Recenze
80 Days - recenze PC verze
25. 10. 2015
|
Ladislav Loukota
Radost z cestovatelství v krystalicky čisté podobě - to slibuje oceňovaný digitální gamebook 80 Days od studia Inkle. Mobilní verze hry výrazně uspěla na iOS a Android platformách, ale nedávno vydaná PC verze vyvolává otázku, nakolik je kouzlo stovek variabilních příběhů pro počítače vhodné.
Bientôt l’été - recenze
28. 2. 2013
|
Lukáš Grygar
Zajímá vás poezie? Pokud ne, můžete přestat číst. Zajímají vás možnosti herního média, vyvázané z ohmataných schémat? Pokud ne, můžete přestat číst. Zajímají vás city? Pokud ne, můžete přestat číst. Ušetříte si něco málo minut svého života a poděkovat mi můžete jindy. Nashledanou, potkáme se pro změnu s bouchačkou v ruce a budeme jistě zachraňovat svět. Rád jsem vás viděl.
Apache Air Assault - recenze
7. 12. 2010
|
Dan Vávra
Dnešní doba hardcore leteckým simulátorům moc nepřeje. Kde jsou ty časy, kdy existovala hra věrohodně simulující prakticky libovolné moderní letadlo. Realistické simulátory jsou pro menšinové hráče a dnes se prakticky přestaly vyrábět, protože by se to nevyplatilo. Všichni fanoušci létání by proto měli zbystřit. Apache: Air Assault je totiž plnokrevným simulátorem vrtulníku jako za starých časů.
ArcaniA: Gothic 4 - recenze
14. 10. 2010
|
Jiří Škrampal
Série Gothic se po úspěchu prvního dílu v roce 2001 stala synonymem pro evropské hardcore RPG. Jeho vývojáři, německé studio Piranha Bytes, se drželi osvědčené receptury i ve dvou dalších dílech. Rok 2008 měl ale znamenat konec Gothicu. Vývojáři se nedohodli s distributorem (JoWood), který vlastní značku Gothic. Výsledkem byl paralelní vývoj dvou her.
NHL 14 - recenze
19. 9. 2013
|
Martin Bach
Pokud by existoval žebříček nejvíce nevděčných zaměstnání, někde hodně vespod by se zcela jistě objevilo „vývojář série NHL v době přechodu konzolových generací”. Připravit další ročník hokejové série v situaci, kdy NHL 13 zaznamenala obrovský úspěch díky revoluční změně stylu bruslení, a vaše mateřská firma už půl roku mluví o enginu next-gen sportovním enginu Ignite, není žádná legrace. Popravdě, je to možná jen o trochu jednodušší než na výslednou hokejovou hru napsat recenzi...
Field of Glory: Empires – recenze
12. 7. 2019
|
Mars Vertigo
Stratégův starověk zažívá velkolepý herní comeback. Za poslední rok se nám postupně na scéně sešly hned tři grand-strategické tituly zasazené do starověku převážně helénistického období: Aggressors: Ancient Rome od Pavla Kubáta přišla s nečekaně komplexním systémem správy antického světa především pro náročnější hráče, pak dorazil v základu vykostěný, leč uživatelsky příjemnější Imperator: Rome od Paradoxu, a nyní si o slovo říká nejnovější počin od AGEod – Field of Glory: Empires.
Project Warlock – recenze
10. 1. 2019
|
Vilém Koubek
Představte si retro akci, která se dovolává odkazů her, jako jsou Doom, Hexen nebo Wolfenstein 3D, ale nespoléhá na to, že ji spasí kostičkovaná grafika a zpátečnická hratelnost. Místo toho vám nabídne neutuchající řež, která se v mnoha ohledech drží tradic, ale nebojí se sáhnout také do modernějšího arzenálu a ze všeho nejdůležitější je pro ni vaše zábava. Takový je Project Warlock.
Unavowed – recenze
14. 12. 2018
|
Václav Pecháček
„Kde je konec starému dobrému BioWare,“ lamentují často nostalgičtí hráči, kterým chybí příběhové hity dávných let. Mass Effect: Andromeda se jim nelíbil, další Dragon Age je v nedohlednu, mezitím se připravuje multiplayerový hybrid Anthem. Budoucnost silných narativních her plných okouzlujících společníků zkrátka vypadá bledě, aspoň tedy na PC. Nebo možná ne. Záleží, zda jste místo střílení a sekání ochotní klikat na předměty a řešit hádanky. Pokud ano, čtěte dál, protože Unavowed je něco pro vás.
Call of Duty: Black Ops 4 - recenze
22. 10. 2018
|
Ondřej Švára
Call of Duty se vrací v překvapivé podobě. Série, která dosud spojovala obsah pro jednoho i více hráčů, poslala singleplayer k šípku a soustředí se na zážitky z klasické online hry, premiérového Battle Royale módu a vylepšené bitvy proti zombiím. Patnáctý díl značky, a zároveň čtvrtý v sérii Black Ops, je proto jako pytlík bonbónů, z nichž některé chutnají více, jiné méně a některé jste už ochutnali. Že značka přišla o samotářskou kampaň, nakonec příliš nevadí, problém vězí spíše v částečně recyklovaném obsahu a překvapivě špatné technické optimalizaci.
LEGO Marvel Super Heroes 2 - recenze
11. 12. 2017
|
Lucie Jiříková
Hráčské publikum je velmi specifické. Má rádo osvědčené herní principy, ale když jim je podáváte v pravidelných intervalech bez dostatečných změn, prskají na všechny strany. Jednou z největších výjimek tohoto pravidla je série LEGO, kde byste obvykle změny nenašli možná ani s lupou v ruce. Právě z toho důvodu mě velmi překvapilo, když jsem v novém LEGO Marvel Super Heroes 2 našla hned několik novinek. Nejedná se sice o zásadní změny, které by původní mustr nějak měnily, ale pro fanouška, který s LEGO hrami strávil už pár let, se jedná o takovou malou revoluci.
Karma. Incarnation 1 - recenze
13. 12. 2016
|
Pavel Dobrovský
Že se ruské studio Auralab nechalo inspirovat tvorbou české Amanity, konkrétně Botaniculou, se nedá přehlédnout, ani kdyby vám před očima tancovaly všechny postavičky z mechu a kapradí. Karma. Incarnation 1 vystavuje na odiv osobitou výtvarnou stránku, pečlivě připravené animace a neskutečné výjevy, oblečené do vrstvy průhledného klikacího adventuření, aby se tomu dalo říkat hra. Jenže i přes veškerou snahu je to něco jiného. Jde o hravý spektákl pro všechny, kdo si koupili lístek na výlet do zákoutí cizí kreativity. Karma vás provede psychedelickým cirkusem, který je vlastně jedním velkým barevným a zvučícím interaktivním artefaktem.
Aragami - recenze
10. 12. 2016
|
Lucie Jiříková
Někdy velký projekt se slavným jménem neuspěje, jak by publikum čekalo. A někdy zaboduje ve stejném žánru relativně nenápadná hra. Pokud bych měla tento vztah načrtnout mezi dvěma tituly, bude to návrat Thiefa a tichý příchod Aragami. Druhá jmenovaná je stealth hra z pohledu třetí osoby. A to doslova. Ve hře nemáte možnost bojovat, pouze se plížit. Hlavní postava Aragami je ze stínů vyvolané kouzlo pomsty, které se vydává zachránit svoji stvořitelku a zabít její protivníky. Příběh je vcelku minimalistický, ale pro potřeby hry naprosto stačí.
Caravan - recenze
2. 11. 2016
|
Pavel Dobrovský
Exupéry. John Cale. Orient. Sešity s dobrodružnou literaturou. Hedvábná stezka. Štěkající psi. To jsou asociace, které mi naskáčou po vyslovení slova karavana. Videohra mezi ně nepatří. Přitom skupina velbloudů a lidí uprostřed pouště jako by přímo volala po zpracování do hororu, survival, adventury nebo strategie. Zprůměrovat to vše dohromady napadlo německé studio It Matters Games, které má za sebou tituly DogHotel, My Dolphin Show nebo Salmon Race pro mobilní platformy. V PC debutu Caravan se zaměřuje na svízelný život vůdce karavany v džiny obydlených pouštích Arabského poloostrova.
Mantis Burn Racing - recenze
24. 10. 2016
|
Ondřej Švára
Sláva Amigy je dávno pryč. Naštěstí ale přežilo kouzlo her, které byly pro tuto kdysi opěvovanou počítačovou platformu tolik typické. Jejich nápad, svižnost a chytlavost bude u hráčů v kurzu asi navždy, a proto může uspět každá nová hra, která se jimi inspiruje. Tak jako Mantis Burn Racing, která ve velkém stylu oživila klasický závodní hit Super Cars. Souboje smrsknuté do světa „matchboxových angličáků“ jsou stejně návykové jako kdysi, parádní hře kazí útok na vyšší hodnocení jen horší optimalizace a pozvolný nástup stereotypu.
Micro Machines V4 - recenze
11. 7. 2006
|
Redakce Games.cz
Angličáci vracejí úder! Zapomeňte na tuning v NFS nebo soustružení zatáček v LFS a přeneste se do dimenze, ve které má vaše auto tři centimetry na délku a jeho největším problémem je zatoulaná kulečníková koule.
Mark of the Ninja - recenze
25. 9. 2012
|
Lucie Jiříková
Kvůli mohutné masáži akčními filmy má spousta z nás značně zkreslené představy o způsobu boje, kterým ninjové prosluli. Praví ninjové sice jsou tvrdí bojovníci, nevrhají se však bezhlavě do lítého boje proti mohutným přesilám. Naopak. Otevřený boj je pro ninju pouze krajním řešením jinak bezvýchodné situace. Ninjové se v první řadě soustřeďují na špionáž, infiltraci, sabotáže a atentáty.
LittleBigPlanet PS Vita - recenze
12. 9. 2012
|
Petr Prošek
Série LittleBigPlanet baví majitele PlayStation platforem již několik dlouhých let, a pokud by jim ostatní měli něco závidět, tak jsou to právě tito vysmátí hadroví panáčci. S pusou od ucha k uchu surfují na vlnách virtuální fantazie a nyní berou útokem i nejnovější soňáckou mašinku, která je pro LittleBigPlanet jako stvořená.
Bodycount - recenze
31. 8. 2011
|
Karel Drda
Bodycount mohla být pořádná střílečka, která se na dlouhé měsíce stane pro všechny vyznavače žánru ideální zábavou. Ne každý chce totiž hrát komplexní 1st person akce s nějakým přídavkem. Mohla to být hra, která prostě jen nabídne dostatečně velké množství akce s naprosto ideálním poměrem jednoduché zábavy. Tvůrcům však záměr vyšel jenom částečně.
Steel Diver - recenze
29. 6. 2011
|
Vilém Koubek
Tituly pro Nintendo 3DS vám toho umožní spoustu. Ať už se rozhodnete proletět letadýlkem, vyrazit na závodní trať nebo někomu rozdrtit čelist, bude vám to dopřáno. I když, pravda, v mnohdy ne zrovna oslnivé kvalitě. Se svým Steel Diverem se autoři rozhodli neškatulkovat a žánrovou paletu nintenďáckého handheldu rozšiřují o možnost velet ponorce.
Super Mario Party Jamboree – Nintendo Switch 2 Edition + Jamboree TV – recenze
25. 7. 2025
|
Šárka Tmějová
Když upgrade nic moc nezvedá
The Last Story - recenze
13. 4. 2012
|
Jakub Kovář
Hironobu Sakaguchi je ve světě japonských RPG velice známé jméno. Slavný designér a scenárista dal hráčům hlavně sérii Final Fantasy a krom ní je podepsán i pod desítkami dalších her. Nejnověji pod titulem The Last Story pro konzoli Wii, který Sakaguchi označil za své poslední velké konzolové RPG, i když nevím, jestli mu věřím, protože původně to samé tvrdil i o prvním Final Fantasy. Podstatné ale je, že ať už The Last Story je Sakaguchiho poslední hra nebo ne, rozšiřuje nepříliš početné řady JRPG titulů pro Wii smysluplným způsobem a svému stvořiteli rozhodně nedělá ostudu.
Virtua Fighter 5 - recenze
2. 5. 2007
|
Redakce Games.cz
Next-gen konzole už jsou nějaký ten pátek venku, ale bojovky, rodinné stříbro joypadových platforem, pokorně čekaly ve stínu. Prsaté bojovnice teď ale získávají konkurenci, kopající výhradně za černého koně od Sony.
Super Mario Bros. Wonder + Meetup in Bellabel Park – recenze
26. 3. 2026
|
Šárka Tmějová
Definitivní edice nejlepšího 2D Maria?
Arma 3 Contact – recenze
13. 8. 2019
|
Pavel Bier
Při zveřejnění roadmapy Army 3 pro rok 2018 jsme se dozvěděli, že do konce loňského roku jsme se měli dočkat updatu Old Man, na který ale dosud stále čekáme, a že nizozemská pobočka, která rok předtím vytvořila dobře hodnocené DLC Laws of War, pracuje na dalším projektu, jenž platformu Arma 3 opět hodlá využít netradiční formou. Je jím DLC Contact a netradiční rozhodně je – do českého vojenského simulátoru dorazili mimozemšťané.
Resident Evil 2 – recenze
25. 1. 2019
|
Jan Slavík
Původní Resident Evil 2 vyšel 21. ledna 1998, tedy téměř přesně před jedenadvaceti lety. Nelze zapomenout, jak nás hra tenkrát pohltila. O přestávkách se pravidelně pánská polovina čtvrté třídy rozdělila na předstírané nemrtvé a bandu Leonů, kteří chrčící spolužáky kosili z imaginárních zbraní, zatímco holčičky si u toho klepaly na čelíčka. Dnes vydaný remake už zřejmě k podobnému veselí nezavdá, což je, řečeno s nostalgickou jiskrou v oku, upřímně trochu škoda. Ale není třeba zoufat nad ztraceným mládím, hra je to totiž pořád výborná.
World of Warcraft: Battle for Azeroth – recenze – část druhá
27. 9. 2018
|
Pavel Skoták
Na konci první části recenze Battle for Azeroth jsme se rozloučili ve chvíli, kdy mělo dojít na objevování světa s vylevelovanou postavou. Levelování to bylo příjemné, kvalitně zpracované putování po Kul Tirasu a Zandalaru doplněné přiměřeně překopanými profesemi. Nanicovatý systém spojený s artefaktem Heart of Azeroth nezkazil zajímavě rozjeté válečné tažení proti nepřátelské frakci. Jenže teprve s dosažením maximálního levelu přichází pro většinu hráčů ten pravý herní zážitek spojený s novým datadiskem. A ten je tentokrát poměrně rozpačitý.
Civilization VI – recenze mobilní verze
4. 5. 2018
|
Jan Hrdlička
Loňský rok byl k hraní na cestách štědrý. V březnu na scénu vtrhlo Nintendo a všem nám předvedlo, co dovede vymáčknout z maličkého Switche. Mobilní platformy obohatilo několik vydařených konverzí v čele s Inside či Oxenfree, byť se popravdě nejednalo o kdovíjak komplexní tituly. Tuto úlohu na sebe vzala až šestá Civilizace. A když na iPadu rozklenula tisíce let lidského věku, museli jsme uznale přiznat, že jí to na dotykových displejích sluší. Jen by si tedy pro těch několik chyb mohla odpustit cenu jako z počítačů.
Frostpunk - recenze
27. 4. 2018
|
Miloš Bohoněk
Začalo to poklidně. Venku bylo minus 20 stupňů Celsia, což není vůbec zlé, vezmete-li v potaz, že drtivá většina lidské populace již připomíná rampouchy. Nedaleko generátoru v srdci města se příhodně nacházely drobné zásoby uhlí i dřeva, stačilo pár hodin a sklad se začal plnit cennými surovinami. Jenže pak to přišlo: teplota spadla na minus 40, lidé začali mrznout, protože neměli kde bydlet. Jediným východiskem bylo zavedení dětských prací, aby se rychle stihly vybudovat chatky. Den nato jeden pracant zemřel, a než se stihl vybudovat provizorní hřbitov pro zlepšení morálky, zemřeli další tři. Do toho přišly zprávy o mrtvých koloniích. Obyvatelstvo se začalo bouřit. Poslední kapkou bylo nařízení, že se kvůli nedostatku potravin začnou do polévky přisypávat piliny…
Injustice 2 - recenze
8. 6. 2017
|
Václav Rybář
Filmoví superhrdinové před přibližně deseti lety uchvátili popkulturní prostor a jejich popularita naznačuje, že ho jen tak neopustí. Marvelovské celovečeráky se staly synonymem pro blockbuster a jejich úhlavní sok, DC Comics, jen horko těžko dobývá v tomhle derby ztracené pozice – navzdory tradici svých hrdinů v čele s Batmanem a Supermanem. U Wonder Woman, která právě přichází do kin, je situace o něco lepší, ale Marvel přesto vede v propracovanosti a dosahu svého filmového multiverza o několik délek. Ve světě videoher se ovšem role obrací. A je to především díky sérii bojovek Injustice od studia NetherRealm. Sérii, která si v tomhle žánru sebevědomě vyšlapala svou vlastní cestičku.
FlatOut 4: Total Insanity - recenze
12. 4. 2017
|
Ondřej Švára
Série akčních závodů FlatOut znovu ožila, což se po prachbídném třetím díle zdálo téměř nemožné. Vzkříšení divoké směsi rallycrossu a destrukčního derby ovšem znovu doprovází zklamání. Čtvrtý díl kdysi populární série, tentokrát od studia Kylotonn (WRC 5 a 6), totiž parazituje na původním obsahu a hrstka nových nápadů se víceméně nepovedla. Ve spojení se špatným jízdním modelem a mizernou atmosférou to nutí k povzdechu, že pro sympatickou herní značku byla někdejší ztráta původních tvůrců ze Bugbear opravdu smrtící.