Oznámení remasteru kultovního akčního RPG Sacred 2 jsem vítal s pozdviženým obočím. Byť mám sérii rád a hlavně u prvního dílu jsem strávil možná více hodin než u legendárního Diabla II, tak nějak jsem nechápal, pro koho má být Sacred 2 Remaster vlastně určený.
Jak si ukážeme na čtyřech pilířích níže, nakonec není pro nikoho. Neudělá radost fanouškům diablovek a ve výsledku ani fanouškům Sacred, mezi které se počítám. Navíc z technického hlediska jde o tak mizerný paskvil, že nejlíp uděláte, když si zahrajete původní Sacred 2 s komunitními patchi, což je, myslím si, všeříkající hodnocení.
Za prvé: Grafika
Pilíř první – Sacred 2 Remastered by teoreticky mohl být pro lidi, kteří chtějí graficky omlazenou diablovku s neotřelým světem. To platí jen napůl, tedy že hra má opravdu na poměry fantasy unikátní svět, kde se mísí magie a technologie: Města zásobuje vědeckofantastická energie, dokonce i jednou z postav je oživený automaton. Navíc skutečně obrovský otevřený svět vám dá zakusit dobrodružství obřích rozměrů, kdy v rámci kampaně navštívíte takřka veškeré kouty kouzelného světa Ancarie.
Čeká na vás nepřeberné množství různých biomů, tvorů, doslova stovky questů (které ale nejdou dál, než za obligátní přines/zabij/eskortuj). Jenže rozmanitost je asi tak jediný pozitivní prvek grafické stránky. Jak už to u 3D her z pozdějšího přelomu milénia bývá, nestárnou dobře. A ani oprášení v rámci remasteru nedělá Sacred 2 kdovíjakou službu, ba naopak v některých případech vypadá ještě hůř než originál. Vidět to je například na částicových efektech listí, kamínků a podobně, které v „modernizované“ verzi chybí úplně.
zdroj:
THQ Nordic
zdroj:
THQ Nordic
Hra je zkrátka ošklivá a s topornými animacemi. Textury o vyšším rozlišení dostaly jen některé modely, takže třeba vlkodlak vypadá i přiblížený docela dobře, ale jakýkoliv terén nebo voda jsou vyloženě odporné. Přidání ragdollu je asi fajn, ale jen do doby, než vám začne zhruba každá desátá mrtvola se zrychlením Formule 1 ustřelovat mimo obrazovku v groteskním posmrtném tanci.
Opět se musím pozastavit nad tím, proč se remasteroval druhý díl, když první Sacred má za mě mnohem hezčí grafiku s pohlednější stylizací a krásně sytou barevnou paletou. Vlastně by se do ní nemuselo takřka sahat, protože zestárla mnohem lépe. Místo toho se oživení dočkala škaredá a zastaralá mrtvola se směšně humpoláckými animacemi, která se ještě ke všemu špatně hýbe a trápí ji neduhy raných izometrických 3D. Například katastrofální kamera v interiérech jeskyní, měst a budov.
zdroj:
THQ Nordic
Ostatně celá nabídka grafického nastavení působí spíše jako vývojářské menu pro programátory s nicneříkajícími názvy. Co je k sakru Treejob Cullbudget? Jak si mám vysvětlit Patch Blending Cutoff Distance? Proč tam nemám prostě: Textury – nízké, střední, vysoké, epické? Vykreslovaní vegetace – blízké, střední, vzdálené, epické? To tu hru nikdo netestoval?
Už jsem si zvykl na to, že si hry často nerozumí s českou klávesnicí a musíte si třeba číselné zkratky přebindovat. Ale proč sakra Sacred 2 Remaster uznává jen 1 (respektive +) a ostatní znaky české klávesnice místo číslovek ne?!
Za druhé: Hratelnost
Pilíř druhý – hratelnost. Dobře, tak po všech těch Diablech by mohlo teoreticky Sacred 2 zaujmout alespoň neotřelými mechanismy. Jenže v praxi opět narážíme na zjevné stárnutí zdrojového materiálu.
Aniž bych přeháněl, tak Sacred 2 se v žádném případě nemůže ani přiblížit k libovolné současné diablovce. Počínaje samotným Diablem IV, pokračuje přes Last Epoch, po Titan Quest II nebo Path of Exile či Torchlight III... A můžeme jít klidně hlouběji do minulosti, chcete-li v akci klofnout třeba Diablo III nebo takřka jakékoliv starší akční RPG, určitě uděláte lépe. Ostatně lépe uděláte, když si pořídíte třeba Sacred 2 Gold a nainstalujete grafické mody a komunitní patche.
zdroj:
THQ Nordic
Netradiční třídy jsou na papíře poměrně zajímavé. Na druhé straně, RPG systém založený na tom, že vám schopnosti padají z nepřátel, už dnes působí spíše jako prazvláštní experiment. I samotné levelování a zlepšování postavy skrz výbavu není příliš zábavné, protože povětšinou čachrujete jen s nudnými procenty.
Kdybyste snad pojali dojem, že aspoň grafické efekty budou vypadat suprově a oblaží vás chutí smažit blesky stále dokola, odkáži vás k prvnímu pilíři – grafika z roku 2008 jen podtrhuje bizarní cirkus, který se na obrazovce odehrává. Animace čehokoliv jsou neúnosně dlouhé, takže než se moje serafínka uráčila provést kombinaci tří úderů, dalších deset jich schytala a málem se odporoučela serafínovat na obláček do nebíčka.
Poměrně svěže působí možnost řetězit schopnosti libovolně do přednastavených komb. Jde ale o zajímavost opět pouze teoretickou, protože Sacred 2 postrádá plynulost, ladnost a hlavně rychlost jakýchkoliv současných diablovek a hraje se strašně kostrbatě.
Oblíbený kolotoč kořisti známý z jiných her tady je, nicméně v dnešní době nepřináší pranic nového a působí jako relikt prvních pokusů her vás nalákat do návykových osidel lootování. Kdybych měl zase hledat nějaké pozitivum, tak vizuální sílení postavy jde poměrně dobře vidět – váš hrdina postupně obléká čím dál impozantněji vypadající zbroj a mění se z trhana v epického reka.
Jinak ale neexistuje téměř žádný důvod, proč nehrát jinou současnou diablovku. Ani nemusí být současná, dejte si raději skvělé Diablo II Resurrected a máte vystaráno. V otevřeném světě můžete drtivou většinu mobů úplně ignorovat a hnát se od jednoho questu ke druhému, beztak za plnění úkolů dostáváte více zkušeností a kvůli frustrujícím soubojům jsou střety vlastně otravné. Což je u diablovky zásadní problém.
Za třetí: Pro fanoušky?
Tím by se dal vztyčit a hned zase zbortit třetí pilíř – Sacred 2 Remaster je hlavně pro fanoušky Sacred a své publikum si jistě najde, dá se oprávněně namítnout. Akorát, že vůbec, protože remaster je výrazně horší než základní hra s komunitním patchem.
Z nepochopitelných důvodů si místo citelných vylepšení kvality v týmu SparklingBit řekli, že raději prvků uberou. Takže třeba máte méně slotů v inventáři, nestackují se runy, dostanete méně profilů na relikvie, méně slotů na zbraně i schopnosti (asi kvůli ovládání na gamepadu). Uživatelské rozhraní je ošklivější, méně přehledné a nevidíte například, kolik vám zbývá životů, když na ukazatel najedete kurzorem. Hnusné UI korunuje fakt, že raritu předmětu nepoznáte z názvu, ale musíte na něj najet v inventáři. Jestli se ani tento základní prvek nedostal do vylepšení kvality, tak co tedy?
Myslím ale, že ani fanoušci se nepřenesou přes to, jak příšerně se Sacred 2 Remaster hraje. Hitboxy jsou neskutečně nekonzistentní a nakliknout nějakého nepřítele, nedejbože jej vyhmátnout v davu, je zkouška trpělivosti. Hrál jsem klasický build serafínky s BeeEffGee a střílet cokoliv na dálku je frustrující hlavně proto, že se holka neustále rozbíhá k cíli a je obtížné jej udržet v kurzoru. Postava taky ne úplně spolehlivě reaguje na příkazy a někdy se zkrátka animace a s tím spojená schopnost nespustí... obzvlášť mňamózní, když se třeba chcete vyléčit.
Neuběhla minuta, abych neskřípal zuby nad zastaralou hratelností, nudným bojem, který vám neustále hází klacky pod nohy a dodává neuvěřitelný pocit, že postavu nemáte pod kontrolou, nebo technickými nedodělky. Takhle si dopaminovou diablovku opravdu nepředstavuji a nepředstavoval jsem si ji ani v roce 2008, kdy Sacred 2 poprvé vyšlo. Jak píši v úvodu recenze, sérii Sacred jsem měl docela rád a strávil v ní na jaře života stovky hodin. Remaster se ale vlastnoručně postaral o to, že ji začínám z duše nenávidět.
Za čtvrté: Zabugováno
No, a tím se dostáváme k poslednímu vratkému pilíři, kterým je naprosto katastrofální technický stav. Recenzi píši po zhruba deseti hodinách, kdy mi hra opakovaně zas a znovu spadla, odmítám tuto sebetryznu nadále podstupovat!
Nebudu vás zatěžovat zbytečným výpisem detailů, takže jenom v rychlosti – úděsná stabilita a opakované pády, zabugované questy, zabugované ukazatele questů, zabugované audio, chybějící textury, rozbité kolize modelů, zabugovaná kamera, zabugované skilly, které nedělají, co mají... už máte v hlavě obrázek?
Sacred 2 Remaster působí jako předběžný přístup nedodělané hry, kde se na vás slétávají hejna bugů jak hladové kobylky. U remasteru skoro 20 let staré hry, který je v horším technickém stavu než zdrojový materiál, je to absolutně neodpustitelné. A nezachrání ho ani skvělý soundtrack, na kterém se podíleli Blind Guardian, ani odlišné začátky různých postav a dvě různé kampaně za světlo a tmu.
Oprášení zašlého akčního RPG tak dopadlo nejhůř, jak mohlo. Nejenže je „remaster“ takřka ve všech ohledech horší než původní hra, když ale odsunete těžký závoj technických, grafických a uživatelských nedodělků stranou, zůstane před vámi smutný fakt, že v dnešní době je zkrátka Sacred 2 Remaster už příliš zastaralý a nemá co nabídnout. Ruce pryč!
Recenzní klíč byl poskytnutý vydavatelstvím THQ Nordic.
