Recenze

Catwoman - recenze

Je krásná, je mrštná, je skoro nahá a v ruce má bič. Pornoprůmysl dovede na podobné formuli vydělat jmění, ale filmu v hlavní roli s Halle Berry se to rozhodně nepovedlo. Dopadla alespoň hra s kočičí ženou lépe?

Die Hard: Nakatomi Plaza - recenze

Podle akčního trháku Smrtonostná past s Brucem Willisem vznikla stejnojmenná střílečka odehrávající se v mrakodrapu Nakatomi Plaza, která kopíruje děj filmu a ohromuje bohužel jen v záporném smyslu.

Op. Flashpoint: Red Hammer - recenze

Původní hru jste si mohli užít pouze za Američany a tak Codemasters na četné žádosti hráčů připravili do Gold edice kampaň za ruskou stranu, konkrétně za příslušníka elitních SpecNaz Dimitri Lukina.

Planet of the Apes - recenze

Ještě před příchodem Planety Opic do kin tu je stejnojmenná tombraiderovka, která vychází z klasické novely od Pierra Boulle.

Ski-Doo X-Team Racing - recenze

Všechny starší závody sněžných skútrů se daly popsat jedním slovem: ubohost. X-Team Racing je na tom naštěstí mnohem lépe.

SCAR: Squadra Corse Alfa Romeo - rec.

Italská automobilka Alfa Romeo se mezi vývojáři her netěšila moc velké oblibě, ale to nyní vrchovatě vynahrazují závody SCAR, do nichž tvůrci Screameru zakomponovali RPG prvky či vliv psychiky řidiče.

Blues and Bullets - recenze 1. epizody

Když se hrdinovy myšlenky otisknou na obrazovku tak velkým písmem, že se za nimi zabarikádují jeho nepřátelé, je to důkaz, že originalita ve hrách ještě nezemřela. Blues and Bullets je vůbec plná zajímavých nápadů, postupů a řešení. Především vás ale tato nová epizodická adventura strhne svojí temnou atmosférou, detektivní zápletkou a filmovou výpravou. Už dlouho mě úvod do série tak dobře nenalákal na další pokračování.

Technobabylon - recenze výborné kyberpunkové adventury

Pokud by vaši elektronickou žízeň po kyberpunku nedokázal uhasit nedávno vydaný český Dex, nemusíte si zoufat. Vývojáři ze studia Technocrat Games totiž sáhli po svých třech adventurních epizodkách, které vydali jako freeware v letech 2010 a 2011, slepili je s pomocí WadjetEyes dohromady, od základů předělali grafiku, notně okořenili původní příběh a výsledek vám předkládají pod názvem Technobabylon.

War, the Game – recenze

Žádný příběh, žádné komplikace, žádný problém. Podobně se prezentuje minimalistická válečná hra War, the Game. Hrst principů se v ní měla snoubit se sáhodlouhými možnosti, jak dát nepřátelům na budku. Mělo zkrátka jít o titul, co vyrazí dech všem, kterým před lety učaroval DEFCON. Výsledkem je ale hra tak legračně nepovedená, že je nutné varovně zvednout prst a ťukat s ním do klávesnice tak dlouho, dokud nedojde k napravení křivdy páchané na peněženkách hráčů, co touží po tak trochu jiných strategiích. 

VVVVV - recenze

Myslíte si, že současné hry jsou příliš jednoduché? Že se hrají téměř samy? Patříte do skupiny hardcore hráčů, kteří od her vyžadují obtížnou výzvu než pasivní zábavu?

Blitzkrieg II: Liberation - recenze

Další zářez na pažbě hodně rozsáhlé série Blitzkrieg je tu. Váleční stratégové jistě zajásají a s chutí se vrhnou do osvobozování Evropy v roli Spojenců či naopak zkusí s Wehrmachtem ubránit svoji domovinu.

Rocket League - recenze

Když jeden z diskutujících pod gamesplayem prohlásil, že Rocket League je nejlepší fotbalová hra, trošku jsem se pousmál a čekal vášnivou diskuzi. V zásadě jde ale o prohlášení pravdivé. Malá autíčka, honící se za vybuchujícím míčem totiž tuto definici splňují - navíc parádně. Pobaví nejen ty sportovněji založené, ale svou nenáročnou povahou dostanou i odpůrce sportu, kteří by jinak na fotbalovou hru nikdy nesáhli. Někteří si možná při pohledu na Rocket League vzpomenou na pořad Top Gear a fotbalový zápas s Toyotou Aygo. Ano, tohle je to samé, akorát že tady mají pomyslné Toyoty navíc v kufru rakety.

Tales from the Borderlands - recenze 4. epizody

Pokud by hry reflektovaly náladu ve studiích jejich autorů, v Telltale Games by posledních pár let nebylo moc veselo. Jejich práce je sice žádanější než kdy předtím, ale to máte depresivní zombokalypsu na jedné straně (The Walking Dead), vraždy pohádkových prostitutek na straně druhé (The Wolf Among Us) a navíc dělají hru vycházející z knih nejkrvelačnějšího spisovatele současnosti (Game of Thrones). V téhle společnosti působí Tales from the Borderlands jako klaun na srazu satanistů. Radost pohledět.

Pier Solar and the Great Architects - recenze

Co si budeme povídat, herním světem právě hýbe retro. Podívejte se, jak vzkvétá GOG a spočítejte si, kolik remasterovaných edicí klasických her ročně vychází. Jen málokdy ale v nabídce zahlédneme remaster hry z konzole Sega Mega Drive (Genesis), jakkoli nevyšla během zlaté éry, ale až v roce 2010. Za to šlo o největší 16-bitové JRPG, které se kvůli nevídanému rozsahu prodávalo na speciální 64 MB kartridží. Pier Solar ale nevynikala pouze rozsahem, nýbrž i kvalitou, kterou HD verze jenom podtrhuje.

TRI: Of Friendship and Madness - recenze

Před sedmi lety spatřila světlo světa hra, která změnila vnímání logického žánru, a do určité míry i posunula hranice herního designu. Místo pušky hráči vrazila do rukou experimentální výtvor a zákopy druhé světové nahradila architektonickými skvosty a logickými problémy. Řeč je samozřejmě o Portalu, který se ve formě barevného TRI dočkal duchovního nástupce, jenž dokazuje, že umění může být skutečně hratelné.

The Vanishing of Ethan Carter - recenze

Tři hodiny. 180 minut. Uteče to jako voda. Tedy v případě, že hrajete The Vanishing of Ethan Carter. Pak zůstanou nad klávesnicí rozklepané prsty a v duši touha vědět a hlavně vidět víc. Ve vyvolání pocitu nenaplněnosti debut studia Astronauts exceluje: naznačí smysluplný otevřený svět a rozsáhlé možnosti detektivní práce, ale pokaždé před nimi práskne dveřmi. Nenahlédnete za ně a s každým dalším bouchancem padáte vstříc simulátoru chůze. Přitom spoustu věcí dělá The Vanishing of Ethan Carter dobře, ba přímo mistrovsky.

PixelJunk Monsters Ultimate - recenze

Projekt PixelJunk Monsters od studia Q-Games se dal v roce 2008 vnímat jako začátek slibné cesty. Jejich pojetí notoricky známého a oblíbeného žánru, kterým je v tomto případě tower defense, slibovalo naději na úspěch. Jenže čas je opravdu neúprosný. A hrát v roce 2013 PC verzi s názvem PixelJunk Monsters Ultimate už takovým zázrakem není.

Rayman Legends - recenze

Pokud existují univerzálně zábavné hry, Rayman Legends mezi ně suverénně patří. Pestrý svět s dechberoucími barvami a roztomilými bytostmi si užije zarputilý fanoušek krvavých stříleček i milovník vojenských strategií nebo fantasy adventur. Raymanovské legendy vyvolávají jen pozitivní pocity i ve chvílích, kdy už podesáté začínáte ze stejného místa. V Raymanovi je totiž všechno fajn, dokonce i umírání.

Zafehouse: Diaries - recenze

Když Petr Poláček přišel s návrhem na recenzování Zafehouse: Diaries, zareagoval jsem po přečtení popisu na ZafeHouse.com slovy: „Vůbec nechápu, co to je, a jak se to hraje, ale OK.“ Na to Petr Poláček odvětil, že on také nechápe, a že co se nedá pochopit, to je dobré zrecenzovat, aby to pochopili jiní a mohli si odnést ponaučení, že i nepochopitelné hry si ve skutečnosti zaslouží pozornost. S tím se rozloučil a nechal mě se Zafehouse: Diaries.

Kentucky Route Zero - recenze první epizody

Jake Elliott a Tamas Kemenczy nejsou žádná ořezávátka. Během tří let ukázali v řadě menších titulů, že ví, co chtějí dělat – třeba pronásledovat králíka mezi rozpadlými domy v Ruins za doprovodu atmosférické hudby a výrazného vizuálu. Krok po kroku, hru po hře, se přibližovali ke svému zatím největšímu projektu, Kentucky Route Zero. Adventura utopená v temných odstínech v první epizodě teprve začíná, a i když herní dobou nepřekročí několik desítek minut, připoutá vás k počítači fascinací nočními úkazy, tajemnými tančením stínů a tichem spící krajiny.

Book of Unwritten Tales: The Critter Chronicles - recenze

Adventura The Book of Unwritten Tales zažila skutečný herní happy end. Navzdory krachu prvního vydavatele si nakonec našla cestičku mezi hráče. A ti si ji okamžitě zamilovali. Není proto divu, že se jeho rodiče z vývojářského studia King Art chopili příležitosti a okamžitě začali pracovat i na jeho mladším bratříčkovi jménem The Book of Unwritten Tales: Critter Chronicles, který k nám vtrhl v předvánočním čase minulého roku. Vyrovnal se kvalitám prvního dílu?

Closure - recenze

Miluji ten pocit úlevy a zadostiučinění, když najdu řešení a mohu jít dál. Výdech klidu však ihned střídá další stresující okamžik, kdy padám, umírám, propadám se do neznáma a nemohu najít cestu ven. Nenávist je to upřímná. Nemůžete však jen tak vstát, odejít a nechat to ležet ladem. Přesně taková je Closure.

SBK 2011 - recenze

Zatímco vloni prakticky nebylo nad čím váhat a povedená simulace SBK X od Milestone naprosto převálcovala v mnoha směrech neuspokojivou arkádu MotoGP 09/10, letos jsou síly obou virtuálních šampionátů mnohem vyrovnanější. MotoGP 10/11 přinesla řadu na první pohled nenápadných, ale ve výsledku výrazných změn (viz recenze), a tak jsou její šance oproti SBK 2011 něco vyšší. Obě hry se navíc letos snaží o realistickou simulaci a jejich srovnávání je tudíž logické.

Nail'd - recenze

Je snadné být k offroadovým závodům na PC skeptický, obzvlášť po tom, jakou hrůzu předvedl FUEL od Codemasters. Prázdného místa na trhu se rozhodl využít rakouský Deep Silever, který zapřáhl polské programátory ze studia Techland. Ti jsou známí především svými westernovkami Call of Juarez. Nejsou ale nováčky ani v závodních hrách, mají za sebou například povedené Xpand Rally nebo poněkud obskurní FIM Speedway Gran Prix. U Nail’d však zapomeňte, že se kdy žánr závodních her spojoval se simulátory, jeho pojetí je čistě arkádové.

God of War – recenze PC verze

I napodruhé obrovská pecka

Chernobylite – recenze

Mrazivé dobrodružství z černobylské Zóny

Fire Emblem: Three Houses - recenze

Populární série především strategických RPG (SRPG) z japonských sopek a hájů se vrací. Poprvé na Nintendu Switch a opět s velkou parádou. Fire Emblem: Three Houses se přesunula na novou platformu, svou základní formulku jen trochu proměnila a přitom si pořád drží svůj tradičně vysoký standard.

PES 2019 – recenze

I ti nejlepší z nás by se měli někam posouvat. Nepřešlapovat na místě, nebýt spokojení s tím, co už dokázali, hledět ke vzdálenějším obzorům. PES 2019, nejnovější přírůstek do série, která se dlouhodobě chlubí tou nejrealističtější simulací dění na zeleném pažitu, ale ustrnul, zatímco konkurence pádí kupředu. Pořád se hraje skvěle – ovšem obvinění, že jde jen o předraženou aktualizaci soupisek, je o dost oprávněnější než dřív.