak provozujete jednotlivé herní činnosti, zvyšuje se vám příslušná dovednost a postupem času se odemykají runová kouzla s nimi spjatá. Hod magickou sekerou pokácí stromy, další kouzlo kmeny zpracuje, jiné umí změnit dřevo na kosti a kosti pak dovedete přečarovat na broskve. A to se bavíme jen o dřevorubectví. Naštěstí všechny čáry a kouzla nedostanete hned, a tak celý systém přichází s příjemným pocitem, že vás za těžkou práci odmění jejím usnadněním.
Celý systém hlavně působí svěžím dojmem a šetří čas snad ve všech činnostech. Pečení holubi vám sice do huby nelítají, ale šikovný rybář umí očarovat prut ohnivou magií tak, aby ryby z jezírka padaly rovnou pečené, což k tomu už má velice blízko. Suroviny přibývají do inventáře rozumnou rychlostí a bez pocitu preemptivní únavy, že musíte kvůli nové stěně zase pokácet půlku lesa.
Navíc je nutno říct, že i minihry, které některé aktivity doprovází, jsou nakonec příjemným rozptýlením pozornosti, a hlavně jich není přehršel. Po nekonečném farmaření v jiných hrách je navíc moc příjemné mít pevně dané záhonky, kam zasadíte semena a staráte se jen o zalévání, produkci hnoje nebo okopávání lopatou.
Tvůrci doopravdy naslouchali hráčským připomínkám a v průběhu vývoje i dost z nich implementovali. Třeba s hotovou verzí vašeho nehmotného avatara používaného na stavění přibyla schopnost sbírání surovin, konečně si můžete postavit záznamník, který rozhodí předměty z inventáře do truhel v dosahu, a přibylo i kouzlo na teleport zpět k poslední použité posteli.
Díky magii je i stavění zábava, navíc hra umožňuje stavět i nanečisto nebo používat kouzelnou poletující kameru. Zase ale u navrhování architektonických veleděl bude nutné trochu přemýšlet, protože domky a hrady musí držet pohromadě podobně jako ve Valheimu a svou chatrč ze slámy kupříkladu nemůžete zavalit mnohatunovou kamennou střechou.
zdroj:
Jagex
Mágové, lučištníci a válečníci
Dragonwilds se drží klasického trojlístku postav, což je trošičku škoda. Sice můžete používat jejich kombinace, ale třeba takový lučištník si zkrátka a dobře vytáhl kratší sirku. Luky nejsou tak silné jako kouzla a dosah je jen chvilkovou výhodou. Snažil jsem se v lukostřelbě nějakou dobu cvičit, ale na konci druhého regionu jsem podobné snahy vzdal a sáhl po magické holi.
Magie je totiž jednoduše stylová. Vaše hůl, či hůlka bere jednotlivé typy run jako munici, ale nemění se s nimi jen příslušný element. Každá runa má vlastní vzorec útoků a speciální akci. Oheň dělá ohnivé bouře, vzduch odhazuje, voda léčí, ale umí i efektivní lokální cunami. No, jen uznejte, jak se tomu může rovnat šíp, který magií sice umíte napustit také, můžete jej ale tak maximálně donutit, aby prostřelil víc nepřátel. Navíc tak stylové animace magických útoků jsem pravděpodobně neviděl od dob Dragon Age 2.
zdroj:
Jagex
Na druhou stranu i chladná ocel je zábavná. Každý typ zbraně má jiné kombo, a takovým obouručákem švihnete jen párkrát, než začne nová sekvence, ale dýkou máchnete klidně sedmkrát, abyste využili plný potenciál útoků. Opět mají zbraně i svoje speciální akce, v plné hře navíc přibyly i speciální útoky ze sprintu a krátké animace při útoku po perfektním blokování. Největší slabinou válečníka za mě je, že i když mají zbraně na blízko hromady možností od dýk až po biče, hra ho stejně stylizuje primárně do tankovací role.
K dispozici máte totiž jen tři typy zbrojí, které se liší statistikami a obranou, ale jejich pasivní bonusy zůstávají stejné. Právě válečník má lepší blok a větší poškození po perfektním blokování, takže pokud chcete hrát spíše na kotouly a přímé poškození, moc vylepšení nenabízí. Na druhou stranu, runová kouzla už použitelná jsou a očarovat obouruční meč větrem, který zrychluje útoky, nebo dýku ohněm na rychlé zapalování nepřátel, je zkrátka zábavně kreativní.
Všechna runová kouzla totiž můžete kombinovat dle libosti. U luků kupříkladu dostanete past, která časem uděluje jedové poškození, boj zblízka očarovává zbraně a mág třeba nahradí přesun na několik kotoulů teleportací. Zlepšování dovedností průběžně odemyká i nejrůznější recepty od brousků na zvýšení poškození až po zápalné bomby.
zdroj:
Jagex
Boj je pak zábavnou kombinací výzvy, která není přehnaně nefér ani frustrující. Přecházení mezi styly usnadňuje i to, že vaši úroveň neurčují samotný součet dovedností, ale výbava, kterou máte na sobě. Regiony se od sebe příjemně liší skladbou nepřátel a jinak se bojuje třeba v prokletých lokacích, kde na vás jdou zástupy nemrtvých, kteří nejsou silní, ale je jich hodně, a navíc mají tendenci po smrti vyvolat další jednotku. Oproti tomu třeba řádoví rytíři o lokaci dál spoléhají na silnou obranu a silnější nepřátele v menších počtech.
Hodí se zmínit i systém samotné výroby, který se povedl na výbornou. Většinou v něm totiž využijete i starší materiály a téměř nikdy se nestane, že by se v truhlách kupily tuny zbytečností. Nejdřív třeba totiž vyrábíte obyčejné kůže, abyste je za pomoci lepidla vylepšili na kvalitnější variantu. Látku obohatíte zlatou nití, a tak bych mohl pokračovat. Jediná škoda je, že výrobní stanice sice vyrábějí samy, ale nemůžete v ní skládat vlastní fronty a na rozdíl od stavění nebo výroby u pracovních stolů musíte vkládat suroviny ručně. Zase ale nejde o nepřehledný systém, který by otravoval, a díky magii můžete vždy produkci urychlit, pokud nechcete čekat.
MMORPG blízko u srdíčka
I přes změnu žánru je RuneScape pořád RuneScapem. Najdete tu kromě povědomého světa i známé NPC, estetika zbrojí, zbraní, ale i třeba run drží basu s původní verzí. Stejně jako princip, kdy se snažíte všechny schopnosti dostat na úroveň 99. A přestože můžete hrát maximálně ve čtyřech, ze světa kolem vždycky trochu ucítíte vliv masivně multiplayerového předobrazu.
Třeba lokace mají svého speciálního obchodníka, pro něj za různé činnosti sbíráte měnu a pořizujetete si nové recepty, které jsou vlastně hlavně kosmetické, ale vykoupit mu sklad už na rozdíl od zbytku hry nějaký ten starý dobrý grind představuje. Od druhého regionu se ke slovu přihlásí i jízdní zvířata. Dobře, je to jeden dvojnohý pták, a hlavně magický koberec, což je věc, která by se ve hrách měla objevovat častěji. Jenže způsob vyvolávání a ježdění je taky takový… Inu, kdo hrál masivně multiplyerové hry, přesně uvidí třecí plochy.
zdroj:
Jagex
Zajímavý mi ostatně přijde taky systém nového obsahu, který má do Dragonwilds přidávat postupně nejrůznější doplňky a tematické eventy posouvající příběh zase o něco dál. Už poslední aktualizace, která hru přehoupla do verze 1.0, ukázala, že ne nutně musí přibýt kus kontinetu, aby hru naplnil novinkami.
Samozřejmě trochu předbíhám, ale líbí se mi myšlenka se do hry jednou za čtvrt roku vrátit, zavzpomínat v opuštěných sálech svých sídel na hodiny stavění a vyrazit prozkoumat novinky. Protože tenhle plán spousta jiných survivalů nemá, pokud je třeba nehrajete pravidelně v průběhu celého předběžného přístupu. Přitom je to strašně příjemný pocit - kdo se třeba z nějakého důvodu ve Valheimu vrátil po stovkách hodin do svého prvního domku na kraji temného lesa, přesně ví, o čem mluvím. Doufám, že by Dragonwilds mohly s trochou štěstí zprostředkovat podobný pocit.
Výprava, která si zaslouží pozornost
Vždy mi připadalo, že Dragonwilds trošku zapadly mezi velikány, jako je Valheim nebo Enshrouded, se nimiž vlastně sdílel svou vývojovou cestu. A je to docela škoda, protože se jim nakonec povedlo vytvořit svá vlastní funkční pravidla. Trochu je sráží jistá generičnost hrdinského fantasy a svět mrtvolnější, než by si zasloužil, ale nedostatky vynahrazuje originálním systémem runových kouzel a smysluplným vylepšováním postavy.
Za mě je ale nakonec největší předností hry její kompaktnost. Ne, rozhodně ji nedohrajete za deset hodin. Jenže vás ani nenutí trávit stovky hodin kácením stromů. Rozumně se dá podle mě i sólo dohrát během padesáti hodin a do jisté míry ji jde víc hrát jako dobrodružné RPG než klasický survival, což je v plnícím se žánru příjemně osvěžující.
