Na úvod se bez vytáček přiznám, že jsem v životě neměl příležitost vyzkoušet původní verzi hry. V době jejího vydání jsem ještě nebyl na světě a když vyšla její lepší verze pro Game Boy Color, začal jsem zrovna docházet do školky...
Dá se předpokládat, že takových je mezi vámi víc a Nintendo s remakem naštěstí necílí jen na nostalgii a návraty do dětství. The Legend of Zelda: Link’s Awakening má totiž co říct i dnešnímu hráči.
Poutavá metroidvania
Když jsem si ke hře poprvé sedl na Gamescomu, její pravé já nemělo během pouhé půlhodiny šanci ukázat své kouzlo, které tkví v postupném objevování dalších a dalších skrytých koutů spletité mapy. Hru začnete jako čerstvě vyplavený Link, který se sice umí bránit roztomilým nepřátelům štítem, ale neumí je porazit.
Jakmile najdete meč, role se rychle obrátí. Jenže pak zavítáte do lesa, který je plný děr, které neumíte přeskočit, dokud nenajdete pírko mystického ptáka, které vám pomůže překonávat propasti. Stejná písnička se týká i zvedání těžkých kamenů a spousty dalších podobných prvků, které vás příjemným tempem pouští do dalších částí světa.
zdroj: Archiv
A věřte mi, že se do nich budete chtít podívat. Brzy zjistíte, že většina překážek je jen dočasných a stačí se k nim po pár hodinách vrátit s patřičným předmětem a odhalit další taje. A co teprve, když si konečně pořídíte lopatu a začnete rýt všude po mapě s touhou najít další poklad, rupie nebo jeden ze sběratelských předmětů!
Vzbuď se, rybo!
Cele vaše putování po ostrově, který obývají prostí lidé, mluvící zvířata a domorodí nepřátelé má samozřejmě svůj cíl. Link se chce dostat z ostrova, na kterém kvůli bouři ztroskotal, a všichni mu tvrdí, že kvůli tomu musí probudit Větrorybu (můj amatérský překlad původní Wind Fish), k čemuž zase potřebuje posbírat několik hudebních nástrojů pečlivě ukrytých v podzemních kryptách.
The Legend of Zelda: Link’s Awakening se z poloviny času odehrává na denním světle na mapě ostrova, která se vám postupně otevírá. Z druhé poloviny prolézáte zapeklité dungeony, které jsou nejzábavnější částí celé hry. Postupně procházíte jednou komnatou za druhou, skáčete přes překážky, vyhýbáte se nástrahám, hledáte klíče k zamčeným dveřím, někdy narazíte na mapu celého podzemí, někdy na kompas upozorňující na skrytou truhlu.
zdroj:
tisková zpráva
Každý dungeon je jednou velkou hádankou, na jejíž řešení není úplně snadné přijít. Hra vás totiž nijak nevede za ručičku. Je to stará škola. Nepočítejte s žádnou výukou ani ukazateli cílů, budete obdařeni jen informací, že se máte vydat například do pouště, ale kde ta poušť leží a co v ní máte dělat, na to už musíte kápnout sami. Sice máte k ruce přítele na telefonu (doslova), ale jeho pomoc mi přišla vhod jen málokdy.
Není to vyloženě výtka, spíš varování pro hráče zhýčkané dnešní dobou. Jste na to zkrátka sami. Kudy vede cesta z místa A do místa B? Jak vyzraju na opičku strážící most? Jak porazím toho konkrétního nepřítele? Co platí na dalšího bosse? Ne každý jde složit mečem. Na někoho se hodí bomba, na jiného kouzelný prášek a často je dobré zapojit do potyčky i prostředí.
Modernizace věků minulých
Nová Zelda se po herní stránce moc neliší od té původní (i když jsem ji nehrál, udělal jsem si samozřejmě výzkum). Svět je prakticky totožný, i jeho postavy a dungeony. Kdo hrál předlohu, ten se zde přílišné novoty nedočká. Ta, která tu je, je ale skvělá.
zdroj: Archiv
Příklad za všechny: V původní hře mohl Link být vybaven jen dvěma předměty, což znamenalo velmi časté otevírání inventáře. Remake naštěstí takovou otravnou věc vypouští. Link má permanentně přístup k meči a štítu, další dvě schopnosti si sami namapujete na jiná dvě tlačítka. Množství schopností, které musíte na tlačítkách prohazovat, je nyní smysluplné, a dokonce se časem dostanete i k vlastnostem, které se permanentně přilepí na další nepoužívaná tlačítka. Nikdy tak nemáte pocit zbytečně častého otevírání inventáře.
Rovněž přijde vhod okarína, která vás po zahrání určité melodie dokáže teleportovat do libovolného otevřeného portálu. Zpočátku je sice zábava toulat se po světě a objevovat ho, ale ve druhé polovině hry přijde takové urychlení vhod.
Došlo dokonce k vytvoření úplně nového typu zábavy. Remake vás totiž nechá budovat vlastní dungeony v jednoduchém editoru, buď zcela svobodně, nebo v rámci výzev, za které budete náležitě odměněni. Nikdo vás do této minihry nenutí, ale dá se v ní dobře vyblbnout, představuje zajímavou výzvu a je to něco, čemu se můžete věnovat po dohrání hlavní kampaně.
No a pak je tu samozřejmě vizuální stránka, nad kterou se rozplývám už od oznámení hry. Tvůrcům se podařilo vytvořit něco velmi roztomilého, dětského, co ale baví i dospělé. Nejde jen o kulaťoučké tvary, ale i o barevnou paletu, odlesky a efekty. Je to prostě nádhera.
Avšak pouze do doby, než přejdete z jednoho okna do druhého, mezi kterými se mění třeba počasí, nebo když se pustíte do kosení trávy s vidinou zbohatnutí (jsou v ní rupie). V těchto momentech, tedy poměrně často, jdou snímky za vteřinu nehezky dolů. Hra se začne cukat a vy jen nevěřícně kroutíte hlavou. Vždyť na Switchi běží tolik větších her bez větších problémů! V handheldu jsem hrál i třetího Zaklínače, který podobné propady nevykazoval…
Hlava mi to nebere a je to obrovská škoda. Ano, nejde o něco, co by vyloženě kazilo zážitek ze hry, ale vrhá to stín na její prémiovost, která je jinak cítit prakticky všude.
zdroj:
tisková zpráva
Budeš dalším trosečníkem?
Remake The Legend of Zelda: Link’s Awakening rozhodně není pro každého. Pokud potřebujete, aby vás někdo vedl za ručičku, říkal vám, co přesně máte dělat, kde to máte dělat a kdy to máte dělat, pak se zde budete trápit a frustrovat. Zároveň se hra neobešla bez technických potíží, což u titulů od Nintenda nebývá zvykem.
Na druhou stranu jde o opravdu krásnou hru s poutavým progresem, výbornými dungeony a spoustou miniher, kterými se můžete bavit ve volném čase. Je libo hazard s pouťovým hákem na hračky? Co takhle sjíždění divoké řeky? Nebo snad rybaření? A je tu samozřejmě i to zmiňované budování dungeonů.
Link’s Awakening není tak komplexní ani rozsáhlá hra jako Breath of the Wild, ale pro fanoušky série The Legend of Zelda – nové i staré – jde o kousek, který by neměli minout. Pro ostatní může jít o zajímavou volbu, jak do tohoto světa proniknout, ačkoliv zde není království Hyrule ani princezna Zelda. I bez nich si svůj pobyt na ostrově Koholint užijete.
