Command & Conquer: Remastered Collection – recenze
9/10
zdroj: Electronic Arts
Recenze

Command & Conquer: Remastered Collection – recenze

Datum vydání:
5. června 2020
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

16. 6. 2020 18:00 | autor: Jan Slavík |

Zdá se, že se snad tvůrci remasterů dohodli, že budou své produkty směrovat do sinusoidy. V horní amplitudě vyšla fantastická definitivní edice Age of Empires II, následoval sešup s nepovedeným třetím WarCraftem a dno v podobě okleštěných Commandos 2. Na lepší zítřky začalo svítat s definitivní druhou Mafií, u které se sice nikdo nepředřel, ale alespoň také nic nepokazil. A teď tu máme zase vrchol. Command & Conquer: Remastered Collection.

 

 

Podívaná

Spory o prvenství v žánru realtimových strategií sice nejsou ještě úplně vyřešené – můžeme zmínit Utopii z roku 1981, Cytron Masters (1982), Stonkers (1983), The Ancient Art of War (1984) a řadu dalších. Samotný pojem „realtimová strategie“ byl nicméně poprvé ke slyšení v rámci marketingu Duny II (1992). A není divu, že proto řada lidí považuje za první RTS právě ji.

Pokud Duně II s výrazně přimhouřenýma očima přisoudíme otcovství, musíme rovnou Command & Conquer z roku 1995 prohlásit za velmi asertivního strýčka. Možná sice nedefinoval samotný žánr, ale o tom, že (do jisté míry společně s druhým WarCraftem) položil principy hratelnosti, kterými předeslal další dekády vývoje, a které v jádru fungují dodnes, už se dá polemizovat jen s obtížemi.

Není snad potřeba obzvlášť zdůrazňovat, že podobně zásadní počin, co zabarvil celou herní historii, si zasloužil navýsost příkladnou péči. A té... se mu dostalo. Tvůrci ze studií Petroglyph a Lemon Sky přistoupili ke restaurátorské práci s citem a úctou, ale zároveň bez zbytečných obav či zdrženlivosti, což nastolilo křehkou, ale fantastickou rovnováhu mezi starým a novým.

Výsledkem je podívaná, která vás okamžitě přivítá monzunem nostalgie, protože starou klasiku bezpečně poznáte, ale zároveň klidně snese srovnání se současnou žánrovou tvorbou. Ještě aby ne, tady se totiž nechodilo zkratkami a neřezaly se zatáčky – s robotou nepomohl žádný AI upscaling či jiné strojové fígle, každá jednotka, budova, textura se podle původních spritů navrhla, nakreslila a rozanimovala znova. Pěkně snímek po snímku, aby pohyb přesně odpovídal originálu.

zdroj: Electronic Arts

Pro ilustraci, zejména u pěchoty bylo těch snímků na jednotku klidně několik set. To by se radoval i Dr. Voštěp, protože tohle vážně nebylo žádné šolichání. A poctivá práce je prostě znát. Však si jí jsou sami tvůrci dobře vědomi, protože vám umožnili mezerníkem volně přepínat mezi původním a remasterovaným vzhledem. To kdybyste třeba někdy na moment zapomněli, o jak obrovský rozdíl jde.

Pozadu nezůstává ani zvuková kúra. K válčení vám bude znít soundtrack remasterovaný Frankem Klepackim. Dohromady nějakých deset hodin hudby, včetně řady původně nevydaných, a dokonce několika nově natočených skladeb jako bonus. A všechno v jukeboxu, kde si můžete namíchat vlastní playlisty, jak je libo.

Když už vypočítáváme bonusy: Tvůrcům se povedlo zlanařit i Kiu Huntzinger, herečku, co namluvila hlas velitelské AI v původní hře, aby si svou roli střihla znova, tentokrát v poněkud profesionálnějším prostředí. Paráda. Ale pokud by vám snad nový zvuk kazil výlet do minulosti, můžete si bez problémů zapnout původní lo-fi verze.

Nakonec vlastně jediné, co na staronovém C&C a Red Alertu stále vypadá otřesně, jsou hrané filmečky mezi misemi. Ale, co si budem, to už tak nějak patří ke koloritu. Spíš bych se lekl, kdyby se na ně tentokrát dalo koukat.

Posuvník staromilství

Při konzumování remasterů je vždycky zajímavé sledovat, jak se autoři postaví k jedné velmi nevděčné „drobnosti“. Totiž jak přistoupí k hratelnosti. Nutnost si vybrat vývojářům ani trochu nezávidím – když sáhnete na to, jak se prastará modla hraje, začnou pravověrní brousit vidle a namáčet louče do dehtu, protože už to není ono a odkaz byl pošlapán a tak dále. Jenže jakmile to naopak neuděláte, zase vyskáčou nespokojenci jako já, co budou tvrdit, že by to bývalo drobnou retuš sneslo.

Takhle to zkrátka v C&C a Red Alertu bylo. Zvykni si.

Nutno doplnit, že malá snaha o oživení herního zážitku přeci jen proběhla: V menu si můžete přepnout několik prvků, které společně posouvají alespoň ovládací schéma blíže současným standardům. Lze tak například budovám umožnit řadit výrobu do front, zapnout si permanentní ukazatele naplnění rafinerie tiberiem, abyste kvůli tomu nemuseli pokaždé klikat a podobně.

Jenže... vojáci jsou pořád tupí jak polena. A člověk si může stokrát opakovat, že takhle to kdysi přeci (ne)fungovalo taky, ale když vám nepřítel vyvraždí jednotku kulometčíků, protože jste se zrovna koukali jinam, a skvadra u toho stojí jak remízek hydrantů, jelikož opětovat palbu je nad jejich síly, prostě to hne žlučí. Stejné pocity dokáže vyvolat i pathfinding, protože pochopit cesty, které si slaboduší soldáti jsou občas schopní zvolit, by vyžadovalo doktorát z ezoteriky.

Jasně, je potřeba to mikrovat. Jasně, takhle to zkrátka v C&C a Red Alertu bylo. Zvykni si. Rozumím. Ale... proč neuspokojit oba tábory? Kdyby dával remaster k dispozici ještě třeba přepínač původní a moderní, opravené AI, pálil bych ohňostroje.

Novinky

Když už se ale nešperkovala hratelnost, věšela se cingrlátka jinam. Ve hře tak naleznete spoustu bonusových materiálů, pár nových misí, videa z původního vývoje a podobně. Generálové s tvůrčími sklony jistě ocení přítomnost editoru a ti ještě kreativnější budou mít radost ze zpřístupněných zdrojových kódů obou původních her. Novým kampaním a modům jsou brány otevřeny dokořán. Aplaus.

Povedl se i nový multiplayer. Běží na dedikovaných serverech a během testování všechno šlapalo stoprocentně stabilně, nedošlo ani k žádným lagům či jiným technickým problémům. Síťový kód, jak má být.

 

Vedle klasického lobby, kde si vytvoříte hru dle gusta (nebo se přidáte k již existující, samozřejmě), tu najdete i rychlý duel s náhodným soupeřem na náhodné mapě s co nejvíce omezeným faktorem štěstí (žádné krabice k nalezení a podobně). Tento mód vám navíc počítá skóre, a nic tak nebrání snaze o co nejlepší umístění v žebříčku, což dozajista potěší všechny kompetitivně založené vojevůdce.

Pokud zrovna nemáte náladu sami soutěžit, je tu ještě k nalezení divácký režim. V něm si vyberete probíhající zápas, připojíte se v roli obecenstva a můžete sledovat, jak se bijí jiní. Se zhruba půlminutovým zpožděním, aby se omezil ghosting, samozřejmě.

Jasně, občas je to o nervy, zejména když zuříte u obrazovky, popadáte se za hlavu a hulákáte do netečných temnot hlášky typu „Přejeď je tím harvesterem, PROKRISTA!“ (tedy obdobně jako u jakéhokoliv jiného diváckého sportu), ale konceptuálně se jedná o skvělou novinku s praktickým využitím pro streaming či kompetitivní přenosy.

Takhle na to

C&C: Remastered Collection je pecka. Remaster se povedl po všech stránkách, práce je naprosto učebnicová, nad přidanými hodnotami nejde mávnout rukou a výsledek se může s klidem postavit vedle definitivní Age of Empires II a utvořit společně dvojici etalonů k hodnocení všech dalších restaurátorských snah. Býval bych ocenil zmiňované přepínání mezi starou a novou umělou inteligencí, ale krom toho mě nenapadá vůbec nic dalšího, co by si zasloužilo stát se terčem výtek.

Svědomitý výkon je potřeba ocenit. Obzvlášť když ho ještě tvůrci pocukrují sympatickou cenovou politkou – předplatitelé prémiového Originu dostanou Remastered Collection zdarma, ostatní si ji mohou pořídit za dvacet eur. Což je vzhledem k její kvalitě prakticky almužna.

Verdikt:

Fantastický remaster, který zachovává duši originálu, ale obléká ji do pečlivě přepracovaného audiovizuálu a šperkuje ji řadou bonusů a nových funkcí. Ostatní vývojáři, pište si poznámky. Takhle se to má dělat.

Nejnovější články