Recenze

Age of Mythology - recenze

Někomu by se mohlo zdát, že Age of Mythology je dalším dílem slavné ságy Age of Empires, ale v první české recenzi se dozvíte, proč jde o nejoriginálnější RTS posledních let a proč je lepší než Warcraft 3.

The First Templar - recenze

Historie bez příměsi fantasy nebo sci-fi, to je ve hrách nedostatkové zboží. First Templar takovou hrou klidně být mohla, kdyby… No, ono těch kdybysmů je opravdu požehnaně a při hraní téhle solidní akční adventury se budete občas cítit jako na tobogánu. Na strategie specializovaní tvůrci z bulharského týmu Haemimont (Tropico 3, Tzar, Celtic Kings, Glory of the Roman Empire a další) totiž ve své první nestrategické hře nepochopitelně zkombinovali mix příjemných i záludných překvapení, že z toho jde jednomu opravdu hlava kolem.

8-bit Armies - recenze RTS ve stylu Command & Conquer

Tak dlouho se chodilo s RTS žánrem pro vodu, až se většině známých sérií ucho utrhlo. StarCraft funguje, ale hlavně díky progamerům, za Command & Conquer se (snad dočasně) zavřely vody a vzdor vakuu na trhu se nezdá, že by po staré gardě měl kdo převzít štafetu. Jako záchranář proto přichází studio Petroglyph, složené z veteránů Westwoodu, které má na triku povedenou strategii Star Wars: Empire at War, méně povedenou Universe at War a třeba i nevýraznou Grey Goo. Klesající křivku kvality svých her se ale studiu podařilo zastavit a prostřednictvím akční RTS 8-bit Armies ukazuje, že žánr má hráčům co nabídnout.

Smoke and Sacrifice - recenze

„Obřad jsem už vedl stokrát, ale stále mě naplňuje radostí. A ty, Sachi, nesmutni. Druhé dítě a všechna další si už můžeš ponechat,“ chlácholil kněz matku, která zrovna absolvovala srdceryvný rituál, během něhož její batole pohltil strom života. O Sun Tree se vypráví, že farmářskou vesničku udržuje plodnou a chrání ji před krutým mrazem, má to však jeden háček: ke svému fungování potřebuje mladé, přímo dětské životy. Jenomže když se vesnička ocitne pod útokem klanu zmutovaných yetti, hlavní hrdinka Sachi zjišťuje, že její prvorozený syn Lio je možná stále naživu. A že celý obětní rituál je jeden velký podvod…

The Great War: Western Front – recenze zákopového Total Waru

První světová, jak jste ji ještě nehráli

Spellforce 3 - recenze hybridu RPG a realtime strategie

Se záplavou zajímavých her, které na hráče útočí ze všech stran, je někdy dost obtížné si vybrat, co si zahrajete příště. Bude to strategie? Nebo radši nějaké pěkné RPG? Pokud jste obětí přesně takového dilematu, určitě vás potěší nedávno vydaná Spellforce 3. Ta totiž pokračuje v úctyhodné tradici své série a přináší hybridní hratelnost, v níž občas vedete skupinku dobrodruhů po vzoru Baldur’s Gate, ovšem pak se přepnete do strategického módu připomínajícího třeba Age of Empires II. Takový hybrid by jistě mohl dopadnout velmi špatně, zmateně a nepřehledně, ale to se tentokrát naštěstí nestalo.

Age of Mythology: Tale of the Dragon - recenze

Čína. Čína? Čína! Miluju Čínu! Kdybych se držel rétoriky Donalda Trumpa, musel bych Age of Mythology: Tale of the Dragon hodnotit minimálně jedenácti body z desíti. Copak by mohlo být na datadisku, velkolepém jako Čínská zeď, něco špatného? Mohlo a bohužel toho není málo.

Grey Goo - recenze RTS, co se zasekla v čase

Vzpomenete si alespoň na patero solidních real-time strategií, které vyšly v posledních pěti letech? No jasně, zaprvé StarCraft II, potom je tu nepříliš povedená Planetary Annihilation, a dále? Snad Company of Heroes 2, která se ale vymyká typickému sci-fi zasazení žánru, nebo Ultimate General: Gettysburg? Říct, že poslední roky byly pro fanoušky real-time strategií zklamáním, by bylo podhodnocením situace. Právě studio Petroglyph se však žánr snaží resuscitovat se svým nadějně vyhlíženým sci-fi RTS Grey Goo. 

Warcraft III: Reforged – recenze

Když elfští kováři znovu zkuli zlomený meč Narsil, byla to ve Středozemi veliká událost. Aragorn pobíhal od bitvy k bitvě, hulákal něco o Plamenu západu a žádný skřetí kapitán ani bohatýr mu nemohl stát v cestě. Kdyby se vykování Andúrilu zhostili v Blizzardu, rozčarovaný syn Arathornův by Helmův žleb bránil s pozlaceným klacíkem v přibližném tvaru meče, a ještě by za něj Elrondovi musel vypláznout měsíční plat hraničáře.

Battalion Wars 2 - recenze

Tak trochu Team Fortress 2, jenom je to strategie. Alespoň se za ní navenek snaží vydávat, i když ve skutečnosti je vše trochu jinak. Dokázalo to splnit sny zkušenějších majitelů Wiička?

Universe at War - recenze & videa

Matička Země se opět stává bitevním polem. Lidstvo je však tentokrát na druhé koleji a jenom přihlíží souboji tří naprosto odlišných ras, díky nimž jde o příjemné překvapení začátku roku.

Total War: Warhammer - recenze

Střed obrany drží jak middenheimská víra, dělostřelectvo probírá soupeřovy řady přesně metanými projektily, křídla jsou zabezpečená, nic se nemůže stát. V Total War hrách doposud platilo, že jste v určité chvíli poznali, kdy máte bitvu plně pod kontrolou, a složení soupeřových jednotek nepředstavuje pro vaši formaci vážnější ohrožení. Při hraní Total War: Warhammer na to ale zapomeňte. Střed obrany se totiž zhroutí v okamžiku, kdy k němu doběhne banda mizerných kostlivců, na které někdo přičaroval Terror, jedno křídlo vaší armády utrhne terrorgheist, který se během pár chvil přemístil z okraje mapy, dělostřelci mají dost práce s hejny netopýrů a těžkou jízdu právě vysává do nicoty vyčarovaný Vortex. Total War: Warhammer zkrátka hraje podle jiných pravidel než předchozí hry v sérii.

Mafia II ohlédnutí: DLC & speciální rozšířená edice

Názor do pranice: škrty druhé Mafii pomohly. Kromě toho, že zřejmě díky nim stihla vyjít před koncem světa, se tak z Vitova příběhu stala tragédie rebela bez příčiny s jasným poselstvím, že zločin je spirála mířící do pekla. A je mi celkem putna, jestli to tak autoři (kolego?) zamýšleli nebo si do výsledku dosazuji tajenku, která tam původně nebyla, respektive být neměla.

StarCraft: Remastered – recenze

StarCraft: Remastered je specifický produkt pro specifické publikum. Jestli si tenhle patnáctieurový remaster pořídíte, nebo ne, to jste pravděpodobně věděli už při jeho oznámení. Vývojáři z Blizzardu se nijak netajili posvátným statutem původního materiálu, ani tím, jak na něj nebudou v žádném případě obsahově sahat. Zatímco jedna skupina hráčů tak vrní blahem, všichni ostatní by se měli mít na pozoru. I přes jasné zacílení remasteru na profesionální hráče může být pro nejednoho nováčka lákavý vhled do takřka oficiální volnočasové aktivity každého mladého Jihokorejce. Jenže takový nováček by zasloužil před koupí StarCraft: Remastered varovat, že možná nejde o hru pro něj.

Cossacks 3 - recenze

Naše schopnost romantizovat si válku je svým způsobem obdivuhodná. Mám za to, že antropologové příštích tisíciletí budou považovat člověka ozbrojeného za podobně zvířecké stvoření, za jaké v současnosti považujeme neandrtálce. Válka, ať už v libovolných uniformách, je všechno, jenom ne poetická – tak snad proto z ní tu romantiku a poezii ochotně křešeme, aby vyvážila pach na bojišti tlejících těl.

The Great Whale Road - recenze

Třetí díl The Banner Saga sice zabodoval na Kickstarteru, ale na jeho vydání si fanoušci i podporovatelé ještě řadu měsíců počkají. Nezbývá tedy než se poohlédnout po nejrůznějších klonech, které se chlubí kreslenou grafikou, příjemným hudbou, silným příběhem a tahovými souboji. Přispět svou troškou do mlýna se rozhodli autoři ze Sunburned Games, kteří se do rozbouřených vod pustili s titulem The Great Whale Road (homepage).

Age of Mythology: Extended Edition - recenze

Lag. Málokdy lze hru vystihnout jedním jediným slovem, ale zrovna v případě Age of Mythology: Extended Edition není co řešit. Neodehrál jsem v ní jediný plynulý multiplayerový zápas. Sek-sek-sek. Po čase se z toho stal už takový předválečný rituál. Do chatu někdo napíše „lag?“, ostatní přikývnou, smutně konstatují, že jde o běžnou věc a se zaťatými zuby rozjedou budování svých impérií. Tahle předělávka nefunguje dobře, ale přeci jen mluvíme o jedné z nejlepších realtime strategií vůbec…

Bad Day L.A. - recenze

Čas od času potká den blbec každého. Z postele vstanete špatnou nohou, chleba s máslem upadne na koberec a autobusák přibouchne dveře před nosem. Na trable hrdiny této ulítlé hry však nemáte ani náhodou!

Help Will Come Tomorrow – recenze

Pokud byste si sestavili osobní žebříček věcí, které dovedou poměrně spolehlivě pokazit večer, havarovat s vlakem uprostřed sibiřské tajgy v roce 1917 by nejspíš zaujímalo jednu z předních příček. Jestli se tedy nejmenujete Edward Grylls a zážitek podobného ražení si pro zábavu nestřihnete dvakrát do měsíce, samozřejmě. Většina účastníků nehody v Help Will Come Tomorrow však žádné zkušenosti s přežitím v divočině nemá, a proletář tak si bude muset v zájmu života a smrti podat ruku s bělogvardějcem, protože pomoc rozhodně nepřijde zítra.

Ultimate General: Gettysburg – recenze válečné strategie

Loňská strategie Ultimate General: Gettysburg (Steam) sice zaujala (viz dojmy) Tomáše Junga i řadu kolegů, kteří hru označili za nejlepší strategii roku 2014, ale přesto ji recenzujeme až nyní, protože komunikace s tvůrci je složitá a sehnat od nich kopii na recenzi nemožné. Přesto má smysl hru recenzovat i teď, protože s ohledem na své téma i zpracování jen tak nezestárne. Za nenápadnou hrou totiž stojí autor populárního DarthModu pro sérii Total War Nick Thomadis - navíc se navzdory velmi specifickému zaměření na jednu bitvu z Americké občanské války z Ultimate General: Gettysburg vyklubala možná nejzajímavější válečná strategie za hodně dlouhé období.

Papo & Yo - recenze

Existuje celá řada způsobů, jak se postavit k obtížným životním momentům. Například zády. V tu chvíli na démony minulosti nevidíte, tudíž zdánlivě neexistují a nemůžou vás trápit – až na ten neodbytný pocit, že vás někdo sleduje, že za vámi číhá a chystá se udeřit. Právě takhle nakládal Vander Caballero se vzpomínkami na svého zesnulého otce: alkoholika, který s každým výbuchem vzteku tyranizoval celou rodinu a nejspíš měl na triku i špínu, o které jeho syn ještě není připraven mluvit.

Dead Space 2 multiplayer se moc nepředvedl - (ne)recenze

Rozšiřovat horor o multiplayerovou složku není úplně standardní a i v případě nadšenců z Visceral Games to až moc zavánělo marketingem. Krabička s nápisem „Multiplayerová akce nové generace“ je totiž daleko lepší jak krabička bez něj. K multiplayerové složce Dead Space 2 (recenze singleplayeru) jsme tedy přistupovali obezřetně a nenechali si zkalit úsudek přílišným očekáváním. A udělali jsme dobře. Některé hry zkrátka nejsou na multiplayer stavěné. Svým rozsahem totiž hra nemůže oslnit žádného multiplayerového nadšence a obsahem prakticky taky ne. Tvůrci se nepouštěli do žádných odvážných novot a vsadili na jednoduchou hratelnost, která je snadno proniknutelná, ale velmi rychle upadá do bahna stereotypu.

Zoo Tycoon 2 - recenze

Šéfem vlastnoručně vybudované zoologické zahrady se opět stanete v druhém pokračování bestselleru Zoo Tycoon, které oproti prvnímu dílu přináší samé změny k lepšímu včetně 3D pohledu na zvířecí miláčky.

Kingdom - recenze

Je opravdu zvláštní nápad, vytvořit 2D pixel-artovou budovatelskou a válečnou strategii, která se ovládá všehovšudy čtyřmi klávesami. Jeden z těch nápadů, u kterých si člověk jednou rukou ťuká na čelo a druhou vytáčí 158, aby si pro toho nebezpečného blábolícího šílence někdo okamžitě přijel. Je skoro až divné, že v případě Kingdom to všechno dohromady funguje opravdu skvěle. A já vám řeknu proč.

Rogue Legacy 2 – recenze

Tenhle nástupce žádnou poruchou netrpí

Secrets of Atlantis - recenze

Mýtus o bájné Atlantidě je pro adventury tím, co 2. světová válka pro střílečky. Nezáleží na tom, jak moc bylo téma propráno, nové a nové variace se budou objevovat snad do konce věků. Pokračování série je tu...