Glory of the Roman Empire - recenze
6/10
zdroj: Archiv

Glory of the Roman Empire - recenze

Datum vydání:
27. června 2006
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

10. 7. 2006 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Do arény hrdě kráčí první gladiátor, ucházející se o přízeň davu, připravený bojovat o post novodobého krále budovatelských strategií s příchutí Říma. Jásot neustává, jen hrdina už začíná tušit, že si možná přišel pro smrt...

Autor: Martin Holas
Publikováno: 10.července 2006
Verze hry: prodávaná/anglická
Doba recenzování: 1 týden
Obrázek zdroj: Archiv
Většina příznivců žánru jistě už nějaký ten pátek tají dech, kterak dopadne klání mezi třemi vývojářskými tábory a jejich černými koni. Takové drama však není pouze nafouknutou bublinou, každá z her má totiž už od počátku vývoje solidní ambice a trumfy v rukávu. Caesar IV zvučné jméno i opravdové vyžití pro hardcore fanoušky, CivCity: Rome neméně známé autory a koncept Civilizací, a nakonec Glory of the Roman Empire… kampaň o jedenácti městech, přívětivý interface? No dobrá, tak to vypadá, že úplně každý trumfy v rukávu přece jen neměl.

Na úvod rozboru si tradičně neodpustím pár jízlivých slov o neoriginalitě. Ano, už je to tak, každičký prvek této hry je originální asi stejně jako moje tradiční lamentování o neoriginalitě. Viděli jste je už desetkrát předtím. Unavuje to mě, unavuje to vás, jen páni vývojáři si s tím očividně hlavu nelámou, když se takové hry stále prodávají. Pokud máte za sebou série jako Caesar nebo Settlers, budete mít při hraní GotRE pocit, jako byste ke snídani měli chléb s máslem bez másla a kávu bez kávy. A proto, milí čtenáři, za každý další odstavec následujícího textu si v duchu laskavě doplňte větu „Tedy zase nic nového, ale hraje se to dobře.“

 Práce pro vás, guvernére
Jednou z nejlepších věcí na Glory of the Roman Empire (dále už jen GotRE) je velmi citlivé odstupňování obtížnosti kampaně. A opravdu, každá z třicítky připravených misí představuje malý krůček dál, takže se hráč učí za pochodu. Samotné mise jsou seskupeny do malých balíčků a v rámci těchto minikampaní na sebe navazují nejen příběhově, ale přenáší se mezi nimi i vybudovaná města. Bohužel tu nalézám první nešvar. A sice v takový, že ne všechny mise v balíčku jsou přístupné hned, ale průběžně se otevírají po dokončení jiných. Pospolitost celé hry se tak trhá navzdory tomu, že tu reálně obsažena je, a hráč pak nemá patřičný pocit ze svého postupu ve hře.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Dalším kamenem úrazu je fakt, že tažení končí dávno před momentem, kdy by pro zkušeného stavitele začalo být vážnější výzvou. Chci tím naznačit, že GotRE je nad poměry jednoduchou budovatelskou strategií, vhodnou spíše pro začátečníky. V zásadě triviální herní mechanismy a ostatně ani náplň samotných misí neskýtá pro staré harcovníky takřka žádné překvapení. Postav to, vytěž to. Podaří-li se vám navíc ekonomiku nějakým způsobem vyvážit, je hra díky velkorysé toleranci obyvatel nepřístojně předvídatelná, což by bylo minus pro každou strategii. Vliv náhodných událostí jako malé zemětřesení nebo velký požár by vůbec neuškodil. A hned by bylo na tom světě živěji...

 Město je jako mraveniště
Zvětšit zdroj: Archiv Při pohledu na fungující město a mravence mihotající se po ulicích města ve mně GotRE vyvolala dávno pohřbené vzpomínky na Settlers 2 a nebudu se vůbec divit, pokud na tom nebudete jinak. Jádrem města je samozřejmě radnice a celé se to točí kolem zajištění zhýralých potřeb římských občanů. Ty zpočátku nejsou nijak veliké. Dokud člobrdíci bydlí v dřevěných chatrčích, stačí jim ke štěstí čerstvý chléb s trochou masa. Nicméně rozrůstající se město si žádá své a brzy máte na krku zástup věčně nespokojených ctihodných občanů, požadujících divadla, velkolepé chrámy a lázně.

Budovy samotné se dělí do osmi skupin a je jich poměrně požehnaně. Kromě klasických pekáren a jiných staveb obstarávajících zájmy obyvatel se musíte postarat o přísun staviva a materiálu pro udržování budov. Ty se, pokud nemají pravidelný přísun dřeva, kamení, mramoru nebo hlíny na opravy, stávají náchylnější k požárům. Ani proti ohni samozřejmě nejste bezbranní, tedy v případě, že zajistíte dostatek prefektů, kteří figurují jako policejní a hasičské sbory zároveň. Řeší především vzpoury nebo zmíněné smrtonosné plameny.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Nedostatky v AI
Herní systém obecně nahrává budování spíše více menších a navzájem nezávislých osídlení než jedné obří megapole. Jednak je vyřešený problém se sílícím nedostatkem místa v centru, druhak je velké město mnohem hůře udržovatelné díky mnohdy dementnímu chování prefektů a pracovní síly. Někdy se bohužel stane, že několik budov shoří jen kvůli tomu, že se ty nejpotřebnější složky někde zaseknou. Je k vzteku, když se vám začíná hroutit dobře postavené město kvůli chybě v programu. Stejně mě nepotěšil ani další nepříjemný bug. Pokud právě demolovaná stavba chytí plamenem, její trosky se již stanou neuhasitelnými. V centru metropole tak máte věčný oheň, který nejen zbytečně zabírá místo, ale i neustále podpaluje okolní budovy.

Zvětšit zdroj: Archiv Transport surovin samozřejmě neobstarávají právoplatní občané, ale otroci, otroci a zase otroci. S těmi se váže podobný problém jako s prefekty. Protože nemáte žádnou možnost, jak poslat otroky na konkrétní úlohy, a oni samotní prioritnější úkoly od méně důležitých nerozliší, zakládá vám hra na velké trable. Naneštěstí ne úplně vlastní vinou. Když to opravdu s výstavbou přeženete, je možné dokonce uváznout na mrtvém bodě. Otroci obstarávají údržbu již stojících budov a ostatních úkolů, jako je stavba nových, si nevšímají. Kdyby bylo možné jednoduše převelet dočasně pomocné síly z druhého konce města, bylo by možné problém považovat za vyřešený.

 Pacifistů rej
Herní schémata jsou v obecném pohledu sice jednoduchá, ale v rámci možností slušně komplexní a zároveň přístupná nováčkům. Bylo by od autorů fér onu jednoduchost vyvážit propracovanějším systémem bojů. V GotRE se ovšem válkychtiví jedinci mnoho nenabaží. Veškeré militantní snahy se odehrávají v mantinelech daných jedním typem obranných věží, kasáren a dvěma druhy zbrojíren. Ani vojáky přímo ovládat nemůžete, pouze je vyšlete na cizí město a buď projdou nebo ne. Škoda, zde zeje ve hře obří, i když asi záměrná mezera v konceptu, ale zároveň i prostor k vylepšování.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

Pokud jde o uživatelské rozhraní, snese se z mé strany svěží deštík chvály. Veškeré herní funkce jsou v dosahu jednoho, maximálně dvou kliknutí, přičemž na obrazovce nic nebrání výhledu a naleznete zde opravdu jen to nejnutnější. V duchu minimalizace rozhraní se nabídka budov vyvolává formou popup hvězdice. Máte ji tedy na očích jen tehdy, kdy potřebujete. Musím říct, že mi mírně chyběla přímá signalizace nejdůležitějších surovin, jelikož kvůli obyčejné kontrole je potřeba zbytečně otevírat submenu. Člověk by také intuitivně očekával, že pokud se rozhodne vystavět novou pekárnu, ostatní budovy stejného typu na něj alespoň zamávají komínem, když už na sebe neupozorní nějakým okatějším zvýrazněním. Jistě, je to drobnost, ale jasně vedoucí k přehlednějšímu pocitu z vašeho snažení.

Šance i pro low-end
Grafické 3D zpracování nazveme uchvacujícím jen těžko. To ovšem vůbec neznamená, že je špatné, pouze lehce nadprůměrné. Autorům nelze upřít velký smysl pro detail – budovy, postavy a hlavně vodní hladina, to vše je v pohybu na pohled velmi líbivé. K nevíře je naprosto skvělá optimalizace, díky které na nijak přehnané doporučené konfiguraci P3 2.4GHz, 512 MB RAM a GF6600 poběží GotRE i na vysoké detaily v rozlišení 1024x768 naprosto plynule. V tomto ohledu byla odvedena dobrá práce.
Zvětšit zdroj: Archiv
Závěrem ještě pár vět ke zvukové stránce, jenž úplně ohromující taktéž není. Svoji úlohu avšak plní statečně a vámi svěřenou provincií se poline plejáda zvuků, od povykování malých dětí po kvičení prasat na farmě. Hudební kulisa je na můj vkus o něco nevyváženější než je obvyklé. Je bez debat, že i zde nalezneme celkem kvalitní kousky, jen některé skladby znějí vyloženě směšně a příliš častým opakováním lezou na nervy.

Stáhněte si: Demo, Trailer...

Související články: Novinky...

Martin Holas
autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-)





 
 
Martin Holas

Verdikt:

Glory of the Roman Empire je jako přeháňka před letní bouřkou. Osvěží a neurazí, zvlášť příležitostné hráče díky svému jednodušímu konceptu. To pravé s hromy, blesky a vším tím okolo teprve přijde, třeba již za pár měsíců v Caesar IV nebo CivCity: Rome…

Nejnovější články