Z dnešního pohledu je první Red Alert nostalgický dvojnásob – hlavní zájem o žánr realtimových strategií v poslední dekádě opadl, a ačkoliv nové RTS hry stále vycházejí, je jich jaksi méně. Co hůř, značka C&C se potácí nad klinickou smrtí a tituly jako Rivals nejspíše cestu ven z krize nenabídnou. Alespoň nikoliv pro někdejší veterány ságy.

No, alespoň si můžeme hořkosladce připomenout lepší časy. I když za zlatou éru se dají označit spíš roky 2001 až 2003, také první Red Alert stál za hřích.

Hra původně vznikala jako datadisk pro Tiberian Dawn (nebo, chcete-li, zkrátka „Command & Conquer“), než bylo dějiště rozšířeno na střet Sovětů a Spojenců v alternativní druhé světové. Red Alert plnil úlohu prequelu původní tiberiové série, což vývojářům umožnilo elegantně překreslit většinu grafiky do nové podoby, přihodit podporu tehdejší žhavé novinky DirectX pro lepší zobrazení a vydat to celé překvapivě rychle.

První Red Alert je ovšem i tak kvalitativním krokem kupředu a označovat jej za klon Tiberian Dawn je nespravedlivé. Hra tepala lépe díky plynulejšímu vyvážení i SVGA grafice, což umožnilo komfortnější výhled na bojiště. Nabídla také více chodících misí (za legendární Tanyu) a netušila, že jednou z této mnohými nenáviděné subsekce vznikne League of Legends a Dota. A snad fungovala lépe i díky zvolenému zasazení, které bylo srdci středoevropského (východoevropského) hráče blíže než půtky GDI a Bratrstva Nodu o magickou surovinu budoucnosti.

Střet Sovětského svazu a západních Spojenců byl v polovině 90. let sice už politicky vyčpělou hrozbou, minimálně v postkomunistických zemích však byly stopy studené války stále znát. Nejde jenom o kasárna nebo vrakoviště tehdy ještě často ukazující T-72 a BVPčka. Jenom půlrok před vydáním prvního Red Alertu nad Moravou ve velkém létaly armádní vrtulníky. Mašiny kdysi určené pro světový konflikt najednou sice tahaly lidi z povodní, ale zkuste si po podobném dětském zážitku nevzpomenout na skutečné Hindy, jakmile postavíte virtuální sovětský helipad…

Skutečnost, že už v druhé misi za Spojence člověk bojoval na Moravě a ve Slezsku (aspoň dle světové mapy) tomu rovněž hrála do karet. Jako celek byl Red Alert zkrátka, čistě subjektivně z pohledu českého hráče, překvapivě imerzivní! 

Nejen pro domácí, ale i světové hráče první Red Alert vypiloval formulku, která vytvořila zlatý standard pro příští generace C&C. Spousta toho ještě potřebovala vylepšit a leccos z toho přinesly následné díly anebo konkurence. Absence soubojů ve městech, rudimentární multiplayer, nemožnost smysluplného využití základních jednotek ke konci bitvy, to vše lze hře z dnešního pohledu objektivně vyčíst.

Přesto první Red Alert přinesl nezbytné základy toho, co přišlo po něm. A občas doručil i víc, než bylo zvykem v následujících letech, jak lze vidět na neexistujících námořních soubojích v tiberiové sérii anebo chybějících zdech v Generals...

Je ale až nečekaně osvěžující si zahrát tak primordiální RTS, v níž každý výstřel tanku nezpůsobí ohňostroj efektů a kde kampaň následuje zejména vojenské úkoly namísto kopírování dějových zvratů jako ze Hry o trůny.

První Red Alert je dnes hratelný sice jenom pro staromilce, ale právě těm nabídne tak minimalistickou (ale funkční!) verzi RTS, že se to dá považovat za absolutní hipsteřinu. Pokud nemáte legální verzi hry, prubnout to můžete i na open source variantě OpenRA.

Další kroky série C&C se od tohoto základního, skromného přístupu spíše vzdalovaly. Tiberian Sun se pokusil o hollywoodské vyprávění a navázal tak na FMV scény prvních dvou dílů série – jenže tím spíš ilustroval masivní propast mezi herním a filmovým médiem. Přesto to zároveň byla skvělá, byť poněkud pomalejší strategie. Teprve Red Alert 2 byl ale skutečně enormním hitem, který se svou komiksovou grafikou a správně ujetými filmečky konečně strefil do černého.

Namísto opakování jeho vyváženého zážitku vývojáři obě série zapauzovali a raději nastartovali modernější a rychlejší sérii Generals. Westwood se změnil na EA Pacific, a byť i Generals byli po čertech kvalitní hrou, už skoro v ničem nepřipomínala původní kořeny série. Evoluce tímto směrem pokračovala dále ve třetím a čtvrtém tiberiovém díle a třetím Red Alertu – až se značka spálila a vyčerpala.

Ačkoliv si se jménem Red Alert většina lidí nejspíše právem asociuje druhý díl, jednička v dnešní době naznačuje, jak vytvořit jednoduchou, úspornou, ale stále zábavnou strategii. Šílené animačky nebo zasazení do rodného kraje byly pro našince už jenom příjemným bonusem.

zdroj: Archiv