Recenze
Phoenix Point – recenze
10. 12. 2019
|
Pavel Skoták
Z Pandořiny skříňky toho podle mýtu vylezlo na světlo světa plno, ale nic z toho nebylo příliš žádoucí pro poklidnou existenci lidstva. Pojmenování zkázy celého světa „Pandoravirus“ je proto velmi případné. Právě s důsledky tohoto viru se musí vypořádat pozapomenutá, oficiálně zrušená organizace Phoenix Point, která je sama o sobě už spíš legendou než hybnou silou, kterou bývala dřív. Duchovní nástupce XCOMu (nebo, chcete-li, starého X-Comu) čeká.
Code Vein – recenze
11. 10. 2019
|
Jan Slavík
Her podobných Dark Souls je k mání přehršel, je tudíž potřeba, aby nový titul, pokud se na něj nemá okamžitě zapomenout, nabídl něco nového a neotřelého. Code Vein, nová soulsovka od Bandai Namco ve spolupráci se studiem Shift, se snaží zaujmout stylizací, příběhem, a hlavně širokými možnostmi přizpůsobování postavy a herního stylu.
A Plague Tale: Innocence – recenze
16. 5. 2019
|
Patrik Hajda
Propagační materiály mě celou dobu lákaly na děsuplné dobrodružství dvou nedospělých nešťastníků a mistrně tak skryly fakt, že A Plague Tale: Innocence vypráví o víc než jen dvou životech. Půvabná Francouzka Amicia doprovází svého mladšího nevinného brášku Huga na striktně lineární procházce temným středověkem, která až překvapivě dobře uspokojí hlad po singleplayerových adventurách s důrazem na příběh.
The Thin Silence - recenze depresivní adventury
17. 5. 2018
|
Vilém Koubek
The Thin Silence před spuštěním hry upozorňuje, že na vás hodlá naložit dávku depresí, zklamání životem, motivů sebevraždy a dalších závažných témat, která rozhodně nejsou pro slabé povahy. Upozornění se objevuje také v propagačních materiálech, a to dokonce natolik, že působí jako jistá forma lákadla. Bohužel však ve hře samotné deprese vyznívá do ztracena a spolu s nudnou hratelností nevytváří zrovna příjemný zážitek.
2Dark - recenze
13. 4. 2017
|
Pavel Skoták
“Necháme tatínka postavit stan a půjdeme do temného lesa pro dřevo.” Klasická rodinná dovolená kdesi v lesích, však to možná znáte. Spousta nadávek při zatloukání stanových kolíků, ale najednou bum. Manželka mrtvá, děti někdo unesl a sedm let uteklo jako voda. Dlouhé roky nekvalitního života se na detektivu Smithovi těžce podepsaly, ale už chybí jen několik krůčků k odhalení zločinecké organizace, která má únosy dětí na svědomí. Vítejte v Gloomywoodu, líhni zvrhlíků.
Jade Empire - mega-recenze
5. 3. 2007
|
Redakce Games.cz
Pro hry od BioWare platí, že co dílo, to perla. Zdali to je případ i původně xboxového akčního RPG - směsi staré čínské historie, mytologie, bojových umění a fantasy - se dočtete v první české recenzi vylepšené PC verze!
Übersoldier - recenze
4. 4. 2006
|
Redakce Games.cz
Píše se rok 1944 a válka se chýlí ke konci. Němci jsou v úzkých a jediné, co může zvrátit pro ně nepříznivou situaci, je tajný projekt zabývající se oživováním padlých vojáků. Smrt si však nevybírá a dalším v pořadí jste vy...
Akční hit v podobě Breed
4. 12. 2001
|
Redakce Games.cz
Po obrovském (i když očekávaném) úspěchu, kterého ihned po vydání dosáhla akční hra Halo pro Xbox, se majitelé klasických PC často ptají, kdy se i oni dočkají "své" verze této hry.
Motorstorm Pacific Rift - mega-recenze
23. 10. 2008
|
Redakce Games.cz
Šílený motoristický cirkus na kolečkách se přesunul do Pacifiku a tentokrát bude devastovat bujnou vegetací pokrytý ostrov. Připravte se na starý dobrý MotorStorm v nových kulisách a s nějakým tím vylepšením.
Proteus - recenze
4. 4. 2013
|
Pavel Dobrovský
Jedno je jisté: ostrov Proteus se o vás nezajímá. Je mu úplně jedno, kdo jste, co děláte a kam jdete. Existuje v rozporu: jen sám pro sebe a pro všechny zároveň. Stojí mezi dimenzemi, časem i prostorem. Nejste v něm důležití, ale máte se od něj co naučit o hrách a možná sami o sobě. Stejně jako inteligentní oceán v Lemově Solaris vás jeho existence začne provokovat, budete se ho ptát, zkoumat a uplatňovat na něj logiku a dekonstrukci.
WRC 5 - recenze
9. 1. 2016
|
Václav Rybář
Situace okolo WRC série je natolik zamotaná, že by bylo vůbec nejlepší zahodit veškeré číslování a značit ji ročníkem jako v případě sousední F1. Považte sami - začala v roce 2001 jako World Rally Championship a slavnostně se dopracovala až ke čtvrtému dílu, aby byla následně resetována a začala zase hezky od jedničky (2010), tentokrát v režii Milestone a s oficiální licencí, což je vždy zdůrazněno v podtitulku. Pětka, vydaná loni v říjnu poprvé pro konzole současné generace a režírovaná novým studiem Kylotonn Games, měla možnost ten zamotaný číslovkový kruh konečně rozbít a vyjít jako WRC 2015. Ale možná se prostě jen producenti nechtěli dostat pod ročníkový bič, kdy by museli vydávat novou verzi rok co rok. Stávající WRC epizodky opravdu spíš připomínaly sprint updatovaných statistik a mírně potuněné grafiky, která však zaostávala za mainstreamem v jiných virtuálních závodničkách. Teď je tu ale nový začátek a nová technika. Je na čase si vyhrnout lokty a dát WRC další šanci.
OlliOlli - recenze skejťácké arkády
3. 9. 2014
|
Lucie Jiříková
Pořádnou skejťáckou hru aby jeden hledal s lupou v ruce. Zvlášť na počítačích. Série Tony Hawk’s Pro Skater (dále jen THPS) se od dob American Wasteland (2005) přestěhovala na konzole, odkud se na PC podívala zatím jenom v HD remaku prvního dílu THPS v roce 2012. Nejnovější Shred Session míří pouze na mobilní platformu a navíc už spadá do jiného žánru. Proto nezbývá nic jiného, než čekat na lepší časy. Nebo snad ne? Zkušenější skateboardisté možná odtušili, že název hry OlliOlli by mohl být odvozeninou termínu „ollie“, který označuje skejťácký trik, při němž jezdec se svým prknem vyskočí do vzduchu bez pomoci rukou. A samozřejmě mají pravdu. OlliOlli je skejťácka hra, na kterou jsme dlouho čekali.
Deus Ex 2: Invisible War - recenze
10. 12. 2003
|
Redakce Games.cz
Roku 2000 se zrodil nový milník v historii. Jmenoval se Deus Ex a pro řadu lidí zůstává nejlepší hrou vůbec. Napjatě očekávané pokračování je tady... Povedlo se uchovat perfektní hratelnost jedničky i za cenu mnoha zjednodušení a kompromisů kvů
TT Isle of Man 2: Ride on the Edge – recenze
1. 4. 2020
|
Patrik Hajda
V odvětví motorsportu je spousta bláznivých a nebezpečných disciplín, ze kterých se tají dech a tvoří husina už jen v pozici diváka. Jednou z nejděsivějších je soutěž motorek TT na ostrově Man, který se nachází mezi Velkou Británii a Irskem. Druhá videoherní adaptace tohoto šíleného podniku ve vás vyvolá pocit, že něco takového může absolvovat jen naprostý blázen. Ještě teď se mi z toho zvedá žaludek, ale touha vrátit se na nebezpečné silničky je větší.
Journey to the Savage Planet – recenze
11. 2. 2020
|
Jan Slavík
Humorná first-person akční adventura Journey to the Savage Planet od Typhoon Studios vám předvede, že motivací ke snaze najít nový domov pro lidstvo opravdu nemusí být touha zachránit náš druh, zapsat se do historie, rozšířit obzory či podobné vyšší cíle. Úplně stačí se až po uši topit v nesplatitelných dluzích, když vesmírná společnost zachřestí měšcem a s potutelným úsměvem nabídne značně nevýhodnou smlouvu. Podpis už je pak vlastně jen formalita a dobrodružství může začít.
The Legend of Zelda: Link’s Awakening – recenze
6. 10. 2019
|
Patrik Hajda
Ani velká, ani malá. Taková je staronová Zelda odkazující na pradávnou klasiku pro Game Boy. Nintendo se rozhodlo remakovat přes dvě dekády starou akční adventuru s Linkem v hlavní roli, který se ale tentokrát nežene za titulní princeznou Zeldou, která jednoduše není přítomná. Jeho snahou je jen dostat se z tajuplného a hádankami prolezlého ostrova Koholint. A i když je časová propast mezi hrou a současnými trendy dobře patrná, stále jde o dobrodružství hodné prožití.
Super Mario Maker 2 – recenze
10. 7. 2019
|
Patrik Hajda
Dalo se očekávat, že další hra se jménem Mario v názvu bude naprostá pecka? Dalo. A je to nakonec naprostá pecka? Je. Je to jenom komplexní editor pro hráče, kteří upřednostňují tvoření věcí před jejich hraním? Ani náhodou. Tedy přesně takový editor tu je, ale můžete ho bez obav ignorovat. Super Mario Maker 2 je totiž navzdory svému názvu plnohodnotná singleplayerová plošinovka.
Bloodstained: Ritual of the Night – recenze
24. 6. 2019
|
Jan Slavík
Když Kodži Igaraši před čtyřmi lety prezentoval na Kickstarteru svůj nový projekt, nikdo ani na moment nepochyboval, že chce prostě udělat novou Castlevanii, jen pod jiným jménem. Přesně tak to i dopadlo. Bloodstained: Ritual of the Night je v jádru pravověrná klasika a svým konceptem vás tedy nepřekvapí. Místo toho to udělá tím, o jak nápaditý, bohatý a propracovaný titul se jedná.
Yoshi’s Crafted World – recenze
27. 3. 2019
|
Patrik Hajda
Jedna z nejočekávanějších her Nintenda pro tento rok je konečně tady. Yoshi’s Crafted World není jako v případě mnohých dalších port z Ninteda Wii U. Tamější Yoshi se odehrával v pleteném světě, zatímco nový Yoshi je sice pořád plyšákem, ale potuluje se po dechberoucím kartonovém světě, kde se to kreativními nápady tvůrců jen hemží. A jejich objevování je tou největší radostí pod fixou načmáraným sluncem.
The Banner Saga 3 – recenze
26. 7. 2018
|
Václav Pecháček
Jedna skupina se schovává za proděravělými městskými hradbami obklopenými nepřátelskou armádou a hladovou temnotou. Druhá se do řečené temnoty vrhá po hlavě, chráněná jen skromným kruhem světla. Situace pro ani jednu z družinek nevypadá zrovna nadějně. Spíš se pohybuje někde mezi beznadějí a zoufalstvím. Ale k tomu The Banner Saga celou dobu směřovala, a její třetí díl vás rozhodně nezklame tím, že by byl ke svým hrdinům moc mírný. Varování: bude se tu umírat.
Immortal Planet - recenze
15. 8. 2017
|
Jan Slavík
Jevištěm je planeta prokletá nesmrtelností. Pro její obyvatele to není žádná procházka růžovým sadem, protože jejich neschopnost zemřít má k vysněné idylce opravdu daleko. Věčnost v ledovém objetí a mysli upadající do temnot šílenství a zatracení ve vězeních jejich neumírajících těl. Vrtkavou úlevu poskytuje jenom spánek. Nesmrtelní ale sami spát nedovedou, potřebují kryogenické komory. Cyklus byl však narušen, odpočinek nepřichází, civilizace se hroutí a zbývá už jen jediný spící. To jste samozřejmě vy.
Black The Fall - recenze
20. 7. 2017
|
Jan Slavík
Snad nikdo nepochybuje o tom, že život v totalitě není pro drtivou většinu obyvatelstva žádný med. Své k tomu chtějí říct i tvůrci z rumunského studia Sand Sailor, kteří s pomocí firmy Square Enix a její iniciativy Collective vydali logickou plošinovku Black The Fall. Jedná se o silně stylizované zpodobnění vzpomínek a zkušeností s komunistickým režimem v Rumunsku, zabalené do kabátku tradičního skákání, plížení a řešení různorodých rébusů.
Beat Cop - recenze
3. 4. 2017
|
Jan Slavík
Rytmicky líný klapot policejních polobotek. Procitající Brooklyn se koupe v paprscích vycházejícího slunce, strážník na ranní pochůzce poklidně korzuje chodník svého rajónu. Bude to čestný policista, na kterého se lidé mohou spolehnout, neoblomný, ale spravedlivý? Nechá se zapsat na výplatní pásku gangů? Bude hrát na všechny strany, ale hlavně pro sebe? V policejní adventuře Beat Cop to závisí jenom na vás.
Call of Duty: Warzone – recenze
18. 3. 2020
|
Václav Pecháček
Odstřelovač leží v trávě a optikou pušky trpělivě pozoruje soupeře. Sleduje jejich rutiny, učí se zvyklosti, vstřebává triky. Nechce se unáhlit, nechce udělat chybu, protože ví, že další šanci nedostane. Nadechne se, počká si na ideální moment… a zmáčkne spoušť. Kulka, která vyletí z jeho hlavně, se jmenuje Call of Duty: Warzone. A její trajektorie končí přímo uprostřed terče.
Guitar Hero Live - recenze
5. 11. 2015
|
Jan Olejník
Série Guitar Hero se během pár let své existence rozrostla na neskutečného molocha, který kromě šesti hlavních her obsáhl i nespočet různých levobočků. Jednotným prvkem pro drtivou většinu z nich však byla plastová kytara s pěti barevnými čudlíky. Nic zásadního se tedy neměnilo, pouze se obnovoval tracklist, což hráče bavilo zhruba čtyři roky, načež se celá série na dlouhých šest let odmlčela. Je to jedině dobře, protože inovace byla nutná. Dočkali jsme se tedy nové kytary i zajímavého Live režimu. A i když to po letech zase dobře šlape, některé věci umí pořádně zabrnkat na nervy.
Super Mario 3D World - recenze
2. 12. 2013
|
Daniel Kremser
Zatímco celý videoherní svět se momentálně hádá o to, zda je lepší Xbox One, nebo PlayStation 4, já si spokojeně hovím v obýváku na gauči a hraju skutečnou hru nové generace. Zatímco ostatní se honí za stále lepšími a lepšími technologiemi, grafikou a nesmyslnými pozlátky, já sedím na gauči a užívám si titul, který je navržen s citem pro dobu a dokáže nabídnout hodiny a hodiny nikdy nekončící a neuvěřitelně nápadité zábavy. Zatímco ostatní řeší Forzu a Killzone, já držím v ruce trošku otravný tabletoidní ovladač a užívám si Super Mario 3D World.
The Last of Us: Part II Remastered – recenze
16. 1. 2024
|
Pavel Makal
Když je slovo remaster na škodu
Hearthstone: Goblins vs Gnomes - recenze
17. 1. 2015
|
Jana Kilianová
Blizzard si dal s prvním datadiskem pro Hearthstone: Heroes of Warcraft na čas. Zaběhnutý ekosystém sice trochu rozčeřil s kampaní Curse of Naxxramas, opravdový posun v metagame měl ale teprve přijít, což se také stalo. Začátkem prosince tvůrci vyrukovali s novým karetním setem Goblins vs Gnomes a vytvořili tak podklad pro nové změny jak ve sféře občasného „casual“ hraní, tak na soutěžní scéně.
Forza Horizon - recenze
30. 10. 2012
|
Václav Rybář
Hned zkraje se přiznám, a možná to pro některé z vás bude důvod, abyste se rovnou vrátili k volantům svých hardcore simulátorů, že jsem se na Forza Horizon těšil. Hluboko v srdci mám totiž pro tyhle „simulace“ silničních flákačů slabost. To samozřejmě nevylučuje skoro fanatickou oddanost závodním okruhům, speciálům a osekávání vteřinek na Nordschleife. Jenže čas od času člověk potřebuje vypnout. A předstírat relaxační jízdu v uhlově černém Mustangu první generace, snažíc se jet třeba Road Atlanta rychlostí pod sto mil za hodinu, to prostě vypadá hloupě.