Po delší době jsem se na herní rozšíření opravdu těšil: Whiskey & Lemons pro Grand Tactician: The Civil War slibovalo, že vás nechá zažít americkou občanskou válku z pozice řadového důstojníka, být jen jedním ozubeným kolem ve válečné mašinérii a mezi krví a kouřem bitevních polí budovat kariéru. To by ovšem všechna ostatní kola nesměla být polámaná.
Strasti a strasti důstojníkovy
Základní strategická hra Grand Tactician: The Civil War má v mém srdci vyhrazenou celou soukromou komoru. Je to sice často nepříliš uživatelsky přívětivý, ale nesmírně originální a ambiciózní počin. Nebere si na mušku menší cíl než simulovat celou válku, a to pěkně do hloubky. V reálném čase vás nechá řídit Unii nebo Konfederaci na mapě USA, na taktických bojištích pak proháníte brigády a divize, při tom všem musíte myslet i na výrobu kulek, odvody vojáků nebo čas, který poslovi potrvá doručit rozkazy.
zdroj: Grand Engineer Corps
S Whiskey & Lemons do této simulace přicházíte Vy. Ano, vy, pane. Gratuluji, právě jste obdržel velení nad batalionem XY. Generál Beauregard nechává pozdravovat a žádá, abyste s jeho pomocí držel tenhle brod. Generál Beauregard žádá, abyste překročil brod a zaútočil o pět mil dál na nepřítele. Generál Beauregard žádá, abyste držel brod. Žádá, abyste dělostřelectvem provedl čelní zteč. Žádá, abyste se postavil na levé křídlo.
A pak vás tam nechá stát klidně do konce války. Právě jsem popsal průměrný zážitek, ve kterém spočívá jádro hratelnosti nového přídavku v praxi. Ono na papíře je totiž úžasné, a kdyby fungovalo, napsal bych mu do válečného deníčku klidně deset z deseti. Jenže ono naprosto nefunguje a viník je jediný: Umělá inteligence.
Schizofrenní zbabělec Joshua a jeho tým
K čemu je možnost vytvořit si vlastní postavu s dotazníkem delším než u psychologa, který vás vyzpovídá ohledně vašich vojenských zkušeností, ale také politických a náboženských preferencí či koníčků, načež vám udělí spoustu zajímavých vlastností? Můj plukovník Joshua je sice možná schizofrenní introvertní zbabělec, ale generál Beauregard je debil! Bez urážky jeho historického protějšku, stejně jsou tady na tom totiž úplně všichni.
I základní hra má v oblasti umělé inteligence občas tendence udělat botu, ale vždycky jste tu vy, hráči, abyste situaci korigovali. V případě Whiskey & Lemons se v lepším případě umělá inteligence snaží korigovat vás, což nedopadá dobře. Píšu v lepším případě, protože mnohem častěji se snad prostě vypne.
Občas už téměř máte pocit, že jste svědkem něčeho působivého, když se jižanské kolony koordinovaně přesouvají po cestách a berou federály do kleští ze tří stran. Jenže pak digitálnímu generálovi opět něco sepne v hlavě a vše se zastaví, načež budete celé dny, ano, dny, koukat, jak po sobě střílí dvě, tři baterie, zatímco desítky tisíc vojáků stojí a přihlížejí.
Mnohokrát jsem se zoufale snažil pohnout AI k akci útoky svého zbývajícího regimentu, leč neúspěšně. Jediným výsledkem byly těžké ztráty, spojenec ani nepřítel se nehnul. Pamatuju si takové zážitky z Empire: Total War a Total War: Rome II těsně po vydání, kdy se jim hromadně vysmívali youtubeři i široká hráčská veřejnost. No, tak teď si představte, že tady tak funguje téměř každá druhá bitva.
Dobrý simulátor, špatná hra
Dalo by se možná namítat, že pro podobné situace je v historické předloze daného konfliktu mnoho precedentů. Cožpak generál McClellan nenechal jednu polovinu seveřanské armády u Antietamu jen tak okounět, zatímco jižané dávali co proto té druhé? Což generál Sickles nevyběhl se svým sborem u Gettysburgu bez rozkazu v ústrety většině jižanské armády, místo aby seděl na skvělé obranné pozici? Což většinu války netvoří sezení na místě, zatímco vám nad hlavami pálí děla?
Pokud je autentické zprostředkování frustrace to, o co se hra snaží, pak to dělá na jedničku. Jako hráčský zážitek bych ho ovšem rozhodně nedoporučil.
zdroj:
Grand Engineer Corps
Bugy se ve hře ovšem vyskytují i v jiných oblastech. Stalo se mi, že má divize zničehonic ztratila hlavu a uprchla, i když ležela schovaná v lese a ničím viditelně nestrádala. Uživatelské rozhraní si občas dělá, co chce, texty mizí za hranicí monitoru a jednou se popisky pistolí rozhodly ukazovat mé předchozí kariérní volby.
Nápad to byl jistě dobrý… Výsledky nebyly dobré
Abych ale mezi dštěním sirných oblak střelného prachu také uvedl něco pozitivního: Nové mechanismy jsou vymyšlené skvěle a obsahu je celkem dost. Jednak je tu celá nová kampaň, která se soustředí jen na část východního pobřeží, ale o to detailněji se na něj zaměřuje. Dovolí vám pohybovat po mapě s jednotlivými regimenty, o řád menší jednotkou než základní hra. To skvěle sedí k myšlence šplhání po kariérním žebříčku. Zároveň si ale tohle válečné RPG můžete dopřát i ve kterékoliv ze starších kampaní zahrnujících celé, nezmenšené dějiště konfliktu.
Svoji postavu můžete podle RPG mustru vybavovat uniformami, zbraněmi, koňmi, dalekohledy a jinými udělátky, které stojí peníze a dávají smysluplné bonusy. K tomu si postupně vybudujete svůj vlastní generální štáb, „vyexpíte“ jednotlivé dovednosti, dostanete se do osobních pří s kolegy. Plněním rozkazů nebo působením ztrát nepříteli dostanete odměnu v podobě bodů slávy, za které si můžete třeba najmout další vojáky, získat povýšení, případně se pokusit ovlivnit rozhodování vyšších důstojníků či politiků.
Potěší i uvěřitelné „deníkové“ zápisky vyskakující na hlavní obrazovce komentující aktuální dění, kronika vašich osobních činů nebo nové cutscény. Budování atmosféry funguje na jedničku, ostatně stejně jako v základní hře. Z té zůstává ale i mizerný výkon a obecná neodladěnost.
Až mi to technický stav dovolí, opravdu se své vojenské kariéře ve Whiskey & Lemons budu rád znovu věnovat. A snad oprávněně věřím, že se toho jednou dočkám, protože pamatuji Grand Tactician v předběžném přístupu, kdy na tom umělá inteligence celé hry nebyla o moc lépe než ta z nového DLC, načež se o rok později enormně zlepšila. V současné chvíli naneštěstí balancuje na hranici nehratelnosti.
