Asterix a Olympijské hry CZ recenze
7/10
zdroj: Archiv

Asterix a Olympijské hry CZ recenze

10. 3. 2008 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Galští hrdinové vyrážejí do Olympie, na starověké hry. Zachraň se kdo můžeš! Lovestorix musí zvítězit na olympiádě, Brutus a Lapiduchus musejí být zastaveni… a hráči téhle bláznivé plošinovky, okořeněné o sportovní minihry, by se měli bavit.

Autor: Marek Beniač
Publikováno: 10.března 2008
Verze: česká/PC/review
Doba recenzování: 1 týden

Obrázek zdroj: Archiv
Asterix a Obelix jsou zpátky! Jejich poslední výlet do Las Vegum, velkolepého města her a zábavy, je už bezmála dva roky starý (recenze), jsou proto dostatečně odpočatí a lační po dalším dobrodružství. Společnost Atari svěřila i tentokrát cestovatelské plány do rukou studiu Etranges Libellules, přičemž námět a cíl cesty byl vlastně dán již předem. Rok 2008 je rokem olympijským, letos zároveň dorazí na stříbrná plátna (česká premiéra byla koncem ledna) i třetí hraný film s touhle populární francouzskou komiksovou dvojicí. Nejsou to snad dostatečně pádné důvody, aby i virtuální Asterix a Obelix vykročili směr Řecko, Olympie?

 Lovestory na pozadí olympiády?
Vše začalo tak nevině. Julius Caesar oznámil, že vítěz Olympijských her dostane za ženu překrásnou princeznu Irinu. Jenomže Caesar netuší, že Lovestorix, obyvatel galské vesnice, a princezna Irina jsou už delší dobu do sebe zamilováni až po uši. Láska Lovestorixe je tak velká, že se rozhodne udělat cokoliv, aby získal Irinu a zabránil tak plánovanému sňatku princezny a Bruta, Caesarova syna. Rozhodne se zvítězit v Olympijských hrách a s prosbou o pomoc se obrátí na Asterixe a Obelixe.

Toliko zhruba hlavní dějová zápletka, kromě vítězství na hrách ovšem musí naši hrdinové řešit ještě další problém. Již při lovu divočáků v lese, nedaleko galské vesnice, si povšimnou zvláštních chyb v realitě… když kolem nich profrčí živý řecký atlet. Druid Panoramix, za kterým hned spěchají, by to jistě uměl vysvětlit… kdyby ovšem sám neměl trable. On je pro změnu jen dvourozměrný a „papírový“. Co se to tu u Tutatise zase děje?

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Záhadu rozlouskne až Sam Shieffer, bývalý římský špión s nezbytným noktovizorem na čele. Při své tajné výpravě po řecké Olympii pronikl až k čaroději Lapiduchovi, který si zle pohrává s paralelními světy. Získal totiž klíč jenž mu umožňuje otevřít portály do jiných dimenzí – což pochopitelně není dobré. Naštěstí Galové jsou muži činu a okamžitě vyrážejí do dějiště her. Jednak pomohou zoufalému Lovestorixovi a přitom jen tak mimochodem chytí i proradného Lapiducha, a napraví pocuchaný matrix, v němž se prolínají živí herci (film), kreslení papíroví hrdinové (komiks) a renderovaní trojrozměrní panáci (počítačová hra).

 XXL dvě a půl?
Po herní stránce se nový Asterix příliš neliší od předchozího ultra velkého dobrodružství. Hráči je opět svěřena dvojka galských bojovníků, mezi nimiž může znovu libovolně přepínat a zdolávat tak četné nástrahy na cestě k cíli. Žánrově vás opět čeká akční adventura nebo chcete-li plošinovka, kde hrají prim akční pasáže a souboje s římskými vojáky, pravidelně se střídající s poklidnějšími částmi, v nichž je potřeba zapojit mozek. Právě zde přijde ke slovu spolupráce a kooperace, při řešení hádanek je totiž nutno často přepínat mezi oběma charaktery a správně využívat jejich dovednosti a schopnosti.

Drobný a mrštný Asterix se protáhne tam, kam se Obelix nevejde, tlouštík pro změnu disponuje značnou silou a dokáže rozbít některé překážky či odtlačit těžké kvádry a zatížit plošinky. Podobně fungují také lanovky, do malé a chatrné kabinky se Obelix nevmáčkne ani neodváží, dobře ovšem poslouží jako hnací síla. Vždy se ochotně chopí vodícího lana a doveze kamaráda Asterixe kam je libo.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Zmiňovat další příklady spolupráce je asi zbytečné, vždyť většina z nich jen kopíruje předchozí titul Mission Las Vegum. Zaměřme se proto na vyložené novinky. Mezi ně patří ručkování po římsách (můžete si tipnout, kdo ručkuje a kdo vše kvůli své váze jen sleduje a přepíná pohyblivé výstupky) nebo sestřelování terčů fotbalovým míčem, respektive nafouknutou žábou.

 Jednou nohou na olympiádě
Olympijský podtitul vnesl do hry řadu rádoby sportovních miniher, tam kde posledně bylo zapotřebí především zlikvidovat určené množství legionářů pro další postup, nastupují letos spíše různorodé mechanismy. Zavřenou bránu leckdy otevře sluneční paprsek směrovaný velkými zrcadly, mnohem častěji je to však cosi na způsob posilovacího stroje, na němž je třeba provést požadované cviky, přesunout tak závaží a voila… cesta dál je volná. Asterix a Olympijské hry zkrátka působí mnohem klidnějším dojmem než XXL 2, kterýžto jsem kvůli jeho uzavřeným arénám, s neustále se rojícími vojáky, přirovnával k Samu Serious Stoneovi.

Ono ale není divu, Las Vegum, velký zábavní park Julka Caesarů, byl římskými legionáři přímo přecpán, kdežto řeckou Olympii zaplavili spíše atleti. Na stráže v lesklých brněních tu nenarazíte zrovna na každém kroku, ta hrstka vojáků doprovázející na hry Julka a jeho syna Bruta se docela ztratí. Suma sumárum, bitek a fackování nebohých panáků si užijete mnohem méně, už jen kvůli příběhu. Ten plynule přeskakuje mezi Lovestorixem (samotné hry) a Lapiduchem, jehož nahánějí Asterix s Obelixem. Do všeho se ještě průběžně míchá pološílený Brutus, posedlý touhou po moci a zaneprázdněný neustálou snahou o zabití svého otce.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Jen co nafackuju těm legionářům, hodím si oštěpem
Kromě úvodu v Gálii a příjezdu do Řecka, už naši borci paty z Olympie nevytáhnou. Začátek hry je samozřejmě pojat jako tutoriál, během zápisu sportovců a vystavení průkazů přejde hráči vše pomalu a nenásilně do krve, naučí se ovládání i základní údery. Od počátečních facek a jednoduché eliminace vojáků, se postupem času znovu přejde až k pokročilým kombům, speciálním chvatům a v kombinaci s kouzelným lektvarem i ultimátním vyhlazovacím berserkům, po nichž většinou nezůstane po nepříteli ani stopa. Bohužel i tentokrát disponují obě hlavní postavy stejnými údery, takže je vcelku jedno za koho bojujete. Dvě-tři letošní inovace (nebo spíš variace?) snad ani nestojí za zmínku, bližší popis všech těch málem wrestlingových power-hammerů a super-whipů naleznete v předchozím článku.

Vzhledem k umírněnému počtu bitek ale nakonec ta repetice příliš nevadí, letos je vše soustředěno především na hry. Tedy ty olympijské. Při pronásledování Lapiducha se naši Galové neustále vracejí na skok do olympijské vesničky, aby posouvali reprezentační výpravu na žebříčku. Do finálového klání na stadionu je totiž nutno se kvalifikovat, konec konců i umístěním na bedně se otevírají další cesty. Tu do sekce VIP, tu do Vemtoďasova paláce.

Když už jsem u těch jmen… tady se tvůrci i překladatelé znovu vyřádili, potkáte třeba trojici druidů Meoptixe, Pozornamatrixe a Filmodivixe, olympijský rozhodčí nese jméno Bezestrachus. Při soubojích s legionáři si určitě dejte pozor na věčně mručícího velitele Bezeslovuse či centuriona Autofokuse a během závodu vozatajů se střežte kontaktu s řeckým jezdcem Vasilisem Takticisem.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Bláznivé sportovní disciplíny
Možná je škoda, že hra nepřejala z filmu některé atraktivní postavy a světové celebrity, hned by to bylo veselejší a zajímavější. Vždyť na plátně se mihnul i Michael Schumacher, Jean Todt nebo Zinedine Zidane. Právě Zizou ale vtípku autorů neušel, v jednu chvíli si Asterix sundá svou helmu a naštvaně dá jednomu z Římanů hlavičku . Celá scéna při tom na okamžik problikne, pozadí se promění na fotbalový trávník a přispěchavší rozhodčí ihned udělí červenou kartu. Legrace je tu nicméně o fous méně než v parodickém Las Vagum, což si však tvůrci vynahradili na sportovních disciplínách.

Sportů je dohromady devět, od těch obyčejných jako skok do dálky, běh, přetahování lanem, hody kladivem či oštěpem, až po ty bláznivé, mezi než patří Žábobal (obdoba nohejbalu) či Římanofon. Ten dokonce kombinuje sport s hudbou, když je nutno mydlit nepřátele hlava nehlava a skládat tím melodii - každý z barevně označených vojáků úpí po zásahu jinak a cílem je „zahrát“ na ně správně. ;) Nenechte se každopádně mýlit relativně tradičními, výše zmíněnými disciplínami. Při hodu kladivem se třeba zatlouká obří hřebík do terče a galské pěsti nevychladnou ani při něčem tak obyčejném, jako běh na 100 metrů.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Pokud odhlédneme od ztřeštěnosti většiny sportů, jde v jádru o regulérní „olympijskou hru“ jak je známe už z dob osmibitovým počítačů. To jest střídavým mačkáním dvou tlačítek se povětšinou rozběhnete/roztočíte a následným stiskem akčního tlačítka skočíte/odhodíte/zastavíte. Komiksová podstata věci navíc dodává další vtípky, zpomalené záběry a cílové fotografie jsou občas vskutku povedené, u většiny sportů je návdavkem přibalena ještě kontextová minihra s tlačítky… pro lepší rozcvičení závodníka před výkonem nebo naopak pro ladnější pohyb v doskočišti.

 Poněkud pé-es dvojkové
Na technické stránce není moc co pochválit, použitý engine ani grafika neprošla během dvou let prakticky žádným vývojem, což ostatně vidíte na obrázcích sami. Etranges Libellules nám nějak uvízli v čase, možná jen zapomněli otáčet kalendář… tohle nicméně působí v roce 2008 hodně omšele. Samozřejmě že v pozadí stojí PS2, pro kterou je hra primárně vyvíjena, ta ovšem (přes své stáří) zvládá vykouzlit i hezčí grafiku, ne? Jediné malé bezvýznamné plus jsou snad jen směšně nízké hardwarové nároky, nový Asterix poběží i na kalkulačce s 1GHz procesorem a 32MB grafickou kartou.

PC verze si tradičně přetáhla také několik konzolových pozůstatků, jako například otravné ukládání a zapisování rekordů (zvlášť v úvodu je každý sportovní výkon hodný zápisu, hra si bohužel nepamatuje již vložené iniciály, což zdržuje a svižná není ani save procedura) nebo rozhozené ovládání. To sice lze libovolně nakonfigurovat, ale co je dobré pro část akčně-adventurní, působí u sportů neprakticky. Dva profily by přitom vše vyřešily. Pokud máte u PC připojený gamepad, můžete si gratulovat, vždyť pro něj bylo vše ušito a uplatnění najde také v multiplayeru, letos konečně došlo i na kooperativní hru.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Trávníček a Jirák versus Carda Retarda
Za zmínku opět stojí pěkné animované filmečky vyprávějící děj, třebaže jich zřetelně ubylo (při srovnání s XXL 2) a jejich tvůrci si tu a tam zjednodušili práci. Některé pasáže nahradili přímo in-game animacemi a občas použili jen statické záběry doprovázené komentáři postav - tedy přesně to, co jsem radil tvůrcům Cobry 11. ;)

Díky CD Projektu u nás hra vychází v kompletní české verzi, lokalizovány byly texty i mluvené slovo. Ačkoliv film v českém znění jsem neviděl a review verze her většinou nebývají doprovázeny manuálem, hlasy všech zúčastněných herců jsou dle mého názoru více než povědomé. Rozpoznal a vyzdvihl bych především ústřední dvojici hrdinů (Pavel Trávníček jako Asterix, Ota Jirák v kůži Obelixe) nebo Martina Sobotku coby Lovestorixe a Josefa Cardu Retardu, který si s chutí střihnul pološíleného Brutuse.


gameplay video 1


gameplay video 2

Stáhněte si: Demo

Související články: Novinka, Asterix & Obelix XXL 2 recenze (2006)

Marek Beniač
autorovi je 27 let, dříve psal pro GamePort, pracuje v IT, nejraději má hry sportovní a závodní, případně akce všeho druhu, ostatní žánry ale též vyloženě nezavrhuje




 
 
Marek Beniač

Verdikt:

Asterixovo dobrodružství v Olympii je o něco slabší než výlet do Las Vegum, má dokonce i kratší dobu trvanlivosti. Odfackovat všechny Římany z cesty byste měli nejpozději za nějakých 7-8 hodin. Nesmíme ale zapomínat na přidanou hodnotu v podobě kooperativního režimu a především zábavnou sportovní mini-olympiádu. Diváky filmu možná potěší i řada bonusových materiálů (trailery, záběry z natáčení, rozhovory s herci), jakožto i český dabing a nižší než běžná prodejní cena.

Nejnovější články