Recenze

Glory of the Roman Empire - recenze

Do arény hrdě kráčí první gladiátor, ucházející se o přízeň davu, připravený bojovat o post novodobého krále budovatelských strategií s příchutí Říma. Jásot neustává, jen hrdina už začíná tušit, že si možná přišel pro smrt...

Age of Empires: Definitive Edition – recenze

Vývojáře Age of Empires: Definitive Edition rozhodně nemůžete obvinit z toho, že svůj remaster dvacet let staré strategické legendy odflákli. Od základu předělaná grafika, opětovně nahraný soundtrack i částečná modernizace mechanik jejich snahu jasně dokazují. Jenže bohužel narazili na jeden zásadní problém. Nostalgická část mozku nám našeptává, že před dávnými lety byly hry lepší než dnes. Je to hloupost. Hry byly většinou horší, a remaster prvního dílu Age of Empires je toho názorným příkladem.

Imperium Romanum - recenze

"Nepsal jsi na to recenzi už předloni? Psal.“ Tehdy se téměř nerozeznatelná hra jmenovala Glory of the Roman Empire a toto je druhý bulharský pokus o vytvoření budovatelské strategie ze starověkého Říma.

Assassin's Creed Liberation HD - recenze

Asi nebudu jediný, kdo před časem zlomil nad sérií Assassin's Creed hůl, jen aby ji následně tváří v tvář povedené čtyřce pracně slepoval. To jsem ale netušil, že v Ubisoftu zapomněli vyprat úplně všechno špinavé prádlo, a teď jen nevěřícně koukám na HD předělávku Assassin's Creed III: Liberation, která raději neměla vzniknout.

Marathon – recenze extrakční střílečky od Bungie

Kdo vás na Tau Ceti uslyší křičet? 

Saints Row: Gat Out of Hell - recenze

„V muzikálovém čísle z Saints Row: Gat Out of Hell vám zazpívá sám Satan“ hlásily novinkové titulky před vydáním hry a hráči byli i tentokrát v šoku. Ačkoliv je tradicí série sypat ze sebe šílenosti v takové míře, že by bohatě vystačily na stovky jiných her, pějící Satan v ní zatím ještě chyběl. Bohužel v ní mnohem více chyběly podstatné změny, na které se autoři i tentokrát vykašlali.

Expeditions: Rome – recenze

Vést legii, zotročit Galy, ovládnout Řím

Cities XXL - recenze budovatelské strategie

Hry, ve kterých si můžete vesele postavit pořádně obrovskou, prosperující metropoli, byste spočítali na prstech obou rukou. Většina z nich je navíc v dnešní době herním ekvivalentem obstarožního prstenu po prababičce – můžete je mít rádi, můžete je i používat, ale už by to zkrátka chtělo modernější kabátek. Cities XXL je jedním z titulů nabízejících východisko z této ošemetné situace. Pootevírá nám dveře k záchraně, přidržuje je otevřené a za nimi zní nebeská hudba. Avšak celé je to jenom vychytralá, ďábelská past.

Horizon Forbidden West – recenze PC verze

PC port prakticky bez chybičky

Grand Theft Auto V - recenze next-gen verze

Když před rokem vycházelo páté Grand Theft Auto, narážel jsem na četné vzlyky stran kvality grafiky. Nechápu je doteď: čtyřka udělala krok od komiksu k fotorealismu a pětka ho dotáhla do výsledku, který mě nutil na každém rohu tasit nikoli bouchačku, nýbrž mobil, a střílet nikoli obyvatele Los Santos, ale západy slunce. A když už jsem si připadal echt zvrhle, tak – selfies. Gándhí virtuálního násilí, rozumíte. Pointa? Na pětku se mi dívalo fantasticky už před rokem a přeleštěná verze hry, vydaná na konzolích nové generace (a v lednu i PC), vypadá o několik pomyslných chlupů líp, které někomu můžou připadat podstatné, ale na mém nadšení cvakat fotografie nic nemění. Hotovo, vyřízeno, můžu to odevzdat, Petře?

Assassin's Creed Rogue - recenze

Poněkud šokujícím odhalením pro mě bylo, že Assassin's Creed Rogue je již sedmým/osmým (protože vyšla ve stejný den s Unity) dílem v hlavní sérii her o prastarém řádu asasínů, která v šestém dílu (Black Flag) zažila odklon směrem k pirátským dobrodružstvím. A právě na Black Flag nový Rogue nepřímo navazuje. Nejen příběhově, protože (bohužel) komplet opisuje i herní mechanismy a odehrává se povětšinou i ve stejném prostředí. Zatímco si tedy tvůrci Far Cry 4 dali záležet, aby hra zůstala nejen věrná svému předchůdci, ale přinesla i dostatek novinek, při hraní AC Rogue jsem si připadal, že znovu hraju Black Flag – navíc v horší grafice.

Dead Rising 2: Off the Record - recenze

Každý má rád peníze a kdo tvrdí, že ne, pravděpodobně ho netlačí jejich nedostatek. Jsou ale lidé a hlavně videoherní společnosti, které peníze doslova milují bez ohledu na to, kolik už jich nahromadily. A jednou takovou je Capcom, která svým dojením hráčů (neustále nové verze Street Fighter IV, předražená DLC, placená „dema“, minimální rozdíly ve verzích Marvel vs. Capcom atd.) začíná být pověstná. Když si vezmete, že právě čtete úvod recenze v pořadí již čtvrté Dead Rising 2 hry (počítám-li Case Zero a Case West), mluví to v podstatě za vše. A pokud tajně doufáte, že na rozdíl od ostatních dílů není Off The Record určen pouze k ždímání hráčů, doufáte špatně.

Asterix a Olympijské hry CZ recenze

Galští hrdinové vyrážejí do Olympie, na starověké hry. Zachraň se kdo můžeš! Lovestorix musí zvítězit na olympiádě, Brutus a Lapiduchus musejí být zastaveni… a hráči téhle bláznivé plošinovky, okořeněné o sportovní minihry, by se měli bavit.

Trade Empires - minirecenze

Dobrých strategií není nikdy dost a pokud jde o obchodní strategie, pak se každá dobrá vyvažuje zlatem. Jak dopadla hra Trade Empires od týmu, který má na kontě sérii Imperialism?

The First Templar - recenze

Historie bez příměsi fantasy nebo sci-fi, to je ve hrách nedostatkové zboží. First Templar takovou hrou klidně být mohla, kdyby… No, ono těch kdybysmů je opravdu požehnaně a při hraní téhle solidní akční adventury se budete občas cítit jako na tobogánu. Na strategie specializovaní tvůrci z bulharského týmu Haemimont (Tropico 3, Tzar, Celtic Kings, Glory of the Roman Empire a další) totiž ve své první nestrategické hře nepochopitelně zkombinovali mix příjemných i záludných překvapení, že z toho jde jednomu opravdu hlava kolem.

Vampire Crawlers – recenze karetního krokovacího dungeonu

Stará chuť krve, nová forma závislosti

Mortal Kombat X - recenze PC verze

Mortal Kombat a Street Fighter II. Nerozlučná dvojice rivalů, se kterými jsem kdysi dávno zažíval nejhezčí herní léta. Ano, už je to dobré dvě dekády, ale když je vám nějakých dvanáct, třináct, prožíváte videohry tzv. na plný pecky, máte celou armádu kamarádů, kteří jsou ochotní si ohoblovat ukazováčky mlácením do klávesnice a občas vám přijde jako dobrý nápad věnovat trénování fatalit celý víkend. Ani jedna ze zmíněných sérií si bohužel neudržela kvality svých nejslavnějších dílů, ale obě se dokázaly revitalizovat. Street Fighter svým čtvrtým a Mortal Kombat devátým dílem vstoupily napůl do nového rozměru (v obou případech se jednalo o tzv. 2.5D mlátičky), ale především konečně oslovily novou generaci. A zatímco Street Fighter dál spí na vavřínech čtyřky a jejích nekonečných upgradů, Mortal Kombat se po čtyřech letech rozhodnul udělat další krok kupředu s dílem označeným římskou desítkou.

Sniper Elite: Nazi Zombie Army 2 - recenze

Mnoho herních vývojářů miluje věty o tom, že se snaží tvořit hry, které by sami chtěli hrát. Studio Rebellion mezi ně ale patřit opravdu nemůže. Jim by do úst pasovala nanejvýš slova o velkých prodejích skrze vychytralý marketing. Sniper Elite: Nazi Zombie Army 2 je toho ukázkovým příkladem.

Team Assault: Baptism of Fire - recenze

Jsem přesvědčen, že každý tvůrce hry moc dobře ví, co je na ní špatného, co recenzenty i hráče naštve. Zároveň však doufá, že ty dobré věci mají dostatečnou sílu přebít všechny slabiny. Tahová taktická hra Team Assault: Baptism of Fire má hodně slabších míst ale i několik potenciálních trumfů. Mezi ty nejsilnější patří taktické hraní ve stylu Jagged Alliance a mocný editor map a jednotek.

Imperator: Rome – recenze

Co se vám vybaví, když se řekne „Římská říše“? Vsadil bych se, že neporazitelné legie, orlí standarty se slavnými písmenky S.P.Q.R., pak možná ještě posedlost mramorováním a spousta chlápků v tógách s vavřínovými věnci na pleši. To je ale příliš povrchní pohled. Skutečným srdcem Říma byla jeho ekonomika, legislativa, zahraniční i domácí politika. Jeho stabilitu určovala sociální mobilita a demografické trendy. Ze všech těchhle cizích slov by se takový Total War: Rome II celý orosil hrůzou, ale Imperator: Rome se jich nebojí.

Sleeping Dogs - recenze

Je to paradoxní. Před rokem a něco byl True Crime Hong Kong mrtvý. Na Activision byla hra příliš drahá a vývoj se táhnul. Nyní mám v ruce výsledek životodárné léčebné kůry, kterou hra prošla s přechodem pod Square Enix, kde jí krom jiného dali i nové jméno - Sleeping Dogs. A musím říci, že kdyby hra před rokem opravdu a nezvratně zemřela, byla by to nejenom zatracená škoda, ale velká nehoráznost a ztráta pro všechny fandy žánrů, které Sleeping Dogs mixuje a dělá to způsobem, který občas nechává ústa otevřená - dokořán.

Skull and Bones – recenze

Yohoho! Yohoho?

The Great War: Western Front – recenze zákopového Total Waru

První světová, jak jste ji ještě nehráli