| Autor: Martin Holas Publikováno: 8.března 2008 | Verze hry: finální/anglická/PC Doba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek • To samé po x-té V jádru se skutečně jedná o identickou hru, a to včetně všech budov, surovin, jejich designu a rozměrů. Jako prétor jste vysíláni do rozličných koutů starověkého Říma, abyste vyřešili krizové situace. Budujete osídlení, pekárny, jatka, farmy, zajišťujete dostatečný přísun ošacení, vína, jídla, vody, přístup ke chrámům a přístřešky pro otroky. Seznam na vás kladených požadavků samozřejmě není ani zdaleka kompletní, ale předpokládám, že každý z vás tuší, co by taková slušná stavitelská strategie měla obsahovat. Jak dokazuje Imperium Romanum, cesta ponechání původního konceptu a dopiplání detailů nutně nemusí být na škodu, pokud si tvůrce posype hlavu trochou popela a ponaučí z chyb. Nedotažená kampaň z GotRE je minulostí a to, co je nám servírováno v Imperium Romanum, chutná po malinách. Mapy na sebe tentokrát chaoticky nenavazují nějakým pseudopříběhem, ale jsou umístěny do přehledného stromu, kterým se postupně propracujete od jednodušších úkolů ke složitějším. Vyvážení postupné gradace obtížnosti si udrželo svoji dobrou úroveň, a stejně jako minule kampaň bohužel končí dávno předtím, než to začne být skutečně obtížné, ale to už je kapitola sama pro sebe. • Skrytá hrozba Náplň scénářů je mnohem variabilnější než minule. Patrně za to nejvíce může nový systém úkolů, kterým si mě pašáci z Heamimont Games naprosto získali. V každé misi je na hromádku předpřipraveno deset až dvacet kamenných destiček se zadáním úkolů. Tyto destičky jsou samozřejmě zpočátku skryté (zadáním dolů) a na hráči je, aby si sám úkoly snímal z vršku „balíčku“, přičemž najednou je možné mít odkryté maximálně tři takové destičky. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Nejlepší na tom všem je ale fakt, že mezi úkoly jsou často zamíchány i různé bonusy nebo naopak pohromy. Na Glory of the Roman Empire mi velmi vadila absolutně předvídatelná hratelnost, ale nový systém vnáší do hry tolik potřebný prvek překvapení. Pod destičkou se může stejně dobře jako úkol skrývat třeba zničující mor, náhlý odliv obyvatel, rozsáhlé požáry, pětiminutové zdvojnásobení produkce dolů, otevření nové obchodní stezky, útok armády barbarů, zkrátka cokoliv. Samotná náplň úkolů není také vůbec špatná. Kromě obligátního plnění zakázek pro Senát na nakřečkování toho či onoho bude na pořadu vašeho dne utlačování barbarských kmenů, budování těžební kolonie, zřízení fungujícího obchodu či zoufalé přežívání posledních dnů před výbuchem opodál stojící sopky, kdy se vám populace rozprchá doslova před očima. Některé úkoly jsou nepovinné a je možné je odmítnout, za jejich plnění přesto získáte docela zajímavé bonusy (zbudování chrámu pro nalákání více obyvatel, obehnání vzdálené předsunuté základny zdivem pro vylepšení statistik armády, uspokojení určitého procenta obyvatelstva pro finanční dotaci,...). • Ovládání při starém Propracovanější kampaň bohužel neukryje neduhy v samotném herním systému a ovládání. Ty pevně přetrvaly a autoři si za ně vyslouží kritiku i nyní. Umělá inteligence otroků a obyvatel je opět žalostná, ani jedna ze skupin nedokáže reagovat na aktuální ekonomické priority, jejichž plnění si budete muset vydobýt krajně neohrabanými způsoby. Pokud například chcete přikázat dřevorubci, aby zašel přiložit ruku k dílu raději v pekárně, nezbývá nic jiného než jej otrocky označit, přinutit opustit současnou profesi a pak se modlit, aby se nevrátil zpět a raději nasměroval svoji energii tím správným směrem. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
On celkově způsob, jakým vás hra informuje o dění na obrazovce, není dostačující. Dokážu pochopit, že je Imperium Romanum určené především střednímu hráčskému proudu, to bohužel neomluví absenci podrobných tabulek, grafů, statistik. Ty jednoduše součástí podobné hry být musí. Chybí zde jako sůl celá řada ergonomických vylepšení, které by daly člověku komplexnější náhled na situaci. Přitom se jedná relativně o triviality, stačilo se podívat přes rameno kolegům a vytvořit po vzoru Caesara nějaké filtry, které by dejme tomu zobrazily nad každým domkem základní statistiky. Alespoň že stav surovin se přestal skrývat kdesi v podnabídce a dostal mnohem slušivější pozici v pruhu v dolní části obrazovky. • Hurvínkova představa o válce Na půli cesty opět zůstalo budování armády a vojenské střety, které jsou snad ještě jednodušší než v GotRE a v přímém důsledku ještě zbytečnější. K dispozici máte pár budov a tři druhy jednotek (luky, meče a jízdu). Síla jednotek bohužel hraje absolutně ve váš prospěch a to ani nepočítám, že hra milosrdně oznámí několik minut dopředu útok barbarů, během kterých ještě s přehledem zbudujete dvě kasárny přetékající po zuby ozbrojenými legionáři. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii Samotné střety se pak omezují na rozdrcení neškodných barbarů a následné vyplenění nechráněné domovské vesnice. Během kampaně jsem neměl ani nejmenší nutkání budovat něco jako opevnění, pokud to tedy nebylo podmínkou dokončení mise. zdroj: Archiv trailer Stáhněte si: Dema, Videa... Související články: Novinky, Glory of Roman Empire recenze, Caesar IV recenze, CivCity: Rome recenze |
| Martin Holas | |
| autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-) |
